Napodobujte jejich víru

Byl bdělý a čekal na Jehovu

ELIJÁŠ si velmi přál být sám se svým nebeským Otcem. Ale zástupy lidí shromážděných kolem tohoto pravého proroka právě viděly, jak na jeho pokyn vyšel oheň z nebes, a mnozí z nich proto nepochybně chtěli získat jeho přízeň. Než mohl Elijáš vystoupit na větrný vrcholek hory Karmel a nerušeně se k Jehovovi Bohu pomodlit, čekal ho nepříjemný úkol — musel se setkat s králem Achabem.

Mezi těmito dvěma muži byl obrovský rozdíl. Achab vystrojený v královském rouchu byl chamtivý slaboch a odpadlík. Naproti tomu Elijáš měl na sobě úřední oděv proroka — jednoduché, hrubé oblečení z kůže nebo z látky utkané z velbloudí či kozí srsti. Byl to odvážný a ryzí muž s pevnou vírou v Jehovu. Tento den, který se již chýlil ke konci, jasně odhalil povahu těchto dvou mužů. *

Achab a ostatní Baalovi ctitelé měli špatný den. Pohanskému uctívání, které v desetikmenném izraelském království prosazoval král Achab a jeho manželka Jezábel, byla zasazena těžká rána. Jasně se ukázalo, že Baal je podvod. Byl to jen smyšlený bůh, který nebyl schopen ani zapálit oheň, když ho o to jeho proroci žádali zoufalými prosbami, tancem a rituálním proléváním vlastní krve. Těch 450 mužů Baal rovněž nedokázal ochránit před zaslouženou smrtí. Ale tento falešný bůh selhal ještě v něčem jiném a jeho porážka měla být brzy naprosto zjevná. Více než tři roky Baala jeho proroci žádali, aby ukončil sucho, které sužovalo zemi. Ale on to nezvládl. Zanedlouho poté to však udělal Jehova a prokázal tak, že jediným pravým Bohem je on. (1. Královská 16:30–17:1; 18:1–40)

Kdy Jehova zasáhl? Co Elijáš dělal do té doby? A co se od tohoto muže, který měl pevnou víru v Jehovu, můžeme naučit my? To se dozvíme z rozboru zprávy v 1. Královské 18:41–46.

Postoj k modlitbě

Elijáš přišel za Achabem a řekl mu: „Vyjdi, jez a pij, neboť se ozývá hlučení lijáku.“ (41. verš) Poučil se ničemný král z událostí toho dne? V biblické zprávě nenajdeme nic, z čeho by se dalo usoudit, že Achab činil pokání — nenajdeme tam žádnou žádost, aby mu Elijáš pomohl obrátit se k Jehovovi a poprosit ho o odpuštění. Bible uvádí pouze to, že Achab „vyšel, aby jedl a pil“. (42. verš) A co Elijáš?

„Pokud jde o Elijáše, ten vyšel na vrcholek Karmelu a přikrčil se k zemi a držel obličej mezi koleny.“ Když se Achab odešel najíst, Elijáš to využil a pomodlil se ke svému Otci. Všimněte si, jaký pokorný postoj zaujal. Klečel na zemi s obličejem skloněným až ke kolenům. O co prosil? Nemusíme o tom nijak spekulovat, protože v Jakubovi 5:18 nám Bible říká, že se Elijáš modlil, aby skončilo  sucho. A tuto modlitbu bezpochyby pronesl právě na vrcholku hory Karmel.

Nějakou dobu předtím Jehova řekl: „Jsem rozhodnut, že dám déšť na povrch zemské půdy.“ (1. Královská 18:1) Elijáš se tedy modlil, aby se vůle jeho Otce uskutečnila. Asi o tisíc let později Ježíš vyučoval své následovníky, aby se modlili o totéž. (Matouš 6:9, 10)

Jak vidíme, od Elijáše se toho o modlitbě můžeme hodně naučit. Elijášovi záleželo především na tom, aby se děla vůle jeho Otce. Když se modlíme, měli bychom si uvědomovat, že ‚ať Boha prosíme o cokoli podle jeho vůle, on nás slyší‘. (1. Jana 5:14) Aby mu tedy byly naše modlitby přijatelné, musíme vědět, co jeho vůlí je, což je dobrý důvod k tomu, aby se studium Bible stalo každodenní součástí našeho života. Elijáš si určitě přál, aby sucho skončilo, i kvůli tomu, že lidem v jeho rodné zemi způsobilo mnoho utrpení. A jistě Jehovovi ze srdce děkoval za zázrak, jehož svědkem se ten den stal. I z našich modliteb by tedy mělo být vidět, že máme zájem o druhé a že jsme Bohu upřímně vděční. (2. Korinťanům 1:11; Filipanům 4:6)

