Skutečně na vás Bohu záleží?

CÍTÍTE, že vás má někdo rád? Nebo míváte dojem, že se o vás nikdo nezajímá? V dnešním uspěchaném, sebestředném světě si člověk může připadat nevýznamný, příliš malý, než aby na něm záleželo nebo aby si ho někdo povšiml. Přesně podle biblického popisu naší doby jsou dnes všeobecně lidé tak zaměřeni sami na sebe, že se o druhé vůbec nezajímají. (2. Timoteovi 3:1, 2)

Bez ohledu na věk, kulturu, jazyk nebo rasu mají všichni lidé hluboce zakořeněnou potřebu milovat a být milováni. Podle některých výzkumů je náš nervový systém utvořen tak, aby vnímal lásku a něhu. Jehova Bůh, náš Stvořitel, nejlépe rozumí tomu, že potřebujeme, aby nás někdo měl rád a vážil si nás. Jaký byste měli pocit, kdyby vás on sám ujistil, že jste pro něj drahocenní? To by jistě bylo to nejcennější uznání, jaké byste mohli dostat. Opravdu si můžeme být jisti, že se Jehova o nedokonalé lidi zajímá? Záleží mu na nás jako na jednotlivcích? Pokud ano, díky čemu je pro něj někdo žádoucí?

Jehovovi na lidech skutečně záleží

Když asi před 3 000 lety jeden bohabojný žalmista pozoroval nádheru hvězdné noční oblohy, pocítil posvátnou úctu. Ani v nejmenším nepochyboval o tom, že Tvůrce těch nesčetných hvězd je naprosto nejvyšší. Když uvažoval o Jehovově velikosti a přemýšlel, jak je člověk malý, žasl nad tím, že mu Jehova projevuje láskyplný zájem. Vyjádřil to slovy: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ (Žalm 8:3, 4) Bylo by snadné usuzovat, že Nejvyšší je příliš vzdálený nebo příliš zaneprázdněný, než aby si všímal nedokonalých lidí. Žalmista však věděl, že ačkoli je člověk poměrně nedůležitý a pomíjivý, má pro Jehovu význam.

Jiný žalmista prohlásil: „Jehova nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milující laskavost.“  (Žalm 147:11) Myšlenka obsažená v obou těchto žalmech je působivá. I když má Jehova tak vysoké postavení, nejenže si uvědomuje, že lidé existují, ale dokonce ‚se o ně stará‘ a ‚nachází v nich zalíbení‘.

Tuto skutečnost dále zdůrazňuje biblické proroctví, které popisuje, co se bude dít v naší době. Prostřednictvím proroka Agea Jehova naznačil, že v celosvětovém rozsahu bude kázána dobrá zpráva o Božím Království. K čemu to například povede? „Žádoucí věci všech národů vejdou; a naplním tento dům slávou,“ řekl. (Ageus 2:7)

Co jsou ty „žádoucí věci“, které jsou shromažďovány ze všech národů? Těžko to může být hmotné bohatství. (Ageus 2:8) To, z čeho se Jehova opravdu raduje, není stříbro ani zlato. Má radost z lidí, kteří ho i přes svou nedokonalost z lásky uctívají. (Přísloví 27:11) Právě to jsou „žádoucí věci“, které ho oslavují, a on si jejich upřímné oddanosti a horlivé služby velice váží. Patříte k nim?

Myšlenka, že vznešený Stvořitel vesmíru může nedokonalé lidské tvory považovat za žádoucí, možná zní neuvěřitelně, ale je pravdivá. Měla by nás podněcovat, abychom přijali jeho vřelé pozvání a přiblížili se k němu. (Izajáš 55:6; Jakub 4:8)

„Jsi někdo velmi žádoucí“

Prorok Daniel byl už v pokročilém věku, když jednou k večeru zažil úžasné setkání. Zatímco se modlil, náhle k němu přišel významný návštěvník. Jmenoval se Gabriel. Daniel se s ním setkal už dříve a rozpoznal, že to je Jehovův anděl. Důvod svého náhlého příchodu Gabriel vysvětlil slovy: „Danieli, vyšel jsem nyní, abych ti dal pochopení s porozuměním . . ., protože jsi někdo velmi žádoucí.“ (Daniel 9:21–23)

