1., 2. Jak se Jehova dívá na své pozemské služebníky?

KDYŽ se rodiče dívají na své hrající si děti, často žasnou nad jejich vrozenými schopnostmi. Možná to z osobní zkušenosti můžeš potvrdit i ty. Některé dítě má sportovní nadání, zatímco jeho sourozenec se velmi rychle naučil různé stolní hry nebo umí hezky kreslit. Ať už mají děti jakékoli nadání, rodiče se snaží jejich schopnosti rozvíjet a dělá jim to radost.

² I Jehova se upřímně zajímá o své pozemské děti. Své služebníky považuje za „žádoucí věci všech národů“. (Ag. 2:7) Zejména si váží jejich víry a oddanosti. Jak sis ale určitě všiml, kromě hezkých vlastností mají tvoji spoluvěřící také různé schopnosti a nadání. Někteří bratři jsou výbornými řečníky, zatímco jiní dobrými organizátory. Mnohé sestry se dokážou rychle naučit cizí jazyk a používat ho v kazatelské službě. Jiné vynikají tím, že umí utěšit druhé a s láskou se starají o nemocné. (Řím. 16:1, 12) Jistě si vážíme toho, že kolem sebe takové bratry a sestry máme.

3. O kterých otázkách budeme v tomto článku uvažovat?

³ Zdá se ale, že někteří spoluvěřící, například mladí nebo nově pokřtění bratři, zatím nenašli své místo ve sboru. Jak jim můžeme pomáhat, aby naplno rozvinuli svůj potenciál?  A proč bychom se měli snažit dívat se na ně Jehovovýma očima, to znamená všímat si u nich toho dobrého?

4., 5. Jak je ze zprávy v Soudcích 6:11–16 vidět, že Jehova si všímá potenciálu svých služebníků?

⁴ Z mnoha biblických zpráv se dozvídáme, že Jehova si u svých služebníků nejen všímá toho dobrého, ale také vidí jejich potenciál. To je patrné například ze situace, kdy vybral Gideona, aby Izraelity zbavil útlaku od Midianitů. Gideona muselo zaskočit, když ho Jehovův anděl pozdravil slovy: „Jehova je s tebou, ty statečný, silný.“ Gideon si totiž jako „silný“ rozhodně nepřipadal. Z toho, co andělovi řekl, je zřejmé, že o sobě neměl příliš valné mínění. Z dalších andělových slov však vyplývá, že Jehova viděl Gideona v daleko lepším světle, než se viděl on sám. (Přečti Soudce 6:11–16.)

⁵ Jehova si byl jistý, že Gideon Izraelity osvobodí, protože věděl, co v něm je. Například když Gideon mlátil pšenici, Jehova si všiml, že má velkou fyzickou sílu. Ale zaujalo ho ještě něco dalšího. V biblických dobách zemědělci obvykle mlátili obilí na otevřeném prostranství, kde foukal vítr, který odnášel plevy. Gideon ale mlátil pšenici ve vinném lisu, kde svou skromnou úrodu mohl skrýt před zraky Midianitů. To byla chytrá taktika. Není divu, že v Jehovových očích byl Gideon nejen opatrný zemědělec, ale také prozíravý muž. Jehova viděl jeho potenciál a chtěl mu pomoct, aby ho dokázal využít.

6., 7. (a) Jak se na Amose možná dívali někteří Izraelité, ale co si o něm myslel Jehova? (b) Z čeho je vidět, že Amos nebyl nevzdělaný venkovan?

⁶ Jiným příkladem je prorok Amos. Lidem mohl připadat nevýznamný a nenápadný, ale Jehova viděl jeho potenciál. Sám Amos o sobě řekl, že je pouhým chovatelem ovcí a nařezávačem fíků sykomor, což bylo jídlo chudých. Když ho tedy Jehova pověřil, aby kvůli modlářství odsoudil desetikmenné království, některé Izraelity mohlo napadnout, že vybrat za proroka právě Amose nebyla moc šťastná volba. (Přečti Amose 7:14, 15.)

⁷ Amos sice pocházel z odlehlé vesnice, ale měl dobrý přehled o tehdejších zvycích a vládcích. Je vidět, že to nebyl žádný hlupák. Zřejmě byl dobře informovaný o situaci v Izraeli a asi také věděl o tom, co se děje v okolních národech. Možná se to dozvídal od obchodníků, se kterými byl v kontaktu. (Amos 1:6, 9, 11, 13; 2:8; 6:4–6) Někteří znalci Bible mají vysoké mínění o Amosově literárním stylu. Psal jasně a používal působivá slova, obrazná vyjádření i slovní hříčky. To, jak Amos odvážně odpověděl ničemnému knězi Amacjášovi, jen potvrdilo, že Jehova svého proroka vybral dobře a využil jeho schopnosti, které na první pohled nebyly patrné. (Amos 7:12, 13, 16, 17)

8. (a) O čem Jehova ujistil Davida? (b) V čem jsou slova v Žalmu 32:8 povzbuzením pro ty, kdo nemají dostatek sebedůvěry nebo si myslí, že nic neumí?

