Jaké bohatství Bůh lidem dává?

POKUD jste Bohu věrní, dá vám požehnání v podobě bohatství? Asi ano, ale pravděpodobně to bude jiné bohatství, než čekáte. Zamysleme se nad příkladem Ježíšovy matky Marie. Objevil se jí anděl Gabriel a řekl, že je „vysoce poctěná“ Bohem a že se jí narodí Boží Syn. (Lukáš 1:28, 30–32) Marie však nebyla bohatá. Když po Ježíšově narození šla předložit oběť, přinesla „párek hrdliček nebo dva mladé holuby“, což byla oběť, kterou Jehovovi přinášeli chudí lidé. (Lukáš 2:24; 3. Mojžíšova 12:8)

Byla její chudoba známkou toho, že nemá Boží požehnání? To jistě ne. Když totiž šla navštívit Alžbětu, svou příbuznou, „Alžběta byla naplněna svatým duchem a zvolala s hlasitým výkřikem a řekla: ‚Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna!‘“ (Lukáš 1:41, 42) Bůh poctil Marii tím, že přivedla na svět jeho milovaného Syna.

Ani Ježíš nebyl majetný člověk. Nejenže ve skromných poměrech vyrůstal, ale byl chudý po celý svůj život zde na zemi. Jednomu muži, který se chtěl stát jeho učedníkem, řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Lukáš 9:57, 58) Avšak tím, co Ježíš Kristus na zemi vykonal, svým učedníkům umožnil získat velké bohatství. Apoštol Pavel napsal: „Zchudl kvůli vám, abyste zbohatli jeho chudobou.“ (2. Korinťanům 8:9) O jaké bohatství se jednalo? A je možné ho získat i dnes?

O jaké bohatství se jednalo

Často je to tak, že velký majetek člověku brání, aby měl pevnou víru. Bohatí lidé totiž obvykle spoléhají víc na peníze než na Boha. Ježíš řekl: „Jak obtížné to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vstoupili do  Božího království!“ (Marek 10:23) Je tedy zřejmé, že když Ježíš svým následovníkům nabídl velké bohatství, neměl na mysli peníze.

Křesťané v prvním století většinou neměli mnoho majetku. Když apoštola Petra požádal o peníze jeden muž, který byl od narození chromý, Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nevlastním, ale co opravdu mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď!“ (Skutky 3:6)

To, že křesťanský sbor byl tvořen především chudými lidmi, ukazují také slova učedníka Jakuba, který napsal: „Poslyšte, moji milovaní bratři. Cožpak Bůh nevyvolil ty, kdo jsou chudí vzhledem ke světu, aby byli bohatí ve víře a dědici království, jež slíbil těm, kdo ho milují?“ (Jakub 2:5) Navíc apoštol Pavel řekl, že do křesťanského sboru nebylo povoláno mnoho „moudrých v tělesném ohledu“ nebo „mocných“ či „urozeného původu“. (1. Korinťanům 1:26)

Pokud bohatství, které Ježíš dal svým následovníkům, nebylo hmotné povahy, co od něj vlastně dostali? V dopise, který byl adresován sboru ve Smyrně, Ježíš uvedl: „Znám tvé soužení a chudobu — ale jsi bohatý.“ (Zjevení 2:8, 9) V hmotném ohledu byli křesťané ve Smyrně sice chudí, ale měli něco mnohem cennějšího než stříbro či zlato. Byli bohatí v tom smyslu, že měli pevnou víru v Boha a za všech okolností mu byli věrní. Víra sama o sobě je velmi cenná, protože „není vlastnictvím všech“. (2. Tesaloničanům 3:2) Ti, kdo víru nemají, jsou v Božích očích chudí. (Zjevení 3:17, 18)

 Bohatí díky víře

Co patří k bohatství, které z víry vyplývá? Lidé, kteří věří v Boha a důvěřují mu, mají užitek z ‚bohatství jeho laskavosti a snášenlivosti a trpělivosti‘. (Římanům 2:4) Jelikož projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť, Bůh jim také ‚odpouští jejich přečiny‘. (Efezanům 1:7) Navíc získávají moudrost, kterou přináší „Kristovo slovo“. (Kolosanům 3:16) Když se ve víře modlí k Bohu, „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení,“ střeží jejich srdce a mysl a vede ke spokojenosti a štěstí. (Filipanům 4:7)

