1. Jak někdy používáme slova vzorové modlitby ve službě?

HODNĚ lidí zná vzorovou modlitbu nazpaměť. Ve službě se na ni často odvoláváme, když chceme někomu vysvětlit, že Boží království je skutečná vláda, která udělá na zemi úžasné změny. Jindy, když chceme lidem ukázat, že Bůh má jméno, se kterým je třeba zacházet jako se svatým, citujeme úvodní prosbu „ať je posvěceno tvé jméno“. (Mat. 6:9)

2. Jak víme, že Ježíš nechtěl, abychom vzorovou modlitbu odříkávali slovo od slova?

² Přál si Ježíš, aby lidé tuto modlitbu opakovali slovo od slova, jak se to dělá v mnoha církvích? Ne. Těsně před tím, než ji pronesl, totiž řekl: „Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž.“ (Mat. 6:7) Při jiné příležitosti ji Ježíš zopakoval jinými slovy. (Luk. 11:1–4) Proč se jí tedy říká vzorová modlitba? Protože nám v ní Ježíš poskytl vzor toho, o co především se máme modlit.

3. V čem nám může rozbor vzorové modlitby pomoct?

 ³ Až budeme v tomto a dalším článku jednotlivé části vzorové modlitby rozebírat, uvažuj: Jak můžu díky ní zkvalitnit své modlitby? A hlavně, žiju v souladu s ní?

4. a) Co nám má připomenout oslovení „náš Otče“? b) V jakém smyslu je Jehova Otcem pro křesťany, kteří mají naději na život na zemi?

⁴ To, že Ježíš neřekl „můj Otče“, ale „náš Otče“, nám má připomenout, že jsme součástí vzácného „společenství bratrů“. (1. Petra 2:17) Pro pomazané křesťany, které Bůh přijal za své syny a dal jim naději na život v nebi, je Jehova Otcem v plném slova smyslu. (Řím. 8:15–17) Křesťané, kteří mají naději na věčný život na zemi, však mohou Jehovu také oslovovat „Otče“. Vděčí mu totiž za život a za to, že se o ně s láskou stará. Jehova se stane jejich Otcem v plném slova smyslu potom, co dosáhnou dokonalosti a prokážou svoji věrnost v závěrečné zkoušce. (Řím. 8:21; Zjev. 20:7, 8)

5., 6. Jaký hodnotný dar mohou rodiče předat svým dětem, ale co už musí dítě dělat samo? (Viz úvodní obrázek.)

⁵ Když rodiče naučí své děti modlit se k Jehovovi jako ke svému milujícímu nebeskému Otci, předají jim tak něco velmi hodnotného. Jeden bratr, který teď slouží jako krajský dozorce v Jižní Africe, vzpomíná: „Od chvíle, kdy se nám narodily dcery, jsem se s nimi každý večer modlil. Často vyprávějí, že už sice nevědí, co jsem v těch modlitbách říkal, ale že si přesně vybavují, jak důstojná atmosféra ty chvíle provázela a jaký klid a bezpečí při tom cítily. Jakmile se naučily mluvit, nechával jsem je modlit se nahlas, abych mohl poslouchat, jak Jehovovi sdělují svoje myšlenky a pocity. Byla to skvělá příležitost, jak nahlédnout do jejich srdce. Mohl jsem jim také pomáhat, aby do svých modliteb přidaly myšlenky ze vzorové modlitby. Jejich modlitby pak byly stále hlubší.“

⁶ Není divu, že jeho dcery si s Jehovou vytvořily blízký vztah. Dnes jsou šťastně vdané a se svými manžely slouží Bohu celodobě. To nejlepší, co mohou rodiče pro své děti udělat, je pomoct jim, aby si uvědomily, že Jehova je skutečný, a ukázat jim, jak se mohou stát jeho blízkými přáteli. Je však na každém dítěti, aby si tento vztah samo rozvíjelo. K tomu patří i to, aby získalo hlubokou úctu k Božímu jménu. (Žalm 5:11, 12; 91:14)

