Napodobujte jejich víru

„V srdci si dělala závěry“

MARII se na oslu nesedělo pohodlně. S Josefem byli na cestě už několik hodin a do Betléma bylo ještě daleko. Znovu ucítila, jak se v ní děťátko pohnulo.

Bible říká, že Marie tehdy „byla ve vysokém stupni těhotenství“. (Lukáš 2:5) Jak s Josefem zvolna míjeli jedno pole za druhým, někteří zemědělci možná na chvíli přestali orat nebo sít a divili se, proč se ta těhotná žena vydala na cestu. Proč se vlastně Marie vypravila na místo, které bylo tak daleko od jejího domova v Nazaretu?

Všechno to začalo před mnoha měsíci. Této mladé židovské ženě byl svěřen úkol, jaký žádný člověk nikdy předtím ani potom nedostal. Měla porodit dítě, které se stane Mesiášem, Božím Synem. (Lukáš 1:35) Krátce před tím, než se dítě mělo narodit, se Marie musela vydat na cestu. Následovala řada událostí, které vyzkoušely její víru. Prozkoumejme, co Marii pomohlo, aby zůstala duchovně silná.

Cesta do Betléma

Josef a Marie nebyli jediní, kdo v té době cestovali. Caesar Augustus totiž vydal výnos, že se má provést soupis obyvatel, a lidé se kvůli tomu měli vypravit do měst, odkud pocházeli. Jak na tento požadavek Josef reagoval? Zpráva říká: „Samozřejmě také Josef vyšel z Galileje, z města Nazaret, do Judeje, do Davidova města, které se nazývá Betlém, protože byl členem Davidova domu a rodiny.“ (Lukáš 2:1–4)

To, že Augustus vydal svůj výnos v tuto dobu, nebyla náhoda. Proroctví zapsané asi sedm století předtím předpovědělo, že Mesiáš se narodí v Betlémě. Pouhých 11 kilometrů od Nazaretu sice leželo město jménem Betlém, ale proroctví konkrétně uvedlo, že Mesiáš má vyjít z ‚Betléma Efraty‘. (Micheáš 5:2) Nazaret dělila od této malé vesnice na jihu vzdálenost asi 150 kilometrů. Právě do tohoto Betléma se Josef vydal. Odtamtud totiž pocházela rodina krále Davida, do které patřil Josef i jeho manželka.

Podpoří Marie Josefovo rozhodnutí uposlechnout Augustův výnos? Taková cesta by pro ni byla jistě náročná. Pravděpodobně začínal podzim, kdy pomalu končilo období sucha a přicházelo období mírných dešťů. Cesta do Betléma trvala několik dní a končila náročným stoupáním, protože Betlém ležel v nadmořské výšce přes 760 metrů. Jelikož byla Marie těhotná, asi by museli často odpočívat, čímž by se cesta ještě protáhla. Navíc mladá žena na konci těhotenství by si jistě přála zůstat doma, v blízkosti rodiny a přátel, kteří by jí mohli pomoci, až děťátko bude přicházet na svět.  Marie tedy určitě potřebovala odvahu, aby se na cestu vydala.

Lukáš píše, že Josef šel, „aby se dal zapsat s Marií“. Uvádí také, že Marie „byla podle slibu dána [Josefovi] k manželství“. (Lukáš 2:4, 5) To, že byla Josefovou manželkou, mělo velký vliv na to, jak se rozhodovala. Považovala manžela za svou hlavu a přijala svou Bohem danou úlohu pomáhat Josefovi. Dělala to tak, že jeho rozhodnutí podporovala. * Jít s Josefem do Betléma pro ni bylo zkouškou poslušnosti, a ona v ní obstála.

Co dalšího možná podnítilo Marii k tomu, aby uposlechla? Znala proroctví, že Mesiáš se má narodit v Betlémě? Bible se k tomu nevyjadřuje. Tuto možnost však nemůžeme vyloučit. O rodišti budoucího Mesiáše totiž věděli náboženští vůdci i lidé obecně. (Matouš 2:1–7; Jan 7:40–42) A Marie dobře znala Písmo. (Lukáš 1:46–55) Proč se tedy rozhodla cestovat do Betléma? Chtěla poslechnout svého manžela? Chtěla se podřídit světské autoritě? Chtěla jednat v souladu s Jehovovým proroctvím? Nebo to bylo více důvodů dohromady? To přesně nevíme. V každém případě je pro nás Marie vynikajícím příkladem. Jehova si velmi váží pokorných a poslušných mužů i žen. V naší době, kdy poddajnost nepatří k ceněným vlastnostem, je Marie vzorem pro věrné lidi po celém světě.

