Tato otázka je důležitá, a to zvlášť pro ty, kdo ztratili milovaného manželského partnera. Možná touží po tom, aby s ním mohli v novém světě znovu žít v manželství. Jeden vdovec řekl: „Já ani moje žena jsme nechtěli, aby naše manželství skončilo. Z celého srdce jsme si přáli navždy společně uctívat Jehovu jako manželé. A cítím to pořád stejně.“ Budou tedy moct vzkříšení lidé vstoupit do manželství? Stručně řečeno, jednoznačnou odpověď na tuto otázku neznáme.

V našich publikacích jsme dlouhou dobu uváděli, že Ježíšova slova o vzkříšení a vstupování do manželství se nejspíš týkají pozemského vzkříšení a že ti, kdo budou vzkříšeni k životu na zemi, se nebudou ženit ani vdávat. * (Mat. 22:29, 30; Mar. 12:24, 25; Luk. 20:34–36) Nechceme ale být dogmatičtí. Mohl mít Ježíš na mysli nebeské vzkříšení? Podívejme se na jeho slova podrobněji.

Uvažujme, v jaké situaci je řekl. (Přečti Lukáše 20:27–33.) Saduceové, kteří ve vzkříšení nevěřili, se snažili nachytat Ježíše na otázku, která se týkala vzkříšení a švagrovského manželství. * Ježíš jim odpověděl: „Děti tohoto systému věcí se žení a vdávají, ale ti, kdo byli uznáni za hodné, aby dosáhli onoho systému věcí a vzkříšení z mrtvých, se nežení ani nevdávají. Vskutku, nemohou již ani zemřít, neboť jsou jako andělé a jsou Božími dětmi tím, že jsou dětmi vzkříšení.“ (Luk. 20:34–36)

Proč jsme v našich publikacích uváděli, že Ježíš pravděpodobně mluvil o pozemském vzkříšení? Měli jsme pro to dva hlavní důvody. Za prvé, když saduceové pokládali Ježíšovi otázku, měli nejspíš na mysli pozemské vzkříšení. Proto se zdálo logické, že o něm mluvil i Ježíš. Za druhé, v závěru své odpovědi se Ježíš zmínil o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, věrných mužích, které čeká vzkříšení k životu na zemi. (Luk. 20:37, 38)

Je ale možné, že Ježíš mluvil o nebeském vzkříšení. Z čeho to můžeme odvodit? Zamysleme se nad dvěma důležitými větami.

„Ti, kdo byli uznáni za hodné, aby dosáhli . . . vzkříšení z mrtvých.“ „Uznáni za hodné Božího království“ jsou věrní pomazaní křesťané. (2. Tes. 1:5, 11) Na základě výkupní oběti byli prohlášeni za spravedlivé, a proto když umírají, jsou v Božích očích čistí od hříchu. (Řím. 5:1, 18; 8:1) Jsou nazváni šťastnými a svatými a považováni za hodné, aby byli vzkříšeni k nebeskému životu. (Zjev. 20:5, 6) Naproti tomu mezi lidmi vzkříšenými k životu na zemi budou i nespravedliví. (Sk. 24:15) Dá se  snad o nich říct, že jsou „uznáni za hodné“ vzkříšení?

„Nemohou již ani zemřít.“ Ježíš neřekl: „Už nikdy nezemřou.“ Řekl: „Nemohou již ani zemřít.“ V jiných překladech tato věta zní „již nepodléhají smrti“ nebo „smrt už nad nimi nemá moc“. Věrní pomazaní křesťané, kteří zde na zemi zemřou, jsou vzati do nebe a obdrží nesmrtelnost, to znamená nekonečný a nezničitelný život. (1. Kor. 15:53, 54) Nad těmi, kdo jsou vzkříšeni do nebe, tedy už smrt nemá žádnou moc. *

Co z toho tedy můžeme vyvodit? Ježíšova slova o vzkříšení a manželství se mohou týkat nebeského vzkříšení. Pokud to tak je, pak se o těch, kdo budou vzkříšeni do nebe, dozvídáme několik věcí: nevstupují do manželství, nemohou zemřít a v určitých ohledech jsou jako andělé – duchovní bytosti, které žijí v duchovní říši. Zároveň však vzniká několik otázek.

Za prvé, proč by Ježíš mluvil o nebeském vzkříšení, když se ho saduceové zřejmě ptali na pozemské vzkříšení? Ježíš svým oponentům neodpovídal vždy přesně na to, na co se ptali. Například když od něj Židé chtěli nějaké znamení, řekl jim: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“ Ježíš podle všeho věděl, že mají na mysli doslovný chrám, ale přesto „hovořil o chrámu svého těla“. (Jan 2:18–21) Stejně tak možná neviděl žádný důvod, proč by měl odpovídat pokryteckým saduceům, kteří ve vzkříšení ani v existenci andělů nevěřili. (Přísl. 23:9; Mat. 7:6; Sk. 23:8) Místo toho chtěl možná odhalit některá fakta týkající se nebeského vzkříšení svým upřímným učedníkům, kteří měli naději na život v nebi později získat.

Za druhé, proč by Ježíš končil rozhovor zmínkou o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteří budou vzkříšeni k životu na zemi? (Přečti Matouše 22:31, 32.) Všimněme si, že než mluvil o těchto věrných mužích, řekl „pokud jde o vzkříšení mrtvých“. Tento slovní obrat může naznačovat, že začal mluvit o něčem trochu jiném. Potom se odvolal na Mojžíšovy spisy, o kterých saduceové tvrdili, že je přijímají, a použil slova, která řekl Jehova Mojžíšovi u hořícího keře. Tím poskytl další důkaz, že vzkříšení, v tomto případě pozemské, je jednoznačně Božím záměrem. (2. Mojž. 3:1–6)

Za třetí, pokud se Ježíšova slova ohledně vzkříšení a manželství opravdu týkají nebeského vzkříšení, znamená to, že lidé vzkříšení k životu na zemi budou moct vstoupit do manželství? Boží Slovo na tuto otázku nedává přímou odpověď. I v případě, že Ježíš měl na mysli nebeské vzkříšení, jeho slova nijak neobjasňují, zda bude možné, aby vzkříšení lidé vstoupili v novém světě do manželství.

Nicméně Boží Slovo jasně říká, že smrtí jednoho z partnerů manželské pouto zaniká. Člověk, který ztratí manžela nebo manželku, tedy nemusí mít pocit viny, když se rozhodne znovu vstoupit do manželství. Je to osobní věc a nikdo by ho neměl kritizovat za to, že chce mít po svém boku manželského partnera. (Řím. 7:2, 3; 1. Kor. 7:39)

Je pochopitelné, že nás napadá spousta otázek týkajících se života v novém světě. Bylo by však zbytečné o nich spekulovat. Na odpovědi si stejně budeme muset počkat. Jedním si však můžeme být jistí: poslušní lidé budou šťastní, protože Jehova uspokojí všechny jejich potřeby a touhy tím nejlepším způsobem. (Žalm 145:16)