Co možná nevíte . . .

Jak židovští náboženští vůdci v Ježíšově době pohlíželi na obyčejné lidi?

▪ V prvním století se náboženští vůdci a ti, kdo v izraelské společnosti zastávali vysoké postavení, dívali na lidi s nižším nebo žádným vzděláním pohrdavě. V Bibli je citován výrok farizeů: „Tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“ (Jan 7:49)

Mimobiblické prameny svědčí o tom, že lidé z horních vrstev společnosti nazývali ty, kdo byli nevzdělaní, opovržlivě ʽam ha·ʼaʹrec neboli „lid země“. Původně to byl uctivý výraz pro obyvatele určitého území a zahrnoval nejen chudé a prosté lidi, ale i významné osoby. (1. Mojžíšova 23:7, poznámka pod čarou; 2. Královská 23:35; Ezekiel 22:29)

V Ježíšově době se však tento výraz používal jako neuctivé označení pro ty, kdo byli považováni za neznalé mojžíšského Zákona nebo nezachovávali do všech podrobností rabínské tradice. Mišna (sbírka komentářů k Zákonu, která se stala základem Talmudu) varuje před přenocováním v domech těchto ʽam ha·ʼaʹrec. Podle The Encyclopedia of Talmudic Sages vyučoval v druhém století učenec rabín Meir toto: „Když muž provdá svou dceru za nějakého am ha’arec, je to, jako by ji svázal a položil před lva, který na svou oběť nejprve šlápne a pak ji sežere.“ Talmud cituje jiného rabína, který dokonce prohlásil, že „nevzdělaní lidé nebudou vzkříšeni“.

V jakém smyslu je v Bibli používáno slovo „césar“?

▪ Caesar bylo příjmení Gaia Julia Caesara, který byl v roce 46 př. n. l. jmenován římským diktátorem. Na jméno Caesar si činilo nárok několik následujících římských císařů. O třech z nich, o Augustovi, Tiberiovi a Claudiovi, se Bible zmiňuje jménem. (Lukáš 2:1; 3:1; Skutky 11:28)

V roce 14 n. l. se stal císařem Tiberius, který vládl po celé období Ježíšovy služby. Byl tedy panujícím césarem v době, kdy Ježíš odpověděl na otázku ohledně placení daní slovy: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Ježíš zjevně nechtěl, aby se jeho odpověď vztahovala pouze na Tiberia. Výraz „césar“ označoval státní moc.

Když apoštolu Pavlovi kolem roku 58 n. l. hrozilo, že se stane obětí nespravedlivého soudního procesu, využil svého práva, které měl jako římský občan, a odvolal se k césarovi. (Skutky 25:8–11) Pavel tím nežádal, aby byl souzen přímo tehdejším vládcem Neronem, ale chtěl být souzen nejvyšším soudem Římské říše.

Příjmení Caesar začalo být tak úzce spojováno s postavením svrchovaného panovníka, že když rod Caesarů vymřel, toto jméno bylo ponecháno jako panovnický titul.

[Obrázek na straně 29]

Stříbrný denár s portrétem císaře Tiberia