Proč odmítli Mesiáše?

KDYŽ byl Ježíš na zemi, zástupy žasly nad tím, co říkal, a nad zázraky, které dělal. Mnozí „v něj uvěřili“ a uznali, že je předpověděným Mesiášem neboli Kristem. Říkali si totiž: „Až přijde Kristus, bude snad provádět více znamení, než prováděl tento člověk?“ (Jan 7:31)

Přestože bylo mnoho důkazů, že Ježíš skutečně je Mesiášem, většina z těch, kdo ho viděli a slyšeli, v něho neuvěřila. Je smutné, že ho přestali následovat i někteří z těch, kdo v něj zpočátku věřili. Jak je možné, že navzdory nevyvratitelným důkazům tolik lidí odmítlo uznat, že Ježíš je Mesiášem? Zamyslete se nad důvody, proč se to stalo, a položte si otázku: Je možné, že bych stejnou chybu udělal i já?

Nesplněná očekávání

V době Ježíšova narození mnozí Židé příchod Mesiáše očekávali. Když Josef s Marií přinesli malého Ježíše do chrámu, byli tam lidé, kteří „čekali na osvobození Jeruzaléma“, jež měl vykonat slíbený Mesiáš. (Lukáš 2:38) Mnozí z těch, kdo později viděli skutky, které vykonával Jan Křtitel, uvažovali: „Je to snad Kristus?“ (Lukáš 3:15) Co ale Židé v prvním století vlastně od Mesiáše očekávali?

Mezi Židy tehdy převládal názor, že až Mesiáš přijde, osvobodí je od utlačující římské  nadvlády a obnoví izraelské království. Ještě před začátkem Ježíšovy služby se objevilo mnoho charismatických vůdců, kteří hlásali násilný odpor proti existující politické vládě. Tím pravděpodobně formovali názor lidí na to, co má Mesiáš vykonat.

Tím, co Ježíš dělal a učil, se od falešných mesiášů velmi lišil. Nezastával se násilí, ale učil, že člověk má milovat své nepřátele a podřizovat se vládnoucí autoritě. (Matouš 5:41–44) Když ho lidé chtěli prohlásit za krále, odmítl to. Místo toho říkal, že jeho „království není částí tohoto světa“. (Jan 6:15; 18:36) Představami o tom, co má Mesiáš vykonat, však lidé byli silně ovlivněni.

Jan Křtitel viděl a slyšel zázračné potvrzení toho, že Ježíš je Boží Syn. Přesto, když byl později ve vězení, poslal své učedníky za Ježíšem, aby se ho zeptali: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“ (Matouš 11:3) Jan si zřejmě nebyl jist, zda Ježíš skutečně je slíbeným Vysvoboditelem, který splní naděje Židů.

Pro apoštoly bylo těžké pochopit, že Ježíš má být zabit a pak vzkříšen. Při jedné příležitosti, když Ježíš vysvětloval, že je nezbytné, aby Mesiáš trpěl a zemřel, si ho Petr „vzal stranou a začal ho přísně napomínat“. (Marek 8:31, 32) Tehdy ještě nerozuměl tomu, proč by Ježíš měl zemřít, když je Mesiášem.

Krátce před Pasachem roku 33 n. l. vjížděl Ježíš do Jeruzaléma a nadšený zástup ho vítal jako Krále. (Jan 12:12, 13) Situace se však rychle změnila. Během jediného týdne byl Ježíš zatčen a popraven. Dva z jeho učedníků pak smutně prohlásili: „My jsme doufali, že tento muž je určen, aby osvobodil Izrael.“ (Lukáš 24:21) I potom, co se učedníkům vzkříšený Ježíš objevil, stále si mysleli, že Mesiáš obnoví království zde na zemi. Ptali se ho totiž: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Je zřejmé, že nesprávná očekávání toho, co Mesiáš udělá, byla v srdci a mysli Ježíšových posluchačů hluboce zakořeněná. (Skutky 1:6)

Teprve poté, co Ježíš vystoupil do nebe a vylil na učedníky svatého ducha, jasně pochopili, že Mesiáš bude vládnout jako nebeský Král. (Skutky 2:1–4, 32–36) Apoštolové Petr a Jan odvážně kázali o Ježíšově vzkříšení, a navíc vykonávali zázraky, což bylo potvrzením toho, že mají Boží schválení. (Skutky 3:1–9, 13–15) Na tisíce lidí v Jeruzalémě to silně zapůsobilo — reagovali příznivě a stali se věřícími. Židovským náboženským vůdcům se to však nelíbilo. Dříve odporovali Ježíšovi a nyní se postavili proti jeho apoštolům a učedníkům. Proč tak zatvrzele odmítali uznat, že Ježíš je Mesiáš?