Důvěřoval Jehovovi a byl bdělý

Elijáš vůbec nepochyboval o tom, že Jehova sucho ukončí, ale nevěděl, kdy se to stane. Co zatím dělal? Všimněte si, co říká 43. verš: „Řekl svému sloužícímu: ‚Vyjdi, prosím. Dívej se směrem k moři.‘ Vyšel tedy a podíval se a nato řekl: ‚Není tam vůbec nic.‘ A přikročil k tomu, aby řekl ‚Jdi zpátky‘, sedmkrát.“ Od Elijáše se můžeme naučit nejméně dvě důležité věci. Zamysleme se nejdřív nad jeho pevnou důvěrou v Jehovu a pak nad jeho příkladem bdělosti.

Elijáš nedočkavě vyhlížel jakýkoli náznak toho, že Jehova začíná jednat. Poslal proto svého sloužícího na vyvýšené místo, ze kterého mohl dobře vidět, jestli se už obloha nezačíná zatahovat. Sloužící se však vrátil s ne zrovna optimistickou zprávou: „Není tam vůbec nic.“ Obloha byla jasná a na obzoru nebyl ani mráček. Nepřipadá vám tedy zvláštní, že Elijáš Achabovi právě řekl, že „se ozývá hlučení lijáku“? Jak to mohl říct, když nebe vůbec nevypadalo na to, že bude pršet?

Elijáš znal Jehovův slib. Jako jeho prorok a představitel byl přesvědčený, že Bůh své slovo dodrží. Měl v něj takovou důvěru, že liják už jakoby slyšel. Možná nám to připomíná, jak Bible popisuje Mojžíše. Říká o něm, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. Je pro vás Bůh také tak skutečný? K tomu, abychom v něj i v jeho sliby mohli mít pevnou víru, nám poskytuje nespočetné množství důvodů. (Hebrejcům 11:1, 27)

 Také si všimněte, jak se projevilo, že Elijáš byl opravdu ve střehu. Svého sloužícího nevyslal jen jednou nebo dvakrát, ale sedmkrát. Možná, že sloužící z toho byl už poněkud unavený, ale Elijáš vyhlížel znamení dychtivě a nevzdával se. Konečně, když se sloužící vrátil posedmé, oznámil Elijášovi: „Pohleď, z moře vystupuje obláček jako mužská dlaň.“ (44. verš) Dovedete si představit, jak sloužící natahuje ruku a ukazuje Elijášovi, že oblak v dálce nad Velkým mořem je asi jako jeho dlaň? * Sloužícího to možná příliš neuchvátilo, ale pro Elijáše byl tento obláček důležitý. Dal sloužícímu naléhavý pokyn: „Vyjdi, řekni Achabovi: ‚Zapřáhni! A sejdi, aby tě nezadržel liják!‘“

I tím nám dal Elijáš vynikající příklad. Také my žijeme v době, kdy Jehova již brzy uskuteční svůj záměr. Podobně jako Elijáš očekával konec sucha, Boží služebníci dnes očekávají konec tohoto ničemného systému věcí. (1. Jana 2:17) Dokud Jehova nezačne jednat, musíme stejně jako Elijáš zůstat bdělí. Boží Syn Ježíš svým následovníkům řekl: „Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Matouš 24:42) Chtěl tím Ježíš říct, že o tom, kdy konec přijde, jeho následovníci nebudou mít ani tušení? Ne, protože zevrubně popsal, jak bude svět těsně před  koncem vypadat. O tomto podrobném znamení „závěru systému věcí“ se mohou dozvědět všichni. (Matouš 24:3–7) *

V každém detailu tohoto znamení můžeme vidět mocný a přesvědčivý důkaz, že konec dnešního systému je už blízko. Jsou pro vás tyto důkazy dostatečnou motivací k tomu, abyste jednali s vědomím naléhavosti? O tom, že Jehova bude brzy jednat, Elijáše přesvědčil pouhý malý obláček na obzoru. Splnilo se očekávání tohoto věrného proroka?

Jehova dává déšť a požehnání

Biblická zpráva pokračuje: „Mezitím se stalo, že se nebesa zatměla oblaky, a nastal vítr a velký liják. A Achab stále jel a dostal se do Jezreelu.“ (45. verš) Události nabraly rychlý spád. Zatímco Elijášův sloužící ještě Achabovi vyřizoval vzkaz, z malého obláčku se stala obrovská temná mračna. Zvedl se silný vítr. Konečně, po třech a půl letech, dopadly na izraelskou půdu první kapky deště. * Vyprahlá zem se konečně dočkala tolik potřebné vláhy. Jak déšť sílil, vrátila se voda i do řeky Kišon a nepochybně spláchla krev pobitých Baalových proroků. Také neposlušní Izraelité měli nyní příležitost smýt hroznou poskvrnu, kterou na této zemi uctívání Baala zanechalo.

