Olivétan — „Pokorný a nevýznamný překladatel“ francouzské Bible

Bylo 13. září roku 1540. Policie prohledávala dům Collina Pellence. V tajné místnosti našla podezřelé dokumenty a mezi nimi i velkou knihu. Na její druhé straně byla tato slova: „P. Robert Olivetanus, pokorný a nevýznamný překladatel.“ Tou knihou byla valdenská Bible. Collin Pellenc byl zatčen, obviněn z kacířství a zaživa upálen.

V TÉ době katolická církev ve Francii, stejně jako jinde v Evropě, pronásledovala reformátory ve snaze vymýtit jejich „zákeřné“ učení. Jeden z horlivých reformátorů, Guillaume Farel, byl odhodlaný získat francouzsky mluvící veřejnost pro myšlenky Martina Luthera, který byl vůdčí osobností protestantství. Farel, který pocházel z provincie Dauphiné v jihovýchodní Francii, věděl, jak velký vliv má tištěné slovo. K dosažení svého cíle proto potřeboval množství brožur, pojednání a také Biblí. Kdo však poskytne finanční prostředky? Rozhodl se oslovit valdenské, nezávislou náboženskou skupinu věnující se kázání biblického poselství.

Synod v Chanforan

Vraťme se zpátky do poloviny září 1532. Valdenští barbové (pastoři) uspořádali synod neboli zasedání v osadě Chanforan nedaleko Turína. Již několik let vedli rozhovory s představiteli reformace. Nebylo tedy překvapivé, že Farel a několik dalších byli na synod pozváni. Valdenští chtěli vědět, zda se jejich učení shoduje s tím, co káže Luther a jeho stoupenci. *

Farelův projev v Chanforan byl působivý. Když mu barbové ukázali ručně psané Bible ve svém vlastním nářečí, přesvědčil je, aby finančně podpořili tisk Bible ve francouzštině. Na rozdíl od vydání z roku 1523, které učenec Lefèvre d’Étaples přeložil z latiny, měla být tato Bible přeložena přímo z původních jazyků. Kdo by však takový úkol mohl zvládnout?

Farel o jednom takovém muži věděl. Jmenoval se Pierre Robert a byl známý jako Olivétan. * Tento mladý učitel se narodil na severu Francie v Pikardii a byl bratrancem Jana Kalvína. Patřil k raným reformátorům a měl pověst důvěryhodného muže. Strávil také několik let ve Štrasburku, kde pilně studoval biblické jazyky.

 Stejně jako Farel a mnoho dalších našel Olivétan útočiště ve Švýcarsku. Jeho přátelé na něj naléhali, aby práci na překladu přijal. Nejdříve to odmítal, ale nakonec se rozhodl, že zakázku přeložit Bibli „na základě hebrejštiny a řečtiny do francouzštiny“ přijme. V tu dobu také valdenští věnovali 500 z 800 zlatých, které byly potřeba na financování tisku. Byla to obrovská částka.

Vrána a slavík

Počátkem roku 1534 se Olivétan uchýlil do ústraní v Alpách a začal na překladu pracovat. Společnost mu dělali pouze „němí učitelé“, jeho knihy. Leckterý dnešní učenec by mu mohl jeho knihovnu závidět. Obsahovala syrské, řecké a latinské vydání Bible, rabínské výklady, mluvnici chaldejštiny a mnoho jiných knih. Nejdůležitější však bylo benátské vydání hebrejského textu Bible.

Při překladu Nového zákona vycházel Olivétan z francouzského textu Lefèvra d’Étaples a přihlížel k řeckému textu vydanému nizozemským učencem Erasmem. Výběrem slov se snažil oslabit vliv katolicismu. Dával například přednost slovu „dozorce“ před „biskupem“, slovu „tajemství“ před „záhadou“ a slovu „sbor“ před „církví“.

Starý zákon se Olivétan rozhodl přeložit podle původního hebrejského textu slovo od slova. Žertem řekl, že převádět hebrejštinu do francouzštiny je jako „učit líbezného slavíka krákat jako vrána“.

V hebrejském textu narazil Olivétan na tisících místech na Boží jméno v podobě tetragrammata. Rozhodl se ho překládat jako „Věčný“ a tento výraz se ve francouzských protestantských Biblích používá dodnes. Na některých místech, například ve 2. Mojžíšově 6:3, však použil slovo „Jehova“.

