NĚKOLIK mladých křesťanů si řeklo, že půjdou do kina. Od svých spolužáků slyšeli, že dávají film, který stojí za to. Když do kina dorazí, uvidí plakáty, na kterých jsou silné zbraně a spoře oděné ženy. Co udělají? Půjdou na film i tak?

Tato situace dokládá, že denně stojíme před řadou rozhodnutí, která mohou pozitivně nebo negativně ovlivnit naše duchovní smýšlení a vztah s Jehovou. Někdy možná chceš něco udělat, ale když o tom víc přemýšlíš, změníš názor. Znamená to, že jsi nerozhodný, nebo může být změna názoru namístě?

Milujeme Jehovu, a tak jsme se mu zasvětili a dali se pokřtít. Toužíme zůstat mu věrní. Ale náš nepřítel Satan dělá všechno pro to, abychom Jehovu zradili. (Zjev. 12:17) My jsme se však rozhodli, že mu budeme sloužit a poslouchat ho. Bylo by proto smutné, kdybychom svůj názor změnili. Mohlo by nás to dokonce stát život!

Před více než 2 600 lety nechal babylónský král Nebukadnecar vztyčit obrovskou zlatou sochu a nařídil, že před ní musí všichni padnout a uctívat ji. Kdo by to neudělal, měl skončit v ohnivé peci. Tři Boží služebníci – Šadrak, Mešak a Abednego – tento příkaz neposlechli. Protože se před sochou nepoklonili, byli vhozeni do rozpálené pece. Raději by zemřeli, než aby neposlechli Boha. Jehova je ale zázračně zachránil. (Dan. 3:1–27)

 Později šlo o život proroku Danielovi. Držel se svého zvyku třikrát denně se modlit a za to mu hrozilo, že skončí ve lví jámě. On si ale za svým rozhodnutím uctívat pravého Boha stál. Jak to dopadlo? „Z tlapy lvů“ byl vysvobozen. (Dan. 6:1–27)

I dnešní Boží služebníci žijí podle toho, co Jehovovi slíbili, když se mu zasvětili. V jedné africké škole se několik mladých svědků odmítlo podílet na obřadu, při kterém měli zdravit státní symbol. Hrozilo jim, že pokud se nepřipojí k ostatním studentům, budou ze školy vyloučeni. Krátce nato navštívil město ministr školství a s několika z nich si popovídal. Uctivě a odvážně mu vysvětlili svůj postoj. Od té doby už zdravit státní symbol nemusí. Mohou dál chodit do školy a nikdo je nenutí, aby porušili Jehovovy zákony.

Zamysleme se také nad tím, co zažil Joseph, kterému náhle zemřela manželka na rakovinu. Jeho rodina chápala a respektovala jeho přání ohledně pohřebních zvyků. Ale příbuzní jeho manželky nejsou v pravdě a chtěli provádět určité pohřební rituály, které se Bohu nelíbí. Joseph vypráví: „Když jsem jim nevyhověl, snažili se působit na moje děti. Ty si ale stály za svým. Příbuzní také chtěli v mém domě držet zvyk bdění u mrtvého. Řekl jsem jim, že pokud na něm trvají, ať ho drží někde jinde. Věděli, že je v rozporu s mou vírou a s vírou mé manželky, a tak na to po dlouhých debatách přistoupili.

Během náročného období truchlení jsem Jehovu snažně prosil o pomoc, aby naše rodina neporušila jeho zákony. Vyslyšel mě a pomohl nám zůstat pevní i přes nátlak příbuzných.“ Joseph a jeho děti nikdy ani neuvažovali o tom, že by změnili názor a neposlechli Jehovu.

Krátce po Pasachu v roce 32 n. l. byl Ježíš v okolí Sidonu. Přišla k němu jedna Syroféničanka a pořád ho prosila, aby z její dcery vyhnal démona. Nejdřív jí vůbec neodpověděl. Svým učedníkům řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“ Když se žena nedala odradit, řekl jí: „Není správné brát chléb dětem a házet ho psíkům.“ Ona ale projevila velkou víru, když odpověděla: „Ano, Pane, ale psíci přece jedí z drobtů, které padají ze stolu jejich pánů.“ Ježíš jí vyhověl a její dceru zbavil trápení. (Mat. 15:21–28)

