Co zajímá naše čtenáře

Jak mohl Adam zhřešit, když byl dokonalý?

Adam mohl zhřešit, protože ho Bůh stvořil se svobodnou vůlí. Dar svobodné vůle nebyl v žádném případě v rozporu s Adamovou dokonalostí. V absolutním smyslu je dokonalý pouze Bůh. (5. Mojžíšova 32:3, 4; Žalm 18:30; Marek 10:18) Dokonalost kohokoli nebo čehokoli jiného je relativní. Například nůž se může dokonale hodit na krájení masa, ale jedli byste s ním polévku? Dokonalost určité věci je tedy vázána k účelu, pro který byla věc vytvořena.

S jakým záměrem Bůh stvořil Adama? Bůh si přál, aby prostřednictvím Adama vznikl lidský rod obdařený svobodnou vůlí. Lidé, kteří by chtěli rozvíjet svou lásku k Bohu a k jeho způsobu jednání, to mohli dát najevo poslušností jeho zákonů. Lidská mysl tedy nebyla naprogramována k poslušnosti, ale pro poslušnost se člověk měl sám rozhodnout. (5. Mojžíšova 10:12, 13; 30:19, 20) Pokud by se tedy Adam pro neposlušnost rozhodnout nemohl, byl by neúplný neboli nedokonalý. Biblický záznam nám říká, že Adam se na základě svobodné vůle rozhodl připojit ke své ženě, která neuposlechla Boží zákon týkající se ‚stromu poznání dobrého a špatného‘. (1. Mojžíšova 2:17; 3:1–6)

Stvořil tedy snad Bůh Adama s nějakou vadou osobnosti, takže člověk nebyl schopen dělat moudrá rozhodnutí nebo odolávat pokušení? Ještě před tím, než se Adam rozhodl pro neposlušnost, Jehova Bůh prozkoumal své pozemské stvoření včetně prvního lidského páru a ohodnotil je jako „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) Když tedy Adam zhřešil, Stvořitel nemusel u lidí napravit žádnou konstrukční vadu, ale oprávněně přisoudil vinu Adamovi. (1. Mojžíšova 3:17–19) Adam neměl takovou lásku k Bohu a k tomu, co je správné, aby jej to podnítilo k bezvýhradné poslušnosti Božích pokynů.

Zamysleme se také nad Ježíšem, který zde na zemi byl stejně jako Adam dokonalým člověkem. Na rozdíl od Adamových potomků byl počat ze svatého ducha, a nebyl proto zatížen žádnou slabostí, kvůli níž by nemohl vzdorovat pokušení. (Lukáš 1:30, 31; 2:21; 3:23, 38) Přestože Ježíš čelil tvrdým okolnostem, rozhodl se zůstat věrný svému Otci. Za to, že se Adam na základě své svobodné vůle rozhodl neuposlechnout Boha, byl tedy plně odpovědný.

Proč si však Adam vybral neposlušnost? Myslel si, že tím něco získá? Ne, protože apoštol Pavel napsal, že „Adam nebyl oklamán“. (1. Timoteovi 2:14) Adam se rozhodl přistoupit na přání své manželky, která již ovoce ze zakázaného stromu pojedla. Adamova touha být zadobře s Evou byla větší než jeho touha poslouchat Stvořitele. Když mu Eva nabídla zakázané ovoce, Adam se měl zamyslet nad tím, jak neposlušnost ovlivní jeho vztah s Bohem. Bez hluboké, neochvějné lásky k Bohu nebyl Adam dostatečně odolný vůči nátlaku, včetně nátlaku své ženy.

Adam se stal otcem až po svém hříchu, a tak se všichni jeho potomci rodí nedokonalí. Podobně jako Adam však máme svobodnou vůli. Bůh si zaslouží, abychom ho poslouchali a uctívali, a proto s oceněním přemýšlejme o jeho dobrotě a vytvořme si k němu silný vztah. (Žalm 63:6; Matouš 22:36, 37)