1., 2. Co Bůh v minulosti občas udělal a co možná napadne některé nemocné lidi?

UŽ JSI někdy byl tak vážně nemocný, že sis říkal, jestli se z toho vůbec dostaneš? Nebo sis podobnou otázku kladl, když onemocněl někdo z tvojí rodiny nebo přátel? Takové obavy jsou přirozené. Trápily i dva krále, kteří byli současníky proroků Elijáše a Eliši. Král Achazjáš, syn Achaba a Jezábel, měl vážný úraz a ptal se, jestli se uzdraví. Později vážně onemocněl syrský král Ben-hadad. I on se ptal: „Zotavím se z této nemoci?“ (2. Král. 1:2; 8:7, 8)

² V dobách, kdy tito králové žili, se občas stalo, že Jehova někoho zázračně uzdravil, nebo dokonce vzkřísil. (1. Král. 17:17–24; 2. Král. 4:17–20, 32–35) Některé lidi, kteří jsou nemocní, proto možná napadne, jestli by Bůh nemohl uzdravit i je.

3.–5. Jakou schopnost Bůh a Ježíš mají, a jaké otázky proto vznikají?

³ Bible potvrzuje, že Bůh dokáže ovlivnit zdraví člověka. Občas někoho potrestal tím, že ho postihl nějakou nemocí.  Stalo se to například faraonovi v době Abrahama a později Mojžíšově sestře Miriam. (1. Mojž. 12:17; 4. Mojž. 12:9, 10; 2. Sam. 24:15) Bůh Izraelity varoval, že pokud mu nebudou věrní, sešle na ně „jakoukoli nemoc a jakoukoli ránu“. (5. Mojž. 28:58–61) Jehova ale také může lidi před nemocemi chránit. (2. Mojž. 23:25; 5. Mojž. 7:15) A ty, kdo onemocněli, dokáže vyléčit. Uzdravil například Joba, který byl tak vážně nemocný, že chtěl zemřít. (Job 2:7; 3:11–13; 42:10, 16)

⁴ Je vidět, že Bůh má moc uzdravovat nemocné. Totéž platí o jeho Synovi. Když byl na zemi, zázračně léčil malomocné, epileptiky, slepé i chromé. (Přečti Matouše 4:23, 24; Jan 9:1–7) Je pro nás určitě velkou vzpruhou, když si uvědomíme, že tyto zázraky byly předzvěstí toho, co Ježíš v mnohem větším měřítku udělá v novém světě. V té době už „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Iz. 33:24)

⁵ Měli bychom ale očekávat, že když vážně onemocníme, Jehova nebo Ježíš nás zázračně uzdraví? A na co bychom měli pamatovat, když si vybíráme léčbu?

6. Co víme o „darech uzdravování“, které měli někteří z prvních křesťanů?

⁶ Bible ukazuje, že v prvním století dal Bůh některým pomazaným křesťanům schopnost provádět zázraky. (Sk. 3:2–7; 9:36–42) Mezi „rozmanité dary“ ducha patřily i „dary uzdravování“. (1. Kor. 12:4–11) Tyto a další dary, například mluvení jazyky a prorokování, však měly brzy přestat existovat. (1. Kor. 13:8) V dnešní době je už lidé nedostávají. Nemáme proto důvod očekávat, že by nás nebo naše blízké Bůh zázračně uzdravil.

7. Jaké ujištění nacházíme v Žalmu 41:3?

⁷ Pokud jsi ale nemocný, můžeš od Jehovy získat útěchu, moudrost a podporu, stejně jako jeho služebníci v minulosti. Král David napsal: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým; v den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu.“ (Žalm 41:1, 2) David tím samozřejmě nechtěl říct, že dobrý člověk, který se stará o ponížené, nikdy nezemře. Jak tedy Bůh takovému člověku pomáhá? David vysvětlil: „Jehova sám ho bude podporovat na pohovce v nemoci; celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.“ (Žalm 41:3) Ano, laskavý člověk se mohl spolehnout na to, že Bůh ví, co prožívá a co dobrého udělal. Jehova navíc vytvořil lidské tělo s regeneračními schopnostmi, díky kterým se může z nemoci samo uzdravit.

8. O co David podle Žalmu 41:4 prosil Jehovu?

⁸ David také napsal: „Já jsem řekl: ‚Jehovo, projev mi přízeň. Uzdrav přece mou duši, vždyť jsem zhřešil proti tobě.‘“ (Žalm 41:4) Je možné, že v době, kdy se Absalom pokoušel uchvátit trůn, byl David nemocný a nemohl s touto situací nic dělat. Uvědomoval si, že i když získal Boží odpuštění, nese si následky svého hříchu s Bat-šebou. (2. Sam. 12:7–14) Přesto si byl jistý,  že ho Bůh během nemoci bude podporovat. Očekával ale, že ho zázračně uzdraví a prodlouží jeho život?

