Bere ohled na naše omezení
Poznejte Boží přitažlivou osobnost
Bere ohled na naše omezení
„HODNĚ jsem se snažila, ale pořád jsem měla pocit, že je to málo.“ Tak jedna žena popsala svoji snahu líbit se Bohu. Je s námi Bůh Jehova spokojený, když se mu snažíme ze všech sil sloužit? Bere ohled na to, že naše schopnosti a možnosti jsou omezené? Odpovědi na tyto otázky najdeme, když budeme uvažovat o tom, co bylo v mojžíšském Zákoně uvedeno o určitých obětech. Je to zapsáno ve 3. Mojžíšově 5:2–11.
Od těch, kdo byli pod Zákonem, Bůh vyžadoval, aby pro usmíření svých hříchů přinášeli různé oběti. V situacích, o kterých je zmínka v této pasáži, člověk zhřešil neúmyslně nebo nevědomky. (verše 2–4) Když si to pak uvědomil, měl svůj hřích přiznat a přinést oběť za vinu — „ovečku nebo kozičku“. (verše 5, 6) Ale co když byl chudý a ovci nebo kozu neměl? Vyžadoval Zákon, aby si zvíře od někoho půjčil a tak se stal jeho dlužníkem? Musel pracovat tak dlouho, dokud si na něj nevydělá, což by znamenalo, že bude muset na usmíření svého hříchu čekat?
V Zákoně se odrážel Jehovův něžný soucit, protože v něm bylo uvedeno: „Jestliže si však nemůže dost dobře dovolit ovci, pak jako svou oběť za vinu za ten hřích, jehož se dopustil, přinese Jehovovi dvě hrdličky nebo dva mladé holuby.“ (verš 7) Pokud byl Izraelita tak chudý, že si nemohl dovolit ovci, pak Bůh jako oběť rád přijal to, co si tento člověk dovolit mohl — dvě hrdličky nebo dva holuby.
Ale jak to bylo s člověkem, který neměl prostředky ani na dva ptáky? Zákon uváděl: „Pak přinese jako svou oběť za hřích, jehož se dopustil, desetinu efa [osm nebo devět hrnků] jemné mouky na oběť za hřích.“ (verš 11) Ano, velmi chudým lidem Jehova udělil výjimku a dovolil jim, aby za svůj hřích předložili oběť, jejíž součástí nebyla krev. * Nikdo v Izraeli nebyl kvůli své chudobě připraven o možnost usmířit se s Bohem.
Co nám zákon o obětech za vinu prozrazuje o Jehovovi? To, že je soucitný a chápající a že bere ohled na naše omezení. (Žalm 103:14) Přeje si, abychom jeho přitažlivou osobnost poznali a abychom rozvíjeli svůj vztah k němu, i když máme náročné okolnosti, jako například vysoký věk, špatné zdraví nebo rodinné či jiné závazky. Může nás utěšovat skutečnost, že Jehova má radost, když děláme všechno, co je v našich silách.
[Poznámka pod čarou]
^ 4. odst. Usmiřující hodnota zvířecí oběti byla v její krvi, kterou Bůh považoval za svatou. (3. Mojžíšova 17:11) Znamená to, že obilná oběť chudých lidí žádnou hodnotu neměla? Ne. Jehova si nepochybně vážil pokory a ochoty těchto lidí. Navíc hříchy celého národa, včetně chudých, byly usmířeny krví zvířat, která mu byla obětována v Den smíření. (3. Mojžíšova 16:29, 30)