Kromě toho každý, kdo projevuje víru v Boha a uznává úlohu jeho Syna, Ježíše Krista, má nádhernou vyhlídku na věčný život. Ježíš prohlásil: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Tuto nádhernou naději člověk posiluje tím, že získává přesné poznání o nebeském Otci a jeho Synu. Ježíš totiž řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Boží požehnání se v zásadě týká duchovních věcí, ale vede i k užitku v citovém a tělesném ohledu. Je to vidět například z toho, co prožil Dalídio z Brazílie. Než získal přesné poznání o Božím záměru, často se opíjel. To mělo ničivý dopad na jeho rodinu i na jejich finanční situaci. Když však začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, došlo u něj k pozoruhodné změně.

Na základě toho, co se z Bible dozvěděl, se Dalídio rozhodl s pitím přestat a stal se z něj úplně jiný člověk. Později řekl: „Dřív jsem chodil od baru k baru, teď chodím dům od domu.“ Hlavní náplní jeho života je nyní to, že s lidmi mluví o Božím Slově. Díky takové změně se zlepšilo nejen jeho zdraví, ale i finanční situace. Říká: „Peníze, které bych dříve propil, teď mohu použít k tomu, abych pomáhal druhým nebo abych si koupil to, co potřebuji.“ Jelikož tráví čas s lidmi, kteří jednají podle biblických zásad, získal mnoho opravdových přátel. Teď zažívá takový klid a spokojenost, jaké si předtím, než poznal Boha, vůbec nedokázal představit.

Jiným příkladem toho, jak víra v Jehovu Boha může obohatit něčí život, je Renato. Kdybyste viděli jeho šťastnou, rozesmátou tvář, sotva by vás napadlo, jak tragicky jeho život začal. Hned po narození ho matka opustila. Dala ho do tašky, kterou nechala pod lavičkou v parku. Renato byl poškrábaný, plný modřin a měl ještě pupeční šňůru. Tašky pod lavičkou si všimly dvě ženy, které šly kolem. Viděly, že se v tašce něco hýbe, a myslely si, že tam někdo nechal kotě. Když zjistily, že je to novorozeně, rychle ho odnesly do blízké nemocnice.

Jedna z těch dvou žen byla svědkem Jehovovým. O svém zážitku řekla své spoluvěřící Ritě, která měla jednu dceru a o několik dětí přišla během těhotenství. Rita velmi toužila mít syna, a tak se rozhodla, že Renata adoptuje.

Už v době, kdy byl malý, s ním mluvila o tom, že není jeho skutečná maminka.  S láskou se o něj starala a vštěpovala mu biblické zásady. Když byl větší, začal se o Bibli zajímat. Také si čím dál víc vážil toho, jak byl téměř zázračně zachráněn. Dnes má slzy v očích pokaždé, když čte slova žalmisty Davida: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10)

V roce 2002 se Renato dal pokřtít a o rok později se rozhodl, že se v životě bude věnovat převážně kazatelské službě. Vyjádřil tím Jehovovi svou vděčnost za všechno, co pro něj udělal. Renato neví, kdo je jeho skutečným otcem a matkou, a pravděpodobně se to nikdy nedozví. Přesto cítí, že k nejcennějším darům, jaké dostal, patří to, že získal víru v Jehovu, svého láskyplného a starostlivého Otce.

Možná i vy byste si přáli svůj život obohatit o láskyplný, blízký vztah k Bohu. Vytvořit si k Jehovovi Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu takový vztah může kdokoli, ať je bohatý, nebo chudý. Doslovný majetek tím sice nezískáte, ale budete se těšit z vnitřního klidu a spokojenosti, což je něco, co si nekoupíte za žádné peníze. Můžete tak sami na sobě zažít pravdivost slov zapsaných v Příslovích 10:22: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“

Jehovovi Bohu velmi záleží na každém, kdo si k němu chce vytvořit vztah. Říká: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:18) Lidem, kteří se k němu se správnou pohnutkou přibližují, Bůh slibuje bohatou odměnu. V Příslovích 22:4 o tom čteme: „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“

[Praporek na straně 6]

Víra v Boha vede k vnitřnímu pokoji, spokojenosti a štěstí

[Obrázek na straně 5]

Přestože Ježíš na zemi vyrůstal ve skromných poměrech, jeho rodina zažívala bohaté požehnání od Boha