ESTER se s bušícím srdcem pomalu přibližuje k trůnu. Představte si to hrobové ticho, které se v královské síni na hradě Šušanu muselo rozhostit. Jsou slyšet jen Esteřiny kroky a šustění jejího královského oděvu. Velkolepost panovnického dvora, mohutné sloupy ani bohatě vyřezávaný strop z cedrů dovezených z dalekého Libanonu pro ni v tu chvíli nejsou důležité. Veškerou svou pozornost upírá na muže, který sedí na trůnu — na muže, který má ve svých rukou její život.

Král pozorně sleduje, jak Ester přichází k trůnu, a vztahuje k ní své zlaté žezlo. Toto jednoduché gesto pro ni znamená život. Král jí tak dává najevo, že jí odpouští přečin, kterého se právě dopustila. Přišla před něj, aniž by ji k tomu vyzval. Když Ester předstupuje před trůn, vděčně se dotýká králova žezla. (Ester 5:1, 2) *

Král Ahasverus je ztělesněním bohatství a moci. Hodnota oděvu tehdejšího perského panovníka údajně dosahovala v přepočtu stovek milionů dolarů. V jeho pohledu je ale něco vřelého, svým způsobem Ester miluje. Říká jí: „Co máš, královno Ester, a jaká je tvá žádost? Do poloviny kralování — ano, ať je ti to dáno!“ (Ester 5:3)

Tím, že Ester předstoupila před krále, aby svůj lid ochránila před vyhlazením, prokázala mimořádnou víru a odvahu. První část svého úkolu zvládla, ale to nejtěžší ji teprve čeká. Musí pyšného panovníka přesvědčit, že jeho nejdůvěryhodnější rádce je ve skutečnosti ničema. Lstivě dosáhl toho, že král odsoudil královnin národ k smrti. Jak se jí podaří krále přesvědčit a jak můžeme její víru napodobovat?

Moudře zvolila vhodnou chvíli

Měla by Ester králi celou záležitost odhalit před jeho dvořany? Pokud by to udělala, mohla by ho tím pokořit a Hamanovi by tím mohla poskytnout příležitost, aby její obvinění zpochybnil. Jak se tedy zachová? Staletí předtím Bůh inspiroval moudrého krále Šalomouna, aby napsal: „Pro všechno je ustanovený čas, . . . čas být zticha a čas mluvit.“ (Kazatel 3:1, 7) Je pravděpodobné, že Esteřin adoptivní otec, zbožný Mordekai, jí takové zásady vštěpoval. Jistě proto chápala, jak důležité je rozpoznat, kdy je „čas mluvit“.

Ester Ahasverovi odpověděla: „Jestliže se to králi zdá opravdu dobré, ať král s Hamanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho udělala.“ (Ester 5:4) Král s jejím návrhem souhlasil a zařídil, aby byl pozván i Haman. Ester jednala velmi moudře. Umožnila svému manželovi, aby si zachoval  tvář, a vytvořila si vhodnější podmínky pro to, aby mu mohla sdělit své obavy.

Ester hostinu nepochybně pečlivě připravila a dohlédla na to, aby všechno bylo tak, jak to měl král rád. Pro zlepšení nálady se podávalo vynikající víno. (Žalm 104:15) Ahasverus se cítil dobře a znovu se Ester zeptal, jaké má přání. Nastala ta pravá chvíle, aby promluvila?

Ester si to nemyslela. Místo toho krále a Hamana pozvala na další hostinu, která se měla konat následující den. (Ester 5:7, 8) Proč se rozhodla počkat? Musíme si uvědomit, že jejímu národu hrozila kvůli královskému výnosu smrt. V sázce bylo opravdu hodně, a ona si musela být jistá, že vybere ten správný okamžik. Proto chtěla dát svému manželovi ještě jednou najevo, že si ho velmi váží.

Trpělivost je poměrně vzácná, ale cenná vlastnost. Ačkoli byla Ester v tísni a určitě chtěla králi všechno co nejdřív povědět, vyčkávala na správnou chvíli. Můžeme se od ní hodně naučit. Každý z nás se pravděpodobně setkal s nějakou nespravedlností, kterou bylo potřeba napravit. Pokud chceme někoho ve vysokém postavení přesvědčit, aby se danou záležitostí zabýval, měli bychom jednat stejně jako Ester. V Příslovích 25:15 se píše: „Trpělivost zapůsobí na velitele, a mírný jazyk může zlomit kost.“ Jestliže trpělivě vyhlížíme ten správný okamžik a vystupujeme mírně, možná se nám podaří zlomit odpor tak tuhý jako kost. Jak na to vše reagoval Esteřin Bůh Jehova? Podpořil její trpělivé a moudré jednání?

