1. Jaký postoj měl apoštol Pavel ke spoluvěřícím, kteří se namáhali v kazatelské službě?

APOŠTOL Pavel si moc vážil spoluvěřících, kteří ze všech sil kázali dobrou zprávu. Napsal: „Ustavičně máme na mysli vaše věrné dílo a vaši milující usilovnou práci a vytrvalost kvůli naději v našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem.“ (1. Tes. 1:3) Také Jehova si váží usilovné práce všech svých věrných služebníků, bez ohledu na to, jestli jim životní okolnosti umožňují věnovat službě hodně času nebo málo. (Hebr. 6:10)

2. O čem je tento článek?

² Mnozí křesťané v minulosti i dnes ochotně obětovali hodně věcí, aby mohli být v celodobé službě. V tomto článku se zamyslíme, co ve službě pro Jehovu dělali někteří křesťané v prvním století. Také si ukážeme, jakým formám celodobé služby se někteří naši drazí bratři a sestry věnují v současnosti a jak jim můžeme pomáhat.

3., 4. (a) Jakými způsoby někteří křesťané sloužili Jehovovi v prvním století? (b) Z čeho tehdejší celodobí služebníci žili?

³ Krátce po svém křtu Ježíš zahájil kazatelskou činnost,  která měla nakonec probíhat po celém světě. (Luk. 3:21–23; 4:14, 15, 43) Po jeho smrti se iniciativy v kázání dobré zprávy chopili jeho apoštolové. (Sk. 5:42; 6:7) Někteří křesťané, například Filip, sloužili jako kazatelé a misionáři v Palestině. (Sk. 8:5, 40; 21:8) Pavel a jiní se vydali do vzdálenějších zemí. (Sk. 13:2–4; 14:26; 2. Kor. 1:19) Marek, Lukáš a Silvanus (Silas) patřili k těm, kdo napsali části Bible nebo při jejich sepisování pomáhali jako písaři. (1. Petra 5:12) Společně s věrnými bratry sloužily i sestry. (Sk. 18:26; Řím. 16:1, 2) Strhující zážitky těchto křesťanů jsou zapsané v Křesťanských řeckých písmech. Jsou důkazem toho, že Jehova na své služebníky myslí a stará se o ně.

⁴ Z čeho žili bratři a sestry, kteří se v prvním století věnovali celodobé službě? Nežádali po svých spoluvěřících, aby se o ně postarali. Místo toho někdy pracovali na částečný úvazek. Tak to dělal například apoštol Pavel a ti, kdo ho doprovázeli na cestách. (1. Kor. 9:11–15) Někteří jednotlivci i celé sbory ale celodobým služebníkům ochotně nabízeli svou pomoc a oni ji s vděčností přijímali. (Přečti Skutky 16:14, 15; Filipanům 4:15–18.)

5. Co jedni manželé říkají o celodobé službě?

⁵ I dnes hodně křesťanů ze všech sil slouží Jehovovi v různých odvětvích celodobé služby. (Viz rámeček „ Různé druhy celodobé služby“.) Jak svůj život hodnotí? Zkus se jich na to sám zeptat. Jejich odpověď tě určitě obohatí. Jeden bratr, který byl pravidelným průkopníkem, zvláštním průkopníkem, misionářem a teď slouží v zahraničí jako betelita, říká: „To, že jsem se pustil do celodobé služby, bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Bylo mi tehdy osmnáct a přemýšlel jsem, jestli mám jít na vysokou, najít si práci na plný úvazek nebo se stát průkopníkem. Z vlastní zkušenosti teď můžu říct, že Jehova nezapomene na oběti, které v celodobé službě člověk přináší. Nadání a schopnosti, které mám od Jehovy, jsem mohl využít takovým způsobem, jak by to ve světském zaměstnání nikdy nebylo možné.“ Jeho manželka dodává: „Každý nový úkol mi pomohl posunout se dopředu. Mockrát jsme cítili, jak nás Jehova chrání a vede. Kdybysme si chtěli v klidu žít pro sebe, nikdy bysme nic takového nezažili. Každý den Jehovovi děkuju za to, že můžeme být v celodobé službě.“ Chtěl bys, abys o svém životě mohl říct to samé?

6. Jak se Jehova dívá na to, co pro něj každý z nás dělá?

⁶ Je jasné, že někteří křesťané momentálně nemohou být v celodobé službě. I tak dělají pro Jehovu všechno, co je v jejich silách, a on si jejich úsilí moc váží. Vyplývá to například z dopisu Filemonovi. Pavel v něm pozdravoval všechny křesťany z koloského sboru, některé dokonce jmenovitě. (Přečti Filemonovi 1–3.) Z jeho slov je vidět, že si jejich horlivé služby vážil stejně jako Jehova. Jehova si moc váží také tvojí služby. Mohl bys ale nějak pomáhat svým spoluvěřícím, kteří jsou v celodobé službě?

7., 8. Kolik času tráví ve službě pravidelní průkopníci a jak jim spoluvěřící mohou pomáhat?

⁷ Stejně jako kazatelé v prvním století jsou i dnes nadšení průkopníci velkým povzbuzením pro sbor, ve kterém  slouží. Mnozí z nich jsou ve službě 70 hodin každý měsíc. Co bys pro ně mohl udělat?

⁸ Průkopnice Shari říká: „Průkopníci jsou ve službě každý den, a tak se může zdát, že mají síly na rozdávání. Ale i oni potřebují povzbudit.“ (Řím. 1:11, 12) Jiná sestra, která několik let průkopničila, říká: „Průkopníci v našem sboru slouží vytrvale a neúnavně. Jsou moc vděční, když je někdo odveze do obvodu, pozve je na oběd a přispěje jim na benzin nebo na něco jiného. Vidí z toho, že druhým na nich záleží.“

9., 10. Jak někteří bratři a sestry pomáhají průkopníkům?

⁹ Další způsob, jak pomáhat průkopníkům, je chodit s nimi do služby. Průkopnice Bobbi prosí: „Bylo by fajn, kdyby s námi zvěstovatelé víc chodili do služby během týdne.“ Jiná průkopnice ze stejného sboru dodává: „Hlavně na odpoledne je těžké se s někým domluvit.“ Sestra, která teď slouží v brooklynském betelu, s vděčností vzpomíná, co jí při průkopnické pomáhalo. Vypráví: „Jedna sestra, která měla auto, mi řekla: ‚Když neseženeš nikoho, kdo by s tebou šel do služby, tak mi hned zavolej.‘ Díky ní jsem vlastně průkopnickou zvládla.“ Zajímavý postřeh má i Shari. Říká: „Když nejsou svobodní průkopníci ve službě, jsou často sami. Občas je proto pozvěte na rodinné uctívání. Zvěte je i při jiných příležitostech, hodně jim to pomůže.“

¹⁰ Sestra, která je v celodobé službě skoro 50 let, říká, co pomáhalo jí i jiným svobodným průkopnicím. „Naši starší nás jednou za pár měsíců navštívili a ptali se, jak se nám daří zdravotně, jak to máme se zaměstnáním a jestli nás něco netrápí. Nebyly to žádné formální návštěvy. Chodili k nám domů, aby zjistili, jestli nepotřebujeme s něčím pomoct.“ Starší, kteří projevují takový zájem o průkopníky, jednají podle příkladu Onesifora. Staral se o svou rodinu a ještě pomáhal Pavlovi. (2. Tim. 1:18)

11. Jak vypadá život zvláštního průkopníka?

¹¹ V některých sborech mohou mít bratři a sestry radost z toho, že s nimi slouží zvláštní průkopníci. Většinou věnují  kazatelské službě 130 hodin měsíčně a také se starají o různé sborové záležitosti. Od odbočky dostávají skromný měsíční příspěvek, aby se mohli na službu plně soustředit. Žádnou světskou práci obvykle nemají.

12. Jak mohou sboroví starší a další zvěstovatelé pomáhat zvláštním průkopníkům?

¹² Jak bys mohl pomáhat zvláštním průkopníkům? Jeden bratr z odbočky, který je s mnoha zvláštními průkopníky v kontaktu, říká: „Je nutné, aby s nimi starší mluvili, zjistili, v jaké jsou situaci, a pak rozhodli, co pro ně mohou dělat. Někteří bratři si myslí, že když zvláštní průkopníci dostávají příspěvek od odbočky, už nic dalšího nepotřebují. Zvěstovatelé ze sboru ale mohou zvláštním průkopníkům pomáhat v mnoha ohledech.“ Podobně jako pravidelní průkopníci, i oni si váží toho, když mají s kým chodit do služby. Mohl bys s nimi spolupracovat i ty?

13., 14. (a) Potřebují krajští dozorci povzbuzení? Vysvětli to. (b) Co bys mohl udělat pro krajského dozorce a jeho manželku?

¹³ Krajské dozorce a jejich manželky považujeme za duchovně silné křesťany, kteří toho hodně vydrží. Je pravda, že mají bohaté zkušenosti a pevnou víru. Pro každého z nás jsou velkým povzbuzením. Nesmíme ale zapomínat, že povzbudit potřebují i oni sami. Také jsou rádi, když se s nimi domluvíme do služby a když je pozveme, aby s námi strávili volný čas. Když musí do nemocnice nebo se z nějaké nemoci zotavují doma, uvítají, když je navštívíme a postaráme se o to, co potřebují. Dobrým příkladem je pro nás Lukáš, „milovaný lékař“ a pisatel knihy Skutky. S láskou podporoval Pavla a další křesťany, kteří s ním cestovali. (Kol. 4:14; Sk. 20:5–21:18)

¹⁴ Cestující dozorci a jejich manželky potřebují blízké přátele a jsou za ně vděční. Jeden krajský dozorce napsal: „Připadá mi, že moji přátelé nějak vycítí, kdy už je toho na mě moc. Vědí, jak se mě zeptat, takže jim dokážu říct, co mě trápí. Hodně mi pomáhá už jenom to, že si mě vyslechnou.“ Krajští dozorci a jejich manželky si moc váží toho, když se o ně bratři a sestry zajímají.

