Proč se Ježíš nezapojoval do politiky?

PŘEDSTAVTE si scénu, která se odehrála jednoho dne roku 32 n. l. Blíží se večer. Ježíš, předpověděný Mesiáš, byl už v té době proslulý tím, že uzdravoval nemocné, a dokonce křísil mrtvé. Ten den ohromil tisíce lidí mimořádnými skutky a silně na ně zapůsobil také svým vyučováním o Bohu. Teď rozděluje hladové zástupy do malých skupin, modlí se k Jehovovi a zázračně jim všem opatřuje jídlo. Pak nechává sesbírat zbytky, aby se potravinami neplýtvalo. Jak na to lidé reagují? (Jan 6:1–13)

Když vidí, že Ježíš má vynikající vůdčí schopnosti a že se postaral o potřeby celého zástupu, usuzují, že by byl skvělým králem. (Jan 6:14) Jejich reakce není nijak překvapivá. Zoufale si přejí mít dobrého a schopného panovníka, protože jejich milovaná země trpí pod cizí nadvládou. Snaží se proto Ježíše přimět k tomu, aby se zapojil do politiky. Tyto informace je dobré mít na mysli, až teď budeme uvažovat o tom, jak se Ježíš zachoval.

U Jana 6:15 se píše: „Ježíš, když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.“ Svůj postoj nemohl dát najevo jasněji. Politického dění ve své zemi se odmítl jakkoli účastnit. A své stanovisko nikdy nezměnil. Také řekl, že jeho následovníci mají jednat stejně. (Jan 17:16) Proč zaujal takový postoj?

Proč se Ježíš rozhodl být politicky neutrální?

Ježíšův neutrální postoj k politickým záležitostem byl založen na zásadách z Písma. Uvažujme alespoň o dvou z nich.

„Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Těmito slovy Bible shrnuje dějiny lidských vlád. Mějme na paměti, že Ježíš žil v nebi dlouho před tím, než přišel na zem. (Jan 17:5) Věděl proto, že člověk, i kdyby měl ty nejlepší úmysly, není schopen postarat se o potřeby milionů dalších lidí, a ani k tomu Bohem nebyl stvořen. (Jeremjáš 10:23) Ježíš si uvědomoval, že řešení problémů lidstva závisí na někom jiném, nikoli na lidských vládách.

„Celý svět leží v moci toho ničemného“, tedy Satana. (1. Jana 5:19) Připadá vám to šokující? Mnohým ano. Vybaví se jim upřímní lidé, kteří vstupují do politiky proto, že si přejí, aby svět byl lepším a bezpečnějším místem. Ale ani ti nejupřímnější panovníci, i kdyby se snažili sebevíc, nedokážou zmařit působení toho, koho Ježíš označil za ‚panovníka tohoto světa‘. (Jan 12:31; 14:30) Ježíš proto jednomu politikovi řekl: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Ježíš byl budoucím králem Boží nebeské vlády. Kdyby se vměšoval do politiky, vůči vládě svého Otce by se choval neloajálně.

Vyučoval tedy Ježíš své následovníky, že k pozemským vládám nemají žádné povinnosti? Právě naopak, vedl je k tomu, aby vyrovnaně plnili jak ty závazky, které mají k Bohu, tak ty, které mají k vládě.

Ježíš respektoval tehdejší vládní systém

Když Ježíš jednou vyučoval v chrámu, snažili se ho jeho odpůrci nachytat otázkou, zda by měli lidé platit daně. Kdyby řekl, že ne,  jeho odpověď by mohla znít buřičsky a mohla by být podnětem ke vzpouře, protože lidé velmi toužili zbavit se utlačující římské nadvlády. Kdyby ale odpověděl, že ano, mnozí z jeho posluchačů by si mysleli, že přehlíží křivdy, které se jim dějí. Ježíšova odpověď byla mistrně vyvážená. Řekl: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Lukáš 20:21–25) Jeho následovníci tedy měli odpovědnost jak k Bohu, tak k césarovi neboli světským vládám.

Vlády se snaží ve společnosti udržovat určitý řád. Oprávněně od svých občanů vyžadují, aby byli poctiví, platili daně a dodržovali zákony. Jak Ježíš splácel „césarovy věci césarovi“? Byl vychován rodiči, kteří poslouchali zákony i tehdy, když to bylo spojeno s obtížemi. Josef a jeho těhotná manželka Marie například cestovali asi 150 kilometrů do Betléma proto, aby vyhověli césarovu výnosu o sčítání lidu. (Lukáš 2:1–5) Sám Ježíš dodržoval zákony, a dokonce zaplatil daň v případě, kdy to udělat nemusel. (Matouš 17:24–27) Také si pečlivě dával pozor, aby nepřekročil meze své autority. (Lukáš 12:13, 14) Dá se tedy říct, že ačkoli se odmítl zapojit do politiky, tehdejší vládní systém respektoval. Co ale myslel tím, abychom spláceli „Boží věci Bohu“?

Co znamená dávat „Boží věci Bohu“

Ježíš jednou dostal otázku, který z Božích zákonů je nejvýznamnější. Odpověděl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší  a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (Matouš 22:37–39) Ježíš učil, že pokud jde o splácení ‚Božích věcí Bohu‘, tím nejdůležitějším, co Bohu dlužíme, je naše láska — a k ní patří věrná oddanost z celého srdce.