Trpělivě si připravila půdu

Díky tomu, že Ester celou věc neuspěchala, mohly události nabrat pozoruhodný směr. Haman odcházel z hostiny v povznesené náladě, „rozradostněn a s veselým srdcem“. Byl šťastný, že se těší přízni královského páru. Když ale procházel hradní branou, spatřil Mordekaie — ten Žid mu stále odmítal prokazovat náležitou poctu. Proč? Mordekaiovo chování nebylo projevem neúcty, ale souviselo s jeho svědomím a vztahem k Jehovovi Bohu. Hamana „okamžitě naplnil vztek“. (Ester 5:9)

 Když své manželce a přátelům řekl, jak ho Mordekai opět urazil, navrhli mu, aby nechal vztyčit obrovský, přes 22 metrů vysoký kůl a aby krále požádal o svolení Mordekaie na něm pověsit. Hamanovi se ten nápad líbil a ihned nechal kůl udělat. (Ester 5:12–14)

Tu noc se stalo něco neobvyklého. Bible říká, že „od krále prchl spánek“, a tak si nechal předčítat úřední záznamy o státních záležitostech. Byla tam i zpráva o spiknutí, při kterém měl být Ahasverus zavražděn. Král si na to dobře vzpomínal. Spiklenci byli zadrženi a popraveni. Co se ale stalo s Mordekaiem, mužem, který je odhalil? Král zpozorněl a zeptal se, jak byl Mordekai odměněn. Odpověď ho překvapila. Nijak! (Ester 6:1–3)

Krále to znepokojilo, a tak chtěl vědět, kdo z jeho úředníků by mu mohl ihned pomoci toto pochybení napravit. A na nádvoří nebyl nikdo jiný než Haman. Přišel brzy, protože se zřejmě nemohl dočkat, až získá povolení pověsit Mordekaie. Než o to ale stačil požádat, král se ho zeptal, jakou poctu si zaslouží člověk, který má jeho přízeň. Haman se domníval, že má na mysli jeho, a proto navrhl něco velmi okázalého: Tomu muži by měli obléknout královský šat a někdo z urozených knížat by ho měl na králově koni provést po hradě Šušanu a nahlas mu provolávat slávu. Představte si, jak se asi Haman zatvářil, když se dozvěděl, že tím poctěným mužem je Mordekai! A koho král pověřil, aby mu provolával slávu? Hamana! (Ester 6:4–10)

Haman ten úkol s největším sebezapřením splnil a zdrcený spěchal domů. Jeho žena a přátelé mu řekli, že takový vývoj událostí nevěstí nic dobrého a že svůj boj s Židem Mordekaiem určitě prohraje. (Ester 6:12, 13)

Díky tomu, že byla Ester trpělivá a se svou žádostí počkala ještě jeden den, Haman sám sobě přivodil pokoření, které bylo začátkem jeho konce. A nemohl snad být za královou nespavostí Jehova? (Přísloví 21:1) Je proto pochopitelné, že nás jeho Slovo vybízí, abychom projevovali „postoj očekávání“. (Micheáš 7:7) Pokud totiž čekáme na Boha, nejspíš zjistíme, že jeho řešení zdaleka převyšuje to, které jsme vymysleli my sami.

Odvážně promluvila

Ester nechtěla dál zkoušet královu trpělivost. Věděla, že na druhé hostině mu musí všechno říct. Ale jak? Král jí to usnadnil, když se jí znovu zeptal, jaké má přání. (Ester 7:2) Pro Ester nastal „čas mluvit“.

Zřejmě si dokážeme představit, že se Ester před pronesením následujících slov v duchu pomodlila. Pak Ahasverovi řekla: „Jestliže jsem nalezla přízeň v tvých očích, králi, a jestliže se to králi opravdu zdá dobré, ať je mi na mou prosebnou žádost dána má vlastní duše a na mou prosbu můj lid.“ (Ester 7:3) Všimněte si, že Ester krále ujistila, že bude jeho rozhodnutí plně respektovat. Jednala úplně jinak než králova předchozí žena Vašti, která svého manžela před ostatními úmyslně ponížila. (Ester 1:10–12) Ester krále navíc nekritizovala za to, že pošetile uvěřil Hamanovi, ale snažně ho prosila, aby jí zachránil život.

 Ta prosba musela na krále zapůsobit, ale jistě ho také překvapila. Kdo se mohl odvážit ohrožovat královnu? Ester pokračovala: „Byli jsme totiž prodáni, já a můj lid, abychom byli vyhlazeni, zabiti a zničeni. Kdybychom byli prodáni za pouhé otroky a za pouhé služky, byla bych mlčela. Ale ta tíseň není vhodná, když je ke škodě králi.“ (Ester 7:4) Ester králi otevřeně sdělila, v jakém nebezpečí je ona i její lid, ale zároveň dodala, že pokud by jim hrozilo pouhé otroctví, mlčela by. Avšak cílem úkladného plánu bylo vyhladit celý národ, a to by pro krále byla velká ztráta.

