Mayové nalézají pravou svobodu

O INDIÁNECH z kmene Maya slyšel asi každý. Na poloostrov Yucatán v Mexiku proudí rok co rok tisíce turistů, aby obdivovali impozantní pyramidy, jako jsou například ty v Chichén Itzá a v oblasti Cobán. Mayové byli výjimeční nejen svým stavitelským umem, ale také znalostmi písma, matematiky a astronomie. Vytvořili například důmyslný systém hieroglyfického písma, zařadili do číselné soustavy nulu a používali kalendář o 365 dnech s korekcemi podobnými přestupnému roku.

Pokud se však člověk dozví něco o jejich náboženství, uvidí Maye v úplně jiném světle. Uctívali mnoho božstev, například boha slunce, měsíce, deště a kukuřice. Jejich kněží se s velkým zaujetím věnovali astrologii. K mayským obřadům patřilo používání kadidla a obrazů, ale také sebemrzačení, rituální prolévání vlastní krve a předkládání lidských obětí — vězňů, otroků a zvláště dětí.

Příchod Španělů

Počátkem 16. století přišli na území Mayů Španělé a našli tam rozvinutou civilizaci. Conquistadoři, jak se španělským dobyvatelům říkalo, měli dva cíle. Jedním bylo získat nové území a bohatství a druhým obrátit Maye na katolické náboženství a tak je dostat ze zajetí barbarských zvyků. Přinesly však Mayům tyto španělské výboje pravou svobodu v náboženském nebo jiném ohledu?

Španělé, včetně duchovních katolické církve, si přivlastnili společnou půdu, na které Mayové od pradávna používali svou tradiční zemědělskou metodu kácení a vypalování. Zabrání půdy vedlo k velkým problémům a nepřátelství. Kolonisté obsadili také cenotes neboli hluboké krasové propasti, které byly na poloostrově Yucatán prakticky jediným zdrojem vody. Další těžkosti způsobilo to, že kromě již existující tíživé státní daně začala požadovat daň i církev. Tato daň činila každý rok dvanáct a půl reálu * za  každého muže a devět reálů za každou ženu. Španělští majitelé půdy danou situaci zneužili — církevní daň za každého Maye sami zaplatili a pak ode všech požadovali, aby dluh odpracovali, čímž z nich v podstatě udělali otroky.

Kněží dále žádali poplatky za náboženské služby jako křest, sňatek a pohřeb. Tím, že církev zabrala Mayům půdu a že požadovala daň a poplatky za služby, se obohacovala na jejich úkor. Příslušníci tohoto kmene byli pokládáni za pověrčivé a zaostalé. Duchovní a lidé v úředním postavení se proto cítili oprávněni je bičovat, aby je donutili ke kázni a zbavili pověr.

Válka kast

Mayové sáhli k odvetě — přestali platit církvi daně, posílat děti do církevních škol a chodit na hodiny katechismu a také odmítali pracovat na haciendách neboli plantážích. Jediným výsledkem však bylo, že se s nimi začalo zacházet ještě hůř. V roce 1847, asi po 300 letech španělské nadvlády, se situace vyhrotila. Mayové povstali proti bělochům v takzvané válce kast.

Vůdci rebelů používali náboženský symbol, kterému se říkalo Mluvící kříž, a skrze něj břichomluvec vybízel Maye k boji na život a na smrt. Tato válka však pro ně znamenala naprostou pohromu. Do roku 1853, kdy oficiálně skončila, bylo zabito asi 40 procent Mayů žijících na Yucatánu. Nepřátelství pokračovalo dalších 55 let. Nakonec se Mayové ze španělského područí osvobodili a byla jim vrácena část půdy. Jak to ale bylo s náboženskou svobodou?

Nezískali pravou svobodu

Ani zavedení katolicismu po dobyvatelském tažení Španělů, ani válka kast nepřinesly Mayům skutečnou svobodu. Dodnes mezi nimi přetrvává jakási forma náboženského synkretismu neboli splynutí římskokatolických tradicí se zvyky, které Mayové mají už od předhispánské doby.