Jednal podobně jako Jehova. Ten je ochotný změnit názor, když to situace dovoluje. Chtěl například vyhladit Izraelity, když si udělali zlaté tele. Mojžíš ho ale úpěnlivě prosil, aby to nedělal, a on své rozhodnutí změnil. (2. Mojž. 32:7–14)

Jehovu a Ježíše napodobil apoštol Pavel. Nějakou dobu si myslel, že není dobré brát Jana Marka na misionářské cesty. Marek totiž Pavla a Barnabáše během první cesty opustil. Později si ale Pavel zjevně uvědomil, že Marek osobnostně a duchovně vyzrál a mohl by mu být prospěšný. Proto řekl Timoteovi: „Vezmi Marka a přiveď ho s sebou, neboť je mi užitečný pro službu.“ (2. Tim. 4:11)

Co se z toho všeho učíme? Jehova je dokonalý, a přesto je ochotný změnit svůj názor, protože je milosrdný, trpělivý  a láskyplný. My dokonalí nejsme, a tak ne vždy vidíme věci správně. Tím spíš bychom tedy měli svůj názor změnit. Například poopravíme své mínění o druhých, protože lépe pochopíme jejich situaci.

Někdy bychom měli změnit názor i na teokratické cíle. Studuješ už nějakou dobu Bibli a chodíš na shromáždění, ale odkládáš křest? Jsi pokřtěný a váháš, jestli začít s průkopnickou službou, i když ti to okolnosti dovolují? Jsi bratr a nemáš chuť stát se služebním pomocníkem nebo starším? (1. Tim. 3:1) Jehova nás s láskou vybízí, abychom takové výsady přijali. Co kdybys tedy změnil názor a zažil radost z toho, že můžeš sloužit Bohu a druhým?

Ella, která slouží v jedné africké odbočce svědků Jehovových, říká: „Když jsem přišla do betelu, nevěděla jsem, jak dlouho tam zůstanu. Chtěla jsem Jehovovi sloužit celou duší, ale zároveň jsem si nedokázala představit, že budu žít daleko od rodiny. Nejdřív se mi hrozně stýskalo. Moje spolubydlící mě ale povzbuzovala, abych to nevzdávala. A tak jsem se rozhodla, že z betelu neodejdu. Uběhlo deset let a já cítím, že chci v betelu zůstat a sloužit bratrům a sestrám co možná nejdéle.“

Vzpomínáš si, co se stalo Kainovi, když začal žárlit na svého bratra a rozzuřil se? Bůh tomuto podrážděnému muži  řekl, že pokud své chování změní, znovu získá jeho přízeň. Radil mu, aby své pocity ovládl, protože „u vchodu se krčí hřích“. Kain mohl svůj postoj změnit, ale rozhodl se, že bude Boží radu ignorovat. Je smutné, že svého bratra zabil a stal se tak prvním vrahem. (1. Mojž. 4:2–8)

Zamysleme se také nad králem Uzzijášem. Nejdřív poslouchal Jehovu a měl k němu blízký vztah. O své dobré jméno ale přišel, protože zpychl. Vešel do chrámu, aby tam pálil kadidlo, přestože nebyl kněz. Když mu kněží řekli, aby se takové opovážlivosti nedopouštěl, trval na svém. „Uzzijáš se rozvzteklil“ a na jejich varování nedbal. Dopadlo to tak, že ho Jehova postihl malomocenstvím. (2. Par. 26:3–5, 16–20)

Jak je vidět, někdy bychom svůj názor rozhodně změnit měli. Ukazuje to i jeden novodobý příklad. Joachim se dal pokřtít v roce 1955, ale roku 1978 byl vyloučen. Po více než dvaceti letech litoval toho, co udělal, a byl přijat zpátky do sboru. Před nedávnem se ho jeden starší zeptal, proč se nevrátil dřív. Joachim odpověděl: „Byl jsem naštvaný a pyšný. Mrzí mě, že jsem čekal tak dlouho. I v době, kdy jsem byl vyloučený, jsem věděl, že svědkové Jehovovi učí pravdu.“ Bylo nutné, aby změnil svůj postoj a projevil lítost.

Možná se dostaneme do situace, kdy budeme muset změnit svůj názor i své jednání. Když budeme ochotní to udělat, Jehova z nás bude mít radost. (Žalm 34:8)