Zklamání vás nemusí připravit o štěstí

ASI každý člověk někdy zažil zklamání. Bolest, kterou zklamání působí, zná dokonce i náš nebeský Otec, Jehova Bůh. Například když osvobodil Izraelity z otroctví v Egyptě, bohatě jim žehnal. Z biblické zprávy se ale dozvídáme, že oni „znovu a znovu Boha zkoušeli a působili bolest dokonce Svatému Izraele“. (Žalm 78:41) Navzdory tomu Jehova nikdy nepřestal být ‚šťastným Bohem‘. (1. Timoteovi 1:11)

Důvodů, proč zažíváme zklamání, je mnoho. Co ale můžeme udělat pro to, aby nás nepřipravily o štěstí? A co se můžeme naučit z toho, jak Jehova Bůh reagoval na situace, které mu působily zklamání?

Co může vést ke zklamání

Boží Slovo říká, že nás všechny postihuje „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Zločin, nehoda nebo nemoc nám z ničeho nic mohou způsobit tíseň, a následkem toho zklamání. Bible také říká: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ (Přísloví 13:12) Pokud se na něco velmi těšíme, přináší nám to radost, ale jestliže čekáme příliš dlouho, může to vyvolat sklíčenost. Například Duncan, * který z celého srdce miloval svou misionářskou službu, se po mnoha letech ocitl v situaci, kdy se spolu s manželkou museli vrátit domů. Řekl: „Poprvé v životě jsem nevěděl, jak dál. Neměl jsem žádné cíle. Všechno pro mě ztrácelo smysl.“ Bolest ze zklamání, které je způsobeno nenaplněným očekáváním, může trvat dlouho. Takové pocity dobře zná Claire. Říká: „Byla jsem v sedmém měsíci těhotenství, když jsem o dítě přišla. Je to sice už mnoho let, ale ještě dnes, když na pódiu v sále Království vidím nějakého chlapce, myslím na to, že v tomto věku by teď byl můj syn.“

Bolestné může být také to, když nás někdo zklame, například když skončí známost nebo se rozpadne manželství, když se dítě vzbouří, když je manželský partner nevěrný anebo  blízký přítel nevděčný. Jelikož jsme všichni nedokonalí a žijeme v obtížné době, situací vedoucích ke zklamání je bezpočet.

Příčinou frustrace mohou být také naše vlastní neúspěchy. Stane se, že neuděláme zkoušku, nemůžeme najít zaměstnání nebo se nám nepodaří získat něčí náklonnost, a to všechno může vést k pocitům bezcennosti. Zklamáni můžeme být také z toho, že někdo z našich blízkých zeslábne ve víře. Mary říká: „Zdálo se, že moje dcera dělá pěkné duchovní pokroky. Myslela jsem si, že jsem jí dala dobrý příklad. Když ale zavrhla Jehovu Boha a hodnoty, kterých jsme si jako rodina vážili, měla jsem pocit, že jsem úplně selhala. Žádný z úspěchů, kterých jsem v životě dosáhla, nemůže toto rozčarování vyvážit. Byla jsem naprosto zdrcená.“

Jak se můžeme s takovými situacemi vyrovnat? Pomůže nám, když budeme uvažovat o tom, jak na zklamání reaguje Jehova.

Zaměřte se na řešení

Jehova Bůh láskyplně dal prvním lidem všechno, co potřebovali, ale oni přesto projevili nevděčnost a vzbouřili se. (1. Mojžíšova, 2. a 3. kapitola) Později jejich syn Kain začal v sobě rozvíjet špatné sklony. Nedbal Jehovova varování a zabil svého bratra. (1. Mojžíšova 4:1–8) Umíte si představit, jak musel být Jehova zklamaný?

Díky čemu Jehova neztratil radost? Jeho předsevzetím bylo naplnit zemi dokonalými lidmi, a on na uskutečnění tohoto záměru nepřestal pracovat. (Jan 5:17) S ohledem na to opatřil výkupní oběť a zřídil Království. Jehova Bůh se nezaměřil na problém, ale na jeho řešení. (Matouš 6:9, 10; Římanům 5:18, 19)

Boží Slovo nás povzbuzuje, abychom se zaměřovali na to, co dělat můžeme, a ne na to, co se nám nepodařilo, nebo na to, co jsme měli udělat. V Bibli čteme: „O všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8)

Vyrovnaný náhled na zklamání

Může se stát, že vlivem různých okolností se náš život zásadně změní. Například se náhle ocitneme bez práce, zůstaneme bez manželského partnera, přijdeme o výsady ve sboru, zhorší se nám zdraví nebo ztratíme domov či přátele. Jak se s takovými změnami můžeme vyrovnat?

