Co možná nevíte . . .

Jakých zločinů se dopustil Barabáš?

▪ O Barabášovi, kterého římský vladař Pontský Pilát propustil místo Ježíše, se zmiňují všechna čtyři evangelia. Uvádějí o něm, že to byl ‚nechvalně známý vězeň‘ a „lupič“. (Matouš 27:16; Jan 18:40) Římané ho věznili v Jeruzalémě spolu „s povstalci, kteří se při svém povstání dopustili vraždy“. (Marek 15:7)

O Barabášových zločinech sice neexistuje žádný mimobiblický doklad, ale na základě toho, že je tento muž zařazen mezi povstalce, ho někteří znalci spojují s podvratnými skupinami, které v prvním století působily v Izraeli. Historik Flavius Josephus uvádí, že skupiny banditů hrály důležitou roli v tehdejších sociálních bojích. Tito zločinci tvrdili, že usilují o spravedlnost pro utlačované židovské zemědělce. V polovině prvního století našeho letopočtu už revolta proti údajnému bezpráví, jehož se dopouštěli Římané a členové židovské aristokracie, dosáhla epidemických rozměrů. Skupiny banditů se později staly významnou složkou židovského vojska, které v roce 66 n. l. vyhnalo Římany z Judeje.

„Barabáš byl možná jedním z venkovských banditů,“ uvádí The Anchor Bible Dictionary. „Tito bandité okrádali bohatou vládnoucí třídu v Izraeli a záměrně působili potíže římským úřadům, a proto je obyčejní lidé měli rádi.“

Za které zločiny byli v době Římské říše lidé popravováni podobným způsobem jako Ježíš?

▪ Římané trestali některé zločince tím, že je pověsili na mučicí nástroj a nechali je na něm zemřít. Popravovali tak rozvratníky, bandity a jiné buřiče, kteří vystupovali proti zájmům a autoritě vlády. Tento trest byl považován za nejhorší způsob usmrcení.

Kniha Palestine in the Time of Jesus uvádí, že tento druh popravy „byl veřejný, ponižující a bolestivý a byl určen k tomu, aby vyvolal strach v srdci každého, kdo by se odvážil ohrožovat status quo“. Jistý starověký římský pisatel uvedl o popravách zločinců toto: „Jsou vybírány ty nejrušnější cesty, kde může [popravu] vidět mnoho lidí a může to v nich vyvolat strach“.

Josephus uvádí, že při obléhání Jeruzaléma v roce 70 n. l. popravili tímto způsobem Titovi vojáci jednoho zajatce před městskými hradbami. Chtěli tím zastrašit obránce města a přimět je, aby se vzdali. Po dobytí města bylo stejným způsobem usmrceno mnoho dalších lidí.

K největší historicky doložené hromadné popravě tohoto druhu došlo po skončení vzpoury, kterou vedl Spartakus (73–71 př. n. l.). Tehdy bylo podél cesty z Capuy do Říma popraveno šest tisíc otroků a gladiátorů.

[Obrázek na straně 10]

„Vydej nám Barabáše“ od Charlese Mullera, 1878