JEHOVA je štědrý Bůh. (Jak. 1:17) Je to vidět ze všeho, co vytvořil – ať už je to nekonečná obloha posetá hvězdami, nebo svěží zeleň, která pokrývá naši planetu. (Žalm 65:12, 13; 147:7, 8; 148:3, 4)

Jeden žalmista cítil ke Stvořiteli takovou vděčnost, že složil píseň, která chválí jeho díla. Přečti si 104. žalm. Možná vyjadřuje i tvoje pocity. Mimo jiné v něm nacházíme tato slova: „Po celý život budu zpívat Jehovovi; budu hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.“ (Žalm 104:33) Máš stejné přání i ty?

Jehova chce, abychom byli štědří i my, a ukazuje nám, že k tomu jsou dobré důvody. Inspiroval apoštola Pavla, aby napsal: „Těm, kdo jsou bohatí v nynějším systému věcí, dávej nařízení, aby nebyli povýšení a aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení; aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, aby byli štědří, pohotoví dělit se, a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života.“ (1. Tim. 6:17–19)

Ve svém druhém inspirovaném dopise do Korintu Pavel vyzdvihl, jaký bychom měli mít k dávání postoj. Napsal: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Kor. 9:7) Potom vysvětlil, že užitek ze štědrého dávání mají obě strany – jak příjemce, který dostane to, co potřebuje, tak dárce, který získá duchovní odměnu. (2. Kor. 9:11–14)

Pavel zakončil tuto část svého dopisu tím, že poukázal na největší projev Boží štědrosti. Řekl: „Ať jsou díky Bohu za jeho nepopsatelný velkorysý dar.“ (2. Kor. 9:15) Tento dar nepochybně zahrnuje všechno, co Bůh lidem dává prostřednictvím Ježíše Krista. Jeho hodnota je tak vysoká, že ji ani nelze popsat.

Jak můžeme vyjádřit svoji vděčnost Jehovovi a jeho Synu za všechno, co pro nás udělali a ještě udělají? Jednou možností je štědře dávat svůj čas, energii a hmotné prostředky, abychom podpořili čisté uctívání Jehovy – ať už toho můžeme dát málo, nebo hodně. (1. Par. 22:14; 29:3–5; Luk. 21:1–4)