Někteří lidé zjistili, že jim pomáhá, když si stanoví určité priority. Duncan, o kterém jsme se zmínili dříve, říká: „Když jsme si s manželkou uvědomili, že už se do misionářského přidělení nevrátíme, byli jsme zničeni. Pak jsme si vytyčili dvě priority — postarat se o maminku a pokud to bude možné, pokračovat v celodobé službě. Kdykoli jsme dělali nějaké rozhodnutí, zvažovali jsme, jaký vliv to na naše priority bude mít. Rozhodovat se bylo pak mnohem snazší.“

Mnozí z nás mají sklon zaměřovat se hlavně na negativní stránky situace, která jim působí zklamání. Například naše úsilí vychovat dítě, získat potřebnou kvalifikaci nebo kázat dobrou zprávu lidem mluvícím jiným jazykem možná nepřináší výsledky, jaké bychom si přáli. Pak si můžeme říkat, že jsme selhali. Stejně jako smutný počátek lidských dějin neznamenal, že Bůh selhal, ani naše prvotní  neúspěchy neznamenají, že jsme selhali. (5. Mojžíšova 32:4, 5)

Pokud nás někdo zklame, je snadné vůči němu zatrpknout. Jehova ale takovým způsobem nejedná. Král David ho zklamal tím, že se dopustil cizoložství a poté nechal zabít manžela té ženy. Jehova však viděl, že činí upřímné pokání, a nadále ho považoval za svého služebníka. Podobně i věrný král Jehošafat udělal chybu, když uzavřel spojenectví s Božími nepřáteli. Jehovův prorok mu řekl: „Proto je proti tobě rozhořčení od Jehovovy osoby. Nicméně se u tebe nalezly dobré věci.“ (2. Paralipomenon 19:2, 3) Kvůli jedné chybě, které se Jehošafat dopustil, ho však Jehova nepovažoval za zrádce. Totéž platí v případě nás a našich přátel — pokud na jejich chyby nebudeme reagovat přehnaně, neztratíme je. Přestože nás někdy možná zklamou, stále mají některé pěkné vlastnosti. (Kolosanům 3:13)

Na zklamání se můžeme dívat také jako na nevyhnutelnou součást našeho úsilí o dosažení cíle. Možná jsme zklamáni sami ze sebe, když se dopustíme nějakého hříchu. I přesto se můžeme  vzpamatovat, jestliže podnikneme správné a rozhodné kroky. Král David byl ze sebe bolestně zklamán a napsal: „Mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. . . . Konečně jsem ti [Jehovo] vyznal svůj hřích a . . . sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ (Žalm 32:3–5) Když si uvědomíme, že jsme neudělali něco, co od nás Bůh očekává, měli bychom ho prosit o odpuštění, své chování změnit a být rozhodnuti řídit se jeho přikázáními důsledněji. (1. Jana 2:1, 2)

Jak se na zklamání připravit

Každý z nás bezesporu dříve nebo později zažije nějaké zklamání. Co můžeme udělat, abychom na takové situace byli připraveni? Zajímavě se k tomu vyjádřil Bruno, jeden letitý křesťan, který zažil zklamání, jež změnilo jeho život. Řekl: „Nejdůležitější pomocí v boji se zklamáním pro mě bylo to, že jsem dál dělal to co předtím, abych posiloval své duchovní smýšlení. Věděl jsem, proč Bůh tento krutý systém věcí připouští. Roky jsem prohluboval svůj vztah k Jehovovi. A právě to mě pak v náročném období drželo nad vodou. Vědomí, že Bůh je se mnou, mi pomáhalo zvládat depresi, kterou jsem zažíval.“

Když uvažujeme o budoucnosti, jednou věcí si můžeme být jisti. Ačkoli nás mohou zklamat druzí nebo můžeme být zklamáni sami ze sebe, Bůh nás nezklame nikdy. Řekl, že jeho jméno Jehova znamená „prokáži se být tím, čím se prokáži být“. (2. Mojžíšova 3:14) To nám dává jistotu, že se stane kýmkoli, kým bude třeba, aby splnil své sliby. Zavázal se, že prostřednictvím svého Království zajistí, aby se jeho vůle děla „jako v nebi, tak i na zemi“. Apoštol Pavel proto napsal: „Jsem . . . přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, . . . ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši.“ (Matouš 6:10; Římanům 8:38, 39)

S důvěrou se můžeme těšit na splnění Božích slibů, které zapsal prorok Izajáš: „Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Izajáš 65:17) Máme úžasnou vyhlídku, že je blízko doba, kdy veškerá zklamání budou zapomenuta.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 13]

Naše prvotní neúspěchy neznamenají, že jsme selhali

[Praporek na straně 14]

Boží Slovo nás povzbuzuje, abychom se zaměřovali na to, co dělat můžeme, a ne na to, co se nám nepodařilo

[Obrázky na straně 15]

Lidé sice Boha zklamali, ale on je šťastný, protože si je splněním svého záměru jistý

[Obrázek na straně 16]

Se zklamáním se lépe vyrovnáme, když si stanovíme správné priority