Je pozoruhodné, že 12. února 1535, tedy pouze asi rok poté, byl překlad hotový. Olivétan se však vyjádřil, že „břemeno [překladu] nese úplně sám už velmi dlouho“. Roky 1534 a 1535 tedy byly spíše vrcholem jeho dlouhodobé pečlivé práce. „Udělal jsem, co jsem mohl,“ řekl skromně. Teď už jen zbývalo Bibli vytisknout a první francouzský překlad, který z větší části vycházel z původních jazyků, mohl spatřit světlo světa.

Pirotova tiskárna

Na scénu nyní vstupuje Pierre de Wingle alias Pirot Picard, tiskař a Farelův přítel. Poté co ho katolická církev donutila odejít z Lyonu, se roku 1533 usídlil ve švýcarském Neuchâtelu. Díky penězům, které poskytli valdenští, mohl začít tisknout „podvratný“ materiál ve velkém množství. Jeho tiskárna se podílela například na výrobě plakátů odsuzujících mši, které se dostaly i ke katolickému králi Františku I. Francouzskému.

Nyní Wingle znovu uvedl své dva tiskařské stroje do chodu — tentokrát kvůli tisku Bible. Aby se výroba urychlila, pracovala na každém skupina čtyř nebo pěti mužů, kteří  sázeli písmena a tiskli jednotlivé listy. Nakonec mohl Wingle označit hotovou Olivétanovu Bibli datem vydání 4. června 1535. V předmluvě Olivétan věnoval toto dílo nebohým věřícím, kteří jsou „sužováni a obtěžkáni . . . planými tradicemi“.

Konečný výsledek předčil všechna očekávání. Krása a jednoduchost francouzského textu byly umocněny jasným a elegantním gotickým písmem. Text byl uspořádán do dvou sloupců a rozčleněn na kapitoly a odstavce. Obsahoval také poznámky na okraji, které dokládají vzdělanost a svědomitost překladatele. Dílo obohacují také úvodní poznámky, přílohy, tabulky a básně. Na samotném konci můžeme najít krátký rýmovaný akrostich, který ukazuje, že „valdenští, věz, evangelický lid, dali ten poklad všem opatřit“. *

Mistrovské dílo, a přesto neúspěch

I když ve své době nebyla Olivétanova Bible doceněna, dnes je jednoznačně považována za opravdové mistrovské dílo. Navíc po tři století sloužila jako základ pro protestantské překlady Písma.

Této Bible bylo vyrobeno téměř tisíc výtisků, ale neprodávala se dobře. Důvodem bylo, že prodej nebyl dobře zorganizovaný a že v té době francouzský jazyk právě procházel velkou změnou. Kromě toho jeden výtisk vážil pět kilogramů, což nebylo ideální ani pro cestující kazatele, ani pro ty, kdo Bibli museli číst potají.

I přesto, že se jedna Olivétanova Bible dostala do domu Collina Pellence ve Francii, jak je uvedeno na začátku článku, z obchodního hlediska tento projekt skončil nezdarem. V roce 1670, tedy o téměř 150 let později, mělo jedno knihkupectví v Ženevě stále ještě tuto Bibli na prodej.

Pan „Bezejmenný Odnikud“

Poté co Olivétan dokončil svůj úkol, stáhl se do anonymity. Pod fiktivními jmény zrevidoval svůj překlad Nového zákona a části Starého zákona. Věnoval se také své další zálibě — vyučování. Znovu vydal svoji knihu Instruction des enfans (Výuka dětí), která obsahovala základy francouzského jazyka a také výchovná poučení založená výhradně na Písmu. Jeden pseudonym, který používal, byl Belisem de Belimakom, což znamená „Bezejmenný Odnikud“.

Olivétan zemřel pravděpodobně v Římě roku 1538, když mu bylo něco přes 30 let. Dnes si jen málokdo uvědomuje klíčovou úlohu, kterou tento mladý učenec z Pikardie sehrál v historii francouzské Bible. Jeho jméno se v encyklopediích téměř nevyskytuje. Louys Robert alias Olivétan, „pokorný a nevýznamný překladatel“, by tuto skutečnost zřejmě uvítal.

[Poznámky pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 18]

Archives de la Ville de Neuchâtel, Suisse /Photo: Stefano Iori

[Podpisky obrázku na straně 19]

Fotografie vlevo: Alain Leprince - La Piscine-musée, Roubaix / S laskavým svolením bývalého Bouchard Museum, Paris

Uprostřed a vpravo: Société de l’Histoire du Protestantisme Français, Paris

[Podpisek obrázku na straně 20]

Société de l’Histoire du Protestantisme Français, Paris