Přejít k článku

Přejít na obsah

První křesťané v řeckém světě

První křesťané v řeckém světě

První křesťané v řeckém světě

VE VĚTŠINĚ zemí, kde křesťané v prvním století kázali, se mluvilo řecky. V řečtině byla rozšířena také Písma, která používali na podporu poselství o Ježíšovi. A když byli někteří muži inspirováni k napsání svitků, které se později staly součástí Křesťanských řeckých písem, většina z nich psala řecky a používala výrazy a znázornění, kterým lidé žijící v kontaktu s řeckou kulturou snadno rozuměli. A přitom ani Ježíš, ani jeho apoštolové, ani žádný z pisatelů Křesťanských řeckých písem nebyl Řek. Všichni byli Židé. (Římanům 3:1, 2)

Jak došlo k tomu, že řečtina hrála v šíření křesťanství tak významnou roli? Jak křesťanští pisatelé a misionáři v prvním století sdělovali poselství, aby to řecky mluvící lidi zaujalo? A proč by toto období starověkých dějin mělo zajímat nás?

Rozšíření řecké kultury

Ve čtvrtém století př. n. l. Alexandr Veliký porazil Perskou říši a pokračoval ve svém dobyvačném tažení. V zájmu sjednocení mnoha nesourodých území podporoval on i králové, kteří vládli po něm, helenizaci neboli přijetí řeckého jazyka i kultury.

Dokonce i potom, co nad Řeckem zvítězil Řím a připravil ho o politickou moc, měla řecká kultura na lidi v okolních zemích stále silný vliv. Ve druhém a prvním století př. n. l. římská aristokracie hluboce obdivovala všechno řecké — umění, architekturu, literaturu i filozofii. Básníka Horatia to podnítilo k tomuto výroku: „Podrobené Řecko si podrobilo svého krutého přemožitele.“

I pod římskou nadvládou byla významná města Malé Asie, Sýrie a Egypta vzkvétajícími centry řecké kultury. Helenizace ovlivnila každou stránku života — od vládních institucí a zákonodárství přes obchod a řemesla až po módu. Pro většinu řeckých měst bylo typické, že měla gymnasion, které sloužilo k tělesnému i duševnímu rozvoji mladých mužů, a také divadlo, kde se hrála řecká dramata.

„Do tohoto proudu helénské kultury byli pomalu a zdráhavě, avšak neúprosně, vtaženi také Židé,“ říká historik Emil Schürer. Hrozbě pohanství, která provázela příliv řeckých názorů, dokázali Židé díky svému náboženskému zanícení zpočátku odolávat. Nakonec však byl jejich život ovlivněn v mnoha oblastech. Podle Schürera totiž „malé židovské území bylo prakticky ze všech stran obklopeno helénistickými zeměmi, s nimiž muselo být z obchodních důvodů neustále ve styku“.

Úloha Septuaginty

Mnoho Židů se přestěhovalo do zemí kolem Středozemního moře, a tak začali žít ve městech, kde převládala helénská kultura a kde se mluvilo řecky. Dále vyznávali židovské náboženství a každý rok cestovali do Jeruzaléma na výroční svátky. Časem však mnozí z nich dobrou znalost hebrejštiny ztratili. * Bylo tedy zapotřebí přeložit Hebrejská písma do řečtiny, kterou mluvila většina lidí. Kolem roku 280 př. n. l. se tohoto náročného úkolu ujali židovští učenci, a to zřejmě v Alexandrii, egyptském významném centru helénské kultury. Výsledkem byla Septuaginta.

Septuaginta je považována za dílo epochálního významu. Byla klíčem, který pokladnici Hebrejských písem otevřel západní civilizaci. Bez ní by Boží jednání s Izraelem zůstalo uzamčeno v relativně neznámých spisech napsaných v jazyce, jemuž skoro nikdo nerozuměl, a k evangelizaci tehdejšího světa by tyto spisy napomohly jen málo. Septuaginta poskytla výchozí informace, ducha zákona a srozumitelný jazyk, a díky tomu se poznání o Jehovovi Bohu dostalo k lidem různého etnického původu. Jelikož byla řečtina obecně známá, stala se nenahraditelným prostředkem pro sdělování posvátných pravd světu.

