1., 2. (a) Jaké dary Adam dostal od Boha? (b) Proč dal Bůh Adamovi manželku? (Viz úvodní obrázek.)

JEHOVA stvořil zemi za určitým účelem. „Utvořil [ji], dokonce aby byla obývána.“ (Iz. 45:18) Stvořil také dokonalého člověka Adama a dal mu nádherný domov – zahradu Eden. Adam mohl obdivovat mohutné stromy, zurčící potůčky a dovádějící zvířata. Něco velmi důležitého mu ale chybělo. Je to zřejmé z Jehovových slov: „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ Bůh ho uspal a „ze žebra, které vzal z člověka, postavil ženu“. Když se Adam vzbudil, měl nevýslovnou radost. Zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat Žena, protože byla vzata z muže.“ (1. Mojž. 2:18–23)

² Žena byla pro Adama úžasným darem, protože měla být jeho dokonalou pomocnicí. Dostala také jedinečnou výsadu rodit děti. Bible uvádí: „Adam [dal] své manželce jméno Eva, protože se měla stát matkou všech živých.“ (1. Mojž. 3:20; ppč.) První lidská dvojice tedy mohla přivádět na svět dokonalé potomky. Díky tomu měla být země naplněna dokonalými lidmi, kteří ji celou přemění v ráj a budou se starat o všechny ostatní živé tvory. (1. Mojž. 1:27, 28)

3. (a) Co bylo podmínkou, aby Bůh Adamovi a Evě žehnal, ale co se stalo? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

 ³ Pokud se ale Adam a Eva chtěli těšit ze všech požehnání, která pro ně Bůh chystal, museli splňovat důležitou podmínku. Bylo nezbytné, aby ho poslouchali a uznávali jeho autoritu. (1. Mojž. 2:15–17) Jedině tak mohli plnit svou úlohu v Božím záměru. Je smutné, že se nechali ovlivnit Satanem, který je v Bibli označen jako „ten prahad“, a proti Bohu zhřešili. (Zjev. 12:9; 1. Mojž. 3:1–6) Jaký dopad měla tato vzpoura na ženy? Co dobrého zbožné ženy ze starověku vykonaly? A proč jsou dnešní křesťanky přirovnané k velkému vojsku? (Žalm 68:11)

4. Kdo nesl odpovědnost za hřích první lidské dvojice?

⁴ Když se měl Adam Bohu zodpovídat za to, co udělal, vymlouval se: „Žena, kterou tys mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ (1. Mojž. 3:12) Nejenže odmítl nést odpovědnost za svůj hřích, ale svaloval vinu na ženu, kterou mu láskyplný Bůh dal, a vlastně i na Boha samotného. Zhřešili sice oba lidé, ale Jehova za to volal k odpovědnosti Adama. Proto apoštol Pavel napsal, že „skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt“. (Řím. 5:12)

5. Co se potvrdilo tím, že Bůh dovolil, aby si lidé vládli nezávisle na něm?

⁵ První dva lidé se nechali ovlivnit Satanem a mysleli si, že nepotřebují, aby jim vládl Jehova. Z toho vyplynula důležitá otázka: Kdo má právo vládnout? Bůh chtěl, aby byla jednou provždy zodpovězena. Proto dovolil, aby si po určitou dobu lidé vládli nezávisle na něm. Od začátku však věděl, jak to dopadne – nezávislá vláda bude mít katastrofální následky. A skutečně, v průběhu dějin postihovalo lidskou společnost jedno neštěstí za druhým. Jen ve 20. století zemřelo ve válkách asi 100 000 000 lidí. Bylo mezi nimi mnoho nevinných mužů, žen i dětí. Dnes tedy existuje bezpočet důkazů, že „muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok“. (Jer. 10:23) Tuto skutečnost si dobře uvědomujeme, a proto se Jehovovi podřizujeme. (Přečti Přísloví 3:5, 6.)

6. Jak se v mnoha zemích jedná se ženami?

⁶ Ve světě, který leží v moci Satana, se špatně zachází jak s muži, tak se ženami. (Kaz. 8:9; 1. Jana 5:19) Některé z nejstrašnějších zločinů ale byly spáchané na ženách. V celosvětovém měřítku asi 30 procent žen uvádí, že je jejich partner někdy napadl. V určitých kulturách jsou muži zvýhodňovaní, protože se na ně pohlíží jako na pokračovatele rodu, kteří se budou starat o stárnoucí rodiče a prarodiče. V některých zemích se narození holčičky považuje za nežádoucí a při potratech přichází o život daleko víc holčiček než chlapců.

7. Jaký začátek dal Bůh mužům i ženám?

⁷ Bůh rozhodně nemá radost, že se se ženami zachází špatně. On sám s nimi jedná spravedlivě a s úctou. Je to vidět mimo jiné z toho, že Evu stvořil dokonalou a s vlastnostmi, díky kterým byla ne Adamovým otrokem, ale krásnou pomocnicí. Na konci šestého  stvořitelského dne „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojž. 1:31) Slova „všechno“ a „velmi dobré“ se samozřejmě vztahovala i na Evu. Jak mužům, tak ženám tedy Bůh dal skvělý začátek.

