Pisatelé Bible — osobití, ale vedeni Božím duchem

SVATÝ duch působil na určité muže tak, že je podněcoval a vedl k tomu, aby zapsali Boží poselství. Proto apoštol Petr o biblickém poselství říká: „Především totiž vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Vždyť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:20, 21) Z důkazů je patrné, že Boží duch působil na mysl a srdce všech pisatelů Bible a vedl je k cíli, který stanovil Bůh. Král David řekl: „Jehovův duch to byl, jenž skrze mne mluvil, a jeho slovo bylo na mém jazyku.“ (2. Samuelova 23:2)

Muži, které Bůh používal, aby zaznamenali Písmo, však nejednali jako pouhé automaty, které by jen zaznamenaly to, co se jim nadiktuje. O apoštolu Janovi čteme, že Zjevení „vdechnuté Bohem“ mu bylo dáno „ve znameních“ prostřednictvím Božího anděla a že Jan potom „vydával svědectví o slovu, jež dal Bůh, a o svědectví, jež dal Ježíš Kristus, ano o všem, co viděl“. (Zjevení 1:1, 2) „Inspirací“ [doslova „v duchu“] se Jan „ocitl v Pánově dnu“ a bylo mu řečeno: „Co vidíš, napiš do svitku.“ (Zjevení 1:10, 11) Je tedy zřejmé, že Bůh uznal za dobré dovolit pisatelům Bible, aby při výběru slov a výrazů, jimiž popisovali svá vidění, použili své duševní schopnosti. (Habakuk 2:2) Přitom je stále dostatečně ovládal a vedl, takže to, co napsali, bylo nakonec nejen přesné a pravdivé, ale také to vyhovovalo Jehovovu záměru. (Přísloví 30:5, 6) Ze slov u Kazatele 12:9, 10 je patrné, že pisatel musel vynaložit osobní úsilí a musel se věnovat hloubání a důkladnému zkoumání, aby látku dobře uspořádal a aby řádně předložil ‚líbezná slova a napsal správná slova pravdy‘.

Tím se bezpochyby vysvětluje nejen to, proč se v Bibli projevuje různý styl psaní, ale také proč jsou používány výrazy, z nichž je patrné, z jakého prostředí pocházeli jednotliví pisatelé. Je možné, že při volbě pisatelů bral Bůh v úvahu jejich přirozené schopnosti, které se mohly při jejich konkrétních úkolech uplatnit; je také možné, že je předem připravil na to, aby sloužili jeho konkrétnímu záměru. Příklad osobitého vyjadřování poskytuje Matouš, který jako bývalý výběrčí daní často výslovně uvádí konkrétní čísla a hodnoty peněz. (Matouš 17:27; 26:15; 27:3) Naproti tomu Lukáš, „milovaný lékař“, používá charakteristické výrazy, z nichž je patrné, že byl lékařem. (Kolosanům 4:14; Lukáš 4:38; 5:12; 16:20)

Je možné, že i v případech, kdy pisatel uvádí, že dostal „Jehovovo slovo“ nebo určité „prohlášení“, nebylo mu to sděleno doslova, ale že dostal určitý myšlenkový obraz Božího záměru a ten pak vyjádřil slovy. Možná právě proto pisatelé někdy uvádějí, že určité „prohlášení“ nebo „Jehovovo slovo“ ‚viděli‘ (a ne že je ‚slyšeli‘). (Izajáš 13:1; Micheáš 1:1; Habakuk 1:1; 2:1, 2)

 Muži, jejichž prostřednictvím dal Jehova napsat Písmo, tedy spolupracovali s působením Jehovova svatého ducha. Ochotně a poddajně se podřídili Božímu vedení a dychtili po tom, aby poznali Boží vůli a Boží řízení. (Izajáš 26:9; 50:4, 5) V mnoha případech měli na mysli určité cíle nebo reagovali na nějakou konkrétní naléhavou situaci a Bůh je vedl, takže to, co psali, se shodovalo s jeho záměrem a jeho záměr tím byl splněn. (Přísloví 16:9; Lukáš 1:1–4; 1. Korinťanům 1:10, 11; 5:1; 7:1) Byli duchovními lidmi, a proto jejich srdce a jejich mysl byly v souladu s Boží vůlí. Měli „Kristovu mysl“, a tak nezapisovali pouhou lidskou moudrost ani pouhé „vidění svého vlastního srdce“, což dělali falešní proroci. (1. Korinťanům 2:13–16; Jeremjáš 23:16; Ezekiel 13:2, 3, 17)

Je zřejmé, že svatý duch se na těchto pisatelích Bible skutečně projevoval ‚rozmanitým působením‘. (1. Korinťanům 12:6) Značná část informací pro ně byla z lidského hlediska dostupná a někdy již tyto informace existovaly v psané podobě, například rodokmeny a některé historické záznamy. (4. Mojžíšova 21:14, 15; 1. Královská 14:19, 29; 2. Královská 15:31; 24:5; Lukáš 1:3; 3:23–38) V těchto případech Boží duch působil tak, aby se do božského záznamu nedostaly nepřesnosti a chyby, a také vedl pisatele při výběru materiálu, který měl být do záznamu pojat. Je zřejmé, že ne všechno, co řekly jiné osoby a co potom bylo zahrnuto do Bible, bylo inspirováno Bohem, ale svatý duch řídil výběr toho, co mělo patřit do Svatého Písma, a také přesný záznam této látky. (1. Mojžíšova 3:4, 5; Job 42:3; Matouš 16:21–23.)

Tímto způsobem Bůh ve svém inspirovaném slovu zachoval záznam, z něhož bylo patrné, co se stane, když mu lidé naslouchají a jednají v souladu s jeho záměrem, a také co se stane, když uvažují, mluví a jednají způsobem, z něhož je patrné, že nemají úctu k Bohu nebo že přehlížejí jeho spravedlivé cesty. Naproti tomu informace o předlidských dějinách země, o událostech a dění v nebi, proroctví a také zjevení týkající se Božích záměrů a nauk byly pro lidi nedostupné a to vše muselo být sděleno nadpřirozeným způsobem prostřednictvím Božího ducha. (1. Mojžíšova 1:1–26; Job 1:6–12) Moudré výroky a rady sice mohly být často výsledkem toho, co pisatel poznal z vlastní životní zkušenosti, a ještě z větší části výsledkem toho, co se pisatel sám naučil studiem a uplatňováním těch částí Písma, které už tehdy byly zapsány, ale přesto bylo působení Božího ducha nutné, aby bylo zajištěno, že uvedené informace mohou být zařazeny do Božího slova, které je „živé a vykonává moc . . . a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. (Hebrejcům 4:12)

[Praporek na straně 30]

„Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ (Kazatel 12:10)

„Lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:21)