1. Záleží ve službě na tom, jak s lidmi jednáme? (Viz úvodní obrázek.)

PŘED několika lety jedni manželé na Fidži nabízeli ve službě pozvánky na Památnou slavnost. Oslovili také paní, která stála před domem. V průběhu rozhovoru ale začalo pršet, a tak jí půjčili deštník a sestra se schovala pod deštník k manželovi. Manželé měli velkou radost, když paní na Památnou slavnost opravdu přišla. Přiznala, že si vlastně nepamatuje, o čem s ní mluvili. Udělalo na ni však velký dojem, jak se k ní zachovali. Manželé totiž jednali podle zásady známé jako Zlaté pravidlo.

2. Co je Zlaté pravidlo a jak ho můžeme uplatňovat?

² Co je Zlaté pravidlo? Jde o zásadu, kterou vyslovil Ježíš a zní: „Všechno . . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Mat. 7:12) Jak můžeme tuto zásadu uplatňovat? Když jednáme s nějakým člověkem, nejdřív se sami sebe zeptejme: Kdybych byl na jeho místě, jak bych chtěl, aby se ke mně druzí chovali? V souladu s tím, k čemu jsme dospěli, pak také jednejme. (1. Kor. 10:24)

3., 4. (a) Jak víme, že Zlaté pravidlo máme uplatňovat nejen při jednání se spoluvěřícími? (b) O čem budeme v tomto článku uvažovat?

³ Zlatým pravidlem se běžně řídíme při jednání se  spoluvěřícími. Ježíš ale nikdy neřekl, že by se tato zásada měla uplatňovat jen mezi křesťany. Zlaté pravidlo vyslovil naopak ve chvíli, kdy rozebíral naše chování k lidem obecně, dokonce k našim nepřátelům. (Přečti Lukáše 6:27, 28, 31, 35.) A pokud bychom se měli řídit Zlatým pravidlem při jednání s nepřáteli, o to víc bychom na tuto zásadu měli myslet, když druhým vydáváme svědectví. Nejenže to nejsou naši nepřátelé, ale mnozí z nich navíc mohou být „správně nakloněni k věčnému životu“. (Sk. 13:48)

⁴ V tomto článku budeme uvažovat o několika otázkách, které bychom měli mít na mysli, když jdeme do služby. Jsou to: S jakými lidmi budu mluvit? Kde s nimi budu mluvit? Kdy bude nejlepší za nimi přijít? A jak bych měl rozhovor začít? Pomůže nám to, abychom se dokázali vžít do pocitů lidí a zvolili k nim ten správný přístup. (1. Kor. 9:19–23)

5. Na jaké otázky bychom měli pamatovat?

⁵ Ve službě obvykle nemluvíme se skupinou lidí, ale jen s jedním člověkem. Každý má jinou osobnost, zázemí, způsob uvažování a problémy. (2. Par. 6:29) Když chceš někomu vydat svědectví, zeptej se sám sebe: Kdybych byl na jeho místě, jak bych chtěl, aby se na mě zvěstovatel díval? Líbilo by se mi, kdyby mě bral jen jako dalšího člověka v davu, nebo bych si přál, aby se mě snažil lépe poznat? Když si takové otázky pokládáme, pomáhá nám to, abychom měli ke každému člověku individuální přístup.

6., 7. Jak bychom měli reagovat, když se k nám oslovený chová nevlídně?

⁶ Nikdo nechce mít pověst nezdvořilého člověka. To platí i o nás. Určitě se ze všech sil snažíme dodržovat biblický pokyn: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí.“ (Kol. 4:6) Jsme ale nedokonalí, a tak občas řekneme něco, čeho později litujeme. (Jak. 3:2) Když se nám například stane, že někomu odsekneme po těžkém dni v práci, určitě by nás nepotěšilo, kdyby nás hned začal považovat za nevychovaného nebo bezohledného. Naopak bychom doufali, že pro nás bude mít pochopení. Neměli bychom ho tedy mít i my pro lidi ve službě?

