V PRŮBĚHU let bylo Svaté Písmo – Překlad nového světa revidováno několikrát, ale revize z roku 2013 byla zdaleka nejrozsáhlejší. V překladu je teď například o deset procent méně slov. Změnilo se i několik důležitých výrazů. Víc kapitol je nyní v takové grafické úpravě, která naznačuje, že se jedná o poezii, a do standardního vydání byly přidány vysvětlující poznámky pod čarou. V tomto článku nelze rozebrat všechny provedené změny, ale uvedeme si alespoň některé z těch zásadních.

Které důležité výrazy se změnily? Jak bylo ukázáno v předchozím článku, začaly se jinak překládat termíny „šeol“, „hádes“ a „duše“. Změnily se ale i některé další pojmy.

Byl například použit jiný anglický výraz pro „přibití na kůl“. Původní slovo impale se totiž častěji používá ve smyslu „naražení na kůl“. (Mat. 20:19; 27:31) Termín „nevázané chování“ byl nahrazen spojením „nestoudné chování“, které lépe vyjadřuje myšlenku pohrdavého postoje obsaženou v původní řečtině. Dřívější anglický výraz pro trpělivost (long-suffering) mohl vyvolávat dojem dlouhého utrpení, a proto byl nahrazen vhodnějším slovem patience. Místo pojmu „hýření“ se zase objevilo spojení „divoké večírky“, které je pro dnešní čtenáře srozumitelnější. (Gal. 5:19–22) Výraz „milující laskavost“ je nově překládán jako „věrná láska“, což lépe vystihuje smysl původního slova, které se v Bibli často vyskytuje jako paralela ke slovu „věrnost“. (Žalm 36:5; 89:1)

Některé výrazy, které se většinou překládaly jedním konkrétním pojmem, se nově začaly překládat podle kontextu. Například hebrejské slovo ohlam, které se původně překládalo jako „neurčitý čas“, může také označovat věčnost. Porovnej, jak rozdílný význam má tento termín v Žalmu 90:2 a v Micheášovi 5:2.

V Bibli se často objevuje hebrejský a řecký ekvivalent slova „semeno“. Někdy jsou tyto pojmy použité v doslovném smyslu, jindy jako obrazný  výraz pro označení potomstva. V předchozích vydáních Překladu nového světa byly důsledně překládané jako „semeno“, a to i v 1. Mojžíšově 3:15. Protože se ale slovo „semeno“ k označení potomstva už běžně nepoužívá, byl v 1. Mojžíšově 3:15 a souvisejících verších použit právě pojem „potomstvo“. (1. Mojž. 22:17, 18; Zjev. 12:17) Další výskyty jsou překládány podle kontextu. (1. Mojž. 1:11; Žalm 22:30; Iz. 57:3)

Proč už mnoho vyjádření není přeloženo doslova? V dodatku A1 v revizi z roku 2013 je napsáno, že pokud by doslovný překlad nějaké formulace zkreslil nebo zamlžil její význam, mělo by takové vyjádření být přeloženo podle smyslu. Když nějaký idiom v původním jazyce dává smysl i v jazyce cílovém, je přeložený doslova. Například obrat „zkoumá . . . srdce“ ve Zjevení 2:23 je srozumitelný v mnoha jazycích. Ve stejném verši se ale objevuje také spojení „zkoumá ledviny“, které už příliš srozumitelné není. Slovo „ledviny“ proto bylo v revidovaném překladu nahrazeno výrazem „nejskrytější myšlenky“, který odpovídá původnímu významu. Podobně v 5. Mojžíšově 32:14 je idiomatické vyjádření „ledvinný tuk pšenice“ nahrazeno jasnějším pojmem „nejlepší pšenice“. A výrok „mám neobřezané rty“ je nově přeložen jako „mám potíže s mluvením“. (2. Mojž. 6:12)

Proč se pojmy „izraelští synové“ a „chlapci bez otce“ nově překládají jako „Izraelité“ a „děti bez otce“? Hebrejština sice rozlišuje mužský a ženský rod, ale některá slova v mužském rodě mohou označovat muže i ženy. U některých veršů můžeme z kontextu vyvodit, že se výraz „izraelští synové“ vztahuje na členy tohoto národa obecně, a je proto obvykle překládán jako „Izraelité“. (2. Mojž. 1:7; 35:29; 2. Král. 8:12)

Hebrejské slovo mužského rodu, které znamená „synové“, bylo už v předchozích vydáních Překladu nového světa přeloženo v 1. Mojžíšově 3:16 jako „děti“. V revidovaném překladu byl stejný přístup zvolen i ve 2. Mojžíšově 22:24, která nově zní takto: „Vaše děti [hebrejsky „synové“] budou bez otce.“ Na jiných místech byl výraz „chlapec bez otce“ změněn na „dítě bez otce“ nebo „sirotek“. (5. Mojž. 10:18; Job 6:27) To odpovídá formulacím v řecké Septuagintě. Podobně v Kazateli 12:1 se místo „za dnů svého jinošství“ objevuje vyjádření „za dnů svého mládí“.

