Strom, „jehož listí neusychá“

DÍVALI jste se někdy do krajiny, kde rostla spousta krásných košatých stromů? Asi souhlasíte s tím, že to je nádherný pohled. Napadlo by vás, že je v té oblasti sucho? Nejspíš ne. Je vám jasné, že tam musí být dostatek vody, díky níž stromy neusychají a jsou zdravé.

K velkým košatým stromům jsou v Bibli přirovnáni duchovně zdraví lidé. Přečtěte si například tři počáteční verše z prvního žalmu.

„Šťastný je muž, který nechodil podle rady ničemných a nestál na cestě hříšníků a neseděl na sedadle posměvačů, ale jeho potěšení je v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí. A jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří.“

Podobnou myšlenku najdeme u Jeremjáše 17:7, 8: „Požehnaný je zdatný muž, který spoléhá na Jehovu a jehož důvěrou se stal Jehova. A jistě se stane podobným stromu zasazenému u vod, který vysílá kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde žár, ale jeho listí se opravdu prokáže být bujné. A v roce sucha nepocítí úzkost ani nepřestane nést ovoce.“

Jak v žalmu, tak u Jeremjáše stromy znázorňují to, jak se daří člověku, který dělá, co je správné, má potěšení v Božích zákonech a plně Bohu důvěřuje. Vzniká tedy otázka: Co to znamená, že takový člověk je jako košatý strom? Podívejme se na tyto verše podrobněji.

„Zasazený při vodních tocích“

O zmíněných stromech je uvedeno, že jsou zasazeny „při vodních tocích“ nebo „u vod“, ne tedy pouze u jedné řeky nebo jednoho toku. Podobný myšlenkový obraz je u Izajáše 44:3, 4, kde Jehova Bůh mluvil o tom, jak bude pečovat o kajícné Židy, kteří se vrátí ze zajetí v Babylóně. Ústy proroka Izajáše řekl: „Na žíznivého vyleji vodu a na suché místo řinoucí se toky. . . . A jistě vyrazí jako v zelené trávě, jako topoly u vodních příkopů.“ Díky těmto ‚tokům‘ a ‚vodním příkopům‘ se tedy lidem, kteří mají Boží ochranu a vedení, daří tak dobře jako listnatým topolům.

V zemědělských oblastech je možné i dnes vidět vodní příkopy a toky přivádějící vodu z velkých zdrojů, jako jsou hluboké studny, řeky, jezera nebo přehrady. Bývají součástí zavlažovacího systému polí a plantáží. Někde jsou vodní kanály vedeny do ovocných sadů. Na jiných místech toky zavlažují  na jedné straně pole a na druhé straně řadu listnatých stromů, přičemž někde vyznačují hranici pozemku.

Jak se stromům zasazeným u takových toků daří? V Žalmu 1:3 se mluví o stromu, který „dává své vlastní ovoce ve svém období“. V biblických zemích rostly fíkovníky, granátovníky, jabloně, datlové palmy a olivovníky. Ačkoli fíkovník může dorůst až do výšky devíti metrů a mít rozložitou korunu, většina jiných ovocných stromů moc vysoká není. Přesto mohou být košaté a zdravé a ve svůj čas nést hodně ovoce.

Ve starověké Sýrii a Palestině rostly podél břehů řek a toků velké topoly. Když se Bible zmiňuje o topolech, je to obvykle v souvislosti s vodními toky nebo ‚říčními údolími‘. (3. Mojžíšova 23:40) Tam, kde byl dostatek vody, bylo možné vidět také vrby, což jsou stromy ze stejné čeledi jako topoly. (Ezekiel 17:5) Těmito velkými košatými stromy je dobře vystižena myšlenka, kterou chtěli žalmista i Jeremjáš sdělit, totiž že ti, kdo se snaží řídit Božími zákony a plně Bohu důvěřují, zůstanou duchovně zdraví ‚a všechno, co dělají, se podaří‘. Není to snad to, po čem toužíme — aby se nám v životě dobře dařilo?

Mějme potěšení v Jehovově zákoně

V dnešní době se lidé snaží být úspěšní v různých oblastech. Zaberou se do cílů, o kterých si myslí, že jim přinesou slávu a peníze, ale takové cíle bývají často nerealistické a výsledkem je zklamání. Co tedy člověku může přinést opravdové uspokojení a trvalé štěstí? Odpověď poskytují Ježíšova slova z Kázání na hoře. Řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Matouš 5:3) Opravdové štěstí tedy nevyplývá z toho, že člověk vlastní mnoho hmotných věcí, ale z toho, že si uvědomuje a uspokojuje své duchovní potřeby, takže je v duchovním smyslu zdravý — je jako košatý strom, který nese ovoce ve svém období. Co ale můžeme dělat pro to, aby se nám duchovně dobře dařilo?

Podle žalmisty se v prvé řadě musíme něčemu vyhýbat. Zmínil se o ‚radě ničemných‘, „cestě hříšníků“ a „sedadle posměvačů“. Chceme-li být šťastní, neměli bychom se společensky stýkat s lidmi, kteří se Božím zákonům posmívají nebo je ignorují.

Také bychom měli mít potěšení v Jehovově zákoně. Když něco děláme rádi, využíváme k tomu každou příležitost. Mít potěšení v Božím zákoně tedy znamená hluboce si Božího Slova vážit a mít touhu lépe ho znát a více mu rozumět.

Nakonec, Boží Slovo bychom měli číst „polohlasem dnem i nocí“, to znamená číst ho pravidelně a rozjímat o něm. K Božímu zákonu bychom měli mít stejný postoj jako žalmista, který zpíval: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97)

Když tedy budeme o Jehovovi Bohu získávat přesné poznání a plně se na něj a na jeho sliby spoléhat, budeme duchovně zdraví. Budeme jako šťastný muž, o kterém žalmista řekl, že „všechno, co dělá, se podaří“.