Jindy ho jeden Jehovův anděl oslovil: „Danieli, velmi žádoucí muži.“ Aby ho posílil, dále mu řekl: „Neboj se, velmi žádoucí muži. Kéž máš pokoj.“ (Daniel 10:11, 19) Daniel byl tedy třikrát označen jako „velmi žádoucí“. Tento výraz může také znamenat „velmi milovaný“, „vysoce vážený“, a dokonce „miláček“.

Daniel se už jistě cítil ke svému Bohu blízko a nepochybně vnímal, že Jehova jeho oddanou službu schvaluje. Když mu však prostřednictvím andělského posla vyjádřil svou velkou lásku, určitě to Daniela velice povzbudilo. Nemůžeme se proto divit, že Daniel odpověděl: ‚Posílil jsi mě.‘ (Daniel 10:19)

 Potěšující zpráva o tom, že Jehova choval něžné city ke svému věrnému prorokovi, je v Božím Slovu zaznamenána k našemu užitku. (Římanům 15:4) Když uvažujeme o Danielově příkladu, můžeme pochopit, díky čemu je člověk žádoucí v očích našeho láskyplného nebeského Otce.

Pravidelně studujte Boží Slovo

Daniel pečlivě studoval Písmo. Víme to z jeho slov: „Podle knih [jsem] rozpoznal počet let . . ., aby se naplnila zpustošení Jeruzaléma.“ (Daniel 9:2) Ke knihám, které tehdy měl k dispozici, pravděpodobně patřily inspirované spisy Mojžíše, Davida, Šalomouna, Izajáše, Jeremjáše, Ezekiela a jiných proroků. Představme si Daniela obklopeného mnoha svitky, jak soustředěně čte a porovnává prorocké výroky týkající se obnovení pravého uctívání v Jeruzalémě. Je možná ve své nástřešní místnosti a bezpochyby v klidu hluboce rozjímá o významu takových pasáží. Cílevědomé studium ho posilovalo a přibližovalo k Jehovovi.

Studium Božího Slova také utvářelo Danielovu osobnost a ovlivňovalo celý jeho život. V dětství byl poučován z Písma, což mu určitě pomohlo, aby se jako mladík rozhodl řídit se tehdy platnými stravovacími předpisy obsaženými v Božím Zákoně. (Daniel 1:8) Později nebojácně oznamoval Boží poselství babylónským panovníkům. (Přísloví 29:25; Daniel 4:19–25; 5:22–28) Byl znám jako pilný, čestný a důvěryhodný člověk. (Daniel 6:4) Nesnažil se zachránit si život tím, že by dělal kompromisy. Plně důvěřoval v Jehovu. (Přísloví 3:5, 6; Daniel 6:23) Není divu, že byl v Božích očích „velmi žádoucí“!

Pro nás je studium Bible v některých směrech snadnější, než bylo pro Daniela. Místo objemných svitků máme knihy, v nichž se pohodlně čte. Máme celou Bibli, včetně záznamu o tom, jak se splnila některá z Danielových proroctví. A máme k dispozici mnoho pomůcek ke studiu a zkoumání Bible. * Využíváte je? Vyhradili jste si pravidelnou dobu na čtení Bible a rozjímání? Pokud ano, bude to na vás působit stejně jako kdysi na Daniela. Pomůže vám to budovat si pevnou víru a prohlubovat vztah k Jehovovi. Boží Slovo vám bude v životě spolehlivým vodítkem a budete z něj čerpat ujištění, že Bůh má o vás láskyplný zájem.

