Bible mění život lidí

JAK to, že se muž, který byl vychován v rodině skalních katolíků a udělal kariéru jako soudce, stal svědkem Jehovovým? Co podnítilo jednoho teroristu, aby nechal násilí a stal se pokojným náboženským služebníkem? Přečtěte si jejich vyprávění.

„Dokážu lépe rozlišit, co je správné a co je špatné.“ — SEBASTIÃO ALVES JUNQUEIRA

ROK NAROZENÍ: 1946

ZEMĚ: BRAZÍLIE

DŘÍVE: AKTIVNÍ KATOLÍK

MOJE MINULOST: Naše rodina žila na venkově asi šest kilometrů od města Piquete. Rodiče měli malou farmu, která nás uživila. Chodil jsem do školy v Piquete, a aby se mi tam snadněji cestovalo, koupil jsem si staré kolo. Lidé v té oblasti byli chudí, ale město bylo čisté a byla tam poměrně nízká zločinnost. Většina mužů z města pracovala v továrně, kde se vyráběly zbraně pro armádu.

Byl jsem pilný student a dostal jsem se na školu vojenského letectví v nedalekém městě a v roce 1966 jsem ji dokončil s hodností seržanta. Potom jsem vystudoval ještě práva. Později jsem se hlásil na místo policejního ředitele, a když jsem v roce 1976 udělal státní zkoušku, byl jsem pro tuto práci vybrán. K mým povinnostem někdy patřil i dohled nad věznicí. Během té doby často přicházeli svědkové Jehovovi a žádali o povolení kázat vězňům. Při té příležitosti vždy řekli něco o Bibli i mně. K Bohu jsem měl velkou úctu. Když jsem se dozvěděl, že má jméno Jehova a že se můžeme stát jeho přáteli, udělalo to na mě velký dojem.

Dál jsem jako právník stoupal po profesním žebříčku. V roce 1981 jsem složil další státní zkoušku a stal se soudcem. V roce 2005 jsem pak byl jmenován členem odvolacího soudu v Sao Paulu.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Brzy poté, co jsem vystudoval práva, jsem začal číst Bibli, což výrazně ovlivnilo můj způsob myšlení. Byl jsem tehdy skalním katolíkem. V rodině jsme měli kněze i biskupa a já ministroval při mši. To znamenalo, že než kněz přednesl kázání, přečetl jsem určenou pasáž z modlitební knížky. Číst Bibli nebylo v katolických domácnostech zvykem. Když maminka zjistila, že si ji čtu, velmi ji to rozčílilo. Snažila se mě od toho odradit a varovala mě, že mi to zatemní rozum. Já jsem i přesto ve  čtení pokračoval, protože jsem na tom nic škodlivého neviděl.

Řekl bych, že ke čtení Bible mě podněcovala i zvědavost. Chtěl jsem se dozvědět více o kněžích a jejich úloze v církvi. Také jsem se začal zabývat takzvanou teologií osvobození, ale argumentace, kterou používali její zastánci, měla tolik trhlin, že jsem v ní postrádal jakýkoli smysl.

Ve stejné době mi můj zubař, buddhista, nabídl knihu, kterou od někoho dostal. Měla název Vyvíjel se člověk, nebo byl stvořen? * Knihu jsem si vzal, protože jsem si říkal, že by bylo zajímavé přečíst si ji spolu s knihou O původu druhů od Charlese Darwina. Argumenty v knize Vyvíjel se člověk, nebo byl stvořen? byly pádné, logické a přesvědčivé. Bylo mi naprosto jasné, že evoluční teorie je nepodložená.

Zmíněná kniha o stvoření mou zvědavost ještě zvýšila, a tak jsem si chtěl přečíst více knih od svědků Jehovových. Dozvěděl jsem se, že ke svědkům patří jeden mechanik ze školy letectví. Mluvil jsem s ním a on mi nějaké knihy dal. Tehdy jsem nabídku studovat Bibli se svědky nepřijal. Myslel jsem si, že na to stačím sám.

