1., 2. V čem se jazyk podobá ohni?

PŘI lesním požáru, ke kterému došlo roku 1871 v americkém státě Wisconsin, zahynulo víc než 1 200 lidí a shořelo na dvě miliardy stromů. Příčinou tohoto požáru, který byl vůbec nejhorší v dějinách Spojených států, byly nejspíš jiskry odlétávající od projíždějících vlaků. Tato událost byla názornou ukázkou toho, „jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu“. (Jak. 3:5) Proč učedník Jakub tato slova napsal?

² Důvod najdeme v 6. verši, kde čteme: „Jazyk je oheň.“ Jazyk představuje naši schopnost mluvit. A stejně jako oheň může i náš jazyk napáchat spoustu škody. Bible dokonce říká, že „smrt i život jsou v moci jazyka“. (Přísl. 18:21) To samozřejmě neznamená, že je lepší nic neříkat, abychom náhodou neřekli něco špatného. Vždyť i oheň je dobrým sluhou – když ho máme pod kontrolou, můžeme ho využít jako zdroj světla a tepla. Důležité tedy je, abychom měli pod kontrolou i svůj jazyk. Když si dáváme pozor na to, co říkáme, můžeme svými slovy chválit Boha a udělat pro druhé mnoho dobrého. (Žalm 19:14)

3. Nad kterými třemi důležitými hledisky komunikace se zamyslíme?

 ³ Ať už k vyjádření svých pocitů a myšlenek používáme slova, nebo znaky, schopnost komunikovat je dar od Boha. Jak můžeme tento dar využívat tak, abychom druhým pomáhali, a ne jim ubližovali? (Přečti Jakuba 3:9, 10.) Zamyslíme se nad třemi důležitými hledisky komunikace: kdy mluvit, co říct a jak to říct.

4. Například kdy je „čas být zticha“?

⁴ Bible říká, že někdy je „čas být zticha“. (Kaz. 3:7) Mlčet, když mluví druzí, je projevem úcty. (Job 6:24) Projevem dobrého úsudku je zase to, když nevyzrazujeme důvěrné informace. (Přísl. 20:19) A pokud se ovládáme, když nás někdo rozzlobí, je to projevem moudrosti. (Žalm 4:4)

5. Jak můžeme dát najevo vděčnost za dar řeči?

⁵ Bible ale také říká, že je „čas mluvit“. (Kaz. 3:7) Když dostaneme nějaký dar, jsme za něj vděční a chceme ho co nejlépe využít. Vděčnost za dar řeči dáváme najevo například tak, že chválíme Boha, povzbuzujeme druhé a upřímně mluvíme o svých pocitech a potřebách. (Žalm 51:15) Jak ale poznáme, kdy je „čas mluvit“?

6. Jak Bible ukazuje, že je důležité svá slova dobře načasovat?

⁶ Přísloví 25:11 ukazují, jak důležité je svá slova správně načasovat. Čteme tam: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ Zlatá jablka jsou sama o sobě krásná. Ale zasazená ve stříbře jsou ještě krásnější. Stejně tak když zvolíme správný čas, kdy něco říct, mohou naše slova lépe zapůsobit. Jak to?

7., 8. Jak naši bratři v Japonsku napodobili Ježíše?

⁷ I kdyby naše slova byla přesně tím, co druzí potřebují slyšet, pokud je neřekneme ve vhodnou chvíli, může to být k ničemu. (Přečti Přísloví 15:23.) Uveďme si příklad. V březnu 2011 zasáhlo východní Japonsko zemětřesení a následná vlna tsunami. Bylo zničeno mnoho měst a zahynulo víc než 15 000 lidí. Přestože i řada svědků Jehovových ztratila při tomto neštěstí své blízké, snažili se utěšovat druhé myšlenkami z Bible. Většina místních obyvatel však vyznává buddhismus a o Bibli toho ví jen velmi málo. Naši bratři proto usoudili, že v tuto chvíli by nebylo nejlepší mluvit s nimi o naději na vzkříšení. Místo toho se je snažili povzbudit a vysvětlit jim, proč takové hrozné věci postihují nevinné lidi.

