Opravdu Bůh nic nedělá?

„Proč zůstáváš stát v povzdálí, Jehovo? Proč se schováváš v časech tísně?“ * ŽALM 10:1

O TOM, že žijeme „v časech tísně“, není pochyb. Stačí se podívat na novinové titulky. A když se my sami nebo někdo z naší rodiny stane obětí zločinu, vážné nehody či jiné tragédie nebo když zemře člověk, kterého máme rádi, mohou nás znepokojovat otázky jako: Vidí to Bůh? Zajímá ho to? A je tam vůbec?

Napadlo vás však někdy, že to, co od Boha očekáváme, může vycházet z nesprávných předpokladů? Představte si například malé dítě, které je nešťastné, protože otec odešel do práce. Tatínek mu chybí, a tak se nemůže dočkat, až přijde domů. Připadá si opuštěné. Během dne se pořád dokola ptá: „Kde je táta?“

Dítě si samozřejmě neuvědomuje všechny souvislosti. Vždyť jeho otec právě v té chvíli pracuje, aby se postaral o celou rodinu. Co myslíte, mohlo by se i nám stát, že bychom se ptali „Kde je Bůh?“, a přitom bychom si neuvědomovali všechny souvislosti?

Někteří lidé by například chtěli, aby Bůh byl jako nějaký policista, jehož hlavním úkolem je rychle potrestat každého darebáka. Jiní si Boha představují v podstatě jako džina z lahve, který je tu od toho, aby lidem plnil jejich přání — získat práci, najít partnera, nebo dokonce vyhrát v loterii.

Takoví lidé mohou uvažovat následovně: Když Bůh nevykoná spravedlnost okamžitě nebo mi nedá to, o co žádám, pak ho moje trápení nezajímá a neví, co potřebuji. To ale rozhodně není pravda. Skutečnost je taková, že Jehova Bůh právě v této chvíli pracuje, aby se postaral o celé lidstvo, jenom nedělá přesně to, co by po něm mnozí chtěli.

Co tedy Bůh dělá? Abychom na tuto otázku zjistili odpověď, musíme se nejprve podívat na začátek lidských dějin, kdy byl vztah mezi Bohem a lidmi vážně poškozen — avšak ne tak, aby nešel napravit.

Ničivé následky hříchu

Představte si dům, který je mnoho let v dezolátním stavu. Střecha je propadlá, dveře vyvrácené a fasáda poškozená. Dům kdysi vypadal krásně, ale ta doba už je dávno pryč. Při pohledu na to, jak je poničený, je jasné, že případná rekonstrukce by nebyla snadná a že by nebyla hotová do druhého dne.

 Nyní to srovnejte s tím, jakou škodu lidstvo utrpělo asi před 6 000 lety, když neviditelný duchovní tvor, Satan, navedl Adama a Evu, aby se vzbouřili proti Bohu. Do té doby se první dvojice těšila dokonalému zdraví a měla vyhlídku žít věčně spolu se svými dětmi a dalšími generacemi. (1. Mojžíšova 1:28) Ale když zhřešili, bylo to, jako kdyby své nenarozené potomky vážně poškodili.

Opravdu byly následky této vzpoury tak ničivé? Povšimněte si, co říká Bible: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt.“ (Římanům 5:12) Hřích nám nejen přivodil smrt, ale také narušil náš vztah se Stvořitelem a tělesně, duševně i citově nás poznamenal. Jsme tedy v podobném stavu jako ten zchátralý dům. Výstižně to vyjádřil spravedlivý Job. Řekl, že člověk „má jen pár dnů — a plných trápení“. (Job 14:1, Bible21)

Opustil však Bůh lidstvo potom, co Adam s Evou zhřešili? Vůbec ne. Ve skutečnosti po celou tu dobu ve prospěch lidské rodiny pracuje. To, co už náš nebeský Otec udělal pro obnovu lidstva, můžeme přirovnat ke třem krokům, které obvykle předcházejí rekonstrukci domu.

1 Když si majitel dům prohlédne, musí se rozhodnout, zda ho zbourá nebo zrekonstruuje.

Ihned potom, co došlo ke vzpouře v Edenu, Jehova oznámil, že má v úmyslu situaci napravit. Neviditelnému duchovnímu tvoru, který vzpouru vyvolal, Bůh řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15)

Jehova tedy slíbil, že iniciátorovi vzpoury bude ‚zhmožděna hlava‘ neboli že bude odstraněn. (Římanům 16:20; Zjevení 12:9) Kromě toho předpověděl, že jakési „semeno“ v budoucnu osvobodí lidstvo od hříchu. * (1. Jana 3:8) Těmito sliby dal Bůh jednoznačně najevo, jak se rozhodl: Své stvoření nezničí, ale uvede do původního stavu. Taková obnova však potrvá nějaký čas.

2 Architekt připraví projekt, ve kterém je jasně dáno, jak bude dům vypadat po rekonstrukci.

Izraelskému národu dal Jehova Bůh sbírku zákonů a pokyny ke stavbě chrámu, ve kterém ho měli uctívat. O těchto opatřeních Bible říká, že byla „stínem budoucích věcí“. (Kolosanům 2:17) Podobně jako projekt byla znázorněním něčeho většího.

