Jak se žilo v biblických dobách — Rybář

„Když procházel podél Galilejského moře, viděl dva bratry, Šimona, který je nazýván Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak spouštějí do moře rybářskou síť, neboť byli rybáři. A řekl jim: ‚Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.‘“ MATOUŠ 4:18, 19

O RYBÁCH, rybolovu a rybářích je v evangeliích hodně zmínek. O lovu ryb Ježíš také mluvil v několika znázorněních. A není se čemu divit. Často totiž vyučoval na pobřeží Galilejského moře nebo nedaleko něj. (Matouš 4:13; 13:1, 2; Marek 3:7, 8) Toto nádherné sladkovodní jezero je přes 20 kilometrů dlouhé a asi 11 kilometrů široké. Zdá se, že minimálně sedm z Ježíšových apoštolů — Petr, Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Tomáš a Natanael — byli rybáři. (Jan 21:2, 3)

Chtěli byste se o povolání rybářů v Ježíšově době dozvědět něco víc? Určitě si díky tomu lépe představíte, jaký život apoštolové vedli, a také budete lépe chápat Ježíšovy skutky a znázornění. Podívejme se nejdřív, jaké to bylo, lovit ryby na Galilejském moři.

„Moře se velmi rozbouřilo“

Galilejské moře se rozkládá na dně příkopové propadliny, 210 metrů pod hladinou moře. Jeho břehy jsou lemovány  skalnatými svahy a severně od něj se tyčí majestátní hora Hermon. V zimě je jeho hladina rozbouřená působením mrazivých větrů, zatímco v létě nad jeho klidnou hladinou stojí horký vzduch. Občas se však z okolních hor na nic netušící rybáře přižene prudká bouře. Do jedné se dostal i Ježíš se svými učedníky. (Matouš 8:23–27)

Rybáři se plavili v dřevěných člunech, které bývaly asi osm metrů dlouhé a přes dva metry široké. Často měly stěžeň a pod zadní částí paluby malý přístřešek. (Marek 4:35–41) Tato pomalá, ale robustní plavidla dokázala vydržet nápor větru, který napínal plachtu a hnal je jedním směrem, a tíhu rybářské sítě, která je tahala na opačnou stranu.

Člun se řídil pomocí vesel uchycených na boku. Posádku tvořilo šest i více rybářů. (Marek 1:20) Vybavení lodi se pravděpodobně skládalo z lněné plachty (1), lana (2), vesel (3) a kamenné kotvy (4). Rybáři s sebou měli i teplé a suché oblečení (5), potraviny (Marek 8:14) (6), koše (7), polštář (Marek 4:38) (8) a sítě (9). Na lodi vozili možná také záložní plováky (10), stejně jako olůvka (11), nářadí (12) a pochodně (13).

„Zahrnuli velké množství ryb“

Stejně jako v prvním století, i dnes jsou nejvýnosnějšími lovišti v Galilejském moři místa, kde do něj ústí mnoho řek a potoků. Tam se do jezera dostává rostlinná hmota, která přitahuje ryby. Rybáři v Ježíšově době za úlovkem často vyráželi v noci, za světla pochodní. Jednou někteří z Ježíšových učedníků lovili celou noc, ale bezúspěšně. Následující den však na Ježíšův příkaz znovu spustili sítě a chytli tolik ryb, že se jejich čluny málem potopily. (Lukáš 5:6, 7)

Někdy se rybáři plavili do hlubších vod. Tam při chytání ryb spolupracovaly dva čluny, mezi které se natáhla síť. Obě posádky pak usilovně veslovaly obloukem proti sobě s cílem ryby obklíčit. Jakmile se čluny setkaly, ryby byly v pasti. Rybáři potom za lana připojená k rohům sítě úlovek vytáhli na palubu. Nato síť znovu natáhli a celý postup opakovali stále dokola. Taková síť mohla mít víc než třicet metrů na šířku a přes dva metry na výšku. Byla tedy dostatečně velká na to, aby se do ní chytilo celé hejno ryb. Horní okraj sítě nadnášely plováky, kdežto dolní okraj táhla dolů závaží.

 V mělkých vodách rybáři používali jinou techniku. S jedním koncem vlečné sítě člun vyplul na moře, pak se obloukem vrátil zpátky ke břehu a hejno ryb obklíčil. Muži na břehu síť vytáhli, vysypali úlovek a ryby roztřídili. Ty vhodné se daly do nádob. Některé z nich se ještě čerstvé prodaly, ale většina se buď usušila a nasolila, nebo naložila. Uchovávaly se v hliněných amforách a vyvážely do Jeruzaléma nebo do ciziny. Vodní živočichové, kteří neměli šupiny nebo ploutve, jako například úhoř, byli považováni za nečisté a byli vyhozeni. (3. Mojžíšova 11:9–12) O této metodě lovu Ježíš mluvil, když řekl, že „nebeské království“ je podobné vlečné síti a dobří a zlí lidé odpovídají různým druhům ryb. (Matouš 13:47–50)

Když byl rybář sám, chytal na návnadu pomocí vlasce a bronzových háčků. Mohl také použít malou vrhací síť. V takovém případě vstoupil do vody, připravil si síť na paži a potom ji hodil směrem nahoru a od sebe. Tato kupolovitá síť se ve vzduchu rozvinula, potom přistála na hladině a potopila se. Když měl rybář štěstí, ve chvíli, kdy síť vytahoval provazem uchyceným ve středu, uvízlo v ní několik ryb.

Sítě byly drahé a bylo náročné je udržovat, a tak s nimi rybáři zacházeli opatrně. Velkou část svého času věnovali jejich spravování, praní a sušení, a to pokaždé, když se z lovu ryb vrátili. (Lukáš 5:2) Apoštol Jakub a jeho bratr Jan právě seděli ve svém člunu a spravovali sítě, když je Ježíš pozval, aby ho následovali. (Marek 1:19)

K rybám, které rybáři v prvním století chytali, patřil tlamoun. Tato chutná ryba byla běžnou součástí jídelníčku obyvatel Galileje a pravděpodobně ji jedl i Ježíš. Možná, že Ježíš použil právě sušené nasolené tlamouny, když dvěma rybami zázračně nasytil tisíce lidí. (Matouš 14:16, 17; Lukáš 24:41–43) Tato ryba často plave se svými mladými v tlamě. Může se ale také stát, že do tlamy chytí oblázek, nebo dokonce ze dna sebere lesknoucí se minci. (Matouš 17:27)

Aby se rybář v prvním století dočkal dobrého úlovku, musel být trpělivý, tvrdě pracovat a být ochotný vydržet různé obtíže. Ti, kdo přijali Ježíšovo pozvání, aby činili učedníky, potřebovali stejné vlastnosti, pokud chtěli být úspěšnými „rybáři lidí“. (Matouš 28:19, 20)

[Obrázek na straně 19]

(Viz publikaci)