Ester je nám příkladem v tom, jak jednat, když chceme někoho přesvědčit. Jestliže někdy budete muset s blízkým člověkem nebo s někým ve vysokém postavení mluvit o závažném problému, snažte se být trpěliví, uctiví a přitom mluvit otevřeně. (Přísloví 16:21, 23)

Ahasverus chtěl vědět: „Kdo je to a kde jen je ten, jenž se osmělil tímto způsobem jednat?“ Představte si, jak Ester ukázala na Hamana, když pronesla tato slova: „Ten muž, ten protivník a nepřítel, je tento špatný Haman.“ To obvinění přišlo jako blesk z čistého nebe. Hamana zachvátila hrůza. Když náladovému panovníkovi došlo, že ho rádce, kterému tolik věřil, lstivě přiměl podepsat rozsudek smrti nad vlastní milovanou ženou, zrudl vzteky, vstal a odešel do zahrady, aby se uklidnil. (Ester 7:5–7)

Konečně se ukázala Hamanova pravá tvář! Tento intrikán a zbabělec padl královně k nohám a prosil ji o milost. Když se ale král vrátil do domu a spatřil ho na Esteřině lehátku, v hněvu ho obvinil, že se královnu v jeho vlastním domě pokusil znásilnit. Vyřkl tak nad ním ortel smrti. Hamanovi zakryli tvář a odvedli ho. Jeden z úředníků pak králi řekl o vysokém kůlu, který Haman nechal připravit pro Mordekaie. Ahasverus okamžitě nařídil, aby na něj Hamana pověsili. (Ester 7:8–10)

V dnešním světě je snadné dojít k závěru, že se nikdy nedočkáme spravedlnosti. Máte takový pocit i vy? Ester nepropadla beznaději ani pesimismu a ani neztratila víru. Když přišel ten pravý okamžik, odvážně vystoupila proti nespravedlnosti a důvěřovala, že se o zbytek postará Jehova. Jednejme stejně jako ona. Jehova se od doby Ester nezměnil — stále dokáže zlé a vychytralé lidi chytit do jejich vlastních pastí, stejně jako to udělal s Hamanem. (Žalm 7:11–16)

 Nesobecky se zastala Jehovy a jeho lidu

Král se nakonec dozvěděl, že Mordekai, který ho varoval před vražedným spiknutím, je Esteřiným adoptivním otcem. Ahasverus ho pověřil, aby se místo Hamana stal ministerským předsedou. Hamanův dům i jeho obrovské bohatství král věnoval Ester, která pak nad domem dosadila Mordekaie. (Ester 8:1, 2)

Teď byla Ester i Mordekai v bezpečí. Znamenalo to, že pro Ester celá záležitost skončila? Pouze pokud by byla sobecká. V těch dnech byl totiž Hamanův výnos o vyhlazení Židů rozesílán do všech koutů říše. Haman předtím nechal metat Pur neboli los, aby určil nejvhodnější datum pro uskutečnění svého podlého plánu. Takové metání losu bylo zřejmě spojeno se spiritismem. (Ester 9:24–26) Do stanoveného dne zbývalo ještě několik měsíců, ale čas se rychle krátil. Bylo možné katastrofu nějak odvrátit?

Ester znovu nesobecky riskovala svůj život a podruhé se před králem objevila bez pozvání. Tentokrát s pláčem prosila za svůj lid a žádala krále, aby ten strašný výnos odvolal. Ale zákony vydané perským panovníkem nemohly být zrušeny. (Daniel 6:12, 15) Král  proto pověřil Ester a Mordekaie, aby připravili nový zákon. Ten Židům umožňoval bránit se. Poslové se rychle rozjeli do všech částí říše a přinášeli jim tu dobrou zprávu. V mnohých srdcích se znovu rozhořela naděje. (Ester 8:3–16) Můžeme si představit, jak se Židé po celé rozlehlé říši vyzbrojují a chystají na boj, což by bez nového výnosu nesměli. Budou ale mít podporu „Jehovy vojsk“? (1. Samuelova 17:45)

Když nastal určený den, Boží lid byl připravený. Jak se šířila zpráva o tom, že novým ministerským předsedou byl jmenován Mordekai, na stranu Židů se stavěli i mnozí perští úředníci. Jehova dal svému lidu slavné vítězství. Nepochybně se postaral o to, aby nepřátelé Židů utrpěli drtivou porážku a nemohli už jeho lidu škodit. * (Ester 9:1–6)

Bylo také zabito deset Hamanových synů. Mordekai, který měl dohlížet na Hamanův dům, by si nemohl být jistý svým životem, kdyby zůstali naživu. (Ester 9:7–10) Splnilo se tak jedno biblické proroctví. Bůh totiž předpověděl, že Amalekité, kteří byli zavilými nepřáteli Božího lidu, budou vyhlazeni. (5. Mojžíšova 25:17–19) Je docela dobře možné, že Hamanovi synové byli jedni z posledních příslušníků tohoto zavrženého národa.