⁸ Jehova si všímá schopností každého svého služebníka. Krále Davida ujistil, že na něj bude upírat svůj zrak a povede ho. (Přečti Žalm 32:8.) V čem je to pro nás povzbuzením? I když možná nemáme velkou sebedůvěru, Jehova nám může pomoct, abychom se nezaměřovali na svá domnělá omezení a naopak dosahovali cílů, na které bychom se ani neodvážili pomyslet. Stejně jako instruktor  pozorně sleduje nezkušeného horolezce a radí mu, kudy lézt, i Jehova nás vede, abychom svůj potenciál dokázali naplno rozvinout. Používá k tomu i naše spoluvěřící. Jak?

9. Jak můžeme uplatnit radu apoštola Pavla, že máme projevovat osobní zájem o své spoluvěřící?

⁹ Pavel nabádal všechny křesťany, aby o své spoluvěřící projevovali osobní zájem. (Přečti Filipanům 2:3, 4.) Jeho radu můžeme uplatnit tak, že si budeme všímat schopností svých bratrů a sester a chválit je za ně. Jak na tebe zapůsobí, když tě někdo pochválí za pokrok, který jsi udělal? Asi tě to podnítí, aby ses snažil ještě víc. Platí to i o tvých spoluvěřících. Když jim budeš dávat najevo, že si vážíš toho dobrého, co v nich je, pomůžeš jim, aby duchovně rostli.

10. Kdo zejména potřebuje naši pozornost?

¹⁰ Čas od času potřebuje zvláštní pozornost každý z nás. Ale především mladým a nově pokřtěným bratrům bychom měli dávat najevo, že je sbor potřebuje a že v něm mají své místo. Pokud by to necítili, mohlo by se stát, že nebudou mít motivaci řídit se biblickou vybídkou, aby usilovali o výsady ve sboru. (1. Tim. 3:1)

11. (a) Jak jeden starší pomohl mladému bratrovi? (b) Jaké poučení z Ludovicova vyprávění vyvodíš pro sebe?

¹¹ Zájem spoluvěřících velmi pomohl Ludovicovi, který je dnes sborovým starším. Sám se teď snaží pomáhat druhým. Říká: „Když se nějakému bratrovi s upřímným zájmem věnuji, dělá rychlejší pokroky.“ O Julienovi, mladém a poněkud ostýchavém bratrovi, Ludovic vypráví: „Občas se snažil na sebe upozornit ne úplně šťastným způsobem a choval se dost nepřirozeně. Viděl jsem ale, že je to moc laskavý bratr a ze srdce chce pomáhat ostatním ve sboru. Místo abych pochyboval o jeho pohnutkách, raději jsem se zaměřil na jeho pozitivní stránky a povzbuzoval ho.“ Později se Julien stal služebním pomocníkem a teď je pravidelný průkopník.

12. Co je zapotřebí, když chceme někomu pomáhat, aby naplno využil svůj potenciál? Uveď příklad.

¹² Je pochopitelné, že když chceme pomáhat druhým, aby naplno využili svůj potenciál, musíme být všímaví. Z Ludovicova vyprávění je vidět, že pokud máme u někoho rozeznat hezké vlastnosti a schopnosti, které by mohl rozvíjet, nemůžeme si před oči stavět jeho slabé stránky. Příkladem nám může být to, jak se Ježíš díval na apoštola Petra. I když byl Petr někdy nevyrovnaný, Ježíš o něm předpověděl, že jednou bude pevný jako skála. (Jan 1:42, ppč.)

13., 14. (a) Jak jednal Barnabáš s Markem? (b) Jakou pomoc dostal jeden mladý bratr? (Viz úvodní obrázek.)

¹³ Podobný postoj, jaký měl Ježíš k Petrovi, zaujal Barnabáš k Janovi, který měl římské jméno Marek. (Sk. 12:25) Biblická zpráva říká, že během první Pavlovy misionářské cesty, při které ho Barnabáš doprovázel, byl Marek jejich sloužící. Možná to znamená, že se staral o jejich hmotné záležitosti. Když se ale dostali do Pamfýlie, Marek je nečekaně opustil. Pavel s Barnabášem tak museli dál na sever cestovat sami a navíc přes oblast, kde řádily loupeživé tlupy.  (Sk. 13:5, 13) Později se však Barnabáš rozhodl zapomenout na Markovu nespolehlivost a dál ho školil. (Sk. 15:37–39) Mladý Marek se díky tomu stal zodpovědným Jehovovým služebníkem. Když byl Pavel uvězněný v Římě, Marek tam byl s ním. V dopise Kolosanům se o něm Pavel vyjadřoval pochvalně a Marek koloskému sboru poslal své pozdravy. (Kol. 4:10) Barnabáš měl jistě radost, když Pavel později sám požádal, aby za ním Marek přišel a pomáhal mu. (2. Tim. 4:11)

