Pomoc obětem cyklonu v Barmě

DNE 2. května 2008 zasáhl Barmu ničivý cyklon Nargis. Katastrofa se ihned dostala na titulní stránky novin. * Deltu řeky Iravadi zaplavila obrovská vlna, po níž zůstalo téměř 140 000 lidí mrtvých nebo nezvěstných.

V postižené oblasti žije mnoho svědků Jehovových. Je úžasné, že nikdo z nich nebyl zraněn. Do značné míry za to svědkové vděčí kvalitně postaveným sálům Království, ve kterých hledali úkryt. V jedné vesnici našlo útočiště na střeše sálu 20 svědků a 80 dalších lidí. Strávili tam devět hodin a voda pod nimi dosáhla výšky pěti metrů. Všichni přežili. Žel, 300 jiných obyvatel této vesnice zahynulo. V mnoha vesnicích byl sál Království jedinou budovou, která zůstala stát.

Dva dny po cyklonu byl z odbočky svědků Jehovových v Rangúnu vyslán humanitární tým do sboru ve vesnici Bothingone, která leží v ústí delty. Se zásobami rýže, nudlí, vody a svíček cestovali členové týmu zničeným terénem kolem rozkládajících se těl mrtvých lidí. Po cestě se museli vyhýbat zlodějům, kteří rabovali. Byli prvním záchranným týmem, který se do Bothingone dostal. Tamním svědkům, kteří kvůli cyklonu přišli o všechny své věci, předali nejen humanitární pomoc, ale také jim přivezli Bible a biblickou literaturu a přednesli několik povzbudivých proslovů.

 To, jak se místní svědkové ke katastrofě postavili, bylo skutečně pozoruhodné. Jeden svědek ze sboru v silně postižené iravadské oblasti řekl: „O všechno jsme přišli. Všechny domy jsou zničené. Úroda je pryč. Kvůli záplavám nemáme pitnou vodu. Bratři a sestry však nemají takový strach jako ostatní. Důvěřují Jehovovi a jeho organizaci. Poslechneme jakýkoli pokyn, který dostaneme, ať už bychom měli zůstat ve vesnici nebo jít jinam.“

Jedna skupina 30 svědků, kteří také přišli o všechno, cestovala deset hodin do místa, kde pro ně humanitární týmy připravily oblečení a přístřeší. Po cestě si v dobrém rozpoložení zpívali písně Království. Než tam dojeli, dozvěděli se, že v nedalekém městě se právě koná krajský sjezd svědků Jehovových. Rozhodli se tedy, že se jej zúčastní, aby se duchovně posílili a potěšili se ze společnosti svých bratrů a sester, a že teprve potom budou pokračovat v cestě.

V celé oblasti postižené cyklonem bylo 35 domů svědků Jehovových zničeno, 125 domů bylo poškozeno a 8 sálů Království utrpělo menší škody. Budovy odbočky byly zasaženy jen lehce.

Po cyklonu zůstala odbočka odříznutá od světa, protože okolní silnice byly zatarasené velkými spadlými stromy. Jen několik hodin poté, co se bouře utišila, však více než 30 pracovníků odbočky začalo bez přispění techniky pomáhat s odklízením stromů. Lidé je ohromeně pozorovali. Za chvíli přišla skupina sester se studenými nápoji a ovocem, které nabídly jak těmto pracovníkům, tak sousedům. Lidé tomu prostě nemohli uvěřit. Celou situaci pozoroval jeden novinář, který se zeptal: „Kdo jsou ti lidé, že spolupracují tak hladce?“ Když dostal odpověď, poznamenal: „Kéž by tak dobře jako svědkové Jehovovi umělo spolupracovat víc lidí.“

Svědkové rychle zřídili dva výbory pro poskytování humanitární pomoci, které koordinovaly práci v různých částech země. V humanitárních týmech pracovaly desítky dobrovolníků. Pro svědky, kteří přišli o střechu nad hlavou, byly během několika dní postaveny nové domy. Když jeden z týmů dorazil na místo, kde měl postavit dům pro jednu sestru, lidé jen nevěřícně kroutili hlavami. Jedna sousedka řekla: „Této ženě staví nový dům její spoluvěřící. Mí přátelé jsou buddhisté, ale nikdo z nich za mnou nepřišel. Měla jsem se také stát svědkem, když se mnou mluvila o své víře.“

Ve městě Thanlyn se stalo, že když si členové jednoho výboru pro poskytování humanitární pomoci spolu s dalšími pracovníky přišli prohlédnout dům jedné rodiny svědků, který byl prakticky zničený, setkali se s velmi působivou reakcí. Tato rodina jim řekla: „My nic nepotřebujeme. Náš dům je ještě dobrý. Bydlet tady můžeme, tak co? Někteří svědkové nemají vůbec kde bydlet. Pomozte radši jim.“

V jednom místě nedaleko Rangúnu se lidé snažili najít útočiště v kostele. Dveře do kostela však byly zamčené, a tak se do něj nedostali. Velmi je to rozčílilo a snažili se dveře vypáčit. Naproti tomu v sálech Království svědků Jehovových se během cyklonu ukrylo mnoho lidí. Jeden svědek a jeho manželka v městě Dala například vzali do sálu 20 zoufalých obyvatel, kteří se tam přišli schovat. Ráno tito lidé zjistili, že už se nemají kam vrátit a že nemají co jíst. Svědek, který je tam vzal, dokonce našel člověka prodávajícího rýži a koupil jídlo pro ně pro všechny.

V Rangúnu žije rodina, jejíž členové patří k různým náboženstvím. Někteří jsou svědkové, a jiní ne. Po cyklonu však všichni přišli na shromáždění do sálu Království. Proč?  Jedna žena z této rodiny řekla: „Lidé z naší církve nám říkali, že po bouři za námi přijdou, ale nepřišel nikdo. Přišli jenom svědkové a dali nám rýži a vodu. Jste jiní než ostatní církve.“ Rozbor článku ze Strážné věže s názvem „Jehova slyší tvé volání o pomoc“ se jim všem líbil, a dokonce podali mnoho komentářů.

Týden po cyklonu přišla na shromáždění jedna žena, která se svědky studovala Bibli. Ten den se četl dopis z odbočky, ve kterém bylo popsáno, jaká pomoc již byla poskytnuta, a byly v něm uvedeny zkušenosti lidí, kteří cyklon přežili. Když to žena slyšela, začala plakat. Dopis na ni velmi zapůsobil a byla šťastná, že všichni svědkové jsou v pořádku. Po shromáždění dostala nějaké věci ze zásob humanitární pomoci a svědkové pro ni vedle jejího domu postavili stan. Řekla, že je šťastná, že se o ni tak dobře postarali.

Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) A učedník Jakub zdůraznil, že skutečnou víru musí doprovázet dobré skutky. (Jakub 2:14–17) Svědkové Jehovovi si tato slova berou k srdci a snaží se projevovat lásku tím, že pomáhají lidem, kteří jsou v nouzi.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 11]

Bible říká, že skutečnou víru musí doprovázet dobré skutky