Pánova večeře — Co o jejím slavení říká Bible?

O USTANOVENÍ Pánovy večeře podávají zprávu dva apoštolové, kteří byli jejími očitými svědky a účastníky, totiž Matouš a Jan. Marek a Lukáš sice tehdy přítomni nebyli, ale přesto doplňují některé podrobnosti. Určité rysy této slavnosti objasňuje Pavel, a to v pokynech, které dává korintskému sboru. Z těchto pramenů se dozvídáme, že se Ježíš večer před svou smrtí sešel se svými učedníky v jedné velké horní místnosti a tam oslavili Pasach.

Kdy byla zavedena a jak často se má slavit

Pasach byl slaven vždy 14. nisanu (abibu), což byl přesně, nebo téměř přesně, den úplňku. První den každého měsíce (lunárního měsíce) v židovském kalendáři byl den novoluní, což se určovalo vizuálním pozorováním. Čtrnáctý den měsíce je tedy asi uprostřed lunárního období. Ježíš zemřel 14. nisanu roku 33 n. l. Pokud jde o den jeho smrti, astronomické údaje ukazují, že v pátek 3. dubna roku 33 n. l. (podle juliánského kalendáře) neboli v pátek 1. dubna podle gregoriánského kalendáře bylo zatmění měsíce. K zatmění měsíce dochází vždy v době úplňku. Tato okolnost silně nasvědčuje tomu, že 14. nisan roku 33 n. l. připadl podle gregoriánského kalendáře na čtvrtek/pátek dne 31. března/1. dubna roku 33 n. l. V předvečer své smrti slavil Ježíš své poslední jídlo Pasach a potom zavedl Pánovu večeři.

Lukáš a Pavel podávají zprávu o tom, že při zavedení Památné slavnosti Ježíš řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19; 1. Korinťanům 11:24) Z toho lze logicky usoudit, že si Ježíš přál, aby jeho následovníci slavili Pánovu večeři jednou za rok, a ne častěji. Pasach, který byl dodržován na památku toho, že v roce 1513 př. n. l. Jehova vysvobodil Izrael z egyptského otroctví, byl slaven jednou za rok, ve výroční den 14. nisanu. Památná slavnost je také oslavou výročí, a proto je správné, aby byla pořádána jen 14. nisanu.

Jaký význam mají symboly

O chlebu, který Ježíš použil, když zaváděl Pánovu večeři, Marek píše: „A když dále jedli, vzal chléb, vyslovil požehnání, rozlámal jej a dával jim jej a řekl: ‚Vezměte jej, to znamená mé tělo.‘“ (Marek 14:22) Byl to chléb, který měli při jídle Pasach, jež Ježíš se svými učedníky právě ukončil. Tento chléb byl nekvašený, protože v době Pasachu a s ním spojeného Svátku nekvašených chlebů nesměl být v židovských domácnostech žádný kvas. (2. Mojžíšova 13:6–10) Kvas je v Písmu používán k označení hříšnosti. Je vhodné, že tento chléb byl nekvašený, protože znázorňuje Ježíšovo bezhříšné hmotné tělo. (Hebrejcům 7:26; 9:14; 1. Petra 2:22, 24)

Ježíš podal chléb a pak vzal pohár a „vzdal díky a dal jim jej, a všichni se z něho napili. A řekl jim: ‚To znamená mou „krev smlouvy“, která má být vylita ve prospěch mnohých.‘“ (Marek 14:23, 24) Použil kvašené víno, a ne nekvašenou šťávu z hroznů. Když se Bible zmiňuje o vínu, jde vždy o doslovné víno, a ne o nekvašenou hroznovou šťávu. Při oslavě Pasachu, která právě skončila, se pilo skutečné víno, a Kristus je tedy mohl vhodným způsobem použít, když zaváděl Památnou slavnost, která měla být slavena na památku jeho smrti. Víno bylo bezpochyby červené, protože jedině červené víno bylo vhodným symbolem jeho krve. (1. Petra 1:19)

Podílníci a jiní přítomní při jídle

Ježíš shromáždil svých 12 apoštolů a řekl jim: „Velmi jsem toužil jíst s vámi tento pasach, dříve než budu trpět.“ (Lukáš 22:15) Jan jako očitý  svědek však podává zprávu o tom, že před zavedením Památné večeře Ježíš poslal zrádce Jidáše pryč. Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí, a proto v průběhu Pasachu namočil sousto z jídla Pasach, podal ho Jidášovi a dal mu pokyn, aby odešel. (Jan 13:21–30) Také Markova zpráva nasvědčuje tomuto sledu událostí. (Marek 14:12–25) Během Pánovy večeře, která následovala, Ježíš podal chléb a víno zbývajícím 11 apoštolům a řekl jim, aby jedli a pili. (Lukáš 22:19, 20) Potom jim řekl, že oni jsou ‚těmi, kdo s ním setrvali v jeho zkouškách‘, což také poukazuje na to, že Jidáš už byl poslán pryč. (Lukáš 22:28)

Kromě apoštolů, kteří byli přítomni při tomto jídle, měly k duchovnímu ‚Božímu Izraeli‘ neboli k ‚malému stádu‘ patřit ještě další osoby, jež měly být nakonec králi a kněžími s Kristem. (Galaťanům 6:16; Lukáš 12:32; Zjevení 1:5, 6; 5:9, 10) Všichni Kristovi duchovní bratři na zemi se tedy mají podílet na tomto jídle, kdykoli se tato oslava koná. Je o nich napsáno, že jsou „jistým prvním ovocem jeho tvorů“, že byli koupeni z lidstva jako „první ovoce Bohu a Beránkovi“, a v Janově vidění bylo ukázáno, že jich je 144 000. (Jakub 1:18; Zjevení 14:1–5)

Pán Ježíš Kristus ukázal, že v době jeho přítomnosti budou na zemi lidé, kteří budou jeho duchovním bratrům prokazovat dobro, v těžkých dobách je budou navštěvovat a budou jim poskytovat pomoc. (Matouš 25:31–46) Mají tito lidé právo přijímat ze symbolů, jestliže jsou přítomni při oslavě Pánovy večeře? Písmo říká, že těm, kdo jsou „vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové s Kristem“, a jsou proto oprávněni přijímat ze symbolů, Bůh prostřednictvím svatého ducha poskytne důkaz a ujištění, že jsou Božími syny. Apoštol Pavel píše: „Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti.“ Dále vysvětluje, že z opatření, které Bůh učinil pro tyto syny, budou mít užitek i jiní: „Dychtivé očekávání tvorstva totiž čeká na zjevení Božích synů.“ (Římanům 8:14–21)

Vzhledem k tomu, že spoludědicové s Kristem mají ‚vládnout jako králové a kněží nad zemí‘, přinese Království těm, kdo budou žít pod jeho vládou, požehnání. (Zjevení 5:10; 20:4, 6; 21:3, 4) Ti, kdo z něj budou mít užitek, se přirozeně o Království a o všechno, co s ním souvisí, zajímají. Takoví lidé tedy jsou při oslavě Pánovy večeře přítomni a pozorují ji; nejsou však spoludědici s Kristem a nejsou Božími duchovními syny, nejsou spoluúčastníky Kristovy smrti a nemají naději, že s ním budou vzkříšeni k nebeskému životu, a proto ze symbolů nepřijímají. (Římanům 6:3–5)