Může být taková láska rozpolcená? Může člověk svou oddanost rozdělit a část věnovat Jehovovi Bohu a jeho nebeské vládě a část nějaké pozemské vládě? Ježíš uvedl zásadu: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne.“ (Matouš 6:24) Ježíš zde sice mluvil o tom, že nejde rozdělit oddanost mezi Boha a bohatství, ale jasně si uvědomoval, že tatáž zásada platí i pro účast v politickém dění — a stejně to chápali i jeho následovníci v prvním století.

Nejstarší dostupné záznamy ukazují, že v období raného křesťanského sboru se Ježíšovi následovníci do politiky nijak nezapojovali. Jejich úplná oddanost patřila Bohu, kterého uctíval Kristus, a proto odmítali přísahat věrnost Římu a císaři, nevykonávali vojenskou službu ani nepůsobili ve veřejných funkcích. V důsledku toho museli snášet nejrůznější projevy nepřátelství. Jejich odpůrci je například někdy obviňovali z nenávisti k lidstvu. Zakládalo se toto obvinění na pravdě?

Praví křesťané se opravdově zajímají o druhé

Vzpomeňte si, jaké bylo podle Ježíše druhé nejvýznamnější Boží přikázání. Řekl: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Z toho je jasně vidět, že nikdo z pravých Kristových následovníků nemůže druhé  nenávidět. Ježíš lidi miloval, vynakládal v jejich prospěch velké úsilí a pomáhal jim i v praktickém ohledu. (Marek 5:25–34; Jan 2:1–10)

Jakou činností byl ale Ježíš známý především? Neříkali mu Léčitel, ani Ten, kdo sytí tisíce, a dokonce ani Ten, kdo křísí mrtvé, ačkoli všechny tyto podivuhodné skutky konal. Lidé ho oslovovali „Učiteli“, a plným právem. (Jan 1:38; 13:13) Ježíš vysvětlil, že jedním z hlavních důvodů jeho příchodu na zem bylo vyučovat druhé o Božím Království. (Lukáš 4:43)

Kristovi věrní následovníci se proto naplno věnovali stejné činnosti, jakou se zabýval jejich Pán, když žil zde na zemi — oznamovali druhým dobrou zprávu o Božím Království. Ježíš Kristus přikázal všem pravým křesťanům, aby poselství o Království předávali lidem na celém světě. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Tato důvěryhodná nebeská vláda bude na základě zákona lásky vládnout nad celým stvořením. Uskuteční Boží vůli a odstraní veškeré utrpení, dokonce i smrt. (Matouš 6:9, 10; Zjevení 21:3, 4) Není tedy divu, že Bible označuje Kristovo poselství za „dobrou zprávu“. (Lukáš 8:1)

Pokud chcete zjistit, kdo jsou v dnešní době praví následovníci Ježíše Krista, podle čeho je můžete poznat? Budou se vměšovat do politických záležitostí tohoto světa? Nebo budou za své hlavní poslání pokládat totéž co Ježíš — tedy kázání a vyučování o Božím Království?

Chtěli byste se o Božím Království a o tom, jak může už nyní ovlivnit váš život, dozvědět víc? Neváhejte se obrátit na svědky Jehovovy v místě svého bydliště nebo navštivte jejich oficiální internetovou stránku www.watchtower.org.

[Rámeček a obrázky na straně 24 a 25]

Pomáhají svědkové Jehovovi lidem ve svém okolí?

Svědkové Jehovovi jsou v politických záležitostech neutrální. Velmi se ale snaží pomáhat lidem ve svém okolí, a to bez ohledu na jejich rasu nebo společenské postavení. Můžete si o tom udělat představu z následujících informací:

▪ Svědkové Jehovovi tvoří skupinu více než sedmi milionů dobrovolníků, kteří každý rok stráví přes 1,5 miliardy hodin tím, že druhé vyučují, co Bible říká, a ukazují jim, jak pomocí této knihy mohou překonat své zlozvyky, zlepšit vztahy v rodině a zkvalitnit svůj život i v jiných ohledech.

▪ Tisknou a zdarma distribuují publikace ve více než 500 jazycích, včetně několika, ve kterých žádné jiné tiskoviny nevycházejí.

▪ Pořádají veřejné řečnické kurzy, ve kterých se miliony lidí učí vyjadřovat jasně a taktně.

▪ Organizují vzdělávací programy, díky kterým se desetitisíce lidí na celém světě naučily číst a psát.

▪ Po celém světě založili přes 400 regionálních stavebních výborů, jež ve stavebních pracích školí dobrovolníky, kteří staví centra biblického vzdělávání. V uplynulém desetiletí postavili přes 20 000 takových budov, kterým se říká sály Království.

▪ Poskytují humanitární pomoc při katastrofách na celém světě, přičemž pomáhají jak svědkům Jehovovým, tak i dalším lidem. Během dvou let po sérii hurikánů, která před časem postihla Spojené státy, dobrovolníci z řad svědků zrekonstruovali přes 90 sálů Království a 5 500 domů.

[Obrázek na straně 23]

Když se Ježíše snažili přimět k tomu, aby se zapojil do politiky, odebral se „zcela sám na horu“