Co zajímá naše čtenáře

Proč Bůh lidem nabízí dar věčného života?

▪ Bible říká, že Bůh nám dává možnost získat „věčný život“. (Jan 6:40) Co ho ale podněcuje k tomu, aby nám takovou vyhlídku nabídl? Je to otázka spravedlnosti?

Spravedlnost znamená jednat s lidmi nestranně a podle toho, co je správné. Máme na život skutečně právo? Ne, protože podle Bible není „na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší“. (Kazatel 7:20) Hřích s sebou nese trest. Prvního člověka Adama Bůh varoval, že v den, kdy zhřeší, určitě zemře. (1. Mojžíšova 2:17) Pavel byl inspirován k tomu, aby napsal: „Mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt.“ (Římanům 6:23) Jestliže si všichni Adamovi potomci oprávněně zaslouží smrt, proč Bůh lidem nabízí možnost nekonečného života?

Možnost žít věčně je „velkorysý dar“. Je dokladem toho, jak veliká a dalekosáhlá je Boží láska a nezasloužená laskavost. Bible říká: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy, a je to jako velkorysý dar, že jsou z jeho nezasloužené laskavosti prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím propuštění výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš.“ (Římanům 3:23, 24)

Ačkoli si všichni zasloužíme zemřít, Bůh se rozhodl, že těm, kdo ho milují, dá věčný život. Je to projev stranickosti? Bible uvádí: „Co tedy řekneme? Je snad u Boha bezpráví? Kéž k tomu nikdy nedojde! Vždyť říká Mojžíšovi: ‚Budu milosrdný k tomu, ke komu opravdu jsem milosrdný, a projevím soucit tomu, komu opravdu projevuji soucit.‘ . . . Kdo tedy skutečně jsi, člověče, že odmlouváš Bohu?“ (Římanům 9:14–20)

V některých zemích může prezident nebo soudce dát milost zločinci, který si odpykává těžký trest. Jestliže se zločinec ochotně podřizuje trestním sankcím a ukazuje, že svůj postoj a chování změnil, soudce nebo prezident to může vzít v úvahu a trest mu odpustit či zmírnit. Takové rozhodnutí by jistě mohlo být projevem nezasloužené laskavosti.

Jehova postupoval podobně — rozhodl se, že nebude vyžadovat v případě všech hříšníků, aby byli po zásluze potrestáni. Podnícen láskou chce darovat věčný život těm, kdo ho milují a podřizují se jeho měřítkům. Bible totiž říká, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Skutky 10:34, 35)

Největším projevem Jehovovy lásky k lidem bylo to, že poslal svého Syna, aby za nás trpěl a zemřel. Ježíš se o svém Otci vyjádřil takto: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Všichni, kdo si Jehovu zamilují a činí jeho vůli, jsou Bohu přijatelní, a to bez ohledu na svou minulost. Naděje na věčný život je tedy především projevem nezasloužené laskavosti, skutkem nezměrné Boží lásky.

[Praporek na straně 29]

Je to především projev nezasloužené laskavosti, skutek nezměrné lásky.