7. Jakou výsadu mají Boží služebníci a jaká je s tím spojena odpovědnost?

⁷ Je to pro nás velká čest, že nám Bůh nejen sdělil své jméno, ale že si nás i vybral jako „lid pro své jméno“. (Sk. 15:14; Iz. 43:10) Modlíme se o to, aby bylo Boží jméno posvěceno. Prosíme také Jehovu, aby nám pomohl neudělat nic, čím bychom jeho  jméno pošpinili. Nechceme být jako někteří křesťané z prvního století, kteří se neřídili tím, co vyučovali, a o kterých apoštol Pavel napsal: „Kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy.“ (Řím. 2:21–24)

8., 9. Uveď příklad, jak se Jehova stará o ty, kterým záleží na posvěcení jeho jména.

⁸ Každý z nás si přeje přispívat k posvěcení Božího jména. Jedné sestře z Norska náhle zemřel manžel a ona zůstala sama s dvouletým synem. Vypráví: „Bylo to pro mě hodně těžké období. Každý den, skoro v jednom kuse, jsem se modlila o sílu, abych udržela své emoce pod kontrolou a neudělala něco špatného. Nechtěla jsem totiž dát Satanovi příležitost, aby mohl Jehovu popichovat. Záleželo mi na posvěcení Božího jména a přála jsem si, aby se můj syn mohl setkat se svým tatínkem v ráji.“ (Přísl. 27:11)

⁹ Odpověděl Jehova na její upřímné modlitby? Ano. Oporou jí byli spoluvěřící, se kterými se pravidelně scházela. Po pěti letech se vdala za jednoho křesťanského staršího. Její syn, kterému je teď dvacet let, je pokřtěný. Sestra dodává: „Jsem šťastná, že mi manžel pomohl s jeho výchovou.“

10. Kdy bude Boží jméno úplně posvěceno?

¹⁰ Kdy bude Boží jméno úplně posvěceno a očištěno od veškeré špíny? Jehova nejdřív musí odstranit všechny, kdo se úmyslně staví proti němu. (Přečti Ezekiela 38:22, 23.) Lidé budou postupně přivedeni k dokonalosti. Všechny inteligentní bytosti pak budou dávat najevo, že Jehovovo jméno považují za svaté, a náš láskyplný Otec bude „každému vším“. (1. Kor. 15:28)

11., 12. Na co Jehova upozornil pravé křesťany koncem 19. století?

¹¹ Než Ježíš vystoupil do nebe, apoštolové se ho zeptali: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Ježíš jim odpověděl, že ještě nepřišla chvíle, aby se dozvěděli, kdy má Boží království začít panovat. Řekl jim, ať se zaměří na důležitý úkol, kterým je pověřil. (Přečti Skutky 1:6–8.) Vybízel je ale, aby se o příchod Božího království modlili a těšili se na něj. Proto se o jeho příchod křesťané modlí až dodnes.

¹² Když se přiblížil čas, aby Ježíš začal vládnout, Jehova na to své služebníky upozornil. V roce 1876 publikoval Charles Taze Russell v časopise Bible Examiner článek „Časy pohanů: Kdy končí?“. Vysvětloval souvislost mezi „sedmi časy“ z Danielova proroctví a „ustanovenými časy národů“, o kterých mluvil Ježíš, a poukazoval na to, že rok 1914 bude milníkem v dějinách. * (Dan. 4:16; Luk. 21:24)

13. Co se stalo v roce 1914 a co dokládají světové události?

¹³ V roce 1914 vypukla v Evropě válka, která otřásla celým světem.  Když roku 1918 skončila, panoval na mnoha místech hladomor a celý svět se potýkal s pandemií španělské chřipky, která si vyžádala více životů než samotná válka. Tyto události byly součástí předpovězeného znamení a dokládaly, že Ježíš se stal v roce 1914 králem v nebi. (Mat. 24:3–8; Luk. 21:10, 11) Toho roku mu „byla . . . dána koruna, a vyjel vítězící a aby dokončil své vítězství“. (Zjev. 6:2) Nejdříve vedl válku v nebi proti Satanovi a démonům, a když nad nimi zvítězil, svrhl je na zem. Od té doby zažívají lidé to, co bylo předpovězeno slovy: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjev. 12:7–12)

14. a) Proč je stále důležité modlit se o příchod Božího království? b) Jakou výsadu máme?

