Opravdu se zázraky mohou dít? — Tři časté námitky

1. NÁMITKA: K zázrakům nemůže docházet, protože jsou v rozporu s přírodními zákony. Naše porozumění přírodním zákonům je založeno na tom, co vědci pozorovali v přírodě. S těmito zákony je to však jako s gramatickými pravidly — mohou existovat výjimky. Naše porozumění těmto přírodním „pravidlům“ je v podstatě velmi omezené. (Job 38:4) Nadšený vědec může strávit celý život studiem určitého přírodního zákona. Stačí ale jedna „výjimka“ a on musí své závěry přehodnotit. Jisté přísloví říká: „Jediná černá labuť vyvrátí teorii, že všechny labutě jsou bílé.“

Anglický filozof John Locke (1632–1704) vyprávěl humornou historku o holandském vyslanci a siamském králi, která ukazuje, jak to dopadá, když si člověk vytvoří názor na základě kusých informací. Vyslanec popisoval svou vlast a zmínil se o tom, že někdy je u nich možné, aby slon chodil po vodě. Král tomu odmítal uvěřit a myslel si, že mu vyslanec lže. Ten však jenom popisoval něco, co si král neuměl představit, protože nevěděl, že když voda zmrzne a změní se v led, může unést i slona. Jelikož král neznal všechna fakta, připadalo mu to nerealistické.

Podívejme se na několik příkladů vědecko-technického pokroku, které by ještě před několika desetiletími byly pokládány za něco nepředstavitelného.

● Letadlo může dopravit z New Yorku do Singapuru bez mezipřistání víc než 800 pasažérů  a letět rychlostí 900 kilometrů za hodinu.

● Videokonference umožňuje lidem z různých kontinentů komunikovat tváří v tvář.

● Na zařízení, které je menší než krabička od sirek, je možné uložit tisíce hudebních skladeb.

● Chirurg může transplantovat srdce a jiné části těla.

K jakému logickému závěru lze dojít na základě uvedených faktů? Pokud lidé mohou uskutečnit věci, které se před pouhými několika lety zdály neproveditelné, pak Bůh, který stvořil vesmír a všechno v něm, může provést obdivuhodné skutky, kterým zatím plně nerozumíme nebo které nedokážeme v současné době napodobit. * (1. Mojžíšova 18:14; Matouš 19:26)

2. NÁMITKA: Zázraky popsané v Bibli mají lidi přimět, aby uvěřili v Boha. Bible nám neříká, že máme věřit všem zázrakům. Je to právě naopak. Pokud jde o zázraky a mocná znamení, vybízí nás k opatrnosti. Všimněte si tohoto jasného varování: „Za příchodem toho bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, divy a zázraky. Všemi těmi hanebnostmi bude klamat.“ (2. Tesaloničanům 2:9, 10, Bible21)

Ježíš Kristus také upozornil, že se k němu budou hlásit mnozí lidé, kteří však nebudou  jeho pravými následovníky. Někteří mu dokonce budou říkat: „Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?“ (Matouš 7:22, Bible21) Ježíš ale řekl, že se k nim nebude znát. (Matouš 7:23) Zjevně tedy neučil, že všechny zázraky jsou od Boha.

Bůh nechce, aby jeho ctitelé svou víru zakládali jenom na zázracích. Spíše by ji měli opírat o jednoznačná fakta. (Hebrejcům 11:1)

Zamysleme se například nad jedním ze známých zázraků zaznamenaných v Bibli, totiž vzkříšením Ježíše Krista. Řadu let po této události někteří křesťané v Korintu začali o Ježíšově vzkříšení pochybovat. Jak jim apoštol Pavel pomohl? Řekl jim jenom, ať mají pevnější víru? Ne. Všimněte si, že jim připomněl známá fakta. Uvedl, že Ježíš „byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti. Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška.“ (1. Korinťanům 15:4–8)

Bylo důležité, zda křesťané v tento zázrak věřili? Pavel pokračoval těmito slovy: „Jestliže . . . Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra.“ (1. Korinťanům 15:14) Rozhodně to nebral na lehkou váhu. K Ježíšovu zázračnému vzkříšení buď došlo, anebo ne. A Pavel věděl, že ano, protože stovky očitých svědků tohoto zázraku v té době ještě žily. Tito svědkové by byli raději zemřeli, než by popřeli to, co viděli. (1. Korinťanům 15:17–19)

3. NÁMITKA: Zázraky jsou jen přírodní úkazy, které si nevzdělaní lidé nesprávně vykládají. Někteří učenci se snaží zázraky v Bibli vysvětlit jako přírodní jevy, k nimž došlo bez Božího zásahu. Domnívají se, že v takovém případě budou biblické zprávy věrohodnější. Je sice pravda, že zázraky mohly být spojeny s přírodními úkazy — jako jsou například zemětřesení, záplavy a sesuvy půdy —, ale taková vysvětlení mají společné to, že neberou v úvahu načasování zázraku popsané v Bibli.

Někteří například tvrdí, že první z deseti ran, které přišly na Egypt — totiž že se voda v Nilu změnila v krev —, byla v podstatě způsobena tím, že do Nilu se dostala červená půda a načervenalé organismy, kterým se říká bičíkovci. Biblická zpráva však říká, že řeka se změnila v krev, ne v červené bahno. Z pozorného čtení 2. Mojžíšovy 7:14–21 vyplývá, že k tomuto zázraku došlo ve chvíli, kdy Áron na Mojžíšův pokyn udeřil holí do vody Nilu. I kdyby ke změně vody došlo přírodní cestou, již sama časová shoda s Áronovým úderem by byla zázrakem.

Dalším příkladem, který ukazuje, jaký význam má načasování zázraku, je to, co se stalo, když se izraelský národ chystal vejít do Zaslíbené země. V cestě měli rozvodněný Jordán. Biblická zpráva popisuje, co se pak odehrálo: „V okamžiku, kdy nosiči Truhly přišli až k Jordánu a nohy kněží, kteří nesli Truhlu, se namočily na okraji vod . . ., tehdy se vody stékající shora začaly zastavovat. Zvedaly se jako jedna hráz velmi daleko u Adamu, města na straně k Caretanu.“ (Jozue 3:15, 16) Byl to důsledek zemětřesení nebo sesuvu půdy? To zpráva neříká. Zázrakem však jistě bylo načasování tohoto jevu. Došlo k němu přesně v tu chvíli, kdy se to podle Jehovových slov mělo stát. (Jozue 3:7, 8, 13)

Dějí se tedy zázraky? Bible říká, že ano. Vyplývá z ní také, že se nejedná jenom o přírodní jevy. Je tedy logické říct, že k zázrakům nemůže docházet, jenom proto, že se nedějí každý den?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

Ještě před několika desetiletími by mnozí pokládali za nereálné, aby lidé létali rychlostí několik set kilometrů za hodinu