Proč se zjednodušil překlad mnoha hebrejských sloves? Hebrejština má dva hlavní slovesné časy – imperfektum, které vyjadřuje probíhající děj, a perfektum, které vyjadřuje děj ukončený. V předchozích vydáních Překladu nového světa byla hebrejská imperfekta důsledně překládána slovesem doplněným o nějaký pomocný výraz, například „přistoupil k tomu“ nebo „přikročil k tomu“. To signalizovalo, že sloveso vyjadřuje probíhající nebo opakovaný děj. * Naopak v případě, že se jednalo o perfektum, a tedy o ukončený děj, byla slovesa doplněna výrazy typu „jistě“ nebo „skutečně“.

V revidovaném překladu se tyto pomocné výrazy používají pouze tehdy, když jsou důležité z hlediska významu. Například hebrejské sloveso  v 1. Mojžíšově 1:3 překládané dříve jako „přistoupil k tomu, aby řekl“ je sice v imperfektu, ale není potřeba to nějak zdůrazňovat. V revidovaném překladu je proto vyjádřeno prostým „řekl“. Když je ale v 1. Mojžíšově 3:9 zmínka o tom, že Jehova volal na Adama, očividně to dělal opakovaně. Proto je v tomto verši napsáno, že „volal“ (anglicky kept calling), a ne že „zavolal“. Obecně se dá říct, že slovesa jsou překládána jednodušším způsobem, který zaměřuje pozornost na samotný děj, a ne na slovesné časy použité v hebrejštině. Jednou z výhod tohoto přístupu je, že se alespoň do určité míry zachová stručnost a výstižnost původního jazyka.

Proč teď má víc kapitol grafickou úpravu typickou pro poezii? Mnoho částí Bible bylo původně psaných jako poezie. Na rozdíl od moderních jazyků, v nichž je často výrazným prvkem poezie rým, v hebrejské poezii jsou nejdůležitějšími formálními prvky paralelismus a kontrast. Rytmus není tvořen metrickou stopou a rýmem, ale logickým sledem myšlenek.

Knihy Job a Žalmy měly už v předchozích vydáních Překladu nového světa takovou grafickou úpravu, která naznačovala, že byly původně určeny ke zpěvu nebo recitaci. Tato úprava zvýrazňuje básnické prostředky a přispívá k zapamatování. V revidovaném překladu dostaly stejnou úpravu také knihy Přísloví, Šalomounova píseň a řada kapitol v prorockých knihách. Čtenář tak jasně vidí, že se jedná o poezii, a snadněji rozpozná jednotlivé paralely a kontrasty. Jako příklad si můžeme uvést Izajáše 24:2. Každý řádek tohoto verše obsahuje kontrast. Jednotlivá vyjádření navíc na sebe navazují, což zdůrazňuje myšlenku, že Božímu soudu nikdo neunikne. Když čtenář pochopí, že jde o poezii, uvědomí si, že pisatel se pouze neopakoval, ale že používal určité básnické prostředky k tomu, aby zdůraznil Boží slova.

Rozdíl mezi hebrejskou poezií a prózou není vždycky úplně patrný. To, které biblické pasáže mají grafickou úpravu jako poezie, se proto v jednotlivých překladech liší. Záleží na úsudku překladatele. Některé verše totiž sice obsahují prozaický text, ale přitom jsou psané básnickým stylem a jsou v nich obrazná vyjádření, slovní hříčky a paralely.

Každá biblická kniha má na začátku „Stručný přehled“. Ten je užitečný zvlášť u Šalomounovy písně, kde pomáhá identifikovat jednotlivé postavy.

Jak revizi ovlivnilo zkoumání starověkých rukopisů? Původní Překlad nového světa vycházel z hebrejského masoretského textu a z uznávaného Westcottova a Hortova řeckého textu. Zkoumání starověkých rukopisů ale pokračuje a díky tomu dnes máme lepší představu o znění určitých veršů. Jsou k dispozici kopie svitků od Mrtvého moře a analyzují se další řecké rukopisy. Nově získané informace jsou často i v elektronické podobě. Je proto snazší vysledovat rozdíly mezi jednotlivými rukopisy a zjistit, pro které znění hebrejského či řeckého textu je nejvíc důkazů. Výbor pro překlad Bible nového světa těchto možností využil při zkoumání některých veršů a na základě toho provedl určité změny.

Například řecká Septuaginta uvádí ve 2. Samuelově 13:21 tato slova: „Nechtěl ale zranit city svého syna Amnona, protože ho miloval. Byl totiž jeho prvorozený.“ V dřívějších vydáních Překladu nového světa tato slova nebyla, protože nejsou obsažena v masoretském textu. Ve svitcích od Mrtvého moře ale jsou, a proto byla do revidovaného překladu doplněna. Z podobných důvodů bylo na dalších pět míst v 1. Samuelově přidáno Boží jméno. Zkoumání řeckých textů zase vedlo ke změně pořadí myšlenek v Matoušovi 21:29–31. Některé úpravy tedy vyplynuly z toho, že se překladatelé nedrželi striktně jednoho vzorového řeckého textu, ale vzali v úvahu to, pro které znění je v rukopisech největší opora.

Řada čtenářů považuje Překlad nového světa za dar od Jehovy – Boha, který s lidmi rád komunikuje. V tomto článku jsme si rozebrali jen několik z těch mnoha změn, které přispěly k tomu, aby byl ještě čtivější a srozumitelnější.