Vahan se narodil v Arménii v dubnu 1983. V roce 1996 začal i s dalšími členy rodiny studovat Bibli se svědky Jehovovými, a když mu bylo 16, dal se pokřtít. Na základě studia Bible si Vahan vypěstoval hlubokou úctu k Ježíšovu učení včetně pokynu, aby jeho následovníci nepoužívali bojové zbraně. (Matouš 26:52) Brzy po svém křtu tak Vahan stál před zásadním rozhodnutím ve svém životě.

V Arménii je vojenská služba povinná pro všechny muže, jakmile dosáhnou věku 18 let. Pokud tuto službu vykonávat odmítnou, mohou být potrestáni odnětím svobody až na tři roky. Vahan si přál sloužit svým spoluobčanům, ale zároveň nechtěl jednat v rozporu se svým svědomím školeným biblickými zásadami. Jak proto postupoval?

V roce 2001, jakmile byl způsobilý pro vojenskou službu, začal psát arménským úřadům. V dopisech uvedl, že taková služba je v rozporu s jeho svědomím a náboženským přesvědčením. Zároveň však vyjádřil ochotu vykonávat místo toho službu civilní.

Uplynul víc než rok, během kterého Vahan opakovaně žádal úřady, aby uznaly jeho právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí. Přesto byl v září 2002 zatčen  a později obviněn z toho, že se vyhýbá vojenské službě. Byl odsouzen k odnětí svobody na 18 měsíců. Státní žalobce ale s výší trestu nebyl spokojený. Měsíc po vynesení rozsudku podal návrh k odvolacímu soudu, ve kterém požadoval trest tvrdší. Zdůvodnil to tím, že Vahanovo nábožensky motivované odepření vojenské služby je „neopodstatněné a nebezpečné“. Odvolací soud jeho žádosti vyhověl a zvýšil trest na 30 měsíců.

Vahan se proto odvolal k arménskému nejvyššímu soudu. Kasační soud však v lednu 2003 rozsudek odvolacího soudu potvrdil. Vahan byl ihned přemístěn do věznice a začal si tam odpykávat trest společně s vrahy, drogovými dealery a sexuálními delikventy.

Od roku 2001 je Arménie členem Rady Evropy. Její obyvatelé proto mají možnost odvolat se k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP), a to poté, co vyčerpali veškeré právní prostředky ve své zemi. Přesně to Vahan udělal. Ve svém odvolání uvedl, že jeho odsouzení kvůli odepření vojenské služby je v rozporu s článkem 9 Evropské úmluvy o lidských právech. Požadoval, aby na základě tohoto článku bylo uznáno jeho právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí — něco, co se dosud nikomu nepodařilo.

Dne 27. října 2009 ESLP vynesl rozsudek. Přihlédl k existujícímu precedenčnímu případu a rozhodl, že svoboda svědomí, jak je definována článkem 9 Evropské úmluvy, nechrání práva těch, kdo z důvodu svědomí odpírají vojenskou službu.

V té době byl už Vahan dávno propuštěn z vězení, byl ženatý a měl malého syna. Z rozsudku byl samozřejmě zklamaný. Stál nyní před rozhodnutím, zda právní bitvu vzdá, nebo se odvolá k velkému senátu ESLP. Rozhodl se odvolat. Velký senát přijímá pouze mimořádné případy, a tak Vahana potěšilo, že se rozhodl jeho případ přezkoumat.

Dne 7. července 2011 vydal velký senát ve Štrasburku ve Francii své usnesení. Soud drtivou většinou — poměrem hlasů 16 ku 1 — došel k závěru, že stát Arménie porušil právo na svobodu svědomí Vahana Bajatjana,  když ho odsoudil a uvěznil za odpírání vojenské služby. Jediným, kdo hlasoval proti, byla soudkyně z Arménie.

Proč bylo toto usnesení tak významné? Bylo to poprvé v dějinách ESLP, kdy se rozhodlo, že právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí je plně chráněno článkem 9 Evropské úmluvy. To znamená, že Evropský soud považuje odsouzení odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí za porušení základních práv v demokratické společnosti.

Soud dále o odpíračích vojenské služby z řad svědků Jehovových prohlásil: „Neexistuje žádný důvod zpochybňovat, že stěžovatelovo odpírání vojenské služby je motivováno jeho náboženským přesvědčením, kterého se upřímně drží a které představuje vážný a nepřekonatelný konflikt s povinností vykonávat vojenskou službu.“

Během uplynulých dvou desetiletí bylo v Arménii odsouzeno 450 svědků Jehovových, kteří nechtěli nastoupit vojenskou službu. V době, kdy byl tento článek připravován, bylo v této zemi z náboženských důvodů vězněno 58 mladých svědků. Pět z nich bylo odsouzeno po zlomovém rozsudku v případu Bajatjan versus Arménie. * Když jeden z těchto svědků místního prokurátora žádal, aby ukončil trestní řízení, které proti němu bylo vedeno kvůli odepření vojenské služby z důvodu svědomí, ten jeho žádost zamítl. V písemné odpovědi prohlásil: „Rozsudek Evropského soudu v případu Bajatjan versus Arménie ze 7. července 2011 se na tento případ nevztahuje, protože je očividné, že okolnosti se různí.“

Z čeho prokurátor vycházel? V době, kdy byl Vahan Bajatjan odsouzen, neexistovala žádná náhradní civilní služba. Později však vstoupil v platnost zákon, který tuto alternativu umožňuje. Arménská vláda tedy argumentuje tím, že ti, kdo odpírají vojenskou službu, nyní mají možnost vykonávat službu civilní. Tato náhradní služba je však pod dohledem armády, takže pro mnohé ze současných odpíračů vojenské služby je nepřijatelná.

Vahan Bajatjan má radost z průlomového rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho prospěch. V důsledku toho má nyní arménská vláda za povinnost přestat stíhat a věznit jednotlivce, kterým hluboké náboženské přesvědčení nedovoluje zapojit se do vojenské služby.

Svědkové Jehovovi nemají v žádné zemi za cíl reformovat právní systém. Podobně jako mladý Vahan Bajatjan se však snaží využívat svá práva vycházející ze zákonů platných v zemi, kde žijí. Proč to dělají? Chtějí žít pokojně a mít možnost svobodně se řídit všemi pokyny svého Vůdce Ježíše Krista.