Mohou mrtví pomáhat živým?

TAMBA, mladík ze západní Afriky, má ve škole před důležitou zkouškou. * Jeho matka trvá na tom, aby požádal o pomoc své mrtvé příbuzné, protože jinak u zkoušky neuspěje. V Palermu na Sicílii turisté navštěvují katakomby, kde jsou vystaveny stovky pečlivě nabalzamovaných mrtvých těl. Někteří se domnívají, že tyto mumie poskytují živým lidem nadpřirozenou ochranu. Město Lily Dale v západní části amerického státu New York je zase známé tím, že v něm žije neobvykle velký počet spiritistických médií. Každý rok tam přijíždí mnoho lidí, kteří věří, že se jejich prostřednictvím mohou spojit se zesnulými příbuznými nebo přáteli a dostat od nich pomoc.

K víře, že mrtví mohou pomáhat živým, se upínají lidé v nejrůznějších částech světa. Co si o tom myslíte vy? Byla vám taková víra vštěpována anebo máte blízko k někomu, pro koho je důležitá? Je naprosto přirozené, že nám milovaní lidé, kteří zemřeli, velmi schází. A spiritistická média slibují, že nás s nimi spojí. Jedna žena, která je médiem, podle časopisu Time řekla, že duchovní říše „je k dispozici, kdykoli je požádána o pomoc“. Je to pravda? Mohou mrtví skutečně pomáhat živým? Bible na to dává jasnou odpověď, která vás možná překvapí.

V jakém stavu jsou mrtví?

Bible mluví o stavu mrtvých v jednoduchých a srozumitelných pojmech. Všimněte si, co říká v Kazateli 9:5: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ Je možné, aby mrtví měli nějaké city? Na to odpovídá šestý verš: „Již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.“ V desátém verši stejné kapitoly je navíc řečeno, že „není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš“. Hebrejské slovo „šeol“, které je zde použito, znamená „společný hrob lidstva“. Je zajímavé, že řecký ekvivalent tohoto slova, „hádes“, je v Písmu použit pro označení místa, kde se po smrti na čas ocitl Ježíš Kristus. (Skutky 2:31)

Dokud Ježíš žil, pomáhal mnoha lidem. Nicméně věděl, že bude muset zemřít. Očekával snad, že bude moci pomáhat druhým i tehdy, když bude ležet v hrobě? Ne. Svou nadcházející smrt přirovnal k noci, kdy „nikdo nemůže pracovat“. (Jan 9:4) Dobře věděl, že když lidé zemřou, jsou „bezmocní ve smrti“. (Izajáš 26:14)

Ježíš použil ještě jedno přirovnání, které se týká smrti a vyjadřuje podobnou myšlenku. Když zemřel jeho přítel Lazar, Ježíš přirovnal smrt ke spánku. (Jan 11:11–13) Očekávali byste pomoc od někoho, kdo spí? Jistě ne. Takový člověk si není ničeho vědom a nemůže pro nikoho nic udělat.

Žije duše po smrti dál?

Mnozí lidé se učili, že duše je něco nehmotného, co přežívá smrt. Bible však takový názor nepodporuje. První Mojžíšova,  úvodní kniha Bible, jasně ukazuje, co je duše. V 1. Mojžíšově 2:7 je napsáno, že první člověk se při svém stvoření „stal živou duší“. Duše je tedy celý člověk; a také zvířata jsou duše. (1. Mojžíšova 1:20–25) Je proto logické, že když člověk nebo zvíře zemře, zemře duše. Bible tento závěr potvrzuje. (Ezekiel 18:4)

Někdo ale může namítnout: Tolik lidí přece vypráví o tom, že byli ve styku s mrtvými, slyšeli jejich hlasy, nebo je dokonce viděli. Takové zprávy jsou běžné v mnoha částech světa. Pozůstalí příbuzní nebo blízcí přátelé z nich čerpají naději, a mnohdy proto vyhledávají spiritistická média, která tvrdí, že jsou schopna se s mrtvými spojit.

Jsou takové příběhy pravdivé? Pokud ano, neprotiřečilo by to snad výše uvedeným výrokům, které jsou založeny na Bibli? Kristus Ježíš označil Boží Slovo za pravdu. (Jan 17:17) A pravda může být jen jedna. V Bibli je ve skutečnosti jasně ukázáno, jak bychom na tvrzení, že mrtví mohou pomáhat živým, měli pohlížet. Píše se v ní o jednom muži, který se pokoušel získat pomoc z říše mrtvých. Pozorné čtení této zprávy nám objasní, jaká je pravda.

Král žádá o pomoc mrtvého muže

Na severu Izraele proti sobě tábořily dvě armády. Když král Saul, který velel izraelskému vojsku, pohlédl na hrůzu nahánějící tábor Filištínů, „jeho srdce se začalo velmi chvět“. Bylo to v době, kdy již opustil pravé uctívání. Na své naléhavé prosby proto od Jehovy nedostával žádnou odpověď. Kam se teď obrátí o pomoc, když Boží prorok Samuel už je po smrti? (1. Samuelova 28:3, 5, 6)

Saul hledal vedení u ženy z En-doru, která byla spiritistickým médiem. Žádal ji: „Vyveď mi Samuela.“ Žena vyvolala nějakého ducha. Tento „Samuel“ řekl Saulovi, že Filištíni zvítězí a že Saul i jeho synové v bitvě padnou. (1. Samuelova 28:7–19) Mluvil král opravdu s mrtvým Samuelem?