V době, kdy jsem si začal Bibli číst, jsem už měl rodinu a říkal jsem si, že by bylo moudré, abychom si ji četli všichni. Každý týden jsme se sešli a četli Bibli společně. Jako katolíci jsme se pohybovali ve společnosti kněží a biskupů, a tak mě zaujal verš z Jana 14:6, kde Ježíš řekl svému učedníku Tomášovi: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ Když jsem tuto myšlenku důkladně prozkoumal, dospěl jsem k závěru, že záchrana přichází od Jehovy prostřednictvím Ježíše. My jsme však byli vedeni k víře, že záchrana přichází od kněží.

Můj postoj ke katolické církvi a jejím naukám změnily dvě další biblické pasáže. Jedna je v Příslovích 1:7, kde je řečeno: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání. Moudrostí a ukázňováním pohrdli pouze blázni.“ Ta druhá je u Jakuba 1:5: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána.“ Měl jsem žízeň po poznání a moudrosti, ale návštěvy kostela ji nedokázaly uhasit. A tak jsem tam chodit přestal.

V roce 1980 začali svědkové studovat Bibli s mojí manželkou. Pokaždé když jsem byl zrovna doma, jsem si k nim přisedl. Po čase jsem začal Bibli studovat i já. Než jsme se ale rozhodli dát se pokřtít a stát se svědky Jehovovými, trvalo to dlouho. Manželka byla pokřtěna v roce 1994 a já o čtyři roky později.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Našim čtyřem dětem v životě pomáhá, že byly vychovány podle Jehovových měřítek. (Efezanům 6:4) Oba synové se velmi snaží starat se duchovně o členy křesťanského sboru, do kterého chodí. Naše dvě dcery se velmi aktivně účastní kázání. Manželka tráví měsíčně mnoho hodin tím, že pomáhá lidem poznat Bibli, a já jsem rád, že mohu sloužit jako starší v místním sboru.

Od té doby, co jsem se stal svědkem Jehovovým, dokážu lépe rozlišit, co je správné a co je špatné. Při různých případech, které jako soudce řeším, si přeju napodobovat Jehovův způsob jednání, a to tak, že beru  v úvahu všechny okolnosti, snažím se být rozumný, a pokud existují nějaké polehčující okolnosti, zachovám se milosrdně.

Zabývám se mnoha zločiny, případy násilí a zneužívání dětí a dalšími vážnými trestnými činy. Neznamená to ale, že bych se kvůli tomu stal necitelným. Když se dívám na zprávy, jsem znechucený hlubokým poklesem morálky a zvráceností ve světě. Jsem Jehovovi vděčný, že jsem se dozvěděl, co je skutečnou příčinou zvyšující se kriminality, a že jsem získal naději na lepší budoucnost.

„Vězení mě nenapravilo.“ — KEITH WOODS

ROK NAROZENÍ: 1961

ZEMĚ: SEVERNÍ IRSKO

DŘÍVE: TERORISTA

MOJE MINULOST: Narodil jsem se v roce 1961 v rušném městě Portadown v Severním Irsku. Naše rodina se tradičně hlásila k protestantismu, ale ve čtvrti, kde jsem vyrůstal, žili jak protestanté, tak katolíci. Většina rodin byla poměrně chudá. Peněz sice nebylo nazbyt, ale měli jsme dobré sousedské vztahy.

Na svoji minulost nejsem hrdý. V roce 1974 jsem se zapojil do „Nepokojů“, tedy do náboženského a politického konfliktu, který tehdy probíhal v Severním Irsku. V té době se vztahy ve společnosti začaly měnit k horšímu. Můj otec měl vedoucí pozici v Ulsterské * továrně na výrobu koberců a jednou večer v práci zaučoval dva katolické chlapce, kteří v naší čtvrti žili hned vedle. V tu dobu někdo hodil do obývacího pokoje jejich domu oknem bombu a ta zabila jejich rodiče a mladšího bratra.

Situace se vyhrotila a vypukla otevřená válka. Domy protestantů v katolických oblastech byly vypalovány a katolíci se zase stávali oběťmi útoků v protestantských komunitách. Naše čtvrť se stala převážně protestantskou. Někdy v té době jsem byl zatčen a odsouzen na tři roky do vězení kvůli účasti na bombovém útoku.

Ve vězení jsem se spřátelil s jiným vězněm, který byl známou osobností v hnutí ulsterských loajalistů. Byli jsme jako bratři a později jsem mu šel za svědka na svatbě. Vězení nás však nenapravilo. Jakmile jsme byli propuštěni, vrhli jsme se do našich politických aktivit s ještě větší vervou. Výsledkem bylo, že můj přítel se znovu dostal do vězení a tam byl zavražděn.

