Jak daleko na východ se misionáři mohli dostat?

OD JEŽÍŠOVY smrti neuplynulo ani třicet let, když Pavel napsal, že se dobrá zpráva káže „v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23) Tento výrok nelze brát doslovně, jako kdyby dobrou zprávu slyšel každý člověk, který v té době žil. Hlavní myšlenka je však jasná: Dobrá zpráva se v tehdy známém světě kázala ve velkém rozsahu.

Jak daleko se ale křesťanští misionáři dostali? Z Písma vyplývá, že díky obchodní lodní dopravě se Pavel při svých kazatelských cestách na západ dostal až do Itálie. Tento neohrožený misionář měl v plánu kázat také ve Španělsku. (Skutky 27:1; 28:30, 31; Římanům 15:28)

Jak daleko se ale křesťanští evangelisté dostali v opačném směru, tedy na východ? Nemůžeme to říct s jistotou, protože se k tomu Bible nevyjadřuje. Možná ale budete překvapeni, kam až v 1. století n. l. vedly obchodní trasy, které spojovaly Středozemí s Orientem. Existence těchto tras přinejmenším ukazuje, že k cestování na východ měli tito misionáři příznivé podmínky.

Alexandrův odkaz

Během svých výbojů se Alexandr Veliký dostal na východ do Babylónie a Persie, a dokonce až do Paňdžábu v severní Indii. Díky jeho tažením se Řekové seznámili s pobřežními oblastmi mezi ústím řeky Eufrat v Perském zálivu a ústím řeky Indus.

Do Řecka začalo brzy proudit koření a kadidlo přivážené přes Indický oceán a Rudé  moře. Tento obchod zprvu ovládali indičtí a arabští kupci. Když ale egyptští Ptolemaiovci objevili tajemství monzunu, začali se za obchodem plavit přes Indický oceán i oni.

V období od května do září vane nad Indickým oceánem stálý jihozápadní vítr, který námořníkům umožňuje plout z Rudého moře buď podél jižního pobřeží Arábie nebo přímo do jižní Indie. Od listopadu do března vítr fouká opačným směrem a usnadňuje tak lodím zpáteční cestu. Arabští a indičtí námořníci využívali tyto větry už po staletí a pravidelně se mezi Indií a Rudým mořem plavili s náklady kasie, skořice, nardu a pepře.

Mořské cesty do Alexandrie a Říma

Když Římané dobyli země, ve kterých vládli Alexandrovi nástupci, stal se Řím hlavním odbytištěm vzácného zboží z Východu. Dovážela se sem slonovina z Afriky, kadidlo a myrha z Arábie, koření a drahé kameny z Indie, a dokonce hedvábí z Číny. Lodě s tímto zbožím směřovaly převážně do dvou hlavních přístavů na egyptském pobřeží Rudého moře — do přístavů Bereniké a Myos Hormos. Zboží pak bylo pozemními karavanami dopravováno do města Koptos na řece Nilu.

Odsud se náklad převážel po proudu Nilu, hlavní egyptské dopravní tepny, do Alexandrie, kde byl naložen na lodě směřující do Itálie nebo jinam. Jiná cesta do Alexandrie vedla kanálem, který v místech blízko dnešního Suezu spojoval Rudé moře s řekou Nil. Z oblastí, kde kázal Ježíš, to do Egypta a egyptských přístavů samozřejmě nebylo daleko a bylo možné se tam snadno dostat.

Podle řeckého zeměpisce Strabóna, který žil v prvním století, každý rok tehdy z přístavu Myos Hormos vyplulo do Indie 120 alexandrijských obchodních lodí. Ze stejné doby pochází kniha o mořeplavbě v této oblasti, která se dochovala až dodnes. Pravděpodobně ji napsal řecky mluvící egyptský kupec jako příručku pro ostatní obchodníky. Co se z této starověké knihy dozvídáme?