Odpor náboženských vůdců

V době, kdy byl Ježíš na zemi, židovské náboženské názory a zvyky už byly daleko od toho, co bylo zapsáno v inspirovaném Písmu. Tehdejší náboženští vůdci — saduceové, farizeové a znalci Zákona — se drželi lidských tradic a považovali je za důležitější než Boží psané Slovo. Opakovaně Ježíše obviňovali z toho, že porušuje Zákon, protože zázračně uzdravuje o Sabatu. Ježíš pádnými argumenty vyvracel nauky, které odporovaly Písmu, a tak zpochybňoval autoritu židovských vůdců i jejich tvrzení, že mají před Bohem spravedlivé postavení. Vzhledem k tomu, že pocházel z chudé rodiny a neměl náboženské vzdělání, bylo pro tyto pyšné vůdce těžké uznat, že je Mesiášem. Názorové střety s Ježíšem je tak dráždily, že se ‚proti němu radili, aby ho zahubili‘. (Matouš 12:1–8, 14; 15:1–9)

 Jak se náboženští vůdci stavěli k tomu, že Ježíš dělal zázraky? Nepopírali, že k zázrakům došlo, ale rouhavě se snažili podkopat víru v Ježíše tvrzením, že zdrojem jeho moci je Satan. Říkali: „Tento člověk nevyhání démony vyjma prostřednictvím Belzebuba, panovníka démonů.“ (Matouš 12:24)

Našli si však i další důvod, proč tvrdošíjně odmítali uznat Ježíše za Mesiáše. Poté, co Ježíš vzkřísil Lazara, se vůdci jednotlivých náboženských frakcí sešli a říkali: „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení? Jestliže ho necháme tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ Báli se, že přijdou o svou moc a postavení. Domluvili se proto, že zabijí jak Ježíše, tak Lazara. (Jan 11:45–53; 12:9–11)

Předsudky a pronásledování

Postoje židovských náboženských vůdců vedly k tomu, že vůči každému, kdo Ježíše uznával za Mesiáše, se tehdejší společnost stavěla nepřátelsky. Náboženští vůdci si zakládali na svém významném postavení a znevažovali kohokoli, kdo v Ježíše projevoval víru. Při jedné příležitosti řekli: „Cožpak mu uvěřil někdo z vládců nebo z farizeů?“ (Jan 7:13, 48) Někteří z náboženských vůdců, jako byl například Nikodém a Josef z Arimatie, se však Ježíšovými učedníky stali, ale báli se, a tak svou víru nedávali najevo. (Jan 3:1, 2; 12:42; 19:38, 39) Židovští vůdci rozhodli, že „kdokoli by [Ježíše] vyznal jako Krista, měl by být vyhnán ze synagógy“. (Jan 9:22) Takový člověk se dostal na okraj společnosti a ostatní se ho stranili a opovrhovali jím.

Předsudky proti Ježíšovým apoštolům a učedníkům nakonec vedly k násilnému odporu. Na základě rozhodnutí Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu, apoštolové kvůli svému smělému kázání trpěli. (Skutky 5:40) Učedník Štěpán byl křivě obviněn z rouhání, Sanhedrin ho odsoudil a nechal ukamenovat. Potom „povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů byli rozptýleni po krajích Judeje a Samaří“. (Skutky 6:8–14; 7:54–8:1) Saul, který se později stal apoštolem Pavlem, se osobně podílel na pronásledování, jež oficiálně podporoval velekněz a „shromáždění starších mužů“. (Skutky 9:1, 2; 22:4, 5)

Navzdory takovým náročným okolnostem se křesťanství po Ježíšově smrti rychle šířilo a věřícími se staly tisíce lidí. Přesto křesťané na území Palestiny zůstali náboženskou menšinou. Dát veřejně najevo, že člověk je Kristovým následovníkem, znamenalo riskovat vyvržení ze společnosti, a dokonce násilný odpor.

Neudělejte stejnou chybu

Jak jsme si ukázali, nesprávné představy, tlak společnosti a pronásledování vedly k tomu, že mnozí lidé v prvním století v Ježíše neuvěřili. Podobný dopad mohou mít mylné představy o Ježíšovi a jeho učení i dnes. Někteří lidé přijali názor, že Boží Království je v jejich srdci nebo že bude nastoleno lidmi. Jiní jsou vedeni k tomu, aby řešení problémů lidstva očekávali od vědy nebo techniky. Nemají proto důvod věřit v Mesiáše. Víru v to, že Ježíš je Mesiáš, mnozí  novodobí kritici podkopávají tvrzením, že zprávy o jeho životě zaznamenané v Bibli se nezakládají na skutečnostech.

Vlivem takových názorů a teorií mnozí lidé nemají jasno v tom, co je vlastně úlohou Mesiáše, nebo nevidí důvod, proč se tím vůbec zabývat. Lidé, kteří jsou ochotni prozkoumat fakta, však zjišťují, že důkazů o tom, že Ježíš je Mesiáš, je dnes ve skutečnosti víc, než jich bylo v prvním století. Máme k dispozici nejen Hebrejská písma, jež obsahují mnoho proroctví o Mesiášovi, ale také čtyři biblická evangelia, z nichž je vidět, jak se na Ježíšovi tato proroctví splnila. *

Každý člověk tedy má k dispozici dostatek důkazů, aby se v této věci mohl rozhodnout. Udělat takové rozhodnutí je dnes velmi naléhavé. Bible totiž ukazuje, že Ježíš, mesiášský Král Božího Království, brzy zasáhne, aby odstranil všechny ty, kdo ničí zemi, a aby nastolil spravedlivou vládu, díky které poslušní lidé budou moci žít věčně v pozemském ráji. (Daniel 2:44; Zjevení 11:15, 18; 21:3–5) Této nádherné budoucnosti se můžete dočkat i vy, pokud už teď vynaložíte úsilí, abyste o Ježíšovi získali pravdivé informace, a pokud v něj budete projevovat víru. Vezměte si k srdci Ježíšova slova: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 20]

Pokud byste žili v době, kdy byl na zemi Ježíš, uvěřili byste, že je Mesiášem?

[Obrázek na straně 21]

Nedovolte, aby vám předpojaté názory zabránily poznat pravdu o Ježíšovi