ROKU 537 př. n. l. se Židé vraceli z Babylónu do Jeruzaléma. Jehovovi záleželo na tom, aby se jim putovalo co nejlépe. Dal jim pokyny: „Vyčistěte cestu lidu. Nasypte, nasypte silnici. Zbavte ji kamenů.“ (Iz. 62:10) Co Židé udělali, aby Jehovu poslechli? Možná napřed vyslali skupiny, které měly za úkol připravit cestu, například zasypat díry a urovnat hrbolatá místa. Celému národu to mohlo usnadnit návrat do vlasti.

Cestě Židů do Jeruzaléma se v určitém smyslu podobá cesta k duchovním cílům. Jehova chce, aby jeho služebníci po této cestě šli a nebránily jim v tom zbytečné překážky. Ve svém Slově každého z nás vybízí: „Uhlaď dráhu pro svou nohu a všechny tvé vlastní cesty kéž jsou pevně založeny.“ (Přísl. 4:26) Bez ohledu na to, kolik je ti let, si pravdivost této rady můžeš ověřit sám na sobě.

Možná už jsi slyšel, jak někdo řekl o mladém člověku: „Ten kluk to někam dotáhne!“ Nebo: „Ta má před sebou skvělou budoucnost!“ Mladí lidé většinou mají pevné zdraví, jsou bystří a chtějí být v životě úspěšní. Bible příhodně říká: „Krása mladých mužů je jejich síla.“ (Přísl. 20:29) Mladý člověk, který své nadání a energii využívá ve službě Jehovovi, může dosáhnout svých duchovních cílů a být skutečně šťastný.

Jistě ale víš, že schopnosti mladých mají velkou cenu i ve světě. Když si svědek Jehovův vede ve škole dobře, výchovný poradce, učitelé nebo spolužáci mu možná budou radit, aby šel na vysokou školu, která by mu pomohla udělat kariéru v tomto světě. Jiný mladý křesťan zase může vynikat ve sportu a agenti ho budou lákat, aby  se mu věnoval profesionálně. Jsi v takové situaci nebo znáš někoho, kdo podobnému tlaku čelí? Co křesťanovi pomůže, aby se moudře rozhodl?

Pokud chceš jít po té nejlepší životní cestě, je potřeba řídit se biblickými zásadami. Jedna z nich říká: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého mládí.“ (Kaz. 12:1, ppč.) Jak můžeš tuto radu uplatňovat?

Zkus se zamyslet nad příběhem Erika, * který žije v západní Africe. Odmalička miloval fotbal. Když mu bylo patnáct, vybrali ho, aby hrál v národním týmu. Mohl čekat, že se brzy dostane na špičkové soustředění do Evropy a začne se fotbalem živit. Ale co vybídka „pamatuj . . . na svého Vznešeného Stvořitele“? Jakou u něj sehrála roli? A co se z toho můžeš naučit ty nebo nějaký tvůj kamarád?

V době, kdy Eric chodil do školy, začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Zjistil, že stvořitel chce vyřešit problémy lidstva, a uvědomil si, jak je důležité využívat svůj čas a energii ke konání Boží vůle. Rozhodl se tedy, že se profesionálním sportovcem nestane. Místo toho se dal pokřtít a zaměřil se na duchovní cíle. Časem se stal služebním pomocníkem a zúčastnil se biblické školy pro svobodné bratry.

Kdyby se Eric věnoval sportovní kariéře, mohl být bohatý a slavný. On si ale uvědomoval, jak pravdivá je biblická zásada: „Hodnotné věci bohatého jsou jeho silným městečkem a jsou v jeho představě jako ochranná zeď.“ (Přísl. 18:11) Člověku se opravdu může zdát, že bohatství mu přinese bezpečí, ale je to jen iluze. Mnozí lidé, kteří se za bohatstvím hnali, se navíc „probodali mnoha bolestmi“. (1. Tim. 6:9, 10)

Spousta mladých zažívá radost a má pocit bezpečí díky tomu, že se pustili do celodobé služby. Eric říká: „Přidal jsem se k obrovskému ‚týmu‘ Jehovových celodobých služebníků. K lepšímu týmu bych patřit nemohl. Děkuju Jehovovi, že mi ukázal cestu k pravému štěstí a spokojenosti.“

A co ty? Budeš usilovat o cíle v tomto světě, nebo se vydáš po cestě, která ti otevře víc možností ve službě Jehovovi? Mohl bys vstoupit do průkopnické služby? (Viz rámeček „ Co mi nemohla dát žádná vysoká škola“.)

Jedni manželé navštívili odbočku ve Spojených státech a všimli si, jak jsou betelité šťastní. Hodně to na ně zapůsobilo. Sestra později napsala: „S manželem jsme si až příliš zvykli na pohodlný způsob života.“ Rozhodli se, že si život zařídí tak, aby mohli pro Jehovu dělat víc.

V jednu chvíli se jim zdálo, že podniknout potřebné změny je mimo jejich možnosti. Pak si ale četli denní text z Jana 8:31, kde Ježíš říká: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci.“ Přemýšleli o této myšlence a uvědomili si, že pokud chtějí být opravdovými Ježíšovými učedníky, musí být ochotní přinést nějaké oběti. Řekli si: „Ať už se vzdáme čehokoli, abychom si zjednodušili život, stojí to za to.“ Prodali svůj velký dům, zbavili se věcí, které jim komplikovaly život, a začali sloužit ve sboru, kde bratři potřebovali pomoc. Teď jsou průkopníci, staví sály Království a pracují jako dobrovolníci při oblastních sjezdech. Jak by svůj nynější život zhodnotili? „Když teď vedeme jednodušší život, přesně jak nám radí Jehovova organizace, samotné nás překvapuje, jakou radost nám to přináší.“

Šalomoun napsal: „Pokud jde o tvé oči, ty by měly hledět přímo vpřed, ano, tvé vlastní zářící oči by měly upřeně hledět přímo před tebe.“ (Přísl. 4:25) Stejně jako se řidič během jízdy nemůže rozptylovat věcmi okolo sebe, tak ani my na sebe nechceme nechat působit rozptylující vlivy. Mohly by totiž způsobit, že si přestaneme dávat duchovní cíle nebo se nebudeme zaměřovat na to, abychom jich dosáhli.

 Jaké duchovní cíle by sis mohl dát? Je výborné vstoupit do celodobé služby. Nebo bys mohl přejít do blízkého sboru, který nestíhá propracovávat obvod a potřebuje zkušené zvěstovatele. V jiném sboru zase může být dostatek horlivých zvěstovatelů, ale chybí tam starší a služební pomocníci. Mohl bys pomoct tam? Zkus se zeptat krajského dozorce, co by ti poradil. A pokud tě láká vydat se někam dál, můžeš požádat o doporučení, kde by tvou pomoc využili. *

Vraťme se k situaci popsané v Izajášovi 62:10. Skupiny Židů musely odvést těžkou práci, aby ostatním Božím služebníkům připravily schůdnou cestu domů. I ty ze sebe vydávej maximum, abys dosáhl svých duchovních cílů. S Boží pomocí se ti to může podařit, a tak se nevzdávej. Snaž se odstraňovat překážky, které ti stojí v cestě, a pros přitom Jehovu o moudrost. V pravý čas ti ukáže, jak můžeš uhladit „dráhu pro svou nohu“. (Přísl. 4:26)