Boj za dobrou zprávu v Tesalonice

Soluň, dříve známá jako Tesalonika, je velké přístavní město na severovýchodě Řecka. Toto město hrálo významnou úlohu v historii křesťanství v prvním století, a obzvláště ve službě Pavla, který byl „apoštolem pro národy“. SKUTKY 9:15; ŘÍMANŮM 11:13

PAVEL a jeho spolupracovník Silas přišli do Tesaloniky kolem roku 50 n. l. Byli na Pavlově druhé misionářské cestě a poprvé měli příležitost kázat dobrou zprávu o Kristu na území dnešní Evropy.

Když přišli do Tesaloniky, měli nepochybně v čerstvé paměti, jak byli ve Filipech, význačném městě Makedonie, zmrskáni a uvězněni. Pavel později Tesaloničanům napsal, že jim kázal „o Boží dobré zprávě . . . s velkým bojem“. (1. Tesaloničanům 2:1, 2) Jak kázání v jejich městě probíhalo? Mělo nějakou odezvu? Nejdřív se podívejme, jak toto starověké město tehdy vypadalo.

Město s bouřlivou minulostí

Již samotný název Tesalonika, odvozený od dvou řeckých slov, která znamenají „obyvatelé Thesálie“ a „vítězství“, poukazuje na boj. Je rozšířený názor, že v roce 352 př. n. l. makedonský král Filip II., otec Alexandra Velikého, porazil jeden kmen z Thesálie ve středním Řecku. Říká se, že na památku tohoto vítězství dal jedné ze svých dcer jméno Thessaloniké. Tato princezna se později vdala za Kassandra, který nastoupil na trůn po jejím bratru Alexandrovi. Přibližně v roce 315 př. n. l. Kassandros postavil v západní části poloostrova Chalkidiki město a pojmenoval ho po své manželce. Tesalonika během své historie zažila řadu konfliktů.

Toto město bylo velmi bohaté. Mělo jeden z nejlepších přírodních přístavů v Egejském moři a od doby Římské říše tudy vedla významná silnice Via Egnatia. Díky takové strategické pozici byla Tesalonika jednou z obchodních křižovatek Římské říše. Po staletí ji kvůli jejímu bohatství toužili ovládnout Gótové, Slované, Frankové, Venetové a Turci. Někteří z nich město dobyli násilím. Zaměřme se ale nyní na Pavlovu návštěvu Tesaloniky, kdy začal boj za dobrou zprávu.

Pavel přichází do Tesaloniky

Když Pavel poprvé přišel do nějakého města, měl ve zvyku nejdřív se zaměřit na  jeho židovské obyvatele, protože znali Písmo, a tudíž s nimi o něm mohl diskutovat a pomoct jim pochopit dobrou zprávu. Podle jednoho znalce mohl tento zvyk být známkou jeho zájmu o krajany nebo snahou využít Židy a bohabojné lidi jako odrazový můstek pro své působení mezi pohany. (Skutky 17:2–4)

V Tesalonice tedy Pavel šel nejdřív do synagogy, kde s Židy „rozmlouval z Písem, vysvětloval a dokazoval pomocí odkazů, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a vstal z mrtvých, a řekl: ‚To je Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.‘“ (Skutky 17:2, 3, 10)

To, co Pavel zdůraznil, totiž totožnost Mesiáše a jeho úloha, byl kontroverzní námět. Představa trpícího Mesiáše byla v rozporu s židovským pojetím Mesiáše jakožto vítězícího válečníka. Aby Pavel Židy přesvědčil, „rozmlouval“, „vysvětloval“ a „dokazoval pomocí odkazů“ do Písma, což jsou rysy, podle kterých se pozná dobrý učitel. * Jak na to Pavlovi posluchači reagovali?

Plodná a rušná služba

Pavlovo poselství přijali někteří Židé, mnoho řeckých proselytů a také „nemálo předních žen“. Výraz „přední ženy“ je obzvlášť výstižný, protože ženy se v makedonské společnosti těšily význačnému postavení. Zastávaly veřejné úřady, vlastnily pozemky, měly určitá občanská práva a věnovaly se obchodování. Na jejich počest byly dokonce postaveny památníky. Stejně jako ve Filipech přijala dobrou zprávu obchodnice Lydie, i v Tesalonice zareagovalo mnoho vysoce postavených žen, které pravděpodobně pocházely z vážených rodin nebo byly manželkami významných občanů. (Skutky 16:14, 15; 17:4)

Židé však byli plní závisti. Naverbovali „ničemy, zahaleče z tržiště, srotili se a způsobili ve městě vřavu“. (Skutky 17:5) Jeden znalec Bible uvádí, že se jednalo o „morálně zkažené budižkničemy“, a dodává: „Nezdá se, že by jim skutečně záleželo na předmětu sporu, ale jako každý dav bylo možné i je snadno podnítit k jakémukoli násilí.“

Tito lidé „napadli Jasonův dům [ve kterém Pavel a Silas pobývali] a snažili se je vyvést před lůzu“. Když Pavla nenašli, obrátili se na nejvyšší úředníky města. „Vlekli Jasona a některé bratry k městským vládcům a křičeli: ‚Ti muži, kteří převrátili obydlenou zemi, jsou také zde.‘“ (Skutky 17:5, 6)

Tesalonika byla hlavním městem Makedonie, a měla tudíž určitou míru autonomie. Součástí její samosprávy bylo lidové shromáždění neboli občanský sněm, ve kterém se projednávaly místní veřejné záležitosti.  „Městští vládci“ neboli politarchové * byli vysocí úředníci zodpovědní za udržování pořádku a řešení situací, které by mohly vést k zásahu Římanů a k tomu, že město ztratí svá privilegia. Byli tedy zneklidněni, když slyšeli, že nějací „potížisté“ ohrožují veřejný pořádek.