Kristovo narození

Marie si jistě oddechla, když uviděla Betlém. Jak s Josefem stoupali kolem olivových hájů, ve kterých se sklízela poslední úroda toho roku, možná přemýšleli o dějinách této malé vesnice. Byla příliš nevýznamná na to, aby byla uvedena mezi judskými městy, jak napsal Micheáš, a přesto se v ní před více než tisícem let narodil Boaz, Noemi a David.

Vesnice už byla plná lidí. Mnozí dorazili k soupisu ještě před Josefem a Marií, takže v noclehárně pro ně nezbylo místo. * Neměli tedy jinou možnost než strávit noc ve stáji. Sotva si umíme představit, co Josef prožíval, když jeho manželka pocítila náhlou bolest, která postupně sílila. Její porodní bolesti začaly. Stáj ale rozhodně nebyla ideálním místem pro narození dítěte.

Ženy se jistě dokážou vcítit do Mariiny situace. Asi 4 000 let předtím Jehova předpověděl, že kvůli zděděnému hříchu budou při porodu trpět. (1. Mojžíšova 3:16) Není důvod si myslet, že Marie byla výjimkou. Lukášova zpráva nezabíhá do podrobností a jednoduše uvádí, že Marie „porodila syna, prvorozeného“. (Lukáš 2:7) Byl  skutečně ‚prvorozený‘, protože po něm měla Marie nejméně šest dalších dětí. (Marek 6:3) Tento syn však mezi nimi vynikal. Nejen že byl jejím prvorozeným, ale byl také Jehovovým prvorozeným — „prvorozeným všeho stvoření“, jediným zplozeným Božím Synem. (Kolosanům 1:15)

Lukášovo evangelium dále popisuje scénu, kterou lidé všeobecně znají. Marie „ovinula [Ježíše] pruhy látky a položila ho do jeslí“. (Lukáš 2:7) Vánoční betlémy a různá umělecká díla tuto scénu idealizují. Zkuste se ale zamyslet nad realitou. Jesle jsou určené k tomu, aby se do nich dávala potrava pro hospodářská zvířata. Navíc stáj rozhodně nevyniká čistotou ani v ní není čerstvý vzduch. Kteří rodiče by si takové místo vybrali k tomu, aby se tam narodil jejich potomek? Většina rodičů chce pro své děti to nejlepší. Tím spíše chtěli Josef a Marie zajistit ty nejlepší podmínky pro Božího Syna. V tuto chvíli však neměli jinou možnost.

Přesto kvůli tomu nezahořkli. Udělali to nejlepší, co za daných okolností mohli. Všimněte si například, že Marie se o děťátko postarala sama. Pečlivě je ovinula pruhy látky a pak je opatrně uložila do jeslí, kde mohlo v teple a bezpečí spát. Marie nepřipustila, aby jí úzkost způsobená momentální nepříznivou situací zabránila udělat pro dítě to nejlepší. Ona i Josef si také uvědomovali, že nejdůležitější bude, aby se o dítě postarali duchovně. (5. Mojžíšova 6:6–8) Moudří rodiče, kteří dnes vychovávají své děti v duchovně zuboženém světě, mají podobný žebříček hodnot.

Povzbuzující návštěva

Poklidnou atmosféru najednou narušili pastýři, kteří se nahrnuli do stáje. Byli nadšením bez sebe a z tváře jim zářila radost. Chtěli vidět celou rodinu, ale zejména dítě. Přispěchali z kopců, na kterých byli se svými stády. * Překvapeným rodičům vyprávěli o svém neuvěřitelném zážitku. Během noční hlídky se jim náhle objevil anděl a všude byla Jehovova sláva. Anděl pastýřům oznámil, že v Betlémě se právě narodil Kristus neboli Mesiáš. Řekl, že najdou děťátko ovinuté pruhy látky a uložené v jeslích. Pak se stalo ještě něco úžasnějšího — objevil se velký zástup andělů, který zpíval chvály Jehovovi.