 Jedním příkladem byly zvířecí oběti, které Izraelité předkládali na usmíření svých hříchů. (3. Mojžíšova 17:11) Těmi byla předobrazena významnější oběť, která měla být předložena o staletí později a která měla lidstvu zajistit skutečné usmíření s Bohem. * Samotná vnitřní struktura svatostánku a chrámu, kde Izraelité Boha uctívali, předstiňovala kroky, jež budoucí Mesiáš neboli předpověděné „semeno“ udělá — od jeho obětní smrti až po vystoupení do nebe. (Viz  protější stranu.)

3 Je vybrán stavitel, který podle projektu provede rekonstrukci.

Slíbeným Mesiášem byl Ježíš. Právě on měl naplnit to, co bylo předobrazeno oběťmi v Izraeli, neboli dát svůj vlastní život jako výkupné za lidstvo. Jan Křtitel to potvrdil, když o Ježíšovi prohlásil, že je „Boží Beránek, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) Ježíš své pověření ochotně přijal. Řekl: „Nesestoupil [jsem] z nebe, abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 6:38)

Ježíš měl nejen dát „svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“, ale také pozvat jiné lidi, aby se stali jeho následovníky a vládli spolu s ním v Království. (Matouš 20:28; Lukáš 22:29, 30) Toto Království je nástrojem, jehož pomocí Bůh uskuteční svůj záměr s lidstvem. Je to vláda, kterou Bůh už zřídil v nebi a která brzy převezme správu nad zemí. Poselství, jež o tom pojednává, je právem označováno jako „dobrá zpráva“. (Matouš 24:14; Daniel 2:44) *

„Rekonstrukce“ je v plném proudu

Než Ježíš vystoupil do nebe, přikázal svým následovníkům: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha . . . A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20)

Obnova lidstva tedy nebyla dokončena, když Ježíš zemřel. Měla pokračovat až do „závěru systému věcí“ — do doby, kdy se Boží Království začne ujímat vlády nad zemí. V této době nyní žijeme. Víme to, protože vidíme znamení, která Ježíš pro ‚závěr systému věcí‘ předpověděl. * (Matouš 24:3–14; Lukáš 21:7–11; 2. Timoteovi 3:1–5)

Svědkové Jehovovi plní Ježíšův zmíněný příkaz a ve 236 zemích kážou dobrou zprávu o Božím Království. Časopis, který čtete, vám má pomoci, abyste se o Království a o tom, co lidstvu přinese, dozvěděli víc. V každém čísle Strážné věže je na straně 2 uvedeno: „Tento časopis . . . utěšuje lidi dobrou zprávou o tom, že Boží Království, což je skutečná vláda se sídlem v nebi, brzy odstraní veškerou špatnost a přetvoří zemi v ráj. Své čtenáře také vede k víře v Ježíše Krista — v to, že díky jeho smrti máme naději na věčný život a že nyní vládne jako Král Božího Království.“

Je pravda, že teroristických útoků a přírodních katastrof zatím neubývá a že vás samotné může postihnout nějaká tragická událost. Když ale budete studovat Bibli, přesvědčíte se, že Bůh lidi neopustil. Naopak, „není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) A svůj slib, že uvede do původního stavu to, co naši prarodiče poničili, rozhodně splní. (Izajáš 55:11)

[Poznámky pod čarou]

 [Tabulka a obrázky na straně 7]

 (Úplný, upravený text — viz publikaci)

‚Napodobení skutečnosti‘ — Co znázorňoval svatostánek

OLTÁŘ

Boží ochota přijmout Ježíšovu oběť. (HEBREJCŮM 13:10–12)

VELEKNĚZ

Ježíš. (HEBREJCŮM 9:11)

1 V Den smíření velekněz předložil oběť za hříchy lidu. (3. MOJŽÍŠOVA 16:15, 29–31)

1 14. nisanu 33 n. l. za nás Ježíš obětoval svůj život. (HEBREJCŮM 10:5–10; 1. JANA 2:1, 2)

SVATÁ

Stav, ve kterém byl Ježíš poté, co byl zplozen duchem. (MATOUŠ 3:16, 17; ŘÍMANŮM 8:14–17; HEBREJCŮM 5:4–6)

OPONA

Ježíšovo hmotné tělo, překážka oddělující život na zemi a v nebi. (1. KORINŤANŮM 15:44, 50; HEBREJCŮM 6:19, 20; 10:19, 20)

2 Velekněz vešel za oponu oddělující Svatou a Nejsvětější.

2 Po vzkříšení Ježíš vešel za oponu neboli vystoupil do nebe, „aby se . . . za nás objevil před osobou Boha“. (HEBREJCŮM 9:24–28)

NEJSVĚTĚJŠÍ

Nebe. (HEBREJCŮM 9:24)

3 V Nejsvětější stříkl trochu krve z oběti před truhlu smlouvy. (3. MOJŽÍŠOVA 16:12–14)

3 Předložil Bohu hodnotu své prolité krve a tím jednou provždy vykonal smíření za naše hříchy. (HEBREJCŮM 9:12, 24; 1. PETRA 3:21, 22)