9. a) Co Jehova udělal pro krále Ezekjáše? b) Co od Jehovy očekával David?

⁹ O řadu let později se Bůh rozhodl uzdravit krále Ezekjáše, který „smrtelně onemocněl“. V tomto ojedinělém případě tedy Jehova zasáhl. Ezekjáš se uzdravil a žil dalších patnáct let. (2. Král. 20:1–6) David ale žádný takový zázrak neočekával. Z kontextu můžeme usuzovat, že chtěl, aby pro něj Bůh udělal to, co dělá pro ohleduplné lidi, tedy aby ho podporoval „na pohovce v nemoci“. David měl s Jehovou dobrý vztah, a proto ho mohl s důvěrou prosit, aby mu dal sílu a klid a aby u něj podpořil přirozený proces uzdravování. (Žalm 103:3) My se můžeme modlit o totéž.

10. Co Bible říká o Trofimovi a Epafroditovi a jaký závěr z toho můžeme vyvodit?

¹⁰ Jehova zázračně neuzdravil ani Trofima, jednoho ze spolupracovníků apoštola Pavla. Z Bible víme, že Pavel občas dostal moc někoho vyléčit. (Přečti Skutky 14:8–10.) Udělal to například tehdy, když „Publiův otec ležel stísněný horečkou a úplavicí“. Pavel se „pomodlil . . ., vložil na něj ruce a uzdravil ho“. (Sk. 28:8) Pro Trofima, který ho doprovázel na misionářské cestě, ale nic takového neudělal. (Sk. 20:3–5, 22; 21:29) Trofimos proto musel zůstat v Milétu, aby se zotavil. (2. Tim. 4:20) Podobně Bible nijak nenaznačuje, že by Pavel zázračně uzdravil svého dobrého přítele Epafrodita, který „onemocněl téměř až k smrti“. (Fil. 2:25–27, 30)

11., 12. Co víme o Lukášovi a jak možná pomáhal Pavlovi?

¹¹ S Pavlem cestoval také „Lukáš, milovaný lékař“ a pisatel knihy Skutky. (Kol. 4:14; Sk. 16:10–12; 20:5, 6) Můžeme předpokládat, že dával Pavlovi určitá lékařská doporučení a staral se o jeho zdraví i o zdraví jeho spolupracovníků. Proč to mohlo být potřeba? Protože i Pavel na svých cestách občas onemocněl. (Gal. 4:13) Lukáš mohl svým přátelům poskytovat péči, která byla v souladu s Ježíšovými slovy: „Zdraví nepotřebují lékaře, ale churaví ano.“ (Luk. 5:31)

¹² Bible neříká, kde a kdy Lukáš získal lékařské vzdělání. Ale z toho, že se Pavel o jeho povolání zmínil v dopise Kolosanům, můžeme vyvodit, že ho tamní křesťané pravděpodobně znali. A protože v nedaleké Laodiceji byla lékařská škola, je možné, že Lukáš studoval právě tam. V každém případě to nebyl nějaký nevzdělaný laik, který jen s oblibou rozdává rady – byl to lékař. Je to patrné jednak z toho, že ve svém evangeliu a v knize Skutky používal lékařské termíny, a jednak z toho, že zaznamenal celou řadu situací, kdy Ježíš někoho uzdravil.

13. Co bychom měli zvážit, než dáme nebo přijmeme nějaké zdravotní doporučení?

¹³ Dnes už nežijeme v době, kdy by nějaký spolukřesťan mohl využít „dary uzdravování“ a vyléčit nás. Někteří křesťané ale v dobré víře dávají k péči o zdraví nevyžádané rady. Je pravda, že některá doporučení mohou být praktická. Například Pavel poradil Timoteovi, aby pil víno. Timoteus měl totiž  žaludeční problémy – možná proto, že voda, kterou pil, byla kontaminovaná. * (Přečti 1. Timoteovi 5:23.) To je ale něco úplně jiného než bratry a sestry přesvědčovat o účinnosti nějakých bylinek, léků nebo diet, které jim vůbec nemusí pomoct, nebo jim dokonce mohou uškodit. Někdo například říká: „Jeden můj příbuzný měl podobný problém. Začal brát ten a ten přípravek a dostal se z toho.“ I když to dotyčný myslí dobře, neměli bychom zapomínat, že i se široce rozšířenými léčebnými prostředky a metodami mohou být spojena rizika. (Přečti Přísloví 27:12.)