Proselyté a bohabojní

Ve druhém století př. n. l. již Židé měli mnohá svá literární díla přeložena do řečtiny a nová díla vznikala přímo v tomto jazyce. Tato skutečnost významně přispěla k tomu, že se pohanský svět seznámil s dějinami a náboženstvím Izraele. V knize The History of the Jewish People in the Age of Jesus Christ (Dějiny židovského národa v době Ježíše Krista) je uvedeno, že během tohoto období se mnozí pohané „ve větším či menším rozsahu zapojili do života židovské komunity, podíleli se na židovském uctívání a ve větší nebo menší míře dodržovali židovské zákony“.

Někteří pohané dospěli až k tomu, že přijali judaismus, podstoupili obřízku a stali se proselyty. Jiní přijali z judaismu jen něco a konvertity se nestali. V řecké literatuře se o těchto lidech často mluví jako o „bohabojných“. Kornélius byl označen jako „oddaný muž, který se . . . bál Boha“. Apoštol Pavel se v Malé Asii a Řecku setkal s mnoha bohabojnými, kteří pěstovali styky s Židy. Například muže, kteří se v pisidské Antiochii shromáždili v synagoze, oslovil: „Muži, Izraelité a vy ostatní, kdo se bojíte Boha.“ (Skutky 10:2; 13:16, 26; 17:4; 18:4)

To znamená, že když Ježíšovi učedníci začali kázat dobrou zprávu v židovských komunitách za hranicemi Judeje, mnozí z jejich posluchačů byli lidé, kteří vyšli z převážně řeckého prostředí. V těchto komunitách byly podmínky pro šíření křesťanství velmi příznivé. Jakmile začalo být jasné, že Bůh dal naději na záchranu také pohanům, učedníci pochopili, že v Božích očích „není Žid ani Řek“. (Galaťanům 3:28)

Kázání Řekům

Někteří židovští křesťané se zpočátku zdráhali přijmout do sboru lidi z národů, a to kvůli jejich odlišným náboženským zvykům a morálním měřítkům. Když bylo zřejmé, že Bůh je ochoten pohany přijmout, apoštolové a starší muži v Jeruzalémě jasně řekli, že konvertité se musí zdržovat krve, smilstva a modlářství. (Skutky 15:29) Pro každého, kdo předtím žil v řecké kultuře, to bylo velmi důležité, protože řecko-římská společnost byla prostoupena ‚potupnými pohlavními choutkami‘ a homosexualitou. U křesťanů takové jednání nepřicházelo v úvahu. (Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 6:9, 10)

Nejvýznačnějším křesťanským misionářem, který v prvním století kázal řecky mluvícím lidem, byl apoštol Pavel. Návštěvníci Atén mohou dodnes vidět na úpatí Areopagu bronzovou destičku připomínající slavný proslov, který v tomto městě pronesl a který je zaznamenán v 17. kapitole biblické knihy Skutky. Pavlova úvodní slova „aténští muži“ byla obvyklým oslovením, jež používali řečtí řečníci, a na jeho posluchače, mezi nimiž byli také epikurejští a stoičtí filozofové, určitě velmi dobře zapůsobila. Pavel ve svém proslovu nedal najevo žádné podráždění ani nekritizoval víru svých posluchačů. Naopak, pochválil je za to, že jsou velmi zbožní, a tím vytvořil přátelskou atmosféru. Mluvil o jejich oltáři „Neznámému Bohu“ a položil společný základ, když řekl, že právě o tomto Bohu chce s nimi mluvit. (Skutky 17:16–23)

Pavel své posluchače zaujal tím, že použil myšlenky, které mohli přijmout. Stoikové například mohli souhlasit s tím, že Bůh je zdrojem lidského života, že všichni lidé patří k jedné rase, že Bůh není daleko od nikoho z nás a že lidský život je závislý na Bohu. Tento poslední bod Pavel podpořil tím, že citoval stoické básníky Arata (Fainomena) a Kleanta (Hymnus na Dia). Také epikurejci si mohli uvědomit, že mají s Pavlem mnoho společného — i oni věřili, že Bůh je živý, že jej lze poznat, že je soběstačný a nic od lidí nepotřebuje a že nepřebývá v chrámech udělaných lidskýma rukama.

