Přejít k článku

Přejít na obsah

Kdy byl zničen starověký Jeruzalém? — První část

Kdy byl zničen starověký Jeruzalém? — První část

Kdy byl zničen starověký Jeruzalém? — První část

Proč je to důležité; O čem svědčí doklady

Toto je první ze dvou článků, které rozebírají otázky týkající se data, kdy byl zničen starověký Jeruzalém. Články reagují na dotazy některých čtenářů a předkládají odpovědi založené na pečlivém výzkumu odborných publikací a Bible.

„Historikové a archeologové zastávají obecně názor, že ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 586 nebo 587 př. n. l. * Proč svědkové Jehovovi tvrdí, že to bylo v roce 607 př. n. l.? Na jakém základě uvádíte toto datum?“

TYTO otázky položil jeden z našich čtenářů. Proč se ale vůbec zajímat o to, kdy babylónský král Nebukadnecar II. srovnal město Jeruzalém se zemí? Za prvé proto, že tato událost znamenala důležitý mezník v dějinách Božího lidu. Jeden historik napsal, že to byla „katastrofa, vskutku katastrofa nejhoršího druhu“. Tehdy byl zničen chrám, který byl střediskem uctívání Všemohoucího Boha víc než 400 let. „Bože,“ bědoval biblický žalmista, „poskvrnili chrám tvé svatosti, Jeruzalém obrátili v sutiny!“ (Žalm 79:1, Bible21) *

Za druhé proto, že když budete znát skutečný rok, kdy tato „katastrofa nejhoršího druhu“ nastala, a když porozumíte tomu, jak se obnovou pravého uctívání v Jeruzalémě přesně splnilo biblické proroctví, posílí to vaši důvěru ve spolehlivost Božího Slova. Proč se tedy svědkové Jehovovi drží data, které se od všeobecně uznávaného údaje liší o dvacet let? Stručně řečeno, vycházejí z dokladů obsažených v samotné Bibli.

Komu bylo určeno „sedmdesát let“?

Řadu let před tímto zničením poskytl židovský prorok Jeremjáš k časovému zařazení biblických událostí klíčovou informaci. Ve varování určeném „všem obyvatelům Jeruzaléma“ prohlásil: „Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi.“ (Jeremjáš 25:1, 2, 11, Bible21) Později tento prorok dodal: „Tak . . . řekl Jehova: ‚Ve shodě s naplněním sedmdesáti let v Babylóně k vám obrátím svou pozornost a potvrdím vám své dobré slovo tím, že vás přivedu zpět na toto místo.‘“ (Jeremjáš 29:10) Proč je pro nás těchto „sedmdesát let“ důležitých? A jak nám pomohou zjistit datum, kdy byl zničen Jeruzalém?

Mnoho překladů nemluví o 70 letech „v Babylóně“, ale „pro Babylon“. (Český studijní překlad) Někteří historikové tudíž tvrdí, že se toto 70leté období vztahuje na nadvládu Babylónské říše. Podle světské chronologie Babylóňané panovali nad starověkou Judou a Jeruzalémem asi 70 let, přibližně od roku 609 do roku 539 př. n. l., kdy bylo hlavní město Babylón dobyto.

Bible však ukazuje, že těch 70 let mělo být obdobím přísného trestu od Boha určeného výslovně obyvatelům Judy a Jeruzaléma, kteří byli s Bohem ve zvláštní smlouvě a měli ho poslouchat. (2. Mojžíšova 19:3–6) Když se odmítali odvrátit od špatného jednání, Bůh řekl: „Přivedu je [kmeny ze severu] i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí.“ (Jeremjáš 25:4, 5, 8, 9, Bible21) I když hněv Babylóňanů pocítily i sousední národy, zničení Jeruzaléma a následné 70leté vyhnanství označil Jeremjáš jako ‚trest svého lidu‘ — trest pro Jeruzalém, který ‚hrozně hřešil‘. (Nářky 1:8; 3:42; 4:6, Bible21)

Podle Bible bylo tedy těch 70 let obdobím přísného potrestání Judy, ke kterému Bůh použil Babylóňany. Ujistil však Židy, že se do Judy a Jeruzaléma vrátí: „Až se naplní sedmdesát babylonských let, . . . splním vám své zaslíbení, že vás sem znovu navrátím.“ (Jeremjáš 29:10, Bible21)

Kdy „sedmdesát let“ začalo?