⁸ Napodobili tak Ježíše, který dokázal rozlišit, kdy je třeba mluvit a kdy je lepší mlčet. (Jan 18:33–37; 19:8–11) Svým učedníkům jednou vysvětlil: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nejste schopni snést.“ (Jan 16:12) Dva a půl roku po tsunami se svědkové ve východním Japonsku zapojili do celosvětové kampaně se Zprávami Království č. 38, které měly název „Mohou ti, kdo zemřeli, znovu žít?“. Tehdy už lidé byli nastavení jinak. Mnozí si leták rádi vzali a to, co si v něm přečetli,  je zahřálo u srdce. Náboženské přesvědčení a kulturní prostředí se samozřejmě místo od místa liší. Proto musíme projevit dobrý úsudek, abychom rozpoznali, kdy je správná chvíle něco říct.

9. Například ve kterých situacích je důležité mluvit až v tu správnou chvíli?

⁹ V jakých dalších situacích je důležité mluvit až v tu správnou chvíli? Například když nás někdo urazí, ať už úmyslně, nebo nechtěně. V takovém případě je rozumné nereagovat hned a pořádně si promyslet, jestli je nějaká reakce vůbec zapotřebí. Pokud dojdeme k závěru, že ano, bylo by moudré počkat, až budeme klidnější, abychom neřekli něco neuváženého. (Přečti Přísloví 15:28.) Dobrý úsudek potřebujeme také tehdy, když mluvíme o pravdě se svými příbuznými. Samozřejmě si přejeme, aby poznali Jehovu, ale musíme být trpěliví a ohleduplní. Když jim řekneme správná slova ve správný čas, může to na ně hluboce zapůsobit.

10. a) Proč bychom si měli dávat pozor na to, co říkáme? b) Jakému vyjadřování se musíme vyhýbat?

¹⁰ Slova mají sílu ubližovat i uzdravovat. (Přečti Přísloví 12:18.) Mnoho lidí v Satanově světě se nechalo ovlivnit populárními filmy a seriály a zvykli si zraňovat druhé svými slovy, která jsou „jako meč“ nebo „jedovaté šípy“. (Žalm 64:4, Slovo na cestu) Příkladem takových zraňujících slov je sarkasmus – bodavé poznámky, jejichž cílem je druhé ponížit nebo urazit. Takové poznámky jsou často myšleny v legraci, ale mohou se rychle zvrhnout v pohrdavé urážky. Sžíravý sarkasmus je jednou z věcí, kterým se křesťané musí vyhýbat. I když humor máme rádi, sarkastické poznámky nejsou dobrý způsob, jak se snažit druhé pobavit. Bible nám říká: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Ef. 4:29, 31)

11. Jak souvisí volba slov s naším srdcem?

¹¹ Ježíš učil, že „z hojnosti srdce mluví ústa“. (Mat. 12:34) Takže když chceme volit správná slova, musíme začít ve svém srdci. V naší řeči se většinou odráží to, co si o druhých myslíme. Když máme druhé rádi a opravdu nám na nich záleží, bude pro nás přirozené mluvit s nimi hezky.

12. Co dalšího nám pomůže najít správná slova?

¹² Najít ta správná slova někdy není lehké. Dokonce i moudrý král Šalomoun „hloubal a důkladně zkoumal“, aby dokázal „najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy“. (Kaz. 12:9, 10) Co ti tedy pomůže? Třeba to, že rozšíříš svoji aktivní slovní zásobu. Jak? Můžeš si například všímat jazyka v našich publikacích a v Bibli. Seznam se s významem slov, kterým dobře nerozumíš. A co je ještě důležitější, nauč se vyjadřovat tak, aby to bylo pro druhé příjemné. V Bibli se píše, že Jehova dal Ježíšovi „jazyk poučených, [aby]  věděl, jak slovem odpovědět unavenému“. (Iz. 50:4) Důležité je také přemýšlet, jak si druzí naše slova vyloží. (Jak. 1:19) Zamysli se: Opravdu moje slova vyzní tak, jak to myslím? Nemohlo by dojít k nedorozumění?

13. Proč je důležité mluvit jednoduše a jasně?

¹³ V Izraeli se některé signály předávaly pomocí troubení na trubky. Byly určeny signály pro svolání shromáždění, pro jeho rozpuštění i pro to, aby se vojáci přichystali k útoku. Představ si, co by se s vojáky mohlo stát, kdyby signál trubky nezazněl jasně. Bible proto přirovnává snadno srozumitelnou řeč ke zřetelnému zatroubení na trubku. Pokud se vyjadřujeme příliš obecně nebo nejednoznačně, může to vést k nedorozumění. Na druhou stranu, nikdy bychom ve snaze mluvit jasně a k věci neměli být netaktní. (Přečti 1. Korinťanům 14:8, 9.)