8. (a) Jak se chovají lidé „v posledních dnech“? (b) Koho si Bůh v průběhu dějin vážil?

⁸ Obecně se dá říct, že od vzpoury v Edenu se chování mužů i žen neustále zhoršuje. Zvlášť nápadné je to od začátku 20. století. Bible předpověděla, že „v posledních dnech“ lidé budou jednat hůř než kdykoli předtím. Špatnost se tak rozšířila, že naši dobu můžeme právem označit za „kritické časy“. (2. Tim. 3:1–5) V průběhu lidských dějin si ale Svrchovaný pán Jehova vážil mužů i žen, kteří v něj důvěřovali, dodržovali jeho zákony a podřizovali se jeho autoritě. (Přečti Žalm 71:5.)

9. Kolik lidí přežilo potopu a díky čemu?

⁹ Když Bůh v době Noema zničil při potopě násilný svět, přežila jen hrstka lidí. Pokud před potopou byli ještě naživu Noemovi bratři a sestry, zahynuli i oni. (1. Mojž. 5:30) Ale i když zachráněných bylo málo, byl mezi nimi stejný počet mužů i žen. Byli to Noe, jeho manželka, jejich tři synové a jejich manželky. Bůh je ochránil, protože se ho báli a jednali v souladu s jeho vůlí. Všichni lidé jsou potomky těch osmi osob, kterých si Jehova vážil. (1. Mojž. 7:7; 1. Petra 3:20)

10. Proč měly bohabojné manželky věrných patriarchů Jehovovu přízeň?

¹⁰ Bůh si vážil také bohabojných manželek věrných patriarchů, kteří žili dlouho po potopě. Jedním důvodem bylo to, že si nestěžovaly na svůj životní úděl. (Juda 16) Sotva bychom si dokázali představit, že by Sára, oddaná manželka, pořád Abrahamovi předhazovala, že musela opustit pohodlí svého domu v Uru a žít ve stanu v cizí zemi. V Bibli naopak čteme, že „Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho ‚pánem‘“. (1. Petra 3:6) Dalším příkladem je Rebeka. Byla pro Izáka darem od Jehovy a stala se skvělou manželkou. Není divu, že o Izákovi čteme: „Zamiloval se do ní, a . . . našel útěchu po ztrátě své matky.“ (1. Mojž. 24:67) Jsme rádi, že i dnes jsou mezi námi zbožné ženy, které se chovají a uvažují stejně jako Sára a Rebeka.

11. Jak projevily odvahu dvě hebrejské porodní báby?

¹¹ Když byli Izraelité v otroctví v Egyptě, rychle jich přibývalo. Faraon proto rozhodl, že všichni chlapci mají být hned po narození zabiti. Co udělaly Šifra a Pua, hlavní hebrejské porodní báby? Měly hlubokou úctu k Jehovovi a bály se ho, a proto se odvážně rozhodly, že děti zabíjet nebudou. Jehova je za to odměnil tím, že ony samy měly později děti. (2. Mojž. 1:15–21)

12. Co se z Bible dozvídáme o Deboře a Jael?

¹² Přenesme se teď do doby izraelských soudců. K ženám, kterých si Bůh vážil, patřila prorokyně Debora. Povzbuzovala soudce Baraka a sehrála důležitou roli při osvobozování Izraelitů od nepřátel. Předpověděla ale, že zásluha za vítězství nad Kananejci nebude připsána Barakovi. Řekla, že Siseru, vůdce kananejského vojska, Bůh vydá „do ruky ženy“. To se splnilo, když Siseru  zabila Jael, která ani nebyla Izraelitka. (Soud. 4:4–9, 17–22)

13. Co nám Bible říká o Abigail?

¹³ Pozoruhodnou ženou byla také Abigail, která žila v 11. století př. n. l. Měla zdravý úsudek, což se nedá říct o jejím manželu Nabalovi, který byl hrubý, zkažený a nerozumný. (1. Sam. 25:2, 3, 25) David a jeho muži nějakou dobu chránili Nabalův majetek, ale když ho požádali o zásoby jídla, začal na ně křičet, urážet je a nic jim nedal. David se tak rozzuřil, že chtěl Nabala a jeho muže pobít. Abigail se o tom dozvěděla a zabránila krveprolití tím, že Davidovi a jeho mužům přivezla jídlo a pití. (1. Sam. 25:8–18) David jí pak řekl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který mi tě poslal tohoto dne vstříc!“ (1. Sam. 25:32) Po Nabalově smrti se Abigail stala Davidovou manželkou. (1. Sam. 25:37–42)

14. S čím pomáhaly Šallumovy dcery a co podobného dělají některé sestry dnes?

¹⁴ V roce 607 př. n. l. Babylóňané zničili Jeruzalém i chrám. O život tehdy přišlo mnoho mužů, žen i dětí. V roce 455 př. n. l. Židé pod Nehemjášovým vedením znovu postavili jeruzalémské zdi. S opravami pomáhaly i dcery Šalluma, knížete poloviny jeruzalémské oblasti. (Neh. 3:12) Ochotně vykonávaly jakoukoli práci. I dnes na různých teokratických stavebních projektech pracuje mnoho křesťanských sester. Moc si jich za to vážíme.

15. Jakou výsadu dal Bůh Marii?

¹⁵ I o staletí později dostaly mnohé ženy úžasné výsady od Jehovy. Příkladem je Marie, která si měla vzít Josefa, ale ještě před svatbou zázračně otěhotněla působením svatého ducha. Proč si ji Bůh vybral, aby byla matkou Ježíše? Bezpochyby proto, že byla zbožná a měla vlastnosti, které byly zapotřebí, aby mohla svého dokonalého syna správně vychovávat až do dospělosti. Být matkou nejvýznamnějšího člověka, jaký kdy žil, byla opravdu mimořádná výsada! (Mat. 1:18–25)

16. Jak Ježíš jednal se ženami?

¹⁶ Ježíš byl k ženám velmi laskavý. To je vidět z toho, jak jednal se ženou, která dvanáct let trpěla krvotokem. Nenápadně se k němu přiblížila, když byl obklopený davem lidí, a zezadu se dotkla jeho oděvu. Místo aby ji napomenul, soucitně jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“ (Mar. 5:25–34)

17. K jakému zázraku došlo o Letnicích roku 33 n. l.?

¹⁷ Když byli Ježíš a jeho apoštolové na cestách, některé ženy se o ně staraly. (Luk. 8:1–3) A když Jehova o Letnicích roku 33 n. l. pomazal svatým duchem asi 120 učedníků, byly mezi nimi i ženy. (Přečti Skutky 2:1–4.) Sám Jehova to předpověděl slovy: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. . . . A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“ (Joel 2:28, 29) Tímto zázrakem dal Bůh v den Letnic najevo, že jeho lidem už není odpadlý izraelský národ, ale „Boží Izrael“, který je tvořený jak muži, tak ženami. (Gal. 3:28; 6:15, 16) Ke křesťankám, které se v prvním století věnovaly kazatelské službě, patřily i čtyři dcery evangelisty Filipa. (Sk. 21:8, 9)

18., 19. (a) Jakou výsadu dostali od Boha muži i ženy? (b) Co žalmista napsal o ženách, které kážou dobrou zprávu?

¹⁸ Koncem 19. století měla hluboký zájem o biblické pravdy jen malá skupina mužů a žen. Byli to předchůdci nás, kdo dnes svou kazatelskou službou splňujeme Ježíšova prorocká slova: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14)

¹⁹ Z malé skupiny badatelů Bible je dnes asi 8 000 000 Jehovových svědků. V roce 2013 přišlo na Památnou slavnost víc než 11 000 000 dalších lidí, kteří projevili určitý zájem o Bibli a o naši vzdělávací činnost. Většinu přítomných na Památné slavnosti tvoří v řadě zemí ženy. Podobně i většina celodobých kazatelů Království, kterých je přes 1 000 000, jsou sestry. Bůh dává věrným ženám výsadu spolupracovat na splňování žalmistových slov: „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ (Žalm 68:11)

20. Na co se můžeme při studiu Božího Slova zaměřit?

²⁰ Bible mluví o tolika věrných ženách, že v tomto článku není prostor psát o každé z nich. Můžeme o nich ale číst v Božím Slově a v článcích, které byly uveřejněné v našich publikacích. Námětem osobního studia může být například věrná Rut. (Rut 1:16, 17) Svou víru posílíme také četbou biblické knihy Ester a článků, které o perské královně pojednávají. Takové studium pro nás bude velkým přínosem. Můžeme ho zařadit do programu rodinného uctívání nebo osobního studia.

21. Jak zbožné ženy dávaly najevo svou věrnost Jehovovi v obtížných dobách?

²¹ Není pochyb, že Jehova žehná kazatelské službě křesťanských žen a posiluje je, když procházejí zkouškami. Díky jeho pomoci se pevně držely pravdy i v době nacistické a komunistické vlády. Kvůli své poslušnosti některé z nich trpěly, a dokonce přišly o život. (Sk. 5:29) Dnes stejně jako v minulosti věrné sestry i ostatní křesťané uznávají Boží autoritu. Jehova na to reaguje tak jako v případě starověkých Izraelitů. Každého svého služebníka obrazně řečeno drží za ruku a říká: „Neboj se. Já sám ti pomohu.“ (Iz. 41:10–13)

22. Jaká budoucnost nás čeká?

²² Zbožní muži a ženy brzy začnou přeměňovat zemi v ráj a milionům vzkříšených budou pomáhat, aby se dozvěděli o Jehovově záměru. Než ta doba přijde, všichni si ze srdce važme výsady, že můžeme Jehovovi sloužit „rameno vedle ramena“. (Sef. 3:9)