¹⁴ Proroctví ze Zjevení 12:7–12 vysvětluje, jak souvisí vznik Božího království s děsivými událostmi, které až dodnes sužují lidstvo. Přestože Ježíš už je králem v nebi, země je pořád v moci Satana. Proto je třeba, abychom se o příchod Božího království modlili až do doby, kdy Ježíš odstraní ze země všechnu špatnost a dokončí své vítězství. V souladu s těmito modlitbami také jednejme –  mluvme o Božím království s druhými. Přispějeme tak ke splnění tohoto důležitého rysu Ježíšova proroctví: „Dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14)

15., 16. Jak můžeme žít v souladu s prosbou, aby se na zemi děla Boží vůle?

¹⁵ Přibližně před 6 000 lety se Boží vůle na zemi děla v plné míře. Proto mohl Jehova říct, že všechno bylo „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:31) Nicméně po Satanově vzpouře jednalo v souladu s Boží vůlí jen málo lidí. Ale my máme tu čest žít v době, kdy jich Bohu slouží více než osm milionů. Ti se o to, aby se děla Boží vůle, nejen modlí, ale v souladu s touto prosbou také jednají. Je to vidět z jejich způsobu života a z toho, že se naplno věnují kazatelské a vyučovací činnosti.

¹⁶ Například jedna sestra, která byla pokřtěna v roce 1948 a sloužila jako misionářka v Africe, říká: „Často se modlím, aby všichni upřímní lidé dostali možnost poznat Jehovu, dokud je čas. A než někoho oslovím, modlím se, abych dokázala zapůsobit na jeho srdce. Modlím se také o to, aby nám Jehova pomáhal starat se o ty, kteří už do sboru přišli.“ Není divu, že této osmdesátileté sestře se ve službě daří a že s pomocí ochotných bratrů a sester už přivedla mnoho lidí k pravdě. Určitě i vy znáte věrné křesťany, kteří už sice nejsou nejmladší, ale přesto vynakládají všechny své síly, aby se děla Boží vůle. (Přečti Filipanům 2:17.)

17. Jaké pocity v tobě vyvolává to, co se Jehova chystá udělat?

¹⁷ O to, aby se děla Boží vůle, se budeme modlit, dokud nebudou ze země odstraněni nepřátelé Božího království. V ještě větším měřítku se Boží vůle bude dít po tom, co budou vzkříšeny miliardy lidí. Ježíš řekl: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší [můj] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Umíte si představit, jak krásné to bude, až se znovu setkáme se svými milovanými? Bůh lidem „setře . . . každou slzu z očí“. (Zjev. 21:4) Většina ze vzkříšených budou lidé, kteří nepoznali pravdu o Jehovovi a jeho Synu. Bude radost je učit o Bohu a jeho záměru a pomáhat jim tak, aby získali „věčný život“. (Jan 17:3; Sk. 24:15)

18. Co lidstvo potřebuje nejvíc?

¹⁸ Až bude díky Božímu království posvěceno Jehovovo jméno, nebude už nic narušovat harmonii, která bude panovat v celém stvoření. Díky tomu, že Jehova vyslyší první tři prosby ze vzorové modlitby, budou uspokojeny nejdůležitější potřeby lidstva. Jsou však i jiné věci, které nutně potřebujeme. Je to vidět ze zbývajících proseb vzorové modlitby – a ty si probereme v příštím článku.