14. Uveď nějaký příklad toho, jak srozumitelně Ježíš mluvil.

¹⁴ Nejlepší příklad toho, jak dobře volit svá slova, dal Ježíš. Zamysleme se nad tím, jak stručně, ale působivě podal některé myšlenky zaznamenané v 5.–7. kapitole Matouše. Nepoužíval květnaté nebo dvojznačné obraty ani drsná nebo nelaskavá slova. Mluvil jasně a jednoduše, aby zapůsobil na srdce těch, kdo ho poslouchali. Například když chtěl rozptýlit jejich obavy o živobytí, poukázal na to, jak se Jehova stará o ptáky. Potom se jich zeptal: „Což nemáte větší cenu než oni?“ (Mat. 6:26) Cítíš, jak silně tato jednoduchá a srozumitelná slova působí na srdce? Pojďme se teď zamyslet nad třetím důležitým hlediskem komunikace.

15. Proč musíme mluvit laskavě?

¹⁵ To, jak něco řekneme, může být stejně důležité jako to, co řekneme. Když Ježíš vyučoval v synagoze ve svém domovském městě Nazaretu, lidé se podivovali „poutavým slovům, která vycházela z jeho úst“. (Luk. 4:22) V anglickém revidovaném Překladu nového světa je místo výrazu „poutavým“ použito slovo „laskavým“. Když podobně jako Ježíš mluvíme laskavě, dodává to našim slovům váhu a lidé nám pravděpodobně budou ochotněji naslouchat. (Přísl. 25:15) Co nám pomůže mluvit laskavě? Je potřeba, abychom měli k druhým úctu a brali ohled na jejich pocity. Přesně to dělal Ježíš. Když jednou viděl, jaké úsilí vynaložili lidé, kteří ho chtěli slyšet, bylo mu jich líto a „začal je vyučovat mnoha věcem“. (Mar. 6:34) A když ho druzí uráželi, neoplácel jim stejnou mincí. (1. Petra 2:23)

16., 17. a) V čem si můžeme vzít příklad z Ježíše, když mluvíme s někým z rodiny nebo s přáteli ze sboru? (Viz úvodní obrázek.) b) Z čeho je vidět, že když mluvíme laskavě, vede to k dobrým výsledkům?

¹⁶ Když mluvíme s někým, s kým se velmi dobře známe, můžeme mít sklon na laskavost a takt zapomínat. Možná si myslíme, že při rozhovoru s někým z rodiny nebo s blízkým přítelem si nemusíme brát servítky. Měl ale Ježíš pocit, že díky tomu, jaký má se svými apoštoly vztah, na ně může být drsný?  V žádném případě. Když se mezi sebou poněkolikáté hádali o to, kdo z nich je nejvýznamnější, Ježíš je usměrnil laskavými slovy a dal jim za příklad malé dítě. (Mar. 9:33–37) Starší by měli jednat stejně a usměrňovat druhé „v duchu mírnosti“. (Gal. 6:1)

¹⁷ I když někdo řekne něco, co by nás mohlo urazit, naše laskavá odpověď může vést k dobrým výsledkům. (Přísl. 15:1) Například jedna sestra sama vychovávala dospívajícího syna, který vedl dvojí život. Jednou na shromáždění jí jiná sestra ve snaze projevit soucit řekla: „To je škoda, žes tu jeho výchovu nezvládla.“ Co na to ta maminka odpověděla? Nejdřív se zamyslela a pak řekla: „Je pravda, že to teď není zrovna nejlepší, ale jeho výchova ještě neskončila. Jak to dopadne, uvidíme až po Armagedonu.“ Díky této mírné odpovědi si sestry mezi sebou udržely hezký vztah a taky to dobře zapůsobilo na syna, který rozhovor zaslechl. Uvědomil si, že nad ním maminka nezlomila hůl. Podnítilo ho to, aby se přestal stýkat se špatnou společností. Za nějakou dobu se dal pokřtít a později sloužil v betelu. Ať už mluvíme se spoluvěřícími, s rodinou, nebo s cizími lidmi, naše slova by vždy měla být laskavá, „okořeněná solí“. (Kol. 4:6)

18. Jak nám může Ježíšův příklad pomoct, abychom dar řeči využívali dobře?

¹⁸ Schopnost vyjadřovat myšlenky a pocity slovy je opravdu nádherný dar od Jehovy. Ježíšův příklad nám může pomoct, abychom rozpoznali, kdy mluvit, dávali si pozor na to, co říkáme, a vždy se snažili mluvit laskavě. Používejme tedy tento dar k tomu, abychom pomáhali druhým a dělali radost Jehovovi.