Co možná nevíte . . .

Proč Ježíš slepého muže uzdravil postupně?

U Marka 8:22–26 čteme o tom, že v Betsaidě Ježíš uzdravil slepého muže. Podle záznamu nejprve jeho oči potřel slinami a pak se ho zeptal, co vidí. Z toho, co muž odpověděl, vyplývá, že byl do určité míry zmaten: „Vidím lidi, protože pozoruji něco, co se zdá jako stromy, ale chodí.“ Když se Ježíš jeho očí dotkl podruhé, stalo se, že „muž uviděl jasně, byl uzdraven a všechno viděl zřetelně“. Ježíš tedy muže uzdravil postupně. Proč?

Bible se k tomu podrobně nevyjadřuje, ale můžeme uvažovat o případném vysvětlení. Když je někdo slepý řadu let, nebo dokonce celý život, a pak náhle začne vidět, je to velká změna. Ukažme si to na příkladu. Při práci v dolech se kdysi využívali poníci. Byli na tmu tak zvyklí, že když se dostali na povrch, trvalo jim celý den, než si přivykli dennímu světlu. Při vyléčení slepoty je změna ještě větší. V současné době se chirurgům v některých případech daří odstranit určité oční poruchy, a tak pacientovi navrátit zrak. Stává se však, že pacient je potom zahlcen množstvím informací, které se do mozku prostřednictvím očí dostávají. Světem barev, tvarů a prostoru jsou tito lidé zmateni a nedokáží rozpoznat ani známé předměty a lidi. Je zapotřebí určitého času, než se mozek naučí vyhodnocovat to, co oči vidí.

Skutečnost, že uzdravení tohoto muže proběhlo postupně, můžeme vnímat jako projev Ježíšova láskyplného ohledu. Ten muž nakonec „všechno viděl zřetelně“, a to, co viděl, jasně chápal.

Proč bylo v Ježíšově době čtení ze svitků poměrně náročné?

Obvyklá velikost jednotlivých částí svitku byla 23 až 28 centimetrů na délku a 15 až 23 centimetrů na šířku. Tyto části byly k sobě po stranách přilepeny nebo byly sešity lněnou nití. Někdy se používaly části, které byly ještě delší. Izajášův svitek, který byl nalezen u Mrtvého moře, se skládal ze 17 pergamenových pruhů, a v podobě, jak se dochoval do dnešní doby, měří sedm metrů. Svitek Izajáše, ze kterého v synagoze v Nazaretu četl Ježíš, mohl mít podobnou délku. (Lukáš 4:16, 17)

K této události se vyjadřuje Alan Millard ve své knize Objevy z doby Ježíše Krista: „Předčítač knihu [svitek] držel a odvíjel v levé ruce, přičemž vnější okraj přidržoval pravou rukou, jíž svitek opět svíjel, když přecházel od jednoho sloupce k druhému. K dosažení 61. kapitoly Izajáše, kterou četl Ježíš v synagóze, musel odvinout téměř celý svitek a zase jej svinout zpět.“

Kniha Izajáš v té době nebyla rozdělena na kapitoly a verše, jak je to v současných Biblích. Když Ježíšovi v synagoze v Nazaretu podali svitek Izajáše, musel vyhledat pasáž, kterou dnes najdeme u Izajáše 61:1, 2. Ježíš to ‚místo nalezl‘ snadno, a z toho je vidět, že Boží Slovo dobře znal.