Pak přišlo to nejzávažnější obvinění: „Jednají v odporu proti césarovým výnosům, protože říkají, že králem je někdo jiný, Ježíš.“ (Skutky 17:7) Podle jednoho komentátora to naznačovalo, že se jedná o „pobuřování a vzpouru“ proti císařům, kteří „nedovolovali, aby bez jejich svolení bylo v některé z dobytých provincií zmiňováno jméno [jiného] krále“. Také fakt, že Ježíš, o kterém Pavel tvrdil, že je král, byl popraven římskými představiteli právě kvůli pobuřování, přidával obvinění na věrohodnosti. (Lukáš 23:2)

Městští vládci byli znepokojeni, ale pro nedostatek jasných důkazů a proto, že obviněné nebylo možné najít, „si od Jasona a ostatních vzali dostatečnou záruku [a] nechali je jít“. (Skutky 17:8, 9) To mohlo znamenat, že Jason a další křesťané zaplatili určitý druh kauce a tím se zaručili, že Pavel město opustí a už se nevrátí, aby působil nepokoje. Tuto událost měl Pavel možná na mysli, když se zmínil o tom, že „Satan [mu] zkřížil stezku“ a zabránil mu vrátit se do města. (1. Tesaloničanům 2:18)

Kvůli situaci, která vznikla, byli Pavel a Silas v noci posláni do Beroy. I tam měla jejich služba odezvu. To rozlítilo jejich židovské odpůrce v Tesalonice natolik, že se do 80 kilometrů vzdálené Beroy vydali, aby proti nim opět poštvali davy. A tak se Pavel záhy ocitl znovu na cestě a zamířil do Atén. Boj za dobrou zprávu v Tesalonice však pokračoval. (Skutky 17:10–14)

S čím se potýkal nově vzniklý sbor

Navzdory odporu vznikl v Tesalonice sbor, ale byly před ním další překážky. Tamní křesťané žili v pohanském, nemorálním prostředí, a proto měl o ně Pavel obavy. Jak to jeho bratři zvládnou? (1. Tesaloničanům 2:17; 3:1, 2, 5)

Tesaloničtí křesťané věděli, že když se přestanou podílet na společenských a náboženských činnostech ve městě, budou se potýkat s rozhořčením a hněvem svých bývalých přátel. (Jan 17:14) V Tesalonice bylo navíc spousta svatyní řeckých bohů Dia, Artemidy a Apollóna a také některých egyptských božstev. Rozšířený byl i kult císaře a všichni občané se museli podílet na rituálech, které s tím byly spojeny. Když to někdo odmítl, pokládalo se to za vzpouru proti Římu.

 Modlářské uctívání podněcovalo k nemravnému způsobu života. Jak patron tohoto města Kabyros, tak Dionýsos a Afrodita i egyptská bohyně Isis měli něco společného — součástí jejich uctívání byly obřady plné sexuálních orgií a pitek. Velmi rozšířený byl konkubinát a prostituce. Smilstvo nebylo pokládáno za hřích. Tato společnost byla ovlivněna římskou kulturou, ve které podle jedné publikace „bylo možné využívat služeb velké skupiny mužů a žen, jejichž jediným úkolem bylo uspokojit každou tělesnou touhu občanů. A lékaři doporučovali, aby takové touhy nikdo nepotlačoval.“ Je tedy pochopitelné, že Pavel křesťany vybízel, aby „se zdržovali smilstva“, „chtivých pohlavních choutek“ a „nečistoty“. (1. Tesaloničanům 4:3–8)

Boj završený vítězstvím

Křesťané v Tesalonice museli za svou víru tvrdě bojovat. Ačkoli byli vystaveni odporu, těžkostem a pohanskému, nemorálnímu prostředí, Pavel je nakonec mohl pochválit, za jejich „věrné dílo, . . . milující usilovnou práci a vytrvalost“ a také za jejich podíl na šíření dobré zprávy do odlehlých míst. (1. Tesaloničanům 1:3, 8)

V roce 303 n. l. propuklo v Římské říši kruté pronásledování těch, kdo se hlásili ke křesťanství. Hlavním iniciátorem byl císař Galerius, který sídlil v Tesalonice a postavil tam mnoho impozantních budov. Ještě dnes si turisté mohou prohlédnout zříceniny některých z nich.

Právě v blízkosti budov, které postavil tento nemilosrdný nepřítel křesťanství, nyní často kážou svědkové Jehovovi. Ačkoli ve 20. století bylo několik období, kdy se při kázání setkávali s tvrdým odporem, dnes je v tomto městě kolem 60 horlivých sborů. Je z toho vidět, že boj za šíření dobré zprávy, který začal před mnoha staletími, stále probíhá a je úspěšný.

[Poznámky pod čarou]

[Mapa na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Via Egnatia

MAKEDONIE

Filipy

Amfipolis

Tesalonika

Beroa

THESÁLIE

Egejské moře

ATÉNY

[Obrázky na straně 20 a 21]

Nahoře: Soluň dnes

Dole: Arkády a římské lázně v Agoře

[Podpisek]

Obrázky dole: 16th Ephorate of Prehistoric and Classical Antiquities, copyright Hellenic Ministry of Culture and Tourism

[Obrázky na straně 21]

Rotunda v blízkosti Galeriova oblouku, reliéf císaře Galeria; kázání v blízkosti Galeriova oblouku

[Podpisek]

Obrázek uprostřed: Thessalonica Archaeological Museum, copyright Hellenic Ministry of Culture and Tourism

[Podpisky obrázku na straně 18]

Medailon: © Bibliothèque nationale de France; nápis na kameni: Thessalonica Archaeological Museum, copyright Hellenic Ministry of Culture and Tourism