Mladá Ester nesla na svých bedrech těžké břemeno — podílela se na sepsání královského výnosu, který umožňoval boj a zabíjení. To pro ni určitě nebylo snadné. Jehova si ale přál, aby izraelský národ nezanikl, protože z něho měl vyjít slíbený Mesiáš, který je zdrojem naděje pro celé lidstvo. (1. Mojžíšova 22:18) Boží služebníci v dnešní době jsou rádi, že se válek neúčastní. Když totiž Mesiáš, Ježíš, přišel na zem, svým následovníkům to zakázal. (Matouš 26:52)

Křesťané se ale účastní duchovního boje. Jejich nepřítelem je Satan, který je rozhodnutý zničit jejich víru v Jehovu Boha. (2. Korinťanům 10:3, 4) Ester je pro nás všechny velkým vzorem. Projevujme proto víru podobně jako ona — přesvědčujme druhé s moudrostí a trpělivostí, buďme odvážní a nesobecky se zastávejme Božího lidu.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 28]

Otázky ke knize Ester

Jak to, že Mordekai dovolil, aby si Ester vzala pohana?

Někteří učenci považují Mordekaie za prospěcháře, který chtěl Ester provdat za krále kvůli tomu, že toužil po významném postavení. Toto tvrzení však není nijak podložené. Mordekai byl zbožný Žid a takový sňatek by sám jistě nedomlouval. (5. Mojžíšova 7:3) Podle starověké židovské tradice se mu snažil zabránit. Mordekai a Ester ale byli pouhými cizinci v zemi, kde panoval samovládce považovaný za boha, a proto se zdá nepravděpodobné, že by v této záležitosti měli na vybranou. Časem se jasně ukázalo, že prostřednictvím Esteřina manželství Jehova ochránil svůj lid. (Ester 4:14)

Proč se v knize Ester nevyskytuje Boží vlastní jméno Jehova?

Inspirovaným pisatelem knihy byl zjevně Mordekai. Než byla odnesena do Jeruzaléma, byla možná uchovávána spolu s oficiálními perskými záznamy. Pokud by se v ní objevovalo jméno Jehova, ctitelé perských bohů by ji mohli chtít zničit. Z příběhu, který je v ní popsaný, je však jasně vidět, že Jehova události ovlivňoval. Je zajímavé, že Boží vlastní jméno je v původním hebrejském textu ukryto ve formě čtyř akrostichů. Zdá se, že na těchto místech byly věty záměrně uspořádány tak, aby první nebo poslední písmena po sobě jdoucích slov tvořila Boží jméno. (Ester 1:20, poznámka pod čarou)

Je kniha Ester historicky nepřesná?

Kritici tvrdí, že ano. Někteří učenci však uznávají, že pisatel knihy prokázal pozoruhodnou znalost podrobností, které se týkají královské rodiny, architektury a tehdejších zvyků. Je pravda, že se o královně Ester nenašla žádná zmínka v dochovaných mimobiblických zdrojích, ale rozhodně by nebyla jediným členem královské rodiny, jehož jméno bylo z oficiálních dokumentů vymazáno. Z nalezených záznamů je navíc patrné, že muž jménem Mardukâ, což je perská forma jména Mordekai, sloužil jako úředník na hradě Šušanu v době, která je v knize popisována.

[Rámeček na straně 29]

Splněné proroctví

Svým bojem za Boží lid splnili Ester a Mordekai ještě jiné biblické proroctví. O dvanáct století dříve Jehova inspiroval patriarchu Jákoba, aby o jednom ze svých synů předpověděl: „Benjamín bude stále trhat jako vlk. Ráno sežere ukořistěné zvíře a večer rozdělí kořist.“ (1. Mojžíšova 49:27) Benjamínovi potomci, k nimž patřil Saul a jiní mocní válečníci, bojovali za Boží lid v době, která se dá označit jako „ráno“ dějin izraelských králů. A „večer“, tedy v době, kdy za izraelskými králi obrazně zapadlo slunce, se Jehovovým nepřátelům úspěšně postavili další Benjamínovci, Ester s Mordekaiem. V určitém smyslu si také rozdělili kořist, když jim připadlo Hamanovo obrovské jmění.

[Obrázek na straně 25]

Ester pokorně projevila vděčnost za královo milosrdenství

[Obrázek na straně 26 a 27]

Ester odvážně odhalila Hamanovu ničemnost

[Obrázek na straně 28 a 29]

Ester a Mordekai vydávají výnos určený Židům v celé Perské říši