Vytrvávejte v modlitbě

Daniel měl ve zvyku se modlit. Jeho prosby byly Bohu přijatelné. V mládí mu hrozila poprava, kdyby nedokázal babylónskému králi Nebukadnecarovi vysvětlit jeho sen. Bez váhání úpěnlivě prosil Jehovu o podporu a ochranu. (Daniel 2:17, 18) Tento věrný prorok, který si pokorně uvědomoval svou nedokonalost, o léta později vyznával své hříchy i hříchy svého lidu a prosil Jehovu o odpuštění. (Daniel 9:3–6, 20) Když nerozuměl věcem, které mu byly dány inspirací, prosil Boha o pomoc. V jednom případě ho později navštívil anděl, aby mu poskytl další pochopení a potvrdil mu, že ‚jeho slova byla slyšena‘. (Daniel 10:12)

Věrný Daniel však nepředkládal Bohu pouze žádosti. U Daniela 6:10 je uvedeno, že ‚se dokonce třikrát denně modlil a předkládal chválu svému Bohu, jako to pravidelně dělal předtím‘. Daniel viděl mnoho důvodů, proč Jehovovi děkovat a chválit ho. A dělal to pravidelně. Modlitba byla skutečně nedílnou součástí jeho uctívání, takže se jí nemohl vzdát, ani kdyby ho to stálo život. Je jasné, že za jeho stálost ho Jehova miloval.

 Modlitba není nic samozřejmého, je to úžasný dar. Ať neuplyne ani jeden den, aniž byste mluvili ke svému nebeskému Otci. Nezapomínejte mu děkovat a chválit ho za všechnu jeho dobrotu. Bez zábran mu sdělujte své obavy a starosti. Přemýšlejte o tom, jak byly vaše žádosti nebo úpěnlivé prosby vyslyšeny a vyjadřujte mu za to vděčnost. Věnujte modlitbě čas, nespěchejte s ní. Když tímto způsobem otvíráme v modlitbě Jehovovi své srdce, pociťujeme osobně jeho lásku. To je skutečně podnět k tomu, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘! (Římanům 12:12)

Oslavujte Jehovovo jméno

Žádné přátelství se nemůže rozvíjet, pokud jeden z přátel je zaměřený pouze sám na sebe. Totéž platí pro náš vztah s Jehovou. Daniel si to uvědomoval. Povšimněme si, že mu velmi záleželo na tom, aby oslavoval Jehovovo jméno.

Když Bůh vyslyšel jeho modlitbu tím, že mu zjevil Nebukadnecarův sen i jeho výklad, Daniel řekl: „Ať je jméno Boha požehnané od neurčitého času až na neurčitý čas, neboť moudrost a moc — ty patří jemu.“ Později Daniel oznámil sen i jeho význam Nebukadnecarovi. Opakovaně zdůraznil, že pouze Jehova je „Zjevovatelem tajemství“, a tím mu za to připsal zásluhu. Také když úpěnlivě prosil o odpuštění a osvobození, modlil se: „Můj Bože, . . . nad tvým městem a nad tvým lidem bylo vzýváno tvé vlastní jméno.“ (Daniel 2:20, 28; 9:19)

Máme mnoho příležitostí Daniela v tomto ohledu napodobovat. Ve svých modlitbách můžeme vyjadřovat, že nám záleží na tom, aby bylo Boží ‚jméno posvěceno‘. (Matouš 6:9, 10) Nikdy se nechceme chovat tak, že bychom na Jehovovo svaté jméno uvedli pohanu. Chceme naopak stále Jehovu oslavovat tím, že dobrou zprávu o jeho Království, kterou jsme se sami dozvěděli, oznamujeme druhým.

Je pravda, že ve světě kolem nás chybí láska a zájem o druhé. Velkou útěchou však pro nás může být vědomí, že Jehovovi na každém jeho služebníkovi velmi záleží. Žalmista o tom říká: „Jehova má zalíbení ve svém lidu. Mírné zkrášluje záchranou.“ (Žalm 149:4)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 21]

Bůh vyjádřil Danielovi svou lásku tím, že poslal anděla Gabriela, aby ho posílil.

[Praporek na straně 23]

Daniel pilně studoval a modlil se, čímž se tříbila jeho osobnost, a získal si Boží přízeň.