⁷ Když mluvíš s člověkem, který začne být nevrlý, neměl bys mu hned přisuzovat špatné pohnutky. Možná jedná podrážděně proto, že je ve stresu kvůli práci nebo škole anebo ho trápí vážný zdravotní problém. Mnohokrát už se stalo, že člověk, který zpočátku nereagoval zrovna přívětivě, nakonec přijal pravdu díky tomu, že zvěstovatelé se k němu chovali mírně a uctivě. (Přísl. 15:1; 1. Petra 3:15)

8. Proč bychom měli dobrou zprávu předávat „lidem všeho druhu“?

⁸ Ve službě se setkáváme s pestrou škálou lidí. Například v rubrice „Bible mění život lidí“ jsme si mohli v posledních letech přečíst příběhy víc než šedesáti bratrů a sester, z nichž někteří bývali násilníci, zloději, opilci a narkomani. Další zastávali vysoké posty v politice či církvích nebo se honili za kariérou. Jiní žili velmi nemravně. Ale dostala se k nim dobrá zpráva, začali studovat Bibli, dokázali se změnit a dali se pokřtít. O žádném člověku bychom  si tedy neměli myslet, že nikdy nepřijme pravdu. (Přečti 1. Korinťanům 6:9–11.) Měli bychom si uvědomovat, že na poselství o Království reagují lidé „všeho druhu“. (1. Kor. 9:22)

9. Proč bychom se měli k majetku druhých chovat s úctou a respektovat jejich soukromí?

⁹ Uvědomme si, kde vlastně lidi oslovujeme. Často je to u nich doma. (Mat. 10:11–13) My sami jsme jistě rádi, když se ostatní chovají s úctou k našemu majetku a respektují naše soukromí. Ne nadarmo se říká: „Můj dům, můj hrad.“ Doma se cítíme v bezpečí a jsme rádi, že tam máme klid. Dopřejme tento pocit i druhým. Pamatujme na to, že přicházíme k nim domů, a podle toho se i chovejme. (Sk. 5:42)

10. Co můžeme dělat, abychom v lidech v obvodu nevyvolávali nesprávný dojem?

¹⁰ Vzhledem k všudypřítomné kriminalitě není divu, že lidé bývají podezřívaví, když se v blízkosti jejich domova pohybuje někdo, koho neznají. (2. Tim. 3:1–5) Neměli bychom proto jejich podezření přiživovat. Představme si, že přijdeme k nějakému domu a zazvoníme. Když se nikdo neozve, mohlo by nás to svádět k tomu, abychom dovnitř nahlédli oknem nebo začali chodit po zahradě a hledat majitele. Jak by to na něj ale mohlo působit? A jaký dojem bys vyvolal v sousedech? Je pravda, že chceme svůj obvod projít pečlivě. (Sk. 10:42) Předáváme lidem důležité informace a děláme to z těch nejlepších pohnutek. (Řím. 1:14, 15) Zároveň je však moudré neudělat nic, čím bychom mohli obyvatele zbytečně podráždit. Apoštol Pavel napsal: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo.“ (2. Kor. 6:3) Když budeme mít úctu k majetku a soukromí druhých, může to v nich vzbudit zájem o naše poselství. (Přečti 1. Petra 2:12.)

11. Proč jsme rádi, když druzí respektují, že máme své plány?

¹¹ Většina z nás má dost nabitý program. Snažíme se zvládnout všechny povinnosti, a tak pečlivě plánujeme a dobře zvažujeme, co je opravdu důležité. (Ef. 5:16; Fil. 1:10) Když do našeho plánu něco zasáhne, může to být komplikace. Proto vždycky oceníme, když ostatní nemají nepřiměřené nároky na náš čas a jsou rozumní v tom, v jakou dobu se na nás obrátí a jak dlouho nás zdrží. Zlaté pravidlo nás vede k tomu, abychom i my jednali podobně s lidmi ve službě. Jak to můžeme dělat?

12. Jak můžeme určit, kdy bude nejlepší vyrazit do služby?

¹² Měli bychom zvážit, kdy bude nejlepší doba na kazatelskou službu. Kdy jsou lidé ve tvém obvodu obvykle doma? A ve kterou dobu budou pravděpodobně ochotní si tě vyslechnout? Snaž se plánovat si službu právě podle toho. V některých oblastech přináší služba dům od domu největší úspěchy pozdě odpoledne a navečer. Pokud to platí i ve tvém obvodu, mohl by sis zařídit věci tak, aby ses aspoň občas dostal do služby v tuto dobu? (Přečti 1. Korinťanům 10:24.) Jít kázat v době, kdy to lidem vyhovuje, asi bude znamenat určité oběti, ale Jehova ti v tom jistě požehná.