¹⁴ Vraťme se do současnosti. Alexandre, nově jmenovaný starší, dostal od zkušenějšího bratra podobnou pomoc jako Marek od Barnabáše. Vypráví: „Když jsem byl mladší, měl jsem velké problémy modlit se na veřejnosti. Jeden sborový starší mi ukázal, jak se mám na modlitbu připravit, a dal mi podněty, díky kterým jsem nebyl tak ve stresu. I když by bylo jednodušší, aby mi už veřejné modlitby prostě nedával, pravidelně mě prosil, abych se modlil na schůzkách před službou. Časem jsem získal větší sebedůvěru.“

15. Jak se Pavel vyjadřoval o svých spoluvěřících?

¹⁵ Když si u spoluvěřícího všimneme nějaké hezké vlastnosti, řekneme mu to? V 16. kapitole dopisu Římanům se Pavel s oceněním zmínil o víc než dvaceti bratrech a sestrách a uvedl vlastnosti, kvůli kterým je měl tolik rád. (Řím. 16:3–7, 13) Například napsal, že Andronikos a Junias slouží Kristu déle než on, a vyzdvihl jejich vytrvalost. Zmínil se také o matce spolukřesťana Rufa. Z Pavlových slov vyplývá, že se o něj s láskou starala.

16. K čemu to může vést, když chválíme mladé?

¹⁶ Když někoho od srdce pochválíme, může mu to hodně pomoct. Příkladem je Rico, chlapec z Francie. Jeho nevěřící tatínek mu nechtěl dovolit, aby se dal pokřtít, a on byl kvůli tomu sklíčený. Myslel si, že dokud nebude dospělý, nebude moct sloužit Jehovovi naplno. K jeho sklíčenosti přispívalo i to, že se mu posmívali spolužáci. Frédéric, sborový starší, který s Ricem studoval, vzpomíná: „Rica jsem pochválil a řekl mu, že takový odpor svědčí o tom, že odvážně dává najevo svou víru.“ Rica to povzbudilo, aby dál dělal pokroky, a také mu to pomohlo, aby zlepšil svůj vztah k tatínkovi. Když mu bylo dvanáct, dal se pokřtít.

17. (a) Jak můžeme bratrům pomáhat, aby dělali pokroky? (b) Jak jeden misionář pomáhal mladým bratrům a co dobrého to přineslo?

¹⁷ Pokaždé, když pochválíme spoluvěřícího za hezký úkol na shromáždění nebo za cokoli jiného, může ho to motivovat, aby Jehovovi sloužil s ještě větším odhodláním. Sylvie, * která už dlouho  slouží v betelu ve Francii, říká, že je dobré, když sestry chválí bratry. Ženy si totiž často všimnou detailů, které mužům uniknou. Jejich „povzbudivá slova vhodně doplní to, co řeknou zkušení bratři“. Sylvie dodává: „Chválit druhé považuji za svou povinnost.“ (Přísl. 3:27) Jérôme, misionář z Francouzské Guyany, pomohl mnoha mladým bratrům, aby se i z nich stali misionáři. Říká: „Všiml jsem si, že když pochválím mladého bratra za něco konkrétního, co se mu povedlo ve službě, nebo za promyšlený komentář, dodá mu to sebedůvěru. Výsledkem je, že na svých schopnostech dál pracuje.“

18. K čemu dobrému může vést spolupráce s mladými bratry?

¹⁸ Spoluvěřícím můžeme pomáhat k duchovnímu pokroku také tím, že s nimi spolupracujeme. Pokud jsi sborový starší, můžeš požádat mladého bratra, který umí dobře pracovat s počítačem, aby z našich internetových stránek vytiskl články, které povzbudí zestárlé bratry a sestry. Nebo pokud plánuješ nějaké práce v sále Království či v jeho okolí, co kdybys nějakému mladému bratrovi navrhl, aby se k tobě přidal? Při takové spolupráci budeš mít příležitost všímat si jeho schopností, chválit ho a sledovat jeho pokroky. (Přísl. 15:23)

19., 20. Proč bychom měli pomáhat druhým, aby dělali duchovní pokroky?

¹⁹ Když Jehova pověřil Jozua, aby vedl Izraelity, přikázal Mojžíšovi: „Povzbuď ho a posilni ho.“ (Přečti 5. Mojžíšovu 3:28.) K celosvětovému sboru Jehovových služebníků se připojuje stále víc lidí. Všichni zkušení křesťané, tedy nejen sboroví starší, mohou mladým a nově pokřtěným bratrům pomáhat, aby naplno využili svůj potenciál. Víc zvěstovatelů se díky tomu zapojí do celodobé služby a přibude bratrů způsobilých „vyučovat jiné“. (2. Tim. 2:2)

²⁰ Ať už sloužíme v dobře fungujícím sboru, nebo v malé skupině, ze které se sbor teprve stane, můžeme přispívat k tomu, že o jeho budoucí potřeby bude dobře postaráno. Klíčem k tomu je napodobovat Jehovu, který si u svých služebníků vždy všímá toho dobrého.