Není divu, že tito pokorní muži spěchali do Betléma. Museli mít obrovskou radost, když uviděli děťátko v jeslích, přesně jak to anděl popsal. Tuto dobrou zprávu si nenechali pro sebe. „Dali . . . na vědomí [ten] výrok . . . A všichni, kdo to slyšeli, se podivovali tomu, co jim pastýři pověděli.“ (Lukáš 2:17, 18) Náboženští vůdci se tehdy na pastýře dívali svrchu. Jehova si však těchto pokorných a věrných mužů nepochybně vážil. Jak jejich návštěva zapůsobila na Marii?

Marie byla po porodu jistě vyčerpaná, ale přesto pozorně naslouchala každému slovu. A co víc, „začala [si] uchovávat všechna tato slova a v srdci si dělala závěry“. (Lukáš 2:19) Tato mladá žena měla ve zvyku o věcech hluboce přemýšlet. Věděla, že andělova slova jsou velmi důležitá. Její Bůh Jehova chtěl, aby si uvědomovala totožnost a významnou úlohu svého syna. Proto nejen naslouchala, ale to, co slyšela, si také uchovávala v srdci, aby o tom v následujících měsících a letech mohla přemýšlet. To byl jeden z významných faktorů, díky kterému Marie po celý život projevovala pevnou víru.

 Napodobíte její příklad? Bible je plná velmi důležitých duchovních pravd. Užitek z nich ale máme pouze tehdy, když jim věnujeme pozornost. To děláme tak, že si Bibli pravidelně čteme. Nepovažujeme ji však za pouhé literární dílo, ale za inspirované Boží Slovo. (2. Timoteovi 3:16) Podobně jako Marie si pak musíme duchovní pravdy uchovávat v srdci a vyvozovat z nich závěry. Pokud přemýšlíme o tom, co v Bibli čteme, a pokud uvažujeme o tom, jak můžeme Jehovovy rady uplatňovat ještě lépe, posilujeme tím svou víru.

Další hodnotné výroky

V souladu s mojžíšským Zákonem nechali Marie a Josef děťátko osmý den obřezat a podle pokynu, který dostali, mu dali jméno Ježíš. (Lukáš 1:31) Když mu bylo čtyřicet dní, vzali ho do Jeruzaléma, který byl od Betléma vzdálen jen několik kilometrů. V chrámu předložili oběť očišťování, kterou měli podle Zákona přinést chudší lidé — dvě hrdličky nebo dva holuby. Pokud se Josef a Marie styděli za to, že nemohou obětovat berana a hrdličku, tak jako jiní rodiče, jistě dali takové pocity stranou. V každém případě pro ně byla návštěva Jeruzaléma dalším velkým povzbuzením. (Lukáš 2:21–24)

Přišel k nim letitý muž jménem Simeon a to, co Marii řekl, si také mohla uložit do svého srdce jako poklad. Simeon kdysi dostal od Boha slib, že než zemře, uvidí Mesiáše. Prostřednictvím svatého ducha se nyní dozvěděl, že předpověděným Zachráncem je malý Ježíš. Simeon také Marii upozornil na bolest, kterou jednoho dne zažije. Řekl jí, že se bude cítit, jako by ji probodl dlouhý meč. (Lukáš 2:25–35) I tato varovná slova mohla Marii pomoci, aby zůstala věrná, když o tři desítky let později ta těžká chvíle přišla. Po Simeonovi uviděla malého Ježíše i prorokyně Anna a začala o něm mluvit se všemi, kdo se těšili na osvobození Jeruzaléma. (Lukáš 2:36–38)

Přinést malého Ježíše do Jehovova domu v Jeruzalémě bylo opravdu dobré rozhodnutí. Ježíš tehdy poprvé navštívil chrám, do kterého pak pravidelně chodil celý život. Josef a Marie tam předložili oběti, jaké si mohli dovolit, a dostalo se jim poučení a povzbuzení. Když Marie ten den z chrámu odcházela, její víra byla jistě silnější. V srdci si odnášela duchovní výroky, o kterých mohla přemýšlet a mluvit s druhými.

Je pěkné vidět, jak mnozí rodiče následují příklad Josefa a Marie. Ti, kdo jsou svědky Jehovovými, pravidelně chodí se svými dětmi na křesťanská shromáždění. Snaží se sloužit Bohu ze všech sil a povzbuzují své spoluvěřící. Ze shromáždění odcházejí šťastnější a duchovně silnější. Navíc si odnášejí myšlenky, o kterých mohou mluvit s druhými. Srdečně vás zveme, abyste na shromáždění svědků Jehovových přišli také. Zjistíte, že i vaše víra se tím posílí.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 25]

Simeon byl odměněn tím, že viděl předpověděného Zachránce