Na konci svého třetího dopisu, který byl zahrnut do Bible, apoštol Jan uvedl: „Měl jsem ti mnoho co napsat, nepřeji si však psát ti dále inkoustem a perem.“ Podle doslovného překladu původních řeckých slov, která Jan použil, si nepřál psát „černí a rákosem“. (3. Jana 13)

Písařské pero byl kus tvrdého rákosu, který byl na jednom konci šikmo seříznutý a na špičce jemně naříznutý. Písař mohl jeho hrot naostřit pomocí pemzy. Rákos se podobal dnešnímu plnicímu peru s kovovým hrotem a na podobném principu také fungoval.

Inkoust neboli čerň byl většinou směsí sazí a vazké klovatiny, která sloužila jako pojivo. Prodával se v suché formě a bylo třeba jej před použitím smíchat s vodou, aby získal správnou konzistenci. Při nanášení zaschl inkoust na povrchu papyru nebo pergamenu a nevsákl se. Proto mohl písař snadno opravit jakoukoli chybu pomocí navlhčené houby, která bývala standardní součástí písařské výbavy. Tento detail vysvětluje, co asi měli pisatelé Bible na mysli, když se zmiňovali o vymazání neboli odstranění některých jmen z Boží knihy života. (2. Mojžíšova 32:32, 33; Zjevení 3:5)

Ve Skutcích 18:3 se říká, že apoštol Pavel byl vyučeným výrobcem stanů. V biblických dobách tito řemeslníci tkali z velbloudí nebo kozí srsti pruhy látky. Ty pak sešili k sobě a z nich vyráběli stany pro cestovatele. Mnoho stanů se dělalo také z kůže nebo ze lněné tkaniny, která se vyráběla v Pavlově domovském městě Tarsu. Pavel mohl používat kterýkoli z uvedených materiálů. Když pracoval s Aquilou, zřejmě vyráběl plachty proti slunci, kterými se zakrývala atria soukromých domů.

Pavel se toto řemeslo zřejmě naučil v mládí. Z egyptských papyrů vyplývá, že v době nadvlády Říma se v Egyptě toto řemeslo začínali učit chlapci ve věku 13 let. Pokud to bylo stejné i v Pavlově případě, pak v 15 nebo 16 letech již dokázal nastříhat materiál na potřebnou velikost a tvar a potom ho pomocí různých šídel a stehovacích technik sešít. „Na konci učení Pavel možná dostal vlastní sadu nástrojů,“ říká se v knize The Social Context of Paul’s Ministry (Společnost v době Pavlovy služby). „Pro toto řemeslo byly zapotřebí jen nože a šídla a díky tomu bylo možné vyrábět stany kdekoli“, takže Pavel si mohl tímto způsobem vydělávat na obživu, když cestoval jako misionář.