1. Co se často říká?

ŘÍKÁ SE, že člověk si neváží toho, co má, dokud to neztratí. Už jsi to někdy pocítil sám na sobě? Například když někdo vyrůstá v bohaté rodině, možná si tolik neváží věcí, které má, a považuje je za samozřejmost. Podobný postoj může mít mladý člověk, který kvůli nedostatku zkušeností nedokáže rozeznat, co je v životě opravdu důležité.

2., 3. (a) Jakému postoji by se mladí křesťané měli vyhýbat? (b) Co nám může pomoci vážit si duchovního dědictví?

² Pokud jsi mladý, co je pro tebe důležité? Pro mnoho mladých jsou dnes důležitější hmotné věci než vztahy. Chtějí mít dobrou práci, pěkné bydlení a nejmodernější techniku. Když se ale jejich život točí jenom kolem těchto věcí, uniká jim to nejdůležitější – vztah s Bohem. Vyrůstal jsi v křesťanské rodině? V tom případě ti rodiče předali cenné duchovní dědictví. (Mat. 5:3) Kdyby sis ho  nevážil, mohlo by to negativně ovlivnit celý tvůj život.

³ To se ti ale stát nemusí. Co ti pomůže, aby sis svého duchovního dědictví vážil? Budeme uvažovat o několika špatných i dobrých biblických příkladech, ze kterých je vidět, proč je moudré uvědomovat si jeho hodnotu. Mohou nám všem pomoci, abychom byli vděční za to, co jsme od Jehovy dostali.

4. Co se z 1. Samuelovy 8:1–5 dozvídáme o Samuelových synech?

⁴ V Bibli se píše o lidech, kteří dostali velké duchovní dědictví, ale nevážili si ho. Platilo to například o rodině proroka Samuela, který sloužil Jehovovi od dětství a byl mu vždycky věrný. (1. Sam. 12:1–5) Svým synům, Joelovi a Abijášovi, dal dobrý příklad, ale oni v jeho stopách nešli. Z Bible se o nich dozvídáme, že brali úplatky a překrucovali právo. (Přečti 1. Samuelovu 8:1–5.)

5., 6. Jací byli Josijášovi synové a jeho vnuk?

⁵ Podobné to bylo s Josijášovými syny. Josijáš byl věrný král – miloval Jehovu a uctíval ho. Když se našla kniha Zákona a byla mu přečtena, snažil se ze všech sil uplatnit Jehovovy pokyny. Ze země vymýtil modlářství a spiritismus a povzbuzoval lid k tomu, aby poslouchal Jehovu. (2. Král. 22:8; 23:2, 3, 12–15, 24, 25) Svým dětem předal velké duchovní dědictví. Tři jeho synové a jeden vnuk postupně usedli na královský trůn, ale žádný z nich si toho, co dostal, nevážil.

⁶ Po Josijášovi se stal králem jeho syn Jehoachaz, ale dělal „to, co bylo špatné v Jehovových očích“. Vládl jenom tři měsíce. Pak ho faraon uvrhl do vězení a Jehoachaz nakonec zemřel jako vyhnanec daleko od svého domova. (2. Král. 23:31–34) Po něm vládl 11 let jeho bratr Jehojakim. Ani on si nevážil toho, co od svého otce dostal. Byl tak špatný, že o něm Jeremjáš prorokoval: „Bude pohřben pohřbem osla.“ (Jer. 22:17–19) Josijášovi další nástupci – jeho syn Sedekjáš a vnuk Jehojakin – nebyli o nic lepší. Ani jeden nenásledoval Josijášův příklad. (2. Král. 24:8, 9, 18, 19)

7., 8. (a) Jak Šalomoun promrhal své duchovní dědictví? (b) Jaké poučení vyplývá ze špatných příkladů, o kterých jsme teď mluvili?

⁷ Vynikající duchovní zázemí měl i král Šalomoun. Od svého otce Davida se naučil uctívat Jehovu, ale za toto duchovní dědictví později přestal být vděčný. „V čase, kdy Šalomoun zestárl, se stalo, že jeho manželky naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy; a jeho srdce se neprokázalo být úplné s Jehovou, jeho Bohem, jako srdce jeho otce Davida.“ (1. Král. 11:4) Kvůli tomu přišel o Jehovovu přízeň.

⁸ Je smutné, že i když tito muži měli skvělé předpoklady sloužit Jehovovi a dělat, co je správné, promarnili je. Tak ale nedopadli všichni mladí, o kterých se píše v Bibli. A neplatí to  ani o všech mladých dnes. Uvažujme teď o několika pozitivních příkladech, které mohou mladí křesťané napodobovat.

