Říká Bible, že člověk musí být v manželství, aby se cítil šťastný a naplněný? Na první pohled by se mohlo zdát, že Boží Slovo tuto myšlenku podporuje. Jak to?

Podle biblické zprávy o stvoření Bůh viděl, že pro prvního člověka Adama „není dobré“, aby zůstal sám. A tak stvořil Evu jako jeho „doplněk“. (1. Mojžíšova 2:18) Výraz „doplněk“ v tomto kontextu představuje chybějící část celku. Někdo by z toho mohl vyvodit závěr, že pokud člověk nemá manželského partnera, k plnohodnotnému životu mu něco schází. Na řadě míst v Bibli je navíc manželský svazek popisován jako zdroj požehnání a radosti. Jedním příkladem je příběh Rut.

Je však opravdu cílem těchto zpráv ukázat, že křesťan nemůže mít šťastný a naplněný život, pokud nevstoupí do manželství a nemá děti? To těžko. Nikdo na zemi neměl tak bohatý život jako Ježíš Kristus, a ten zůstal svobodný až do smrti. Tento nejmoudřejší člověk, jaký kdy žil, navíc dokonale zrcadlil „šťastného Boha“ Jehovu. (1. Timoteovi 1:11; Jan 14:9) Při jedné příležitosti poukázal na řadu věcí, díky kterým může být člověk v dnešním světě šťastný. (Matouš 5:1–12) A o manželství se v té souvislosti nezmínil.

Znamená to, že si v této otázce Bible protiřečí? V žádném případě. O manželství musíme uvažovat s ohledem na Jehovův záměr. Bůh manželství samozřejmě vytvořil jako svazek, ve kterém si lidé měli projevovat náklonnost a zažívat radost a bezpečí. V určitých dobách ale navíc hrálo klíčovou úlohu v uskutečňování konkrétních aspektů jeho vůle. Bůh například Adamovi a Evě řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Adam ani Eva nemohli tento pokyn splnit jeden bez druhého. Navzájem se potřebovali a ve zvláštním smyslu doplňovali.

Podobně mělo manželství a rodinný život zvláštní význam v době izraelského národa. Jehova chtěl, aby byl lidnatý, takže ho nepřemohou nepřátelé. Jeho záměrem také bylo, aby z kmene Juda vzešel Mesiáš, který osvobodí věrné lidstvo ze zajetí hříchu a smrti. (1. Mojžíšova 49:10) Být vdané a mít děti proto izraelské ženy považovaly za výsadu. V opačném případě zažívaly zármutek a pocit hanby.

A jak je to dnes? Zavazuje křesťany, kteří nyní žijí na zalidněné planetě, Boží dávný příkaz „naplňte zemi“ k tomu, aby vstupovali do manželství a měli děti? Ne. (Matouš 19:10–12) Bůh už ani nepotřebuje zajistit a chránit rodovou linii vedoucí k Mesiášovi nebo opatrovat národ, ve kterém by se měl tento Zachránce narodit. Jak by se tedy křesťané měli dívat na manželství a svobodný stav?

Ve skutečnosti by se oba tyto stavy daly označit za dar od Boha. Asi budete souhlasit, že dar, který odpovídá potřebám jednoho člověka, nutně nemusí odpovídat potřebám někoho jiného. Manželství je svaté uspořádání, které člověka může uspokojovat po citové stránce a vytvářet stabilní základ pro rodinu. Zároveň však Bible realisticky poznamenává, že ti, kdo v tomto nedokonalém světě do manželství vstoupí, budou zažívat také problémy neboli „soužení ve svém těle“. Pokud jde o svobodný stav, Jehova na něj nepohlíží jako na důvod k zármutku a pocitu hanby. Jeho Slovo dokonce uvádí, že svobodný stav má oproti manželství určité nesporné výhody. (1. Korinťanům 7:28, 32–35)

Bible tedy předkládá na manželství a svobodný stav vyrovnaný pohled. Jehova, původce manželství a rodiny, si přeje, aby všichni jeho služebníci byli šťastní a cítili v životě naplnění, ať už jsou svobodní, nebo v manželství.