Boží jméno Jehova v egyptském chrámu

Z JAKÉ doby pochází nejstarší mimobiblická zmínka o Božím jménu, přepisovaném do češtiny jako Jehova nebo Jahve? Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že ze 14. století př. n. l. Jak k tomuto názoru dospěli?

Do roku 1370 př. n. l. Egypťané ovládli mnoho území. Tehdejší vládce, faraon Amenhotep (Amenofis) III., vystavěl ve městě Soleb v Núbii (nyní Súdán) velkolepý chrám. Když archeologové tento chrám objevili, našli v něm egyptský hieroglyfický nápis, který podle všeho obsahuje hebrejské tetragrammaton — JHVH, což znamená Jehova. Jde o rytinu, která je o více než 500 let starší než známý Moabský kámen, jenž byl dosud považován za nejstarší artefakt s Božím jménem. Jak se však jméno biblického Boha dostalo do egyptského chrámu?

„Šasuská země Jahuova“

Amenhotepův chrám, zasvěcený bohu Amonu-Reovi, byl dlouhý 120 metrů a stál na západním břehu Nilu. Hieroglyfické nápisy, jež zdobí patky sloupů v jedné z jeho síní, obsahují názvy území, která si Amenhotep údajně podmanil. Každé z nich je znázorněno zajatcem, jenž má ruce svázány za zády a nese štít s názvem své země nebo národa. Mezi nápisy se objevuje řada zemí, které obývali takzvaní Šasuové nebo Šosuové. O koho šlo?

Výrazem „Šasu“ Egypťané souhrnně označovali beduíny, opovrhované kmeny žijící východně od hranice Egypta. K územím, která Šasuové obývali, patřila jižní Palestina, jižní Zajordánsko a Sinajský poloostrov. Podle některých odborníků sahala šasuská území ještě dál na sever až k Libanonu a Sýrii. Ve výčtu podmaněných zemí, jenž byl objeven v Solebu, je nápis, který bývá interpretován několika způsoby: „Jahve  v zemi Šosuů“, „Šasuská země Jahuova“ nebo „Země Šasuů-jhv“. Egyptolog Jean Leclant uvádí, že jméno na štítu „odpovídá ‚tetragrammatu‘ boha Bible, JHVH“.

Většina odborníků zastává názor, že jméno Jahu nebo Jahve se v takovém kontextu musí vztahovat na místo nebo oblast. Podle Shmuela Ahituva označuje zmíněný nápis „území, na kterém kočoval kmen ctitelů Jahua, Boha Izraele“. * Pokud je jeho závěr správný, pak jde o jeden z mála příkladů starověkých semitských jmen, která označují jak místo, tak tamního boha. Jiným příkladem je jméno Aššur, které se vztahuje na asyrskou zemi i na její hlavní božstvo.

Znalec Bible a archeolog Roland de Vaux se v souvislosti s nápisem v núbijském chrámu vyjadřuje takto: „Na území, s nímž praotcové izraelského národa udržovali živé styky, existovala už v polovině druhého tisíciletí př. n. l. oblast nebo skupina lidí označovaná jménem, které se velmi podobalo jménu izraelského Boha, nebo s ním dokonce bylo totožné.“

Jméno chované v úctě dodnes

Soleb není jediným místem v Núbii, kde se objevuje jméno Jahve psané egyptským hieroglyfickým písmem. V chrámech, které Ramesse II. nechal postavit v Západní Amáře a v Akše, jsou rovněž uvedeny názvy podmaněných zemí, přičemž se zdá, že jde o kopie seznamu ze Solebu. V amárském seznamu se hieroglyfický nápis „Jahve v zemi Šosuů“ velmi podobá těm, které označují jiná území Šosuů, zřejmě Seir a Laban. Bible tato území spojuje s jižní Palestinou, Edomem a Sinajským poloostrovem. (1. Mojžíšova 36:8; 5. Mojžíšova 1:1) Šlo o místa, kde se v době před tím i potom, co Izraelité přebývali v Egyptě, často zdržovali lidé, kteří znali a uctívali Jehovu. (1. Mojžíšova 36:17, 18; 4. Mojžíšova 13:26)

Na rozdíl od jmen jiných bohů, která se objevují ve starověkých nápisech, je jméno Boha Bible dodnes hojně používáno a chováno v úctě. Například přes sedm milionů svědků Jehovových ve více než 230 zemích zasvětilo svůj život tomu, aby jméno Jehova oznamovali druhým a aby jim pomáhali získat blízký vztah s Bohem, který je tímto jedinečným jménem označován. (Žalm 83:18; Jakub 4:8)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 21]

Jak se jméno Boha Bible dostalo do pohanského chrámu v Egyptě?

[Mapa na straně 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

EGYPT

Chrám v Solebu

SÚDÁN

Nil

[Obrázky na straně 21]

Replika chrámového sloupu

[Obrázek na straně 22]

Pozůstatky chrámu Amona-Rea, Soleb, Súdán

[Podpisek]

Ed Scott/Pixtal/age fotostock

[Podpisek obrázku na straně 21]

Pozadí: Asian and Middle Eastern Division/The New York Public Library/Astor, Lenox and Tilden Foundations