9. V čem dali Noemovi synové vynikající příklad? (Viz úvodní obrázek.)

⁹ Vynikajícím příkladem jsou Noemovi synové. Jejich otec dostal příkaz postavit archu a přivést do ní svou domácnost. Noemovi synové si uvědomovali, že je zapotřebí udělat to, co Jehova chce. Se svým otcem určitě spolupracovali. Pomohli mu postavit archu a včas do ní vešli. (1. Mojž. 7:1, 7) S jakým cílem to dělali? V 1. Mojžíšově 7:3 je napsáno, že do archy přivedli zvířata, aby „zachovali naživu potomstvo na povrchu celé země“. Zachráněn byl i lidský rod. Díky tomu, že si Noemovi synové svého duchovního dědictví vážili, mohli pomáhat při záchraně lidstva a obnově pravého uctívání na očištěné zemi. (1. Mojž. 8:20; 9:18, 19)

10. Jak čtyři mladí Hebrejci ukázali, že si váží svého duchovního dědictví?

¹⁰ Hodnotu toho, co je v životě opravdu důležité, chápali o staletí později i čtyři mladí Hebrejci. V roce 617 př. n. l. byli Chananjáš, Mišael, Azarjáš a Daniel odvedeni do Babylónu. Byli krásní a inteligentní a v Babylóně mohli udělat kariéru. Z jejich jednání je ale zřejmé, že nezapomněli na to, co se v dětství naučili. A Jehova jim za to bohatě požehnal. (Přečti Daniela 1:8, 11–15, 20.)

11. Jaký užitek měli z Ježíšova duchovního dědictví jiní lidé?

¹¹ Naše úvaha o dobrých příkladech by nebyla úplná, kdybychom se nezmínili o Ježíšovi. Od svého nebeského Otce toho hodně dostal a byl za to vděčný. Je to vidět z jeho slov: „Právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Přál si, aby z jeho duchovního dědictví měli užitek i jiní. Zástupům řekl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Luk. 4:18, 43) Těm, kdo mu naslouchali, pomáhal pochopit, že by neměli být „částí světa“, který si duchovních věcí obecně neváží. (Jan 15:19)

12. (a) Jak se 2. Timoteovi 3:14–17 vztahuje na mnoho mladých dnes? (b) O kterých otázkách by měli mladí křesťané uvažovat?

¹² Možná jsi i ty vyrůstal v křesťanské rodině. V tom případě se na tebe dá vztáhnout to, co se v Bibli píše o Timoteovi. (Přečti 2. Timoteovi 3:14–17.) Rodiče tě učili o Jehovovi a o tom, jak mu dělat radost. Zřejmě s tím začali, už když jsi byl maličký. Právě to ti pomáhá, aby ses stal „moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem“ a abys byl „úplně vyzbrojený“ pro službu Bohu. Vážíš si toho, co jsi dostal? Polož si pár zkoumavých otázek: Jsem rád, že patřím k dlouhé řadě věrných svědků? Jaký pocit ve mně vyvolává to, že patřím k relativně  málo lidem, které dnes Bůh považuje za své přátele? Jsem vděčný za to, že mám jedinečnou výsadu znát pravdu?

13., 14. Co některé mladé křesťany láká, ale proč by nebylo moudré tomu podlehnout? Uveď příklad.

¹³ Někteří mladí lidé vychovaní v křesťanské rodině možná nevidí jasný rozdíl mezi naším duchovním rájem a odporným Satanovým světem. Některé dokonce láká vyzkoušet si, jaký ten svět vlastně je. Ale běžel bys před jedoucím autem jen proto, abys zjistil, jestli tě zraní, nebo dokonce zabije? To by bylo absurdní! Nemusíme tedy zkoušet špatné věci tohoto světa, abychom přišli na to, kolik bolesti nám mohou způsobit. (1. Petra 4:4)

¹⁴ Gener z Asie vyrůstal v křesťanské rodině a dal se pokřtít ve 12 letech. V dospívání ho ale začal lákat svět. Říká: „Chtěl jsem zažít svobodu, kterou svět nabízí.“ Začal žít dvojí život. Když mu bylo 15, přijal životní styl svých špatných kamarádů. Hodně pil a mluvil sprostě. Často s nimi hrál násilné počítačové hry a vracel se domů pozdě. Časem ale zjistil, že stejně není šťastný a že jeho život je prázdný. Teď je zase zpátky ve sboru. Říká, že čas od času ho svět láká, ale přátelství s Jehovou je pro něj důležitější.

15. O čem by měli přemýšlet mladí lidé, kteří nemají křesťanské rodiče?

¹⁵ Samozřejmě že ve sborech jsou i mladí, kteří nevyrůstali v křesťanské rodině. Pokud jsi jedním z nich, přemýšlej o tom, jak je úžasné, že znáš stvořitele a sloužíš mu. Na zemi žijí miliardy lidí. Je proto skvělé, že patříš k těm, které k sobě Jehova laskavě přitáhl a kterým umožnil poznat biblickou pravdu. (Jan 6:44, 45) Pouze jeden člověk z tisíce správně rozumí Bibli a ty jsi jedním z nich! Ať už tě s pravdou seznámili rodiče nebo někdo jiný, můžeš být šťastný, že ji znáš. (Přečti 1. Korinťanům 2:12.) Gener říká: „Kdo jsem já, aby mě znal  Jehova, majitel vesmíru?“ (Žalm 8:4) Sestra, která je také z Asie, říká: „Studenti jsou velmi hrdí na to, když si je učitel pamatuje. O co víc bychom měli být hrdí na to, že nás zná Jehova, ten největší učitel!“

16. Pokud jsi mladý, co je moudré udělat?

¹⁶ Přemýšlej o tom, jak úžasné duchovní dědictví jsi získal, a dej si za cíl sloužit Jehovovi. Můžeš se tak přidat k dlouhé řadě věrných Božích služebníků. Je to rozhodně moudřejší než pouze následovat většinu mladých, kteří otupěle kráčí s tímto světem a nečeká je nic jiného než zničení. (2. Kor. 4:3, 4)

17.–19. Proč je rozumné odlišovat se od světa?

¹⁷ Odlišovat se od světa samozřejmě není vždycky jednoduché. Ale je to rozumné. Uvažuj o atletovi, který se chce dostat na olympiádu. Aby uspěl, musí se odlišovat od svých vrstevníků. Musí si odepřít spoustu věcí, které by ho stály čas a rozptylovaly ho. Ale on se chce lišit, aby mohl víc trénovat a dosáhnout svého cíle.

¹⁸ Většina lidí dnes moc nepřemýšlí o následcích svého chování, ale Jehovovi služebníci ano. Pokud se budeš odlišovat od světa a vyhýbat se věcem, které by ti mohly morálně a duchovně uškodit, pak se „pevně [chopíš] skutečného života“. (1. Tim. 6:19) Sestra, o které jsme se už zmínili, říká: „Když si budeš stát za tím, čemu věříš, budeš se na konci každého dne cítit skvěle. Tenhle pocit pro tebe bude důkazem, že máš sílu jít proti proudu Satanova světa. Ale to nejlepší je, že jakoby uvidíš Jehovu, jak je na tebe pyšný a usmívá se na tebe. Tohle pocítíš, když se budeš odlišovat.“

¹⁹ Nepromarni svůj život tím, že by ses zaměřoval jenom na to, co můžeš získat teď. (Kaz. 9:2, 10) Víš, co je smyslem tvého života a že můžeš žít věčně. To ti pomáhá správně se rozhodovat a nechodit, „právě jak chodí . . . národy“. (Ef. 4:17; Mal. 3:18)

20., 21. (a) Na co se můžeme těšit, pokud se správně rozhodujeme? (b) Co od nás Jehova vyžaduje?

²⁰ Pokud se správně rozhodujeme, můžeme být už dnes šťastní a těšit se na věčný život v Božím novém světě. Jehova pro nás chystá tolik dobrých věcí, že si to ani nedokážeme představit. (Mat. 5:5; 19:29; 25:34) Nedá nám je ale automaticky. Vyžaduje od nás poslušnost. (Přečti 1. Jana 5:3, 4.) Naše úsilí sloužit Jehovovi věrně se ale určitě vyplatí!

²¹ Od Jehovy jsme toho už tolik dostali! Přesně rozumíme jeho Slovu a jasně chápeme, jakou má osobnost a co chce udělat. Jako svědkové Jehovovi máme tu čest nést jeho jméno. Bůh nám slibuje, že bude na naší straně a bude nám pomáhat. (Žalm 118:7) Ať už jsme mladí, nebo staří, dávejme najevo, že jsme za duchovní dědictví vděční a že toužíme Jehovu oslavovat navždy. (Řím. 11:33–36; Žalm 33:12)