Jak si máme nebe představit?

PODLE některých lidí se toho o nebi nedá mnoho zjistit, protože odtamtud dosud nikdo nepřišel. Tito lidé ale možná pozapomněli na to, co prohlásil Ježíš, totiž že on sám ‚z nebe sestoupil‘. (Jan 6:38) Navíc jistým náboženským vůdcům řekl: „Vy jste z oblastí dole; já jsem z oblastí nahoře.“ (Jan 8:23) Co se o nebi můžeme od Ježíše dozvědět?

Ježíš potvrdil, že nebe je místo, kde sídlí Jehova. Mluvil o Bohu jako o ‚svém Otci, který je v nebi‘. (Matouš 12:50) Slovo „nebe“ ale používal i v jiném smyslu. Vztáhl je například na zemskou atmosféru. Řekl: „Bedlivě pozorujte nebeské ptáky.“ (Matouš 6:26) Bible však ukazuje, že Jehova přebývá za hranicemi atmosféry. Čteme v ní: „Je Jeden, který bydlí nad kruhem země.“ (Izajáš 40:22)

Znamená to, že „[Otec], který je v nebi“ žije mezi hvězdami? Je pravda, že ve Svatém Písmu je slovem „nebe“ označován i hmotný vesmír. Jeden žalmista kupříkladu napsal: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli?“ (Žalm 8:3, 4)

Jehova Bůh ale nemusí přebývat v hmotném vesmíru, který stvořil, podobně jako truhlář nemusí žít ve skříni, kterou vyrobil. Proto když král Šalomoun zasvěcoval Jehovovi chrám v Jeruzalémě, prohlásil: „Bude . . . Bůh opravdu bydlet na zemi? Pohleď, nebesa, ano nebe nebes, tě nemohou obsáhnout; oč méně potom tento dům, který jsem postavil!“ (1. Královská 8:27) Pokud tedy Jehova nepřebývá v hmotném vesmíru, kde vlastně sídlí?

Přestože lidé mohou díky výkonným teleskopům pronikat hluboko do vesmíru, a někteří do kosmu dokonce létají, pořád platí to, co říká Bible: „Žádný člověk nikdy neviděl Boha.“ (Jan 1:18) Ježíš vysvětlil, proč tomu tak je. Řekl: „Bůh je Duch.“ (Jan 4:24)

Duch je vyšší forma života než člověk. Duchovní tělo není hmotné podstaty — není z masa a krve —, a tak je lidé nemohou vidět ani vnímat dalšími smysly. Proto když Ježíš řekl, že přebýval se svým Otcem v nebi, měl tím na mysli, že byl vyšší formou života, jež je slavnější než ta lidská. (Jan 17:5; Filipanům 3:20, 21) Výrazem „nebe“ je tedy v Bibli označována také duchovní říše, ve které žil Ježíš se svým Otcem. Jak si máme toto nebe představit? A co se tam děje?

 Místo, kde se pilně pracuje

Nebe je v Bibli popsáno jako místo, kde se stále něco děje. Je domovem stovek milionů věrných duchovních tvorů. (Daniel 7:9, 10) Každý z nich má jinou osobnost. Jak to víme? Obecně platí, že mezi lidmi, zvířaty ani rostlinami neexistují dva úplně stejní jedinci, a proto si můžeme být jisti, že i v nebi panuje velká rozmanitost. Je ale pozoruhodné, že všechny tyto duchovní bytosti i přes svou rozdílnou osobnost pracují jednotně. To je v ostrém protikladu k tomu, co se dnes děje na zemi — zde lidé dokážou dobře spolupracovat jen zřídkakdy.

Všimněte si, jak Bible popisuje dění, které v nebi probíhá. „Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, provádějící jeho slovo, tím, že nasloucháte hlasu jeho slova. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho vojska, jeho služebníci, konající jeho vůli.“ (Žalm 103:20, 21) V nebi se tedy vykonává hodně práce. A nepochybně je to práce velmi uspokojující.

Andělé radostně slouží Bohu po celé věky. Jeho vůli vykonávali už před stvořením země. V Bibli se píše, že když Bůh zakládal zemi, jeho synové ‚spolu radostně provolávali‘ a ‚pochvalně křičeli‘. (Job 38:4, 7) Jeden z Božích nebeských synů dokonce měl tu čest spolupracovat se svým Otcem na tvoření všech věcí. (Kolosanům 1:15–17) Když čtete o nebi a o činnosti, které se tam andělé s radostí věnují, možná vás napadne otázka, jakou má nebe spojitost s lidmi.

Mělo být nebe naším domovem?

Jelikož v nebi už před založením země sloužili Bohu andělé, je zjevné, že první muž a žena pro život v nebi vytvořeni nebyli. Bůh navíc první lidské dvojici řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28; Skutky 17:26) Adam byl na zemi prvním zástupcem nové formy života, která byla schopná poznávat Boha a věrně mu sloužit. Stal se otcem lidské rasy, jejímž domovem měla být země. Bible říká: „Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ (Žalm 115:16)

Lidé obvykle nechtějí zemřít; neberou smrt jako něco přirozeného. Bůh se Adamovi o smrti zmínil pouze jako o trestu za neposlušnost. Kdyby Adam poslechl, nikdy by nezemřel. (1. Mojžíšova 2:17; Římanům 5:12)

Není tedy divu, že o možnosti jít do nebe Bůh Adamovi nic neřekl. Země neměla být nějakým zkušebním místem, kde by se zjistilo, zda jsou lidé způsobilí jít do nebe. Člověk byl stvořen proto, aby žil věčně na zemi, a tento Boží záměr se splní. V Bibli je zaznamenán slib, že „spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. (Žalm 37:29) Je zřejmé, že lidé do nebe jít neměli. Proč ale Ježíš slíbil život v nebi svým apoštolům? Měl snad na mysli, že do nebe půjdou všichni dobří lidé?