Kniha je známá zejména pod svým latinským názvem Periplus Maris Erythraei (Obeplutí Erythrejského moře) a popisuje námořní trasy, které vedly tisíce kilometrů na jih od Egypta až do Zanzibaru. Směrem na východ autor popisuje trasu vedoucí podél jižního pobřeží Arabského poloostrova, potom na jih podél západního pobřeží Indie až na Srí  Lanku a pak znovu na sever podél východního pobřeží Indie až k ústí řeky Gangy. Kniha uvádí vzdálenosti, polohu kotvišť a obchodních středisek, zboží, se kterým se na těchto místech obchodovalo, a zmiňuje se o povaze místních lidí. Autorův přesný a barvitý popis nás vede k závěru, že místa, o kterých mluví, sám navštívil.

Západní obchodníci v Indii

Kupcům ze Západu se v Indii říkalo Javanové. Jedním z míst, kam v prvním století pravidelně zajížděli, bylo podle výše uvedené příručky město Muziris na jižním cípu Indie. * Často se o těchto obchodnících zmiňují tamilské básně, které pocházejí z počátečních století našeho letopočtu. Jedna z nich říká: „Krásně postavené lodě Javanů přivážejí zlato a vracejí se s náklady pepře. V Muzirisu je slyšet čilý ruch.“ V jiné básni autor vyzývá jednoho vládce z jižní Indie, aby se napil aromatického vína, které přivezli Javanové. K oblíbenému zboží ze Západu patřily také výrobky ze skla, kovy, korály a tkaniny.

To, že se do Indie dováželo zboží ze Západu, je potvrzeno množstvím archeologických dokladů. V nalezišti Arikamedu na jihovýchodním pobřeží Indie byly například objeveny úlomky římského nádobí a džbánů na víno se značkami výrobců, hrnčířů z Arezza ve střední Itálii. Jeden spisovatel napsal: „Najít v naplaveninách v Bengálském zálivu střepy se jmény řemeslníků, jejichž pece se nacházely na periferii Arezza, to rozněcuje představivost každého badatele.“ O existenci obchodu mezi Středomořím a Indií svědčí také to, že v jižní Indii bylo nalezeno velké množství zlatých a stříbrných římských mincí. Většina těchto mincí pochází z 1. století n. l. a jsou na nich vyobrazeni římští císaři Augustus, Tiberius a Nero.

Je možné, že římští občané založili v jižní Indii stálé obchodní kolonie. Naznačuje to jedna starověká mapa, jejíž středověká kopie se dochovala dodnes. Říká se jí Peutingerova mapa a předpokládá se, že zachycuje římský svět, jak jej znali lidé v 1. století n. l. U města Muziris je na této mapě zakreslen chrám císaře Augusta. Kniha Rome’s Eastern Trade: International Commerce and Imperial Policy, 31 BC–AD 305 (Řím obchoduje na Východě: Mezinárodní obchod a imperiální politika v letech 31 př. n. l. až 305 n. l.) říká: „Takovou  budovu mohli postavit pouze poddaní Římské říše, pravděpodobně lidé, kteří ve městě Muziris žili nebo v něm trávili hodně času.“

Římské záznamy obsahují zmínky o tom, že za vlády Augusta v letech 27 př. n. l. až 14 n. l. Řím přijal nejméně tři indické diplomatické návštěvy. „Jednalo se o skutečné diplomatické mise,“ říká se v jedné studii. Cílem těchto misí bylo dohodnout, kde mohou lidé z různých zemí mezi sebou obchodovat, kde je možné vybírat daně, kde se mohou cizinci usadit atd.

Cestování mezi Středomořím a Indií tedy v prvním století našeho letopočtu nebylo ani sporadické, ani neobvyklé. Nasednout na severu Rudého moře na loď směřující do Indie by tak pro křesťanského misionáře bylo jednoduché.

Ještě dál než do Indie?

Je těžké s jistotou říct, jak daleko na východ se středozemní kupci a jiní cestovatelé odvážili a kdy to bylo. Předpokládá se však, že nejpozději v 1. století n. l. se někteří lidé ze Západu dostali až do Thajska, Kambodže, na Sumatru a na Jávu.