I já jsem se stal terčem útoků. Jednou mi někdo vyhodil do vzduchu auto. Takové  události ale jen posílily moje rozhodnutí plně se zapojit do tažení „za Boha a Ulster“.

V té době jsem spolupracoval na dokumentárním pořadu o „Nepokojích“, který odvysílala britská televize. To mi způsobilo další těžkosti. Například jednou, když jsem večer přišel domů, jsem zjistil, že mě opustila žena. Krátce nato mně kvůli zmíněnému pořadu odebrali syna. Vzpomínám si, jak jsem stál před zrcadlem a říkal: „Pokud, Bože, existuješ, pomoz mi.“

Následující sobotu jsem potkal svého známého Paula, který se stal svědkem Jehovovým. Začal si se mnou povídat o Bibli. O dva dny později mi poslal dva výtisky Strážné věže. V jednom článku byla citována Ježíšova slova zaznamenaná u Jana 18:36: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ Tato slova na mě velmi zapůsobila. Tehdy nastal obrat v mém životě.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Paul se mnou začal Bibli studovat. Později v tom pokračoval jiný svědek, Bill. Vím, že to se mnou neměl jednoduché. Dával jsem mu mnoho otázek. Také jsem k sobě zval řadu náboženských kazatelů, aby dokázali, že se Bill mýlí. Pravda z Božího Slova se ale vždy jasně ukázala.

Jednou jsem Billovi řekl, aby za mnou na studium nejezdil, protože kolem naší čtvrti byly zátarasy a tam by mu auto určitě sebrali a zapálili. Bill však dorazil jako obvykle. Auto nechal doma a přijel na kole. Vždyť kdo by mu chtěl brát kolo? Při jiné příležitosti, když jsme s Billem studovali Bibli, ke mně přišla policie i s vojáky a zatkli mě. Když mě odváděli, Bill na mě zavolal, abych se spoléhal na Jehovu. Takové zážitky na mě udělaly hluboký dojem.

Když jsem poprvé přišel na shromáždění svědků Jehovových, musel to pro některé z přítomných v sále Království být šok. Měl jsem dlouhé vlasy, náušnici a na sobě koženou bundu typickou pro hnutí, do kterého jsem patřil. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak laskavě se ke mně svědkové chovali.

I když jsem už studoval Bibli, nepřestal jsem se stýkat se svými starými kamarády. Biblické pravdy, které jsem poznával, na mě však stále více působily. Uvědomil jsem si, že pokud chci Jehovovi sloužit, musím opustit své politické přesvědčení i kamarády. To vůbec nebylo jednoduché. Čím víc jsem se ale z Bible dozvídal a čerpal sílu od Jehovy, tím snazší pro mě bylo potřebné změny udělat. Ostříhal jsem se, sundal náušnici a koupil si oblek. Díky tomu, co jsem se z Bible naučil, se také začal zlepšovat můj postoj k lidem.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Moje minulost byla plná zločinů a teroristických aktivit. Byl jsem nechvalně znám mezi muži zákona v naší komunitě. Dnes už je to jiné. Když jsem například poprvé cestoval na sjezd svědků Jehovových, který se konal ve městě Navan, musel jsem mít policejní doprovod během celé cesty přes Irskou republiku a Severní Irsko. Nyní už nic takového není třeba. Také můžu s Paulem a Billem i dalšími spolukřesťany z našeho sboru svobodně kázat.

S tím, jak se můj život změnil k lepšímu, jsem se mohl pokládat za plnohodnotného člena křesťanského sboru. Tam jsem také potkal Louisu a oženil jsem se s ní. Navíc jsem se znovu začal stýkat se svým synem.

Když se dívám zpátky, velmi lituji toho, kolik škody a bolesti jsem způsobil druhým. Zároveň však můj příběh dokládá, že Bible opravdu má moc zapůsobit na lidi, jako jsem byl já, aby zanechali scestného způsobu života a začali žít smysluplně a s nadějí do budoucna.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 12]

Když maminka zjistila, že si čtu Bibli, velmi ji to rozčílilo.