Elijáš jistě doufal, že tuto příležitost využijí. Bude Achab svého jednání litovat a od uctívání Baala se odvrátí? Události toho dne pro něj mohly být mocným podnětem ke změně. Co v tu chvíli Achabovi probíhalo hlavou, samozřejmě vědět nemůžeme. Zpráva uvádí jen to, že „stále jel a dostal se do Jezreelu“. Poučil se nějak? Rozhodl se, že svůj život změní? Z pozdějších událostí vyplývá, že ne. Tento den však ani pro Achaba, ani pro Elijáše ještě neskončil.

Jehovův prorok se vydal stejnou trasou jako Achab. Čekala ho dlouhá cesta za tmy a deště. Pak se ale stalo něco velmi neobvyklého.

„Na Elijášovi se prokázala být samotná Jehovova ruka, takže si opásal boky a běžel celou cestu do Jezreelu před Achabem.“ (46. verš) To, že na Elijášovi spočinula „samotná Jehovova ruka“, se projevilo něčím mimořádným. Jezreel byl asi 30 kilometrů daleko a Elijáš už nebyl žádný mladík. * Představte si, jak si tento prorok vykasal svůj dlouhý oděv a uvázal si ho k bokům, aby se mu lépe utíkalo. Pak běžel po rozbahněné cestě, a to tak rychle, že královský vůz nejen dohnal, ale dokonce ho předstihl a běžel před ním.

Elijáš musel cítit, že mu Jehova žehná. Měl takovou sílu, energii a výdrž, jaké možná nepociťoval ani v mládí. Byl to pro něj určitě nezapomenutelný zážitek. Možná se nám při tom vybaví proroctví, ve kterých jsou věrní lidé ujištěni, že v přicházejícím pozemském ráji budou dokonale zdraví a budou plní energie. (Izajáš 35:6; Lukáš 23:43) Když Elijáš běžel po té rozbahněné cestě, jistě si uvědomil, že má schválení svého Otce, jediného pravého Boha Jehovy.

Jehova svým služebníkům žehná rád a usilovat o jeho požehnání stojí za veškerou námahu. Podobně jako Elijáš musíme být bdělí a pozorně si všímat nezvratných důkazů toho, že Jehova v této nebezpečné a naléhavé době brzy zasáhne. A podobně jako tento prorok, i my máme všechny důvody pro to, abychom slibům Jehovy, ‚Boha pravdy‘, bezmezně důvěřovali. (Žalm 31:5)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 19]

Jak dlouho trvalo sucho v Elijášově době?

To, že dlouhotrvající sucho brzy skončí, sdělil Jehovův prorok Elijáš králi Achabovi „ve třetím roce“ ode dne, kdy toto sucho předpověděl. (1. Královská 18:1) Jehova seslal na zem déšť krátce poté, co to Elijáš oznámil. Někteří proto došli k závěru, že sucho skončilo ještě během třetího roku, tedy dříve než tři roky uplynuly. Jak Ježíš, tak i Jakub však řekli, že sucho trvalo „tři roky a šest měsíců“. (Lukáš 4:25; Jakub 5:17) Je v tom nějaký rozpor?

Rozhodně ne. Období, kdy ve starověkém Izraeli nepršelo, bývala docela dlouhá a mohla trvat až šest měsíců. Elijáš tedy nepochybně přišel za Achabem ohlásit sucho až poté, co toto období trvalo už neobvykle dlouho a bylo kruté. To by znamenalo, že sucho začalo už o půl roku dřív. Když tedy Elijáš oznámil jeho konec „ve třetím roce“ po svém prvním prohlášení, sucho již sužovalo zemi tři a půl roku. Období dlouhé „tři roky a šest měsíců“ skončilo tehdy, když se celý národ shromáždil na hoře Karmel, aby byl svědkem velké zkoušky.

Uvažujte také o tom, za jakých okolností Elijáš sucho oznámil. Lidé věřili, že Baal je „jezdec na oblacích“, že je to bůh, který přivádí déšť a ukončuje tak období sucha. Pokud toto období trvalo již neobvykle dlouho, lidé se pravděpodobně pozastavovali nad tím, kde Baal je a kdy už způsobí, že začne pršet. Elijášovo oznámení, že déšť ani rosa nenastanou až do doby, kdy on řekne, muselo být pro Baalovy ctitele zdrcující. (1. Královská 17:1)

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Obrázek na straně 18]

Z Elijášových modliteb je vidět, že si přál, aby se uskutečnila Boží vůle