Bohem inspirovaný dějepisec Ezra, který žil poté, co se Jeremjášovo proroctví o 70 letech splnilo, napsal o králi Nebukadnecarovi: „Odvlekl do Babylonu zbytek, který unikl meči; oni i jejich synové mu museli sloužit až do ustavení perského království, plníce takto, co řekl Jahve ústy proroka Jeremiáše: ‚Dokud země nesplatí své soboty, bude odpočívat po všechny dny zpustošení, dokud nepřejde sedmdesát let.‘“ (2. Paralipomenon 36:20, 21, Jeruzalémská bible)

Těch 70 let mělo být tedy obdobím, kdy bude země Judy a Jeruzaléma ‚splácet své soboty‘. To znamenalo, že nebude obdělávaná — pole se nebudou osévat a vinice se nebudou prořezávat. (3. Mojžíšova 25:1–5) Potrestání, které na Boží lid přišlo za jeho neposlušnost, k níž zřejmě patřilo i nedodržování sabatních roků, spočívalo v tom, že země měla zůstat 70 let neobhospodařovaná a opuštěná. (3. Mojžíšova 26:27, 32–35, 42, 43)

Odkdy byla judská země zpustošená a neobdělávaná? Babylóňané pod vedením Nebukadnecara zaútočili na Jeruzalém dvakrát, v rozmezí asi deseti let. Kdy tedy začalo oněch 70 let? Určitě ne poté, co Nebukadnecar oblehl Jeruzalém poprvé. Proč ne? V té době sice Nebukadnecar odvedl z Jeruzaléma do Babylónu mnoho zajatců, ale ostatní lidi v zemi ponechal a město nezničil. Po této první deportaci žili ti, kdo v Judě zůstali, „ti nejchudší z lidu“, nadále ve své zemi. (2. Královská 24:8–17, Bible21) To se však mělo radikálně změnit.

Židovská vzpoura Babylóňany přiměla, aby se k Jeruzalému vrátili. (2. Královská 24:20; 25:8–10) Srovnali město, včetně posvátného chrámu, se zemí a mnoho obyvatel odvedli jako zajatce do Babylónu. Dva měsíce poté se stalo toto: „Všichni [kdo byli v zemi ponecháni] od nejmenšího po největšího, včetně velitelů vojsk, se pak sebrali a odešli do Egypta, protože se báli Babyloňanů.“ (2. Královská 25:25, 26, Bible21) Teprve tehdy, v sedmém židovském měsíci tišri (září/říjen) toho roku, bylo možné říci, že země, která byla nyní zpustošená a neobdělávaná, začala dodržovat Sabat. Židovským uprchlíkům v Egyptě Bůh prostřednictvím Jeremjáše řekl: „Viděli jste všechno zlo, které jsem uvedl na Jeruzalém a na všechna judská města. Hle, jsou to dnes jen trosky, nikdo v nich nebydlí.“ (Jeremjáš 44:1, 2, Ekumenický překlad) Právě tato událost podle všeho znamenala počátek oněch 70 let. Ale kterého roku to bylo? Odpověď najdeme, když zjistíme, kdy toto období skončilo.

Kdy „sedmdesát let“ skončilo?

Prorok Daniel, který v Babylóně zažil dobytí tohoto města Peršany, v té době vypočítal, kdy by mělo oněch 70 let skončit. Napsal: „Já, Daniel, [jsem] pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremjášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je sedmdesát let.“ (Daniel 9:1, 2, Český studijní překlad)

Když se Jeremjášovým proroctvím zabýval Ezra, propojil konec oněch 70 let s dobou, kdy Bůh „podnítil perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit“, že se Židé mohou vrátit do vlasti. (2. Paralipomenon 36:21, 22, Bible21) Kdy byli Židé propuštěni? Výnos, který ukončil jejich vyhnanství, byl vydán v „prvním roce perského krále Kýra“. (Viz rámeček  „Klíčové datum“.) Díky tomu se na podzim 537 př. n. l. Židé vrátili do Jeruzaléma a obnovili tam pravé uctívání. (Ezra 1:1–5; 2:1; 3:1–5)

Podle biblické chronologie je tedy 70 let doslovným obdobím, které skončilo v roce 537 př. n. l. Začátek tohoto období pak vychází na rok 607 př. n. l.