15., 16. (a) Proč je práce těch, kdo slouží v betelu a ve sjezdových sálech, důležitá? (b) Jak těmto bratrům a sestrám můžeme pomáhat?

¹⁵ Bratři a sestry, kteří slouží v betelu a ve sjezdových sálech, se věnují důležité práci, která je pro kázání dobré zprávy nezbytná. Pokud ve tvém sboru nebo kraji slouží betelité, jak bys je mohl podporovat?

¹⁶ Když bratr nebo sestra přijdou do betelu, mohou se cítit osamělí, protože jsou daleko od rodiny a přátel. Jsou moc vděční za to, když se o ně ostatní betelité a spolukřesťané v jejich novém sboru zajímají a spřátelí se s nimi. (Mar. 10:29, 30) Pracovní úkoly betelitům obvykle dovolují, aby chodili na shromáždění a každý týden do kazatelské služby. Čas od času ale mají ještě další pracovní povinnosti. Když to jejich spoluvěřící chápou a dávají jim najevo, že si váží jejich práce, vede to ke spokojenosti všech. (Přečti 1. Tesaloničanům 2:9.)

17., 18. Jaké úkoly mívají bratři a sestry, kteří slouží v zahraničí?

¹⁷ Některé celodobé služebníky vedoucí sbor pověřil službou v zahraničí.  Tito bratři a sestry se obvykle musí naučit nový jazyk a přizpůsobit se cizí kuchyni, zvykům a způsobu života. Jaká práce je tam čeká?

¹⁸ Někteří jsou misionáři a jejich hlavním úkolem je kazatelská služba. Jsou dobře vyškolení a to, co se naučili, předávají bratrům a sestrám ve sboru. Odbočka jim zajišťuje skromné bydlení a příspěvek, aby si mohli koupit to nejnutnější. Jiní bratři a sestry slouží v odbočce nebo pomáhají při stavbách odboček, překladatelských kanceláří, sjezdových sálů a sálů Království. O bydlení a jídlo se jim stará odbočka nebo místní bratři. Stejně jako betelité, i tito bratři a sestry se pravidelně účastní shromáždění a chodí do služby. Jsou velkým přínosem pro každý sbor.

19. Co můžeš udělat pro bratry a sestry ze zahraničí, kteří slouží v tvé zemi?

¹⁹ Co můžeš dělat pro celodobé služebníky ze zahraničí? Pamatuj na to, že když přijedou, asi nebudou zvyklí na místní jídlo. Když je tedy pozveš k sobě domů, zeptej se jich, jestli by rádi ochutnali něco nového nebo jestli je něco, co by naopak jíst nemuseli. Když se učí tvůj jazyk a přizpůsobují se místním zvykům, buď k nim laskavý a trpělivý. Asi bude chvíli trvat, než ti budou rozumět všechno. Určitě ale uvítají tvou pomoc, protože se chtějí učit.

20. Co můžeme dělat pro celodobé služebníky a jejich rodiče?

²⁰ Celodobí služebníci stárnou a totéž platí i o jejich rodičích. Pokud jsou rodiče svědkové, nejspíš si ze srdce přejí, aby jejich děti mohly dál sloužit tam, kde jsou. (3. Jana 4) Když stárnoucí rodiče potřebují pomoc, celodobí služebníci pro ně samozřejmě udělají všechno, co je v jejich silách a možnostech. Bratři a sestry ze sboru, do kterého rodiče patří, jim s tím ale mohou hodně pomoct. Nezapomínej, že celodobí služebníci mají důležité úkoly, které se týkají té nejvýznamnější činnosti, jaká kdy na světě probíhala. (Mat. 28:19, 20) Mohl bys ty nebo sbor, ve kterém sloužíš, pomáhat rodičům celodobých služebníků?

21. Jak se celodobí služebníci dívají na pomoc a povzbuzení, které dostávají od druhých?

²¹ Mnozí lidé tvrdě pracují, aby zbohatli. Bratři a sestry, kteří se rozhodli pro celodobou službu, se ale namáhají ve prospěch druhých – slouží Jehovovi a lidem. Jsou opravdu moc vděční za jakoukoli pomoc, kterou od spolukřesťanů dostávají. Jedna sestra, která slouží v zahraničí, říká: „Stačí jen pár řádek vřelých slov, ze kterých je vidět, že na vás druzí myslí a že jsou vděční za to, co děláte.“

22. Co si o celodobé službě myslíš?

²² Celodobá služba je ten nejlepší způsob života. Je sice náročná, ale zároveň odměňující a člověk se při ní hodně naučí. Navíc je to výborná příprava na dobu, kdy všichni budeme Jehovovi s radostí sloužit pod vládou jeho království. Stále proto mysleme na naše bratry a sestry, kteří se vytrvale věnují celodobé službě. (1. Tes. 1:3)