Kniha The Mayas—3000 Years of Civilization (Mayové — civilizace stará 3 000 let) o dnešních Mayích říká: „Svá dávná přírodní božstva a své předky Mayové uctívají na polích, v jeskyních a na horách . . . a současně se klaní svatým v kostele.“ Bůh Quetzalcóatl neboli Kukulkan je tudíž ztotožňován s Ježíšem a bohyně měsíce s Pannou Marií. Dále, namísto posvátného stromu ceiby uctívají kříž, který zalévají, jako by to byl živý strom. Na těchto křížích není ztvárněno Ježíšovo tělo, ale jsou na nich květy ceiby.

Konečně pravá svoboda!

V posledních letech svědkové Jehovovi v Mexiku provádějí mezi Mayi rozsáhlé biblické vzdělávání. Literatura založená na Bibli, jako například tento časopis, je Mayům dostupná v jejich mateřském jazyce, a díky tomu mohou porozumět Božímu záměru s lidstvem. Jaké výsledky to přináší? V době, kdy je psán tento článek, je v Mexiku přibližně 6 600 maysky mluvících svědků Jehovových, kteří se scházejí ve 241 sborech. Je pro Maye snadné, aby se osvobodili od svých tradičních názorů a přijali biblickou pravdu?

Pro mnohé to znamenalo velké úsilí. Marcelino a jeho manželka Margarita se pokládali za horlivé katolíky. Každý rok vzdávali poctu kříži tím, že si ho přinesli z kostela domů a tam mu předkládali zvířecí oběti, které pak jedli spolu s příbuznými a přáteli.  Časem je navštívili svědkové Jehovovi a začali s nimi studovat Bibli. „Poznali jsme, že to, co se dozvídáme, je pravda,“ vzpomínají, „ale mysleli jsme si, že když své náboženství opustíme, zaútočí na nás duchové.“ Přesto ve studiu pokračovali. „Biblická pravda pozvolna začala působit na naše srdce,“ říká Marcelino. „To nám dodávalo odvahu, abychom o tom, co jsme se naučili z Bible, mluvili s příbuznými a s přáteli. Teď jsme šťastní, že jsme se osvobodili od pověr, jimiž jsme byli zotročeni. Litujeme jen toho, že jsme to neudělali už dřív. Promarnili jsme spoustu času, a tak se teď ze všech sil snažíme vyprávět o nádherných pravdách z Bible dalším lidem.“

Také Alfonso, kterému je 73 let, býval aktivním katolíkem. Ve městě, kde žil, měl ve zvyku organizovat náboženské slavnosti, k nimž patřily mše, tanec, jídlo a pití a také býčí zápasy. „Obecně se předpokládalo, že slavnosti vždy skončí opileckými rvačkami,“ dodává. „Slavnosti se mi sice líbily, ale cítil jsem, že mému náboženství něco chybí.“ Poté, co svědkové Jehovovi vydali Alfonsovi svědectví, souhlasil s biblickým studiem. Přestože má špatné zdraví, začal chodit na shromáždění do sálu Království. Opustil všechny dřívější náboženské zvyky a nyní využívá jakoukoli příležitost, aby o své nové víře mluvil s každým, kdo k němu přijde na návštěvu.

To jsou příklady jen několika z mnoha upřímných Mayů, kteří se těší z pravé náboženské svobody. Ano, potomci stavitelů impozantních pyramid na Yucatánu jsou stále zde. Stále mluví stejným jazykem. Mnozí z nich, stejně jako jejich předci, bydlí v domech, které mají střechu z palmových listů a stěny ze spleteného proutí omítnutého hlínou. Pěstují kukuřici a bavlnu pomocí stále stejné metody kácení a vypalování. Avšak mnoho Mayů se díky pravdě z Božího Slova osvobodilo ze zajetí falešných náboženských nauk a různých pověr. Velmi oceňují Ježíšova působivá slova: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32)

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Kam sahal vliv starověkých Mayů

Mexický záliv

MEXIKO

poloostrov Yucatán

Chichén Itzá

Cobán

BELIZE

GUATEMALA

HONDURAS

SALVADOR

[Obrázek na straně 13]

Mayské zříceniny, Chichén Itzá

[Obrázek na straně 15]

Marcelino a jeho žena Margarita káží dobrou zprávu na Yucatánu