Jestliže však doklady obsažené v inspirovaném Písmu jasně ukazují na to, že ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 607 př. n. l., proč se mnoho odborníků zastává data 587 př. n. l.? Opírají se o dva zdroje informací — o spisy antických dějepisců a o Ptolemaiův kánon. Jsou tyto prameny spolehlivější než Bible? Prozkoumejme to.

Jak přesní byli antičtí dějepisci?

Dějepisci, kteří žili ve stoletích následujících po zničení Jeruzaléma, podávají o novobabylónských králích nejednotné informace. * (Viz rámeček  „Novobabylónští králové“.) Časová osa založená na jejich chronologických údajích se také neshoduje s Biblí. Ale nakolik jsou jejich spisy spolehlivé?

Jedním z těchto dějepisců byl Béróssós, babylónský „kněz Belův“. Jeho původní dílo Babylóniaka, napsané kolem roku 281 př. n. l., se ztratilo a dnes z něj známe jen úryvky, které se dochovaly v dílech jiných historiků. Béróssós tvrdil, že pro svou práci použil „knihy, které byly s velkou pečlivostí uchovávány v Babylóně“.1 Byly Béróssovy historické informace přesné? Podívejme se na jeden příklad.

Béróssós napsal, že asyrský král Senacherib převzal „království po [svém] bratrovi“ a že „po něm jeho syn [Esarchaddon vládl] 8 let a pak Sammuges [Šamaš-šum-ukín] 21 let“. (III, 2.1, 4) Babylónské historické dokumenty psané dlouho před Béróssovou dobou však uvádějí, že Senacherib nastoupil na trůn po svém otci Sargonovi II., ne po svém bratrovi, že Esarchaddon vládl 12 let, ne 8 let, a že Šamaš-šum-ukín vládl 20 let, ne 21 let. Historik R. J. van der Spek, ačkoliv uznává, že Béróssós vycházel z babylónských kronik, napsal: „Nezabránilo mu to v přidávání vlastních dodatků a výkladů.“2

Jak se na Béróssa dívají jiní odborníci? Stanley M. Burstein, který Béróssovo dílo podrobně studoval, uvedl: „V minulosti byl Béróssós často pokládán za historika.“ Nicméně došel k následujícímu závěru: „Pokud bychom ho hodnotili jako historika, je nutné konstatovat, že jeho dílo není kvalitní. I v těch úryvcích, které známe, obsahuje Babylóniaka množství překvapivých chyb, které se týkají základních faktů . . . U historika by byly takové nedostatky nepřijatelné, ale Béróssós nezamýšlel psát historický záznam.“3

Když vezmete v úvahu uvedené informace, co byste řekli? Měly by se veškeré Béróssovy časové údaje brát jako přesné? A jak se dívat na další antické dějepisce, kteří svou chronologii z větší části zakládali na Béróssových spisech? Dají se jejich historické závěry skutečně považovat za spolehlivé?

Ptolemaiův kánon

Zastánci běžně přijímaného data 587 př. n. l. se odvolávají také na Královský kánon Klaudia Ptolemaia, astronoma žijícího v druhém století našeho letopočtu. Ptolemaiův seznam králů se považuje za hlavní oporu starověké chronologie, včetně novobabylónského období.

Ptolemaios svůj seznam sestavil asi 600 let po tom, co novobabylónské období skončilo. Jak určil rok, kdy začal vládnout první král z jeho seznamu? Ptolemaios vysvětlil, že prostřednictvím astronomických výpočtů, zčásti založených na údajích o zatmění měsíce, „zpětným výpočtem“ odvodil „počátek vlády Nabú-násira“, krále, který je na seznamu uveden jako první.4 Christopher Walker, odborník Britského muzea, o Ptolemaiově kánonu prohlásil, že šlo „o uměle vytvořené schéma, které mělo astronomům poskytnout ucelenou chronologii“, ale „nemělo poskytovat historikům přesné údaje o době, kdy se jednotliví králové ujali vlády a kdy zemřeli“.5