14., 15. a) Jak někteří lidé zneužívají zdravotní potíže druhých? b) Proč je dobré pamatovat na zásadu z Přísloví 14:15?

¹⁴ To, že chceme být zdraví, abychom se mohli těšit ze života a naplno sloužit Bohu, je přirozené. Zdědili jsme ale nedokonalost, a proto nás postihují nemoci. Existují různé léčebné metody a my máme právo si vybrat. Mnozí chamtiví lidé se ale snaží na zdravotním stavu druhých vydělat. Někdo prodává „léčebné kúry“ propagované pomocí nepravdivých informací a doporučení těch, jimž údajně pomohly. Další lidé nebo firmy prosazují užívání drahých výrobků s cílem vydělat co nejvíc peněz. Nemocného člověka, který zoufale touží po tom, aby se mu ulevilo nebo si prodloužil život, mohou takové nabídky snadno zlákat. Nezapomínejme ale, že nás Boží Slovo upozorňuje: „Naivní člověk všemu uvěří, kdežto chytrý vše dobře uváží.“ (Přísl. 14:15, Slovo na cestu)

¹⁵ Zvlášť opatrní bychom měli být v případě, že doporučení dostaneme od někoho, jehož odborná způsobilost je sporná. Měli bychom se zamyslet: Jak vím, že tenhle vitamin, bylinka nebo dieta někomu opravdu pomohly? A i kdyby to tak bylo, mám nějaký důvod věřit, že to pomůže i mně? Neměl bych si k tomu najít víc informací nebo se poradit s někým, kdo má odborné vzdělání? (5. Mojž. 17:6)

16. O jakých otázkách bychom v souvislosti se zdravotními doporučeními měli uvažovat?

¹⁶ Když se rozhodujeme, jakou diagnostickou nebo léčebnou metodu využít, musíme projevovat „zdravou mysl“ neboli dobrý úsudek. (Tit. 2:12) Je to zapotřebí zvlášť tehdy, když popis dané metody působí až příliš záhadně. Dokáže terapeut nebo ten, kdo nám tuto metodu doporučuje, uspokojivě vysvětlit, jak vlastně funguje? Je v souladu s prokázanými fakty a shoduje se dostatečný počet lékařů na tom, že je účinná? (Přísl. 22:29) Anebo se její propagátoři snaží víc apelovat na emoce než na rozum? Někdo možná tvrdí, že tato metoda byla objevena v nějakém odlehlém koutě světa a že ji moderní medicína zatím nezná. Je ale takový argument dostatečný a dává vůbec smysl? Při některých diagnostických a léčebných postupech se využívají „tajné přísady“ nebo se pracuje s „energií těla“ a dalšími zvláštními silami. V takových případech je potřeba mimořádná opatrnost, protože Bůh zakazuje „provozovat magii“ a obracet se na spiritistická média. (3. Mojž. 19:26; 5. Mojž. 18:10–12)

17. Po čem přirozeně toužíme?

¹⁷ V prvním století poslal vedoucí sbor tehdejším křesťanům důležitý dopis, ve kterém uvedl, jakým věcem je nutné se vyhýbat. Dopis končil slovy: „Vystříháte-li se toho pečlivě, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“ (Sk. 15:29) Poslední věta byla obvyklým rozloučením, které lze také přeložit jako „buďte silní“. Je přirozené, že chceme být zdraví a silní, abychom toho ve službě pro Jehovu mohli dělat co nejvíc.

18., 19. Na co se můžeme těšit do nového světa?

¹⁸ Musíme se smířit s tím, že dokud žijeme v Satanově světě a jsme nedokonalí, budou nás postihovat nemoci. Nemůžeme čekat, že budeme už teď zázračně uzdraveni. Zjevení 22:1, 2 ale mluví o době, kdy k takovému uzdravení dojde. Apoštol Jan spatřil ve vidění „řeku vody života“ a „stromy života“, jejichž listy sloužily „k léčení národů“. To se nevztahuje na nějakou bylinnou léčbu, ale na to všechno, co Jehova a Ježíš udělají, abychom mohli žít věčně. (Iz. 35:5, 6)

¹⁹ Určitě se velmi těšíme na to, až ta krásná doba přijde. Už dnes si ale můžeme být jistí, že Jehova každého z nás miluje a že ví, co prožíváme. Stejně jako David pevně důvěřujeme tomu, že když onemocníme, Jehova nás neopustí. Ztotožňujeme se s Davidovými slovy: „Pokud jde o mne, podepřel jsi mě kvůli mé ryzosti a postavíš mě před svým obličejem na neurčitý čas.“ (Žalm 41:12)