13. Jak můžeme brát na osloveného ohled?

 ¹³ Jakými dalšími způsoby můžeme brát na osloveného ohled? Když se setkáme s člověkem, který má zájem, měli bychom mu sice vydat důkladné svědectví, ale nezdržet se příliš dlouho. Dotyčný člověk asi původně plánoval využít čas, kdy s ním mluvíme, na něco jiného. Když nám řekne, že má málo času, ujistěme ho, že budeme struční, a pak to dodržme. (Mat. 5:37) Na závěr rozhovoru může být vhodné se osloveného zeptat, kdy se mu bude hodit další návštěva. Některým zvěstovatelům se osvědčilo říct: „Rád bych si s vámi popovídal znovu. Hodilo by se vám, abych předem zavolal nebo poslal esemesku?“ Tím, že přizpůsobíme svůj časový rozvrh lidem v obvodu, napodobujeme vzor apoštola Pavla, který prohlásil: „Nehledám svou vlastní výhodu, ale výhodu mnohých, aby byli zachráněni.“ (1. Kor. 10:33)

14.–16. (a) Proč bychom měli oslovenému sdělit důvod své návštěvy? Ukaž to na příkladu. (b) S jakým úvodem má dobré zkušenosti jeden cestující dozorce?

¹⁴ Představ si, že ti jednoho dne zavolá neznámý člověk a začne se tě vyptávat, jaká jídla máš rád. Tobě se mezitím honí hlavou, kdo to vůbec je a co po tobě ve skutečnosti chce. Ze zdvořilosti si s ním možná chvíli popovídáš, ale zároveň budeš hledat způsob, jak  rozhovor ukončit. Co když to ale bude probíhat jinak? Volající se ti hned na začátku představí a přátelským hlasem řekne, že pracuje jako výživový poradce a má pro tebe užitečné informace. Zřejmě si ho vyslechneš mnohem ochotněji. V takových situacích totiž zpravidla oceníme, když s námi druzí mluví otevřeně a zdvořile. Jak můžeme takový přístup uplatnit ve službě?

¹⁵ V některých obvodech je zapotřebí, abychom rovnou řekli, proč jsme přišli. Je sice pravda, že máme pro osloveného velmi důležité poselství, ale to neznamená, že se ani nepředstavíme a hned ho zaskočíme otázkou: „Kdybyste měl moc vyřešit jeden světový problém, který by to byl?“ My víme, proč jsme přišli. Chceme zjistit jeho názor a pak stočit rozhovor na Bibli. Ale ten člověk si říká: Co je to za lidi? Proč se mě na to ptají? Co po mně vlastně chtějí? Snažme se tedy, aby se oslovený cítil příjemně. (Fil. 2:3, 4) Jak na to?

¹⁶ Jeden cestující dozorce má dobré zkušenosti s následujícím úvodem. Poté co pozdraví a představí se, podá oslovenému traktát Chcete znát pravdu? a řekne: „Dáváme dnes každému tenhle traktát. Odpovídá na šest otázek, které spoustu lidí zajímají.“ Bratr zjistil, že když účel své návštěvy vysvětlí, obvykle se tím uvolní atmosféra. Díky tomu bývá snazší v rozhovoru pokračovat. Zeptá se: „Už jste někdy o některé z těch otázek přemýšlel?“ Pokud si člověk jednu z otázek vybere, bratr s ním pomocí traktátu rozebere, co říká Bible. Když oslovený neví, kterou otázku si vybrat, bratr na něj netlačí a zvolí otázku sám. To je samozřejmě jen jeden z mnoha způsobů, jak začít rozhovor. Jsou oblasti, kde lidé nejsou zvyklí jít přímo k věci a nejdřív si vyměňují zdvořilostní fráze. Ale zásada je všude stejná – přizpůsobit svůj úvod místním zvyklostem.

17. Například jakými způsoby můžeme uplatňovat Zlaté pravidlo?

¹⁷ Jak se tedy můžeme v kazatelské službě řídit Zlatým pravidlem? Ke každému člověku mějme individuální přístup. Chovejme se s úctou k jeho majetku a respektujme jeho soukromí. Snažme se chodit do služby v dobu, kdy je pravděpodobné, že lidé budou doma a že si nás vyslechnou. A předkládejme biblické poselství tak, aby to na místní obyvatele dobře působilo.

18. Co dobrého to přinese, když s druhými jednáme tak, jak bychom si přáli, aby oni jednali s námi?

¹⁸ Chovat se k druhým tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám, přináší dobré ovoce. Když jednáme laskavě a uctivě, necháváme tím zářit své světlo, ukazujeme moudrost biblických zásad a přinášíme slávu našemu nebeskému Otci. (Mat. 5:16) To, jak se k druhým chováme, je může přitáhnout k pravdě. (1. Tim. 4:16) A i když od nás dobrou zprávu nepřijmou, může nás utěšovat vědomí, že děláme vše, co je v našich silách. (2. Tim. 4:5) Napodobujme apoštola Pavla, který napsal: „Všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Kor. 9:23) Proto ve službě vždy pamatujme na Zlaté pravidlo.