Přejít k článku

Přejít na obsah

Co možná nevíte . . .

Co možná nevíte . . .

Co možná nevíte . . .

Proč Ježíš použil v modlitbě k Jehovovi oslovení „Abba, Otče“?

Aramejské slovo ʼab·baʼʹ může znamenat „ten (určitý) otec“ nebo „Otče“. V Písmu se tento výraz vyskytuje třikrát, přičemž pokaždé je součástí modlitby a je použit v souvislosti s nebeským Otcem, Jehovou. Jaký má toto slovo význam?

V díle The International Standard Bible Encyclopedia je uvedeno: „V běžné řeči používané v Ježíšově době bylo ʼabbāʼ především výrazem blízkého vztahu a úcty dítěte k otci.“ Bylo to milé oslovení a patřilo k prvním slovům, která se dítě naučilo. Ježíš tento výraz použil ve zvlášť vřelé modlitbě ke svému Otci. Slova „Abba, Otče“ řekl několik hodin před svou smrtí, když se modlil v zahradě Getsemane. (Marek 14:36)

„V židovské literatuře antického období se ʼAbbāʼ jako oslovení Boha vyskytovalo velmi vzácně, nepochybně proto, že oslovovat Boha takto důvěrně se zdálo být neuctivé,“ pokračuje zmíněná encyklopedie. Skutečnost, že „Ježíš . . . tento výraz v modlitbě použil, nepřímo dokládá jeho tvrzení, že má k Bohu mimořádně důvěrný vztah“. Ostatní dva výskyty slova „Abba“ jsou v dopisech apoštola Pavla a ukazují, že toto oslovení používali v modlitbách i křesťané v prvním století. (Římanům 8:15; Galaťanům 4:6)

Proč byla část Bible napsána v řečtině?

Apoštol Pavel uvedl, že „Boží posvátná prohlášení“ byla svěřena Židům. (Římanům 3:1, 2) Proto byla první část Bible napsána převážně hebrejsky, jazykem Židů. Křesťanská písma však byla napsána v řečtině. * Proč?

Ve čtvrtém století př. n. l. se v armádě Alexandra Velikého mluvilo různými dialekty klasické řečtiny, které se vzájemně mísily, a nakonec vznikla obecná řečtina zvaná koiné. Alexandrova dobyvačná tažení přispěla k tomu, že se koiné stala mezinárodním jazykem té doby. Židé byli již tehdy rozptýleni na velkém území mimo Palestinu. Mnozí se do Palestiny nevrátili z babylónského zajetí, které skončilo o několik set let dříve. Vedlo to k tomu, že mnoho Židů nakonec přestalo mluvit plynulou hebrejštinou a začalo mluvit řecky. (Skutky 6:1) Pro ně byla vytvořena Septuaginta, překlad Hebrejských písem do obecné řečtiny neboli koiné.

Dílo Dictionnaire de la Bible uvádí, že žádný jiný jazyk neměl „bohatost, pružnost a všeobecný a mezinárodní charakter řečtiny“. Díky rozsáhlé a výstižné slovní zásobě, podrobné gramatice a slovesům, která dokázala vyjádřit jemné významové odstíny, byla řečtina „jazykem komunikace, společenského styku a šíření informací — přesně takovým jazykem, jaký křesťanství potřebovalo“. Bylo tedy velmi vhodné, že křesťanské poselství bylo zapsáno právě v řečtině.

[Poznámka pod čarou]

^ 7. odst. Některé krátké úseky Hebrejských písem byly napsány aramejsky. Matoušovo evangelium bylo zjevně napsáno nejprve hebrejsky a potom možná samotným Matoušem přeloženo do řečtiny.

[Obrázek na straně 13]

Zlomek rukopisu řecké Septuaginty

[Podpisek]

S laskavým svolením Israel Antiquities Authority