Pavel volil pojmy, které jeho posluchači dobře znali. Podle jednoho zdroje totiž výrazy jako „svět (kosmos)“, „potomstvo“ a „Božská bytost“ často používali řečtí filozofové. (Skutky 17:24–29) Kvůli tomu, aby si Pavel posluchače získal, však nebyl ochoten slevit z biblické pravdy. V závěru svého proslovu se například zmínil o vzkříšení a soudu, což bylo v rozporu s jejich názory. Formu i obsah svého poselství přesto obratně přizpůsobil tak, aby to pro jeho filozoficky zaměřené posluchače bylo poutavé.

Mnoho Pavlových dopisů bylo adresováno sborům v řeckých městech nebo v římských koloniích, kde byl výrazný helénistický vliv. V těchto dopisech napsaných dokonalou a působivou řečtinou Pavel používal pojmy a příklady, které byly v řecké kultuře běžné. Zmínil se o sportovních hrách a odměně pro vítěze, o vychovateli, který doprovází chlapce do školy, a o mnoha dalších věcech běžných v řeckém světě. (1. Korinťanům 9:24–27; Galaťanům 3:24, 25) Ačkoli Pavel používal řecké výrazy, ostře odmítal řeckou morálku a náboženské názory.

Stali se lidem všeho druhu vším

Apoštol Pavel si uvědomoval, že pokud má předávat dobrou zprávu druhým, musí ‚se stát lidem všeho druhu vším‘. Napsal, že ‚se Židům stal jako Žid, aby získal Židy‘, a Řekům se stal jako Řek, aby jim pomohl pochopit Boží záměr. Jako židovský občan helenizovaného města měl k tomu mimořádné předpoklady. Podobnou přizpůsobivost musí projevovat i dnešní křesťané. (1. Korinťanům 9:20–23)

Miliony lidí se dnes stěhují z jedné země do druhé a přecházejí z jedné kultury do jiné. Pro křesťany, kteří se snaží kázat dobrou zprávu o Božím Království a plnit Ježíšův příkaz „čiňte učedníky z lidí všech národů“, to představuje obrovský úkol. (Matouš 24:14; 28:19) Znovu a znovu zjišťují, že když lidé slyší dobrou zprávu ve svém rodném jazyce, působí to na jejich srdce a reagují příznivě.

To je důvod, proč tento časopis Strážná věž hlásající Jehovovo Království měsíčně vychází ve 169 jazycích a přidružený časopis Probuďte se! v 81 jazycích. Navíc, mnozí svědkové Jehovovi chtějí o dobré zprávě mluvit s cizinci, kteří se přistěhovali do jejich okolí, a proto se snaží naučit se nějaký nový jazyk, včetně tak obtížných, jako jsou arabština, čínština nebo ruština. Cíl je stejný, jako byl v prvním století. Apoštol Pavel to výstižně vyjádřil slovy: „Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ (1. Korinťanům 9:22)

[Poznámka pod čarou]

^ 10. odst. Mnozí Židé v Jeruzalémě mluvili řecky. Žili tam například „muži z takzvané Synagógy propuštěnců a z Kyréňanů a Alexandrijských a z těch z Kilikie a Asie“, jejichž jazykem byla zřejmě řečtina. (Skutky 6:1, 9)

[Mapa na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Řím

ŘECKO

Atény

ASIE

Antiochie (v Pisidii)

KILIKIE

SÝRIE

JUDEA

Jeruzalém

EGYPT

Alexandrie

Kyréné

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

[Obrázek na straně 19]

V prvním století umožnila „Septuaginta“ předávat poznání o Jehovovi

[Podpisek]

Israel Antiquities Authority

[Obrázek na straně 20]

Destička na Areopagu připomínající Pavlův proslov