Vezměte v úvahu následující skutečnosti. Bible prohlašuje, že při smrti jde člověk „zpět do své zemské půdy“ a že „zanikají jeho myšlenky“. (Žalm 146:4) Saul i Samuel věděli, že Bůh kontakty se spiritistickými médii odsuzuje. Saul se dokonce předtím zasadil o to, aby země byla od spiritismu očištěna. (3. Mojžíšova 19:31)

Co z toho vyplývá? Pokud by věrný Samuel stále existoval jako duch, porušil by snad Boží zákon a spolupracoval by s médiem, aby Saulovi vyhověl? Jehova odmítl se Saulem mluvit. Mohlo by skutečně nějaké médium přinutit Všemohoucího Boha, aby prostřednictvím mrtvého Samuela se Saulem komunikoval? Nemohlo. Je jasné, že tento „Samuel“ nebyl Božím věrným prorokem. Nebyl to Samuelův duch, ale ničemný démon, který se za mrtvého Samuela vydával.

Démoni jsou andělé, kteří se v raném období lidských dějin vzbouřili proti Boží autoritě. (1. Mojžíšova 6:1–4; Juda 6) Mohou pozorovat lidi, kteří jsou naživu. Vědí, jak každý z nich mluví, vypadá a jedná. Velmi se snaží prosazovat myšlenku, že to, co říká Bible, není  pravda. Nemělo by nás proto překvapovat, že Boží Slovo před jakýmkoli kontaktem s těmito duchovními silami varuje. (5. Mojžíšova 18:10–12) Tito ničemní duchové působí na lidi i dnes.

Teď nám může být jasné, proč mnozí mluví o tom, že slyšeli nebo viděli své milované, kteří jsou po smrti. Ačkoli se takoví ničemní duchové mohou jevit přátelsky, jsou rozhodnuti lidi podvádět. * (Efezanům 6:12) Uvažujte také o následující myšlence. Jehova je Bohem, který se o nás láskyplně stará. Kdyby lidé žili po smrti dál a mohli přijít svým přátelům nebo rodině na pomoc, zakazoval by milující Stvořitel takové styky a označoval by je za něco ‚odporného‘? Jistě ne. (5. Mojžíšova 18:12; 1. Petra 5:7) Existuje tedy vůbec někdo, ke komu se můžeme s důvěrou obracet o pomoc?

Skutečná pomoc pro živé i mrtvé

Z předcházející úvahy je zřejmé, že mrtví nejsou schopni pomáhat živým. Navíc snahy získat pomoc z říše mrtvých jsou nejen neúčinné, ale také krajně nebezpečné. Člověk tím totiž porušuje Boží zákon a vystavuje se riziku, že se dostane pod vliv démonů.

Bible nám ukazuje, kde je nejlepší hledat pomoc — u našeho Stvořitele, Jehovy. Může nás osvobodit od samotné smrti. (Žalm 33:19, 20) Jeho pomoc je pro nás dostupná. Můžeme v něj vkládat skutečnou důvěru, což se nedá říct o spiritistických médiích, která nabízejí jen falešné naděje.

Tamba, o kterém byla zmínka v úvodu, se osobně přesvědčil, jaký rozdíl je mezi falešnými nadějemi, které poskytují spiritistická média, a pravdou, která pochází od Jehovy. Média tvrdila, že když nepředloží oběť svým zesnulým předkům, u zkoušky propadne. Tamba ale už v té době studoval Bibli se svědky Jehovovými. Dozvěděl se o tom, v jakém stavu jsou mrtví, a také o zlých silách, které předstírají, že jsou mrtvými předky. Přestože na něj matka vyvíjela velký nátlak, aby využil pomoc média, Tamba to odmítl a řekl jí: „Když propadnu, budu se příští rok víc učit.“

Jak to dopadlo? Při zkoušce byl nejlepší ze všech. Jeho matku to velmi překvapilo, médiím přestala důvěřovat a o tom, že by se měly dávat oběti mrtvým předkům, už se nikdy nezmínila. Tamba se díky studiu Bible dozvěděl, že Jehova nás varuje před tím, abychom ‚se obraceli na mrtvé ve prospěch živých‘. (Izajáš 8:19) Také si vybudoval důvěru, že když bude mít potěšení v Božím zákoně, bude se mu dobře dařit. (Žalm 1:1–3)

Ale jak je to s našimi milovanými, kteří zemřeli? Je pro ně nějaká naděje? Kromě toho, že Jehova pomáhá těm, kdo jsou naživu, také slíbil, že pomůže těm, kdo jsou po smrti. Všimněte si, že prorok Izajáš poté, co popsal bezmocnost mrtvých, v 26. kapitole a 19. verši prohlásil: „Tvoji mrtví budou žít. . . . Probuďte se a radostně volejte, usedlíci v prachu!“ Proroctví dále říká, že ‚bezmocní ve smrti‘ ožijí.

Zkuste si to představit. Miliardám lidí, kteří bezmocně spí v hrobě, bude navrácen život! Bible ukazuje, že Jehova přímo ‚prahne‘ po tom, aby mohl mrtvé lidi vzkřísit. (Job 14:14, 15) Jsou tyto sliby příliš krásné, než aby to byla pravda? Ježíš Kristus si byl jejich splněním naprosto jistý — řekl o mrtvých, že v Jehovových očích jsou již živí. (Lukáš 20:37, 38)

Chtěli byste mít podobnou jistotu i vy? * Pokud ano, získávejte dál přesné poznání z Bible. Díky takovému studiu se postupně přesvědčíte, že Jehova může pomoci živým i mrtvým a že slova jeho slibů jsou „věrná a pravá“. (Zjevení 21:4, 5)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 19]

Je naprosto přirozené, že nám milovaní lidé, kteří zemřeli, velmi schází.

[Obrázek na straně 20]

Byl to skutečně mrtvý prorok Samuel, kdo komunikoval s králem Saulem?