Dílo Chou Chan-Šou (Kronika pozdní dynastie Chan), které popisuje období od roku 23 n. l. do roku 220 n. l., nám umožňuje datum jedné takové cesty zjistit. V roce 166 n. l. dorazila na čínský dvůr výprava od krále říše Tačchin, který se jmenoval An-tchun, a přinesla tribut čínskému císaři Chuan-tchi. Tačchin byl čínský název Římské říše a An-tchun zřejmě byla čínská podoba jména Antonius, čili rodového jména tehdejšího římského císaře Marka Aurelia. Historikové předpokládají, že se nejednalo o oficiální diplomatickou návštěvu, ale spíše o aktivitu podnikavých obchodníků ze Západu, kteří chtěli získávat hedvábí přímo z Číny namísto od zprostředkovatelů.

Vraťme se tedy k naší původní otázce. Jak daleko na východ mohly starověké lodě dovézt rané křesťanské misionáře? Do Indie nebo ještě dál? Možná. Jednou věcí si však můžeme být jisti. Křesťanské poselství se dostalo tak daleko, že apoštol Pavel mohl říct, že ‚přinášelo ovoce a vzrůstalo na celém světě‘, tedy i na těch nejvzdálenějších místech tehdy známého světa. (Kolosanům 1:6)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 22]

Císař si stěžuje

V roce 22 n. l. římský císař Tiberius naříkal nad neustálými výstřelky svých krajanů. Kvůli jejich nezřízené touze po přepychu a neovládané žádosti římských matrón po špercích se mrhalo prostředky jeho říše a její bohatství končilo v rukou „cizích a nepřátelských národů“. Na takové výdaje si stěžoval i římský historik Plinius Starší (23–79 n. l.). Napsal: „Podle těch nejstřízlivějších odhadů vysávají obchody s Indií, Čínou a Arabským poloostrovem z naší říše každý rok sto milionů sesterciů. Tak draze platíme za luxus a naše ženy.“ *

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek]

Museo della Civiltà Romana, Roma; Todd Bolen/Bible Places.com

[Rámeček a obrázek na straně 23]

Kde obchodníci nakupovali své zboží

Ježíš mluvil o ‚cestujícím kupci, který hledal znamenité perly‘. (Matouš 13:45) Také kniha Zjevení se zmiňuje o ‚cestujících kupcích‘, kteří měli ve svých skladech drahé kameny, hedvábí, voňavé dřevo, slonovinu, skořici, kadidlo a indické koření. (Zjevení 18:11–13) Zdroje tohoto zboží ležely podél obchodních cest směřujících na východ od Palestiny. Klády aromatického dřeva, například santalového, se dovážely z Indie. Pravé perly pocházely z Perského zálivu, Rudého moře a podle autora díla Periplus Maris Erythraei také z okolí města Muziris a ze Srí Lanky. Perly z Indického oceánu byly pravděpodobně nejkvalitnější a nejdražší.

[Mapa na straně 20 a 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Některé obchodní trasy, které v 1. století spojovaly Řím s Asií

Arezzo

Řím

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

AFRIKA

Alexandrie

EGYPT

Koptos

Nil

Myos Hormos

Bereniké

Zanzibar

Rudé moře

Jeruzalém

ARÁBIE

Eufrat

BABYLÓNIE

Perský záliv

PERSIE

↓ severovýchodní monzun

↑ jihozápadní monzun

Indus

PAŇDŽÁB

Ganga

Bengálský záliv

INDIE

Arikamedu

Muziris

SRÍ LANKA

INDICKÝ OCEÁN (ERYTHREJSKÉ MOŘE)

ČÍNA

ŘÍŠE DYNASTIE CHAN

THAJSKO

KAMBODŽA

VIETNAM

Sumatra

Jáva

[Obrázek na straně 21]

Model římské nákladní lodi

[Podpisek]

Loď: Pictorial Archive (Near Eastern History) Est