„Hluboká úcta k Boží matce dostala podnět, když . . . do církve proudily masy pohanů. . . . Zbožnost a náboženské cítění [pohanů, kteří konvertovali ke křesťanství] se po tisíciletí utvářely skrze kult bohyně ‚velké matky‘ a ‚božské panny‘.“ (The New Encyclopædia Britannica, 1988, svazek 16, strana 326 a 327)

„Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího. . . . Proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (Lukáš 1:31–35, Ekumenický překlad, kurziva od nás)

V této biblické pasáži je jasně uvedeno, že Marie byla matkou ‚Syna Božího‘, a ne samotného Boha. Mohla snad ve svém nitru nosit Toho, kterého ani „nebesa . . . nemohou obsáhnout“? (1. Královská 8:27) Marie nikdy nic takového netvrdila. Byla to právě nauka o Trojici, která způsobila zmatek v otázce, kým tato žena vlastně je. Když v roce 431 n. l. Efezský koncil prohlásil, že Marie je Theotokos (řecké slovo, jež znamená „Bohorodička“) neboli „Matka Boží“, připravil tím půdu pro mariánský kult. Efez, v němž se tento církevní koncil konal, byl už po celá staletí střediskem modlářského uctívání, při němž byla oslavována bohyně plodnosti Artemis.

A tak se stalo, že mnohé rysy uctívání Artemidiny sochy, „která spadla z nebe“, byly pojaty do mariánského kultu. K těmto rysům patřilo například procesí. (Skutky 19:35) Dalším zvykem, který se vloudil do křesťanského učení, bylo uctívání Marie a jiných osob pomocí obrazů a soch.

Prozkoumejte tyto biblické verše: Matouš 13:53–56; Marek 3:31–35; Lukáš 11:27, 28