„Již dlouho je známo, že Kánon je z astronomického hlediska spolehlivý,“ napsal docent Leo Depuydt, jeden z nejnadšenějších Ptolemaiových obhájců, „ale to automaticky neznamená, že je spolehlivý z hlediska historie.“ Dodal: „Pokud jde o panovníky dřívějšího období [ke kterým patří novobabylónští králové], k časovému určení vlády jednotlivých králů je nutné Kánon porovnávat s klínopisnými záznamy.“6

Co jsou tyto klínopisné záznamy, které nám umožňují stanovit historickou přesnost Ptolemaiova kánonu? Patří k nim babylónské kroniky, seznamy králů a tabulky s hospodářskými záznamy — klínopisné texty pořízené písaři, kteří žili během novobabylónského období, krátce před ním nebo po něm.7

Do jaké míry se Ptolemaiův seznam shoduje s těmito klínopisnými záznamy? Porovnání části Kánonu s jedním starověkým klínopisným textem je v rámečku  „Nakolik se Ptolemaiův kánon shoduje se starověkými tabulkami?“ na této straně. Všimněte si, že Ptolemaios uvádí mezi babylónskými panovníky Kandalánuem a Nabonidem pouze čtyři krále. Avšak Urucký seznam králů, který patří ke klínopisným záznamům, ukazuje, že v daném období vládlo sedm králů. Bylo panování Ptolemaiem vynechaných králů krátké a nevýznamné? Jeden z nich podle klínopisných hospodářských záznamů vládl sedm let.8

Klínopisné texty také přesvědčivě dokládají, že před Nabopalasarem (prvním králem novobabylónského období) vládl v Babylónii čtyři roky jiný král (Aššur-etel-iláni). Navíc se zmiňují o tom, že v novobabylónském období nebyl víc než rok v zemi žádný král.9 Nic z toho však Ptolemaiův kánon neuvádí.

Proč Ptolemaios některé panovníky vynechal? Patrně je nepovažoval za legitimní vládce Babylónu.10 Například vypustil novobabylónského krále Labaši-Marduka. Ale klínopisné texty ukazují, že králové, které Ptolemaios neuvedl, opravdu nad Babylónií vládli.

Ptolemaiův kánon je obecně považován za přesný. Ale vezmeme-li v úvahu vynechané údaje, měla by se na něm založená chronologie historických událostí považovat za nezpochybnitelnou?

Logický závěr

Můžeme si celou argumentaci shrnout. Bible jasně říká, že vyhnanství Židů trvalo 70 let. Existují přesvědčivé doklady, že vyhnanci se vrátili do vlasti v roce 537 př. n. l. — s tím většina odborníků souhlasí. Zpětným výpočtem se dá určit, že ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 607 př. n. l. Díla antických dějepisců a Ptolemaiův kánon sice toto datum nepodporují, ale o přesnosti těchto spisů lze oprávněně pochybovat. Tyto prameny nemohou poskytnout dost důkazů na to, aby vyvrátily biblickou chronologii.

Jsou tu však ještě další otázky. Opravdu neexistují žádné historické doklady, které by podporovaly na Bibli založené datum 607 př. n. l.? O čem svědčí datovatelné klínopisné texty, z nichž mnohé byly napsány očitými svědky dávných událostí? Těmito otázkami se budeme zabývat v příštím čísle.

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. V mimobiblických pramenech se uvádějí oba roky. V těchto dvou článcích se pro zjednodušení budeme zmiňovat pouze o roku 587 př. n. l.

^ 5. odst. Svědkové Jehovovi vydávají spolehlivý překlad Bible nazvaný Svaté Písmo — Překlad nového světa. Jestliže však nepatříte ke svědkům Jehovovým, možná dáváte při zkoumání biblických námětů přednost jiným překladům. Tento článek proto cituje z několika obecně uznávaných překladů Bible.

^ 23. odst. Období Novobabylónské říše začalo vládou Nebukadnecarova otce Nabopalasara a skončilo vládou Nabonida. Toto období je zajímavé proto, že do něj spadá většina ze 70 let, kdy byl zpustošen Jeruzalém.

[Rámeček a obrázky na straně 28]

 KLÍČOVÉ DATUM

Rok 539 př. n. l., kdy Kýros II. dobyl Babylón, je možné vypočítat z následujících dokladů:

Spisy starověkých historiků a klínopisné tabulky: Diodóros Sicilský (asi 80–20 př. n. l.) napsal, že Kýros se stal králem Persie v „počátečním roce padesáté páté olympiády“. (Bibliotheca historica, kniha IX, 21) Tímto rokem byl rok 560 př. n. l. Řecký historik Hérodotos (asi 485–425 př. n. l.) uvedl, že Kýros byl zabit poté, co „kraloval celkem devětadvacet let“, což by znamenalo, že zemřel ve 30. roce své vlády, v roce 530 př. n. l. (Dějiny, kniha I, Kleió, 214, přeložil J. Šonka) Klínopisné tabulky svědčí o tom, že nad Babylónem vládl Kýros devět let před svou smrtí. Odpočítáme-li tedy devět let od roku 530 př. n. l., kdy Kýros zemřel, dostáváme se k roku 539 př. n. l. jako datu, kdy dobyl Babylón.

Svědectví jedné klínopisné tabulky: Babylónská astronomická tabulka BM 33066 potvrzuje, že Kýros zemřel v roce 530 př. n. l. Tabulka sice obsahuje některé chyby, pokud jde o postavení nebeských těles, ale popisuje dvě zatmění měsíce, o nichž uvádí, že k nim došlo v sedmém roce vlády Kambýsa II., který byl Kýrovým synem a nastoupil po něm na trůn. Tato zatmění jsou ztotožňována se zatměními, která bylo možné pozorovat v Babylónu 16. července 523 př. n. l. a 10. ledna 522 př. n. l., což ukazuje, že sedmý rok Kambýsovy vlády začal na jaře 523 př. n. l. To znamená, že jeho prvním vládním rokem byl rok 529 př. n. l. Kýrovým posledním rokem tedy byl rok 530 př. n. l. a rok 539 př. n. l. prvním rokem jeho vlády nad Babylónem.

[Podpisek]

Tabulka: © The Trustees of the British Museum

[Rámeček na straně 31]

STRUČNÉ SHRNUTÍ

▪ Současní historikové obvykle uvádějí, že Jeruzalém byl zničen v roce 587 př. n. l.

▪ Biblická chronologie svědčí o tom, že ke zničení došlo v roce 607 př. n. l.

▪ Současní historikové zakládají své názory především na spisech antických dějepisců a Ptolemaiově kánonu.

▪ Spisy antických dějepisců obsahují závažné chyby a nejsou vždy v souladu se záznamy na hliněných tabulkách.

[Rámeček na straně 31]

Poznámky

1. Babylóniaka (Chaldaeorum Historiae), kniha první, 1.1.

2. Studies in Ancient Near Eastern World View and Society, strana 295.

3. The Babyloniaca of Berossus, strana 8.

4. Almagest, III, 7, do angličtiny přeložil G. J. Toomer, v knize Ptolemy’s Almagest, vydané 1998, strana 166. Ptolemaios věděl, že babylónští astronomové používali k výpočtům časových údajů minulá a budoucí zatmění měsíce, protože zjistili, že zatmění stejného druhu se každých 18 let opakují. (Almagest, IV, 2)

5. Mesopotamia and Iran in the Persian Period, strany 17, 18.

6. Journal of Cuneiform Studies, svazek 47, 1995, strany 106, 107.

7. Klínopis je způsob psaní, při němž písař vtlačoval různé znaky do měkkého povrchu hliněné tabulky pomocí ostrého rydla s trojúhelníkovitým hrotem.

8. Sín-šarra-iškun vládl sedm let. Bylo nalezeno 57 tabulek s hospodářskými záznamy tohoto krále datovaných od jeho nástupního roku až do sedmého roku jeho vlády. Viz Journal of Cuneiform Studies, svazek 35, 1983, strany 54–59.

9. Tabulka s hospodářskými záznamy C.B.M. 2152 je datována do čtvrtého roku Aššur-etel-ilániho. (Legal and Commercial Transactions Dated in the Assyrian, Neo-Babylonian and Persian Periods—Chiefly From Nippur, A. T. Clay, 1908, strana 74) Také v Nabonidových nápisech z Charanu (H1B, sloupec 1, řádek 30) je uveden hned před Nabopalasarem. (Anatolian Studies, svazek VIII, 1958, strany 35, 47) K období bez krále viz Kroniku 2, řádek 14, v Assyrian and Babylonian Chronicles, strany 87, 88.

10. Někteří odborníci tvrdí, že Ptolemaios určité krále vynechal, protože měli titul „král Asýrie“ a on údajně zahrnul do seznamu pouze krále Babylónu. Jak je však vidět z rámečku na straně 30, někteří králové jmenovaní v Ptolemaiově kánonu měli také titul „král Asýrie“. Tabulky s hospodářskými záznamy, dopisy psané klínopisem a další texty jasně ukazují, že Aššur-etel-iláni, Sín-šum-lišir a Sín-šarra-iškun nad Babylónií vládli.

[Rámeček a obrázek na straně 29]

 (Úplný, upravený text — viz publikaci)

NOVOBABYLÓNŠTÍ KRÁLOVÉ

Jestliže jsou zprávy těchto dějepisců spolehlivé, proč se rozcházejí?

Králové

Nabopalasar

BÉRÓSSÓS asi 350–270 př. n. l. (21)

POLYHISTOR 105-? př. n. l. (20)

JOSEPHUS 37–100 (?) n. l. (—)

PTOLEMAIOS asi 100–170 n. l. (21)

Nebukadnecar II.

BÉRÓSSÓS asi 350–270 př. n. l. (43)

POLYHISTOR 105-? př. n. l. (43)

JOSEPHUS 37–100 (?) n. l. (43)

PTOLEMAIOS asi 100–170 n. l. (43)

Avíl-Marduk

BÉRÓSSÓS asi 350–270 př. n. l. (2)

 POLYHISTOR 105-? př. n. l. (12)

JOSEPHUS 37–100 (?) n. l. (18)

PTOLEMAIOS asi 100–170 n. l. (2)

Neriglisar

BÉRÓSSÓS asi 350–270 př. n. l. (4)

POLYHISTOR 105-? př. n. l. (4)

JOSEPHUS 37–100 (?) n. l. (40)

PTOLEMAIOS asi 100–170 n. l. (4)

Labaši-Marduk

BÉRÓSSÓS asi 350–270 př. n. l. (9 měsíců)

POLYHISTOR 105-? př. n. l. (—)

JOSEPHUS 37–100 (?) n. l. (9 měsíců)

PTOLEMAIOS asi 100–170 n. l. (—)

Nabonid

BÉRÓSSÓS asi 350–270 př. n. l. (17)

POLYHISTOR 105-? př. n. l. (17)

JOSEPHUS 37–100 (?) n. l. (17)

PTOLEMAIOS asi 100–170 n. l. (17)

(#) = Doba kralování (v letech) podle antických dějepisců

[Podpisek]

Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum

[Tabulka a obrázky na straně 30]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NAKOLIK SE PTOLEMAIŮV KÁNON SHODUJE SE STAROVĚKÝMI TABULKAMI?

Ptolemaios ve svém seznamu některé krále vynechal. Proč?

PTOLEMAIŮV KÁNON

Nabú-násir

Nabú-nádin-zéri (Nádinu)

Mukín-zéri a Púl

Ululáju (Salmanasar V.), „král Asýrie“

Merodak-baladan

Sargon II., „král Asýrie“

První období bez krále

Bél-ibni

Aššur-nádin-šumi

Nergal-ušézib

Mušézib-Marduk

Druhé období bez krále

Esarchaddon, „král Asýrie“

Šamaš-šum-ukín

Kandalánu

Nabopalasar

Nebukadnecar

Avíl-Marduk

Neriglisar

Nabonid

Kýros

Kambýses

URUCKÝ SEZNAM KRÁLŮ ZAZNAMENANÝ NA STAROVĚKÝCH TABULKÁCH

Kandalánu

Sín-šum-lišir

Sín-šarra-iškun

Nabopalasar

Nebukadnecar

Avíl-Marduk

Neriglisar

Labaši-Marduk

Nabonid

[Obrázek]

Babylónské kroniky patří ke klínopisným záznamům, které nám pomáhají posoudit přesnost Ptolemaiova kánonu

[Podpisek]

Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum

[Podpisek obrázku na straně 31]

Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum