Napodobujte jejich víru

Zastával se pravého uctívání

ELIJÁŠ pozoroval zástup lidí, jak stoupali po svazích hory Karmel. Přestože se teprve rozednívalo, bylo zřejmé, že jsou chudí a vyčerpaní hladem. Tři a půl roku sucha si na nich vybralo svou daň.

V zástupu pyšně kráčelo i 450 Baalových proroků, kteří Jehovova proroka Elijáše silně nenáviděli. Královna Jezábel již popravila mnoho Jehovových služebníků, ale Elijáš uctívání Baala stále pevně vzdoroval. Baalovi kněží si možná mysleli, že jeden člověk nad nimi nemůže získat převahu a že je pouze otázkou času, kdy se jim ho podaří zlomit. (1. Královská 18:3, 19, 20) Na svém dvoukolém voze přijel i král Achab. Ani on neměl Elijáše v lásce.

Tohoto osamělého proroka čekalo ten den něco zcela mimořádného. Sledoval, jak se schyluje k něčemu, co do té doby svět nespatřil — k jednomu z nejdramatičtějších střetů mezi dobrem a zlem. Jak se Elijáš to ráno cítil? Byl to „člověk s pocity, jako jsou naše“, takže nebyl imunní vůči strachu. (Jakub 5:17) Můžeme si být jisti přinejmenším tím, že když byl obklopen nevěrnými lidmi, jejich odpadlickým králem a nenávistnými proroky, bolestně si uvědomoval, že je opravdu sám. (1. Královská 18:22)

Jak se Izrael do takového žalostného stavu dostal? Má zpráva o tom, co se tehdy stalo, nějaký význam pro vás osobně? Bible nás vybízí, abychom o věrných Božích služebnících přemýšleli a ‚napodobovali jejich víru‘. (Hebrejcům 13:7) Uvažujme tedy o Elijášově příkladu.

Dlouhý boj vrcholí

Po většinu svého života Elijáš bezmocně sledoval, jak jde uctívání Jehovy stranou a je znesvěcováno. Přitom to bylo to nejcennější, co Izraelité ve své zemi měli. V Izraeli už dlouho probíhal boj mezi pravým a falešným náboženstvím, mezi uctíváním Jehovy a modlářstvím okolních národů. V době Elijáše se situace významně zhoršila.

Král Achab si vzal za manželku Jezábel, dceru sidonského krále. Jezábel byla rozhodnuta rozšířit v Izraeli uctívání Baala a vymýtit uctívání Jehovy. Achab jejímu vlivu rychle podlehl. Vystavěl Baalovi chrám a oltář, začal se tomuto pohanskému bohu klanět a stal se jeho předním ctitelem. Tím Jehovu hrubě urážel. (1. Královská 16:30–33) *

V čem bylo uctívání Baala tak urážející? Mnozí Izraelité jím byli odlákáni od pravého Boha. Toto náboženství bylo také ohavné a kruté. Jeho součástí byla chrámová prostituce mužů i žen, sexuální orgie, a dokonce obětování dětí. Jehova na tuto situaci reagoval tím, že k Achabovi poslal Elijáše, který mu sdělil, že nastane sucho a že bude trvat do té doby, než oznámí jeho konec. (1. Královská 17:1) Uběhlo několik let, než se Elijáš s Achabem znovu setkal, aby mu řekl, ať shromáždí lid i Baalovy proroky na Karmel.

Týká se tento boj nějak i nás? Baalovy chrámy ani oltáře už dnes neexistují, a tak  by si někdo mohl myslet, že události související s uctíváním Baala pro nás nemají žádný význam. Tato biblická zpráva však není pouhým historickým záznamem. (Římanům 15:4) Slovo „Baal“ znamená „majitel“ nebo „pán“. Jehova řekl příslušníkům svého národa, že by si za „baala“ neboli manželského vlastníka měli vybrat jeho. (Izajáš 54:5) Jistě budete souhlasit s tím, že i dnes lidé slouží mnoha jiným pánům, místo aby uctívali Všemohoucího Boha. Ať už slouží penězům, kariéře, zábavě, sexu nebo jakémukoli jinému z bezpočtu bohů, vybrali si svého pána. (Matouš 6:24; Římanům 6:16) Ty nejvýznamnější rysy uctívání Baala tedy přetrvaly v určitém smyslu až dodnes a jsou velmi rozšířené. Biblická zpráva o starověkém boji mezi Jehovou a Baalem nám může pomoci, abychom se moudře rozhodli, komu budeme sloužit.

„Kulhat mezi dvěma různými názory“

Z větrného vrcholku Karmelu je velkolepý výhled na Izrael — na říční údolí Kišon pod horou Karmel, na blízké Velké neboli Středozemní moře a na pohoří Libanon daleko na severním obzoru. * Když ale ten významný den vyšlo slunce, bylo vidět jen zuboženou krajinu. Kdysi úrodná země, kterou Jehova dal Abrahamovým potomkům, byla mrtvá. Kvůli pošetilosti Božího vlastního lidu byla úplně vyprahlá. Jakmile se lidé shromáždili, Elijáš k nim promluvil: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory? Jestliže je pravým Bohem Jehova, následujte jeho; ale jestliže Baal, následujte jeho.“ (1. Královská 18:21)

Co Elijáš myslel tím, když lidem řekl, že ‚kulhají mezi dvěma různými názory‘? Izraelité nechápali, že si musí vybrat mezi uctíváním Baala a uctíváním Jehovy. Mysleli si, že mohou dělat obojí — usmiřovat si Baala ohavnými rituály a současně prosit o přízeň Jehovu Boha. Možná si říkali, že Baal bude žehnat jejich úrodě a stádům, zatímco ‚Jehova vojsk‘ je bude chránit v bitvách. (1. Samuelova 17:45) Zapomněli na základní pravdu, která uniká pozornosti mnoha lidí i dnes — Jehova se o uctívání s nikým nedělí. Vyžaduje výlučnou oddanost a zaslouží si ji. Pokud je uctívání Jehovy spojeno s jakoukoli jinou formou uctívání, je to pro Jehovu nejen nepřijatelné, ale dokonce urážlivé. (2. Mojžíšova 20:5)

Izraelité se tedy podobali člověku, který se snaží jít současně po dvou cestách. Takovou chybu dělá mnoho lidí i dnes — dovolí, aby se do jejich života vloudili jiní „baalové“, kteří uctívání Boha odsunou stranou. Elijášova naléhavá výzva, aby lidé přestali kulhat mezi dvěma názory, nám může pomoci, abychom se zamysleli nad tím, co je v našem životě nejdůležitější a jaké místo v něm má uctívání Boha.

Rozhodující zkouška

Elijáš potom navrhl jednoduchou zkoušku. Baalovi kněží měli postavit oltář a předložit na něm oběť. Pak se měli ke svému bohu modlit, aby na oltáři zažehl oheň. Elijáš měl udělat totéž. Řekl: „Pravý Bůh, který odpoví ohněm, je pravý Bůh.“ Elijáš dobře věděl, kdo je pravý Bůh. Měl tak silnou víru, že nechal Baalovy proroky, aby si vybrali býka k oběti a obrátili se na svého boha jako první. * (1. Královská 18:24, 25)

My nežijeme v době zázraků. Jehova se  však nezměnil. Můžeme v něj mít stejnou důvěru jako Elijáš. Když lidé například nesouhlasí s tím, co Bible učí, klidně je nechme, ať řeknou svůj názor. Podobně jako Elijáš pak můžeme dát prostor pravému Bohu, a to tak, že se nespolehneme na sebe, ale na jeho inspirované Slovo, které slouží „k urovnávání věcí“. (2. Timoteovi 3:16)

Baalovi proroci připravili oběť a začali svého boha vzývat. Stále volali: „Baale, odpověz nám!“ Čas ubíhal a oni nepřestávali. Bible uvádí: „Ale nebyl žádný hlas a nikdo neodpovídal.“ V poledne se jim Elijáš začal posmívat a sarkasticky jim říkal, že Baal má asi hodně práce, že musel jít na záchod nebo si šel zdřímnout a někdo by ho měl vzbudit. „Volejte tím nejsilnějším hlasem,“ vybízel Elijáš ty podvodníky. Z jeho slov bylo jasně patrné, že uctívání Baala považoval za výsměch, a chtěl, aby to pochopili i členové Božího národa. (1. Královská 18:26, 27)

Elijášova řeč vyvolala v Baalových kněžích doslova šílenství. „Začali volat tím nejsilnějším hlasem a sekali se podle svého zvyku dýkami a kopími, dokud nezpůsobili, že z nich tekla krev.“ K ničemu to ale nevedlo. „Nebyl žádný hlas a nikdo neodpovídal a nevěnovala se žádná pozornost.“ (1. Královská 18:28, 29) Baal ve skutečnosti neexistoval. Byl to Satanův výmysl, kterým chtěl odlákat lidi od Jehovy. Když si člověk vybere místo Jehovy jiného pána, vede to ke zklamání, a dokonce k hanbě. Platilo to tehdy a platí to i dnes. (Žalm 25:3; 115:4–8)

Přichází odpověď

Pozdě odpoledne začal jednat Elijáš. Opravil Jehovův oltář, který strhli bezpochyby nepřátelé pravého uctívání. Použil dvanáct kamenů, čímž možná chtěl mnohým obyvatelům desetikmenného izraelského království připomenout, že Zákon daný všem dvanácti kmenům je stále závazný i pro ně. Potom připravil svou oběť a všechno nechal důkladně polít vodou, která asi pocházela z blízkého Středozemního moře. Dokonce kolem oltáře vykopal příkop a naplnil ho vodou. Měl takovou důvěru ve svého Boha, že se nebál Jehovu oproti Baalovým prorokům ve všech ohledech znevýhodnit. (1. Královská 18:30–35)

Když bylo všechno připraveno, Elijáš se pomodlil. Krátká, ale výstižná modlitba jasně ukázala, co Elijáš považoval za nejdůležitější. V prvé řadě chtěl, aby bylo známo, že „Bohem v Izraeli“ není Baal, ale Jehova. Také si přál, aby všichni věděli, že on sám je pouze Jehovův služebník a že všechna sláva a čest patří Bohu. Ze závěrečných slov jeho modlitby bylo jasně vidět, že mu na Izraelitech stále záleží. Toužil totiž po tom, aby Jehova „obrátil jejich srdce zpět“. (1. Královská 18:36, 37) I když Izraelité jednali nevěrně, a dostali se tak do žalostného stavu, Elijáš je stále miloval. I my ve svých modlitbách můžeme vyjadřovat podobný zájem o posvěcení Božího jména. Měl by z nich být patrný také pokorný postoj a soucit s těmi, kdo potřebují pomoc.

Předtím než se Elijáš začal modlit, si lidé možná říkali, že stejně jako Baal je i Jehova pouhý výmysl. Po modlitbě však už na žádné dohady nebyl čas. V Bibli čteme: „Na to spadl Jehovův oheň a pohltil zápalnou oběť a kusy dřeva a kameny a prach, a slízl vodu, která byla v příkopě.“ (1. Královská 18:38) To byla opravdu velkolepá odpověď! Jak na to lidé reagovali?

Všichni začali volat: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ (1. Královská 18:39)  Konečně pochopili pravdu. Zatím však neprojevili žádnou víru. Vidět, jak sestoupí oheň z nebe jako odpověď na modlitbu, a na základě toho uznat, že Jehova je pravý Bůh, to přece žádný projev víry není. Elijáš od nich proto žádal víc. Řekl jim, aby udělali to, co měli udělat už před mnoha lety — pobít falešné proroky a modláře, jak bylo uvedeno v Jehovově Zákoně. (5. Mojžíšova 13:5–9) Baalovi kněží byli zapřísáhlými nepřáteli Jehovy Boha a záměrně jednali proti jeho vůli. Zasloužili si, aby se s nimi jednalo milosrdně? Oni sami neprojevili milosrdenství ani jednomu z těch nevinných dětí, které zaživa upálili jako oběť Baalovi. (Přísloví 21:13; Jeremjáš 19:5) Elijáš proto nařídil, aby byli bez milosti popraveni. A to se také stalo. (1. Královská 18:40)

Závěr zkoušky na hoře Karmel někteří novodobí kritikové odsuzují. Obávají se, že náboženští fanatici tím budou ospravedlňovat násilné projevy náboženské nesnášenlivosti. Je smutné, že takových násilných fanatiků je dnes hodně, ale Elijáš žádný fanatik nebyl. Jednal v Jehovově zájmu a vynesený rozsudek byl oprávněný. Praví křesťané navíc vědí, že nemohou napodobovat Elijáše v tom, že by proti ničemným lidem pozvedli doslovný meč. Od doby, kdy se Ježíš stal Mesiášem, se všichni jeho následovníci mají držet toho, co řekl Petrovi: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Až Jehova bude vykonávat svůj rozsudek, použije k tomu svého Syna.

Praví křesťané mají žít v souladu se svou vírou. (Jan 3:16) Mohou to dělat například tak, že budou napodobovat věrné muže, jako byl Elijáš. Uctíval výlučně Jehovu a vybízel druhé, aby to dělali také. Odvážně odhaloval podvodné náboženství, které Satan používal k tomu, aby odlákal lidi od Jehovy. Nedělal věci po svém a nespoléhal se na vlastní schopnosti, ale důvěřoval v Jehovu. Skutečně se zastával pravého uctívání. Napodobujme proto jeho víru.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 20]

Když si člověk vybere místo Jehovy jiného pána, vede to ke zklamání

[